neděle 27. dubna 2014

Kometa, Vzkříšení a vajíčko

Všechno to začalo před asi třemi týdny, kdy jsme se bavili s panem Janálem, že bude zpívat na koncertu se souborem Czech Ensemble Baroque. Já tvrdila, že koncert bude v Besedním domě, on, že možná u Minoritů, ale že to neví přesně. Pravdu jsme dlouhou dobu neměli ani jeden. :-)

Kostel svatého Tomáše je nádherná barokní stavba jako dělaná pro Bachovo oratorium, ve kterém je recitativ vyprávějící o setkání Tomáše s Ježíšem (namalovaném na oltářním obrazu). Ovšem stavitelé nějak nepočítali s tím, že vedle kostela bude velké náměstí a že brněnští fanoušci Komety budou bouřlivě oslavovat její páteční PROHRU. Bouřlivě = tak, že místo sborového Trimph! bychom slyšeli leda tak Hurááááá. Já to říkám pořád, že bych si měla otevřít věštírnu... Koncert se nakonec přesunul do Besedního domu.

Ačkoli se kvůli změně místa začínalo o půl hodiny později a na diváky čekalo běhání sem tam v podobě přímo detektivního pátrání, na které židli dnes bude kdo sedět, velmi brzy všechna rozhořčenost opadla. Velkou zásluhu na tom měla sbormistryně Tereza Válková, která koncert uvedla "neobvyklou esejí" o vlivu prohry Komety na kulturní prostředí oceněnou velkým smíchem. My Kometě vlastně máme za co děkovat! Zasportovali jsme si, nadýchali se čerstvého vzduchu, nemusíme mrznout v kostele, měli jsme možnost zapojit vlastní fantazii a procvičit si orientaci při hledání židle a, co je hlavní, sám skladatel utrousil poznámku, že by bylo lepší, kdyby se dílo uvádělo v koncertních sálech. Takže Kometa nás vlastně zachránila před málem uskutečněným "faux pas". :-) Velmi mě potěšilo i přivítání od pana faráře od sv. Tomáška, který nám svými slovy převyprávěl děj oratoria.

Orchestr, sbor, dirigent a sólisté byli na svých místech a my se mohli zaposlouchat do české premiéry oratoria Auferstehung und Himmelfahrt Jesu (Vzkříšení a Nanebevstoupení Ježíšovo) od Carla Philippa Emanuela Bacha. A patřičně jsme si to užili! Věřím, že nás bylo víc, kdo si téměř tykáme se skladatelovým tatínkem, ale se synáčkem jsme se potkali poprvé. A že se mu kluk povedl! Kdo čekal Johannův styl a rukopis, byl velmi překvapený naprosto jinou hudbou. Kdyby nebylo dobových nástrojů a sborových partů, měla bych pocit, že sedím na koncertě o desítky let mladšího skladatele. Byla to jedním slovem nádhera.

Celé oratorium je rozdělené na 2 části - Vzkříšení a Nanebevstoupení. Pravidelně se střídají recitativy, árie a sbor. Karl Wilhelm Ramler pro své libreto použil texty ze Starého a Nového Zákona, převyprávěl je a občas použil i doslovnou citaci. Vše začíná sborovým zpěvem, který připomíná slova proroka, že Bůh nezanechá Jeho duši v podsvětí. Přichází basista, aby nám popsal, jak příroda a lidská duše prožívaly okamžik, kdy byl Ježíš vzkříšen. I kdybyste nerozuměli němčině a nečetli si české libreto, našli byste v tom burácení hromu a viděli rozbouřenou řeku. Když vyprávěl, jak se Ježíš vznáší v povětří, slyšeli jste ševelit vánek...

A znovu sbor a jeho "Triumph!", bouřlivá radost ze zmrtvýchvstání. A už přichází tenor, aby před námi nechal projít smutné siónské ženy, které našly prázdný hrob, a setkávají se s Ježíšem. A něžný hlas sopránu vypovídá niternou zpověď Máří Magdalény, která nyní může utřít své slzy, protože se dočkala té největší radosti. Bas tuto scénu pak ještě povypráví jinými slovy. A už se vrací tenor se sopránem s povzbudivými slovy: "Těšiteli, Ochránce a Příteli lidí, jak obměkčí každá slza milosrdné Srdce tvé!" Tenor pak pokračuje Ježíšovou promluvou a sbor na závěr této části se jen ptá, kde je moc Smrti? Kde je vítězství Pekla? Byly oba poraženy.

Druhou část uvádí basista nádherným příběhem o emauzských učednících, kteří smutně odcházeli z Jeruzaléma a připojil se k nim na cestě Ježíš. Celou dobu k nim promlouval a oni ho poznali až při lámání chleba. A sbor nezapomíná znovu provolávat "Triumph!". A už nám tenor vypráví o tom, jak Ježíš přišel k jedenácti učedníkům a setkal se s Tomášem. Hned následují apoštolova radostná slova. Po sborovém triumfálním partu už nás tenorista přivádí na horu, abychom se rozloučili s Ježíšem, který se v závěru recitativu vznáší k nebi. Basistova radostná hřmějící árie vybízí k radosti a oslavě Boha a sbor bouřlivým finale s mnoha mimořádnými hudebními momenty zakončuje celé oratorium radostným Halleluja!

Celý tento překrásný příběh zazněl v podání vynikajících interpretů: nádherných sopránových partů se se svým jemným téměř andělským hlasem zhostila Michaela Šrůmová. Bach toho pro sólistku složil jen malou část, ale právě tu si budeme hodně dlouho pamatovat! Byla vynikajícím kontrastem k mužským partům.

Tomáš Kořínek nám povyprávěl relativně klidnější děje. Bylo nádherné ho poslouchat, jeho jemný hlas se naprosto hodil ke všem slovům, která zpíval. Nezapomenu na část vyprávějící o setkání Ježíše s Tomášem.

Roman Janál s basovou rolí naproti tomu působil jako velká bouře, svým silným hlasem a pohyby těla byl neustále v "akci", radoval se, truchlil s emauzskými učedníky, zářil nadšením, když s nimi poznal Ježíše... A když jste se na něj náhodou podívali mimo jeho party, viděli jste, jak si tu hudbu vyloženě vychutnává.

Ale hlavní "slovo" v celém koncertu měly sbor a orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka a Terezy Válkové. Z lidí vesměs mladšího věku po celou dobu vyzařovalo nadšení, chuť do práce a na tvářích jste našli úsměv. Takhle má vypadat interpretace hudby! Dělat to pro radost, s nadšením a užít si to spolu s diváky. To je hned úplně jiný zážitek!

Po závěrečném Halleluja se spustil bouřlivý potlesk, na nohou během chvilky stál celý sál a nepřestával a nepřestával. Bylo vidět a slyšet, že diváci na tyto koncert chodí velmi rádi. Jen se dotleskalo, už se ozývalo ze všech stran "krásný!". Už dlouho jsem nezažila, aby diváci přivítali potleskem kompletní sbor a orchestr a neskončili někdy v polovině nástupu. Co bych ještě ráda vyzdvihla, bylo české libreto k oratoriu, které jste mohli během koncertu sledovat. I bez hudby (i když o hodně ochuzený!) je to literární skvost.

Děkuji všem za nádherný zážitek a velmi příjemná setkání!

PS: Abych ještě dořekla to vajíčko, po koncertu jsem šla pozdravit paní Válkovou, která stála na chodbě se svými přáteli a ze sáčku jim nabízela malá čokoládová vajíčka. Nakonec jsem také jedno dostala. :-D Když už máme ty Velikonoce...

PPS: Sedla jsem do vlaku a z vedlejšího sedadla se ozvaly hlasy dvou dam: "Já jedu z divadla." "A já jsem byla v Besedním domě." Milovníci klasické hudby se prostě vždycky najdou. Sedly jsme si dohromady a s nadšením si vyprávěly své zážitky. "Divadelní" paní právě přicházela z Janáčkova divadla, kde hráli Haydnovo Stvoření. Takže baroko a biblická témata dneska nakonec stejně vyhrála nad hlučnou Kometou!

Žádné komentáře: