pondělí 22. listopadu 2010

Ostravským labutím se vede dobře (psáno na základě reprízy 21.11.2010)

Úplně čerstvá recenze Jiřího Urbana:


Současný divák má možnost shlédnout hned čtyři česká nastudování nejslavnějšího klasického baletu Petra Ilijiče Čajkovského Labutí jezero, a to v Národních divadlech v Praze, Brně a Ostravě, ale i v ústeckém Severočeském divadle opery a baletu. Každé z nich má svou nezaměnitelnou atmosféru, což je způsobeno nejen participací zahraničních choreografů a režisérů, ale především tanečním ztvárněním hlavních rolí představiteli, kteří většinou vyšli z ruské baletní školy. Je pro ně vlastní taneční prožitkovost, cit, dokonalá technika, ladnost pohybu, vynikající herecký projev. Každé z představení stojí za pozornost, avšak jen ostravský divák si může zvolit z široké nabídky baletních klenotů, protože dramaturgie uvádí v těsném sledu hned několik představení (v repertoiru je Giselle, Spící krasavice a Louskáček).


V ostravském nastudování Labutího jezera zaujme zejména výkon taneční dvojice Odetty - Odillie a prince Siegfrieda v podání Olgy Borisové - Pračikové a Rodiona Zelenkova. Tvoří nezapomenutelný pár, který v divákovi vyvolává silné emoce a okouzlí dokonalou souhrou. Borisová doslova utváří imaginaci corporis, promlouvá řečí těla a to tak, že sice vypráví pohádkový příběh, ale tancem projektuje žitý svět. V jejím interpretačním tanečním umění dochází k symbióze vjemů, k skloubení preciznosti techniky a přirozenosti výrazu. Do svého pojetí dvojrole zapojuje každý sval, používá mimiku a gesta, pomocí nichž vyjadřuje dívčí křehkost a něhu, koketnost, touhu, strach, ale také vypočítavost a chlad. Rodion Zelenkov má jedinečný kontakt s partnerkou, získává publikum čistotou v provedení jednotlivých variací.



Z dalších rolí se jeví jako vysoce efektní výšky skoků Vladimíra Vašků v roli Šaška. Milovníci Labutího jezera se zpravidla těší na tanec labutí, protože právě při něm vynikne romanticky laděná scéna (tentokrát Alexandra Babraje) a Čajkovského hudba.



V provedení ostravského operního orchestru, pod vedením zkušeného dirigenta Jana Šrubaře, se zvuková a vizuální složka podílí na integritě představení a nepůsobí rušivě. To bohužel nelze zcela jednoznačně tvrdit o labutím sboru a očekávané scéně, kdy labutě vycházejí do středu. Divák místy nabude dojmu, že nedochází k synchronizované přesnosti. Technicky to není možné, avšak menší vizuální efekt je zřejmě ovlivněn nerovnoměrnou výškou jednotlivých tanečnic. Naopak plně zaujme první scéna s tančící mládeží, pas de trois princových přátel, v provedení Isy Ichikawa, Ashley Brooke Lunn a Lukáše Lepolda.

I přes některé menší nedostatky se ostravským labutím vede dobře a jejich návštěvu lze pouze doporučit.

Dirigent Jan Šrubař
Režie, choreografie a úprava libreta Irina Strode
Scéna Alexander Babraj
Kostýmy Eliška Zapletalová
Foto Josef Hradil

Žádné komentáře: