čtvrtek 18. listopadu 2010

Festivalový Brouček aneb "úžasná šílenost"

17. listopadu zazněla v Janáčkově divadle Janáčkova Sinfonietta a světová premiéra opery Výlet pana Broučka do Měsíce. Raději hned na začátku vysvětlím, proč jsem takto pojmenovala tento článek. Cituji totiž první dojmy jedné divačky, které jsem zaslechla po skončení představení: "To byla šílenost, ale úžasná!" Pod její slova bych se mohla podepsat také, ovšem šílenost zde není ve smyslu, že by to představení nebylo kvalitní, nebo se mi nelíbilo. Právě naopak!

Už, když jsme měli na základní škole v povinné četbě Svatopluka Čecha a jeho Pana Broučka, měla jsem silné pochybnosti o duševním zdraví autora. Ta knížka mě absolutně nebavila a ani jsem ji nedočetla do konce. Útěchou mi bylo, že jsem nebyla sama. Dodnes jsem se k ní nevrátila a opera (ač vynikající) mě jen utvrdila v nesmyslnosti námětu. Možná, kdyby to byla činohra, že bych odešla, ale to, co z tohoto příběhu udělal Janáček a co vytvořilo Janáčkovo divadlo, mě naopak dohánělo k tomu, že jsem prosila, aby ještě, ještě... nebyl konec!!! Ale nebudu předbíhat...

Včera a v pátek 19. 11. předchází Broučkovi Janáčkova Sinfonietta. Už úvodní fanfáry mi přišly velmi povědomé a byly nádherně odehrané přímo na jevišti a vrátily se ještě na konci.

Ve druhé větě se promítal film, o kterém jsem chvíli nevěděla, zda se mi líbí, nebo ne. Jednalo se o moderní balet (kterému stále pořádně nerozumím a nevidím v něm příběh) tančený v různých částech Brna - na vlakovém nádraží, na střeše Janáčkova divadla, v Denisových sadech a jinde. Na místech, kde jsem byla, nebo kudy denně chodím. Lokace mi přišla vynikající, některé taneční části mě nezaujaly, ale v celkovém náhledu mohu říct, že to byl dobrý nápad. Vybrali jste kvalitního vítěže!!!

Ve třetí části jsme mohli zhlédnout živý balet na jevišti v choreografii Jiřího Kyliána, pro který nemám slov. Opět moderní choreografie, která zdánlivě působila "prostě, jednoduše", ale při hlubším přemýšlení o jednotlivých prvcích tance jste si uvědomili, jak obtížné jsou a jak geniálně jsou za sebou sestavené.

Následovalo další video - tanec páru v roztrhaných igelitových pytlících v bílé hale (kde to bylo točené? To jsem nepoznala... tipuji Dům umění, ale jistá si nejsem). Nápad to byl výborný, přesto zatím ve mně nezanechal choreograficky nijak hluboký dojem, uvidím, co na to budu říkat v pátek, až to uvidím podruhé.

Rozhodně oceňuji výborný nápad takto ztvárnit nádhernou Sinfoniettu. Jako celek jsem ji slyšela poprvé a Janáčkova hudba mě nejednou během večera překvapila svou nádherou. Všichni sklidili za tuto část představení od publika skutečně bouřlivý potlesk.

Video-ART Sinfonietta
LEOŠ JANÁČEK (1854-1928)
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Videoart (koncept, režie, choreografie, střih, kamera, produkce, lokace): Tom Rychetský, Pavel Hejný (vítězové soutěže Videoart: Janáček versus expresionismus)
Choreografie: Jiří Kylián (*1947) - 3. věta Moderato
Nastudování 3. věty: Nataša Novotná
Tančí členové Baletu Národního divadla Brno, Ivona Jeličová, Leila Labiodová, Eriko Wakizono, Jan Fousek, Peter Matkaicsek a Marek Svobodník.


Druhá část večera patřila dlouho očekávané světové premiéře Janáčkova Výletu pana Broučka do Měsíce. V pondělí jsem se zúčastnila předpremiérové besedy, měla jsem možnost vidět na jevišti alespoň hlavní "budovu", kde se prakticky všechno odehrává, a slyšet povídání paní režisérky Pamely Howard, dirigenta, těch, kteří se na představení podíleli, a samotných pěvců.

Už podle fotografií, které jsem našla na Facebooku Janáčkova divadla, mi bylo jasné, že tohle nebude jen tak nějaké představení. Věštila jsem mu, že ve mně vyvolá stejné nadšené dojmy jako Boris Godunov. Popravdě řečeno ho to možná i trochu překonalo. Miluju, když je na jevišti hodně kulis, hodně lidí, když se tam pořád něco děje a oči neví, kam se mají dřív dívat. Největším nepřítelem byly dnes pro mě titulky. Do pátku se naučím Broučka nazpaměť, abych je už nemusela číst, a pořádně se pokochala děním na jevišti. Divák prakticky nemá čas "vydechnout". :-) Opera má obrovský spád, Janáčkova hudba se řítí kupředu jako rozjetý rychlík a zastaví se až na konci. Pořád se něco děje, tam není hluché místo.

Včera velmi početný orchestr Janáčkova divadla pod vedením Jaroslava Kyzlinka podal obrovský výkon. Opět měl onen nádherný zvuk, přirovnala bych ho asi k vybroušenému lesklému hladkému diamantu. Hudba přímo zvonila v uších, byla lahodná, svěží... Když jsem v pondělí slyšela na besedě ukázku - tercet opilých pánů Skladatele, Malíře a Básníka z dosud nikdy nehrané části Broučka - s klavírním doprovodem, hudba mě příliš nezaujala. Bála jsem se, zda se mi bude opera vůbec líbit. Orchestr tomu ale dal tu správnou tvář a tercet se mi včera hodně moc líbil!

Scéna, režie, kostýmy..., každý detail, každá jakoby "nedůležitá věc", nebo snadno přehlédnutelná měly svoje místo. Čáry na zemi podle slavného obrazu - různě proplétané kruhy, možná i jako náznak "motání se" opilého Broučka a jiných postav, bludné kruhy, sluneční soustava, příběh je jako v kruhu - kde začal, tam také skončil, kulatá planeta a měsíc... Napadla by mě jistě i další přirovnání. Ústřední kulisa byla jakousi budovou z jedné strany vypadající jako průčelí hostince se schody do dvou stran a prasetem nesoucím uzenky na talíři nad dveřmi a z druhé strany barevné stěny a velké schodiště, které znázorňovalo Měsíc. Trochu mi to připadalo tvarem jako kosmická raketa. :-D Kolem budovy stály pouliční lampy, na zemi ležel napadaný sníh, který na začátku opery úklízečky košťaty odmetly a odvezly spadané listí v kolečkách, která zůstala pak ležet vzhůru nohama na scéně a sloužila nápaditě jako "židle" na Měsíci. Stálo tam také Broučkovo auto, které zároveň jako by bylo i jeho "domem". Trůn Čaroskvoucího podobný sedadlu pro rozhodčího při tenisu neměl chybu!!!

O kostýmech se budu zmiňovat s každou postavou zvlášť. Sbor zpíval opět nádherně, kostýmy modrých uklízeček s košťaty na začátku, žlutých dam na Měsíci, hostů v hospodě se šálami kolem krku jezdících v jednu chvíli na kolech po jevišti (moje už trochu vycvičená obava, aby někdo nebo něco nespadlo do orchestřiště měla opět pohotovost :-DDD) a asi nejoriginálnější byli obyvatelé Měsíce rozdělení na tři části - malíři v modrém s klobouky, ze kterých trčely štětce, básníci v zeleném maskáčovém s psacími stroji na zádech a hudebníci v bílém s hudebními nástroji.

Básíkem a vládcem básníků na Měsíci byl Petr Císař. Spolu se svými "spolupijany" Malířem/Duhoslavem Zoltánem Kordou a Skladatelem/Harfobojem Petrem Levíčkem předvedli nádherné tercety. I když to nebyly příliš velké role, byly velmi obtížné. Janáček potrápil pěvce tóny na samotné hranici rozsahů daných hlasů a všichni to zvládli na výbornou. Obdivuji pana Levíčka za jeho Harfoboje. Přesně se mi vybavilo, jak nám vyprávěl o svém obtížném partu v pondělí, když jsem poslouchala jeho zpěv. Místo na hafru hrál na kolo bicyklu. :-D

Nad orchestřištěm sedí na začátku opery v křesle starý vousatý pán a něco tužkou píše. Pak vstane, potichu vstoupí na jeviště a odkráčí pryč, aniž by vydal jedinou hlásku. Je to samotný Svatopluk Čech. Jak jsem si potvrdila u několika návštěvníků, tento kostým a maska byly nejúčinnější. Pana Janála vůbec nemohli poznat a pořád ho na jevišti hledali (přitom tam byl hodně dlouho). :-D Part Svatopluka Čecha a Oblačného není sice příliš rozsáhlý pro zpěv, ale velmi náročný. Vedle zpěvu se v něm objevuje i recitace a tou si pan Janál získal nejen mě, ale i spoustu dalších. Přerecitovat zvuk orchestru, přednést to s takovou grácií a jistotou byl obrovský výkon. Jako má krásný hlas při zpěvu, tak ho má i při recitaci. :-) Jeho role byla obtížná také po choreografické stránce. Každý pohyb měl své místo, kdyby se jen o chvilku opozdil, ztratil by svůj význam a přitom v Janálově podání nepůsobil "nepřirozeně" a uměle.

Služka v podání Martiny Králíkové byla roztomilá :-) a paní Straková-Šedrlová vstoupila na jeviště až v závěru opery v postavě Hospodyně, kdy se obávala o pana domácího. Její krásný hlas zazářil i včera. Číšníček a Zázračné dítě Andrey Priechodské se mi moc líbili. Zase si s nimi pohrála a byla nepřehlédnutelná.

Würfl a Čaroskvoucí v podání Jiřího Sulženka měl krásný kovový hlas a hlavně kostým Čaroskvoucího byl jedním z těch nejpovedenějších. Na Měsíci mu přirostly obrovské vousy, takže v první chvíli byl také k nepoznání. Svým dalekohledem pozoroval, co se děje kolem a řídil ze své pozice "rozhodčího" svět umění - hudbu, malířství a poezii.

Sakristán u svatého Víta v podání Martina Gurbaľa mi trochu v celé opeře zanikl, ale Lunobor neměl chybu! :-D Nezapomenu na jeho volavkový z vysoka našlapující krok, který mě rozesmál, a síťku na motýly. :-) Na této figurce se paní režisérka opravdu "vyřádila".

Málinku a Ethereu výborně zazpívala Adriana Kohútková (tentorkát se obsazení nezměnilo a KONEČNĚ jsem ji slyšela, kdy jsem měla :-D). V první a poslední části byla prostým děvčetem, ale na Měsíci to byla hvězda! Její růžové šatičky byly seskládané z tisíce igelitových pytlíků. Nedokážu si představit, jak hrozné horko v tom muselo být! Etherea - vzdušná = nadýchaná sukýnka... Další dobře vymyšlený kostým!!!

Ondreje Šalinga jsem slyšela na představení teprve podruhé (poprvé na premiéře Lékárníka) a včera mne jeho výkon zaujal. O úkladech vysokých a nízkých tónů bych mohla obšírně psát i u jeho partu. Dobře zazpíval Mazala i Blankytného.

Zlatým hřebem večera byl jak jinak sám Pan Brouček v podání Jaroslava Březiny. U něj můžete se stoprocentním výkonem počítat vždycky a pro komické role má obrovský talent. Potácel se opilý po jevišti, úžasně se divil, smál se, ládoval se párky... Moje představa Pana Broučka je "obrovská koule", tento Brouček byl proti ní poněkud hubenější, osobně bych ho pořádně "nafoukla", ale to už je detail. :-DDD Je pravda, že při takové choreografii by byla hodně ztížená možnost pohybu. Ale i tak, jako by tomu knižnímu Broučkovi z oka vypadl! Dost mě pobavil a tomuto Broučkovi bych možná nezavřela knížku.

Na co nezapomenu, tak je Pegas, na kterém "odletěl" Brouček, aneb dvojkolo s hlavou koně na předních říditkách a křídly na druhé straně. Pořád jsem si říkala, co to na tom kole je. :-D

Mně osobně se to moc líbilo, představení se hraje ještě 3x - v pátek 19. 11. ještě se Sinfoniettou a lektorským úvodem začínajícím v 18:15 a pak 5. a 8. 12. Moc ráda bych viděla všechna představení. Na jevišti se toho děje tak hrozně moc, že mi včera unikla spousta detailů. Potřebovala bych asi pustit si celé představení jako film a zpomalovat záběry, abych si mohla pořádně prohlédnout, co kdo dělá... Opravdu tohle představení doporučuji. Není to ani pohádka, ani realita. Je to takové "sci-fi", sen... Námět je šílený, ale režijní zpracování a Janáčkova hudba ho vynesou ke hvězdám ba přímo na Měsíc! :-D

PS: Jak se Vám Brouček líbil? I mě osobně by to hodně zajímalo. Viděla jsem spoustu nadšených lidí, ale i těch, kteří při závěrečném aplausu téměř netleskali. Věřím, že se to nemuselo všem líbit, zajímalo by mě, co Vás na tom třeba i nezaujalo...

PPS: Jestli se bude Janáčkův festival odvíjet i nadále v tak výborných představeních, jako byla Její pastorkyňa, úterní Věc Makropulos (jak jsem slyšela) a včerejší Brouček, budeme na něj hodně dlouho a hodně rádi vzpomínat. Ať se práce daří!!!

Výlet pana Broučka do Měsíce
autor: Leoš Janáček
libreto: Leoš Janáček
dramaturg: Patricie Částková
režie: Pamela Howard
asistent režie: Tomáš Pilař
dirigent: Jaroslav Kyzlink
asistent dirigenta: Branko Ladič
pohybová spolupráce: Ladislava Košíková
scéna: Pamela Howard
kostýmy: Pamela Howard
světelný design: Daniel Tesař
asistent výtvarníka: Monica Bastos
sbormistr: Josef Pančík

Osoby a obsazení
Pan Brouček Jaroslav Březina
Mazal/Blankytný Ondrej Šaling
Sakristán u sv. Víta/Lunobor Martin Gurbal'
Málinka/Etherea Adriana Kohútková
Wurfl/Čaroskvoucí Jiří Sulženko
Číšníček/Zázračné dítě Andrea Priechodská
Hospodyně pana Broučka Daniela Straková-Šedrlová
Služka Martina Králíková
Svatopluk Čech/Oblačný Roman Janál
Skladatel/Harfoboj Petr Levíček
Malíř/Duhoslav Zoltán Korda
Básník Petr Císař

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Čekala jsem, až sama uvidím, tak reaguji až teď…
Sinfonietta se mi líbila moc, zajímavé moderní pojetí, svěží i vtipné, brněnské, mladí umělci a jejich osobité uchopení Janáčkovy úžasné hudby!
Brouček je samozřejmě super, tak trochu šílený je vždycky, i když pokaždé jinak – o tom by mohli vyprávět třeba pozvaní emeritní sólisté Janáčkovy opery, které před představením přivítal pan ředitel, mnozí z nich se v této opeře také pěkně vyřádili (existuje z toho starší televizní záznam)!:)
Osobně mám sice asi raději obvyklou dvoudílnou verzi, ale možnost zažít tuto původní je každopádně neocenitelná! Ne všechny nápady mi sice připadaly vtipné či vhodné, např. bez zástupu uklízeček nebo maskáčových básníků bych se klidně obešla, ale naopak třeba ježdění na kolech bylo velmi šikovnou formou proměny prostředí…
K obsazení není celkem co dodat, pan Březina i paní Kohútková své kvality i v Brně prokázali už nejednou, výslovnost pana Janála je skutečně příkladná (škoda, že jsme nemohli slyšet krásnou árii, kterou by měl právě ve druhém dílu) a také pan Šaling se opět představil velice slibně, doufejme, že ho v Brně budeme slýchat častěji!
Takže, ať žije Janáček … a zítra na Kátě!?:)
Jitka

Dana Šimková řekl(a)...

Jitko, že váháte!!! Jsem na balkóně. Sice se trochu bojím, ale přežila jsem už kde co... Na Broučkovi jsem Vás v pátek zahlédla a Vaše maminka na mě i zamávala. :-) Vždycky mě potěší, když Vás v divadle zahlédnu. Takže zítra se určitě potkáme a nezapomeňte na Lektorský úvod v 18:15 ve foyer!!!
PS: Co Šárka a Ariadna? Taky?