sobota 20. listopadu 2010

DVĚ ŽENY – DVA MÝTY - Šárka a Ariadna v Ostravě

Další recenze Jiřího Urbana:

Kdo shlédl operní představení Šárky a Ariadny v Národním divadle moravskoslezském v první premiéře 23.9. 2010, musel mít rozporuplný pocit. Nabízí se hned několik otázek , které nelze jednotlivě zodpovědět. První by zněla, proč si dramaturgie zvolila zrovna Janáčkovu Šárku a Ariadnu Bohuslava Martinů. Připomeňme, že obě dílka se scénicky téměř neuvádějí a že jejich volba může souviset s novou koncepcí ostravské opery. Režie představení vsadila na jednoduchost scény, která je rozdělena na dvě patra a které dominuje oranžový strom. Skot /vůl v životní velikosti se z horní části jeviště při Šárce otočí pro Ariadnu nohama vzhůru do dolní části jako nazelenalé torzo býka bez hlavy.






Druhý okruh problémů se váže k proporcionalitě hudební, pohybové a scénické. Dirigent Jakub Klecker jako kdyby byl zaskočen významností ostravské opery a chtěl nahradit deficit větších zkušeností (s Janáčkem a Martinů) tím, že vložil do svého úsilí forte. Tam, kde sólisté vládnou plným tónem a suverénní jistotou, jako třeba Martin Bárta (Přemysl v Šárce a Théseus v Ariadně) či Martin Gurbaľ (Minotaurus v Ariadně), to nevadí, avšak již u Ariadny Zuzany Markové vnímáme ve vyšších polohách nepříjemnou ostrost a pro Evu Dřízgovou – Jirušovou (Šárka), nebo Martina Šrejmu (Lumír v Šárce a Burún v Ariadně) tento typ vedení znamená propad. Za těchto okolností bylo potěšitelné, že italský tenorista Luciano Mastro v roli Ctirada obstál, vč. srozumitelnosti zpívaného textu.






Pohybová složka operního představení stojí za pozornost nejen proto, že je provokující ve svých výkonech (trhavé pohyby, močení Théseuse apod.), ale také pro svou razantnost, která plyne z dominantního postavení pana Rocca. Je až zarážející, jak vyznívají části celku. Zatímco výrazná scéna pana Rocca byla svou barevností a celkovou prosvícenností tím hřejivým akordem, styl kostýmů byl až příliš futuristický. Ostravské spojení Šárky s Ariadnou působí dost nesourodě - i když v obou případech se jedná o ženské milostné problémy ukotvené v české a řecké mytologii.


Psáno na základě první premiéry 23. září 2010.

Hudební nastudování: Jakub Klecker
Dirigenti: Jakub Klecker, Jan Šrubař
Režie, scéna: Rocc
Kostýmy: Vendula Johnová, Rocc
Sbormistr: Jurij Galatenko

Foto: Martin Popelář

Žádné komentáře: