pátek 3. července 2009

Karine Babajanyan - soprán z Jerevanu v Rudolfinu a na CD


Zajímalo by mě, kdo z návštěvníků galakoncertu k poctě Giacoma Pucciniho, který se konal 21.září 2008 v rámci bohužel již zesnulého festivalu Pražský podzim, znal jméno Karine Babajanyan. Měl-li bych si tipnout, tak nikdo. Samosebou ani já ne. A nebo podceňuji domácí znalce opery? Na koncert však zcela jistě též nikdo nezapomene. Nikoliv kvůli nám známému avšak nepříliš si jistému tenoristovi Stevenu Harrisonovi, ale právě díky této arménské sopranistce narozené roku 1968 v Jerevanu.

Její hlas patří k v dobrém slova smyslu k tmavším, je pevný v hlubokých polohách, leskne se ve středu a jiskří ve ve výškách. Této sólistce opery ve Stuttgartu evidentně záleží na intenzitě prožitku zpívaného slova, v divadle bude pravděpodobně věrohodnou herečkou. Těšil jsem se na poslech nově vyšlého CD (nahráno 9/2007) a k mému milému překvapení jsem na něm objevil kvalitativně přesně to, co jsem zaslechl v Rudolfinu. Jen namátkou. Její Lucie je prostě bomba! Pěvkyni na tomto velmi graficky zdařilém albu, které vyšlo u společnosti EMI (maďarská pobočka), vcelku úspěšně doprovází Budapešťský symfonický orchestr, který je řízen italským dirigentem Pierem Giorgiem Morandim.

Je tu však jedna vada. Giuseppe Giacomoni měl být pravděpodobně marketingovým tahem (můžeme ho slyšet ve čtyřech číslech), který měl podpořit prodej této nahrávky zatím nepříliš známé (?) sopranistky. Opak se však stal pravdou. Tento kdysi oprávněně slavný a výtečný tenorista temného témbru (narozen 1940) zde podává přímo hrůzostrašný výkon. Jeho spoluúčast na nahrávce je ukázkou do nebe volající absence sebereflexe. Příšerně znějící rozklepaný hlas bez známky života, nekultivovaný řev na místo zpěvu, absolutní nesoulad s partnerkou...to jsou jen "lowlights" jeho výkonu. Povedená místa jsou, ale je jich sakra málo. Člověk se sice nestačí divit, ale i tak toto pucciniovské album všemi deseti doporučuji, poslech tohoto parádního sopránu z Jerevanu rozhodně stojí za to. Škoda, že není album zcela sólové, Karine Babajanyan se mohla bezpečně spolehnout jen na sebe sama. Omluvit se dá i absence árie "O mio babbino caro", kterou ta překrásně přednesla jako přídavek v Rudolfinu. V souvislosti s touto "novou" tváří si neodpustím poznámku, že na světě není jen Netrebko a Gheorghiu...

Na závěr ještě úsměvná perlička z rudolfinského koncertu. Seděly za mnou tři dámy středního věku a bavily se mezi jednotlivými áriemi tak nahlas, že nebylo možné přeslechnout o čem. Vybraly si vskutku zajímavé téma. Nebylo jím nic jiného (pozor, opravdu nic, ani hlas) než pěvkynino poprsí. Poznámky jako, "Podívej se na to...", "to je síla co..." či "jéžišmarjá, já snad padnu...", mě nutně musely přesvědčit, že ani ony, ani Karine Babajanyan, to nemají v životě lehké:-).

Žádné komentáře: