čtvrtek 13. dubna 2017

Eva Kolářová zve do divadla: Parsifal ve Vídni

30. březen je dnem, kdy má na scéně Vídeňské státní opery premiéru nastudování Wagnerova Parsifala v hudebním nastudování Semjona Byčkova. Režie a scéna tohoto nastudování jsou dílem Alvise Hermanise: Režisér narozený v Rize, který působil mimo jiné ve vídeňském Burgtheatru, v milánské Scale, na salzburských Festspiele, na vídeňských Festwochen, v Berlíně, Curychu a v dalších evropských městech, debutuje nyní na scéně Vídeňské státní opery.

Inscenační koncept Alvise Hermanise posouvá děj Parsifala do doby před první světovou válkou a do Vídně. Toto město bylo podle režiséra kolem roku 1900 v oblasti umění a vědy „laboratoří pro celý zbytek světa“. Hudba, literatura, výtvarné umění, architektura, technika, medicína a v neposlední řadě psychoanalýza se právě z tohoto centra dostávaly dál. Vídeň byla tím, čím je „Silicon Valley pro 21. století“, říká v programové brožuře Alvis Hermanis v rozhovoru s Oliverem Lángem. Jako obratný tah spojuje Hermanis vesmír Wagnerova Parsifala s vídeňským světem architekta Otto Wagnera tím, že na své scéně přináší zcela konkrétní citáty z jeho staveb. Ústřední je přitom nemocniční komplex, resp. Kostel Otto Wagnera  Steinhof. Hledání Grálu je u Hermanise i hledáním duchovního vývoje, a tak jsou Gurnemanz a Klingsor dva lékaři, kteří bojují o nadvládu nad duchem svých pacientů. Naopak pacienti – k nim patří Amfortas – se nacházejí nejen v realitě kolem roku 1900, ale pojímají historický děj opery jako terapii. A tak se obě tyto časové dráhy navzájem spojují a obrysy mezi hrou a skutečností, mezi zdáním a bytím splývají. Tak jako ve své inscenaci Trubadúra v Salcburku, ve které se zdánlivě nezúčastnění ponořují do obrazové krajiny muzea, si Hermanis i tentokrát hraje s překrýváním různých rovin. Jeho koncept nemá být chápán dogmaticky, ale jako jedna z možných interpretací díla, jako možné osobní vyprávění příběhu.

Kostýmy jsou dílem lotyšské výtvarnice Kristīne Jurjāne, světla jsou dílem Gleba Filshtinského.
Poprvé na scéně Vídeňské státní opery se role Kundry ujímá Nina Stemme. Tato sopranistka ztělesnila ve Vídni značný počet hlavních rolí, například Ariadnu, Sentu, Maršálku, Minnie, Leonoru, Toscu, Leonoru (v Síle osudu), Isoldu, Sieglindu, Brünnhildu (Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů) a naposled Elektru.

Roli Parsifala ztělesňuje tenorista Christopher Ventris, který tuto postavu zpíval na scéně Vídeňské státní opery již jedenáctkrát. Jeho dalšími rolemi byl mimo jiné Jim Mahoney (Vzestup a pád města Mahagonny), Siegmund a Andrei Chowanski.

Jako Amfortas se představí Gerald Finley, který v tomto operním domě debutoval v roce 2012 jako hrabě Almaviva v Mozartově Figarově svatbě a zpíval zde také v Janáčkově Lišce Bystroušce.
Klingsora, který ve Vídeňské státní opeře ztělesnil mimo jiné Učitele hudby (Ariadna na Naxu), Albericha (Zlato Rýna, Siegfried, Soumrak bohů), Kurwenala (Tristan a Isolda) a Faninala (Růžový kavalír), ztělesní Jochen Schmeckenbecher, Gurnemanze ztvární Hans-Peter König – zde dosud známý jako Daland v Bludném Holanďanovi.

Richard Wagner: Parsifal
Premiéra: 30. březen 2017 v 17:30

Reprízy:
2. duben 2017 v 16:30
6. duben 2017 v 17:30
9. duben 2017 v 16:30
13. duben 2017 v 17:30
16. duben 2017 v 16:30

Dirigent: Semjon Byčkov

Režie: Alvis Hermanis

Kostýmy: Kristine Jurjane


Obsazení:

Amfortas Gerald Finley
Gurnemanz Hans-Peter König
Parsifal Christopher Ventris
Klingsor Jochen Schmeckenbecher
Kundry Nina Stemme
Titurel Jongmin Park
1. rytíř Grálu Benedikt Kobel
2. rytíř Grálu Ayk Martirossian
1. panoš Ulrike Helzel
2. panoš Zoryana Kushpler
3. panoš Thomas Ebenstein
4. panoš Bror Magnus Tødenes
1. květinová dívka / 1. skupina  Ileana Tonca
2. květinová dívka / 1. skupina Olga Bezsmertna
3. květinová dívka / 1. skupina Margaret Plummer
1. květinová dívka / 2. skupina Hila Fahima
2. květinová dívka / 2. skupina Caroline Wenborne
3. květinová dívka / 2. skupina Ilseyar Khayrullova
Hlas shora Monika Bohinec

www.wiener-staatsoper.at