pondělí 6. února 2017

Eva Kolářová zve do divadla: IL TROVATORE ve Vídeňské státní opeře

Verdiho Il Trovatore (Trubadúr), prostřední opera jeho „trilogia popolare“, patří od své premiéry v Římě v roce 1853 k nesporně nejznámějším a nejoblíbenějším dílům operní literatury. Není proto divu, že pro nejvýznamnější interprety každé pěvecké generace stály podstatné části této opery na nejpřednějších místech.

Po dlouhých šestnácti absence se Trubadúr – mimochodem, Verdi chtěl původně rozpracovat jako hlavní ženskou postavu Azucenu a Leonoru pojmout pouze jako vedlejší roli – vrací na scénu Vídeňské státní opery.

Režisérem nového uvedení opery, které má premiéru 5. února, je Daniele Abbado. V roli Leonory vystoupí Anna Netrebko, Manrica zpívá KS Roberto, hraběte Lunu Ludovic Tézier a Azucenu ztvární Luciana d'Intino. Představení diriguje Marco Armiliato.

Foto: Wiener Staatsoper GmbH / Michael Pöhn

Představitel Luny Ludovic Tézier o této roli říká:

Před téměř rokem jsem zpíval Lunu v Paříži: vzrušující záležitost – vždyť také o velmi vzrušující roli jde! Hlasově je part výzvou: je posazen dost vysoko a neexistuje prakticky možnost si na jevišti trochu odpočinout. A člověk musí dávat pozor, aby se v tomto kusu se všemi těmi dramatickými akcemi neztratil, ale zůstal ve zpěvu jistý, soustředěný a pozorný – jinak by to celý večer nevydržel. Kromě toho není Luna rolí, kterou by člověk měl zpívat příliš brzy. Tady je třeba dát si velký pozor …

Verdi šel v několika rolích v Trubadúrovi zcela vědomě až na hranice lidského hlasu. Chtěl napsat opravdu elektrizující operu, takovou, kde člověk vnímá intenzitu už v hlasovém rozsahu. To se mu také podařilo! Nesmíme nikdy zapomínat na to, že tenkrát se ladilo obecně o něco níže. To znamená, že tehdejší mezní hodnota se dnes dostala téměř o půltón výš.  Soprán, tenor i baryton teď tedy musí zpívat ještě blíže hranici možného. To je sice reálné, ale je třeba být opatrný. Je to jako při vysokohorské túře: Když chodí člověk v nadmořské výšce více než 8.000 metrů, má bez pomůcek asi půlhodinu, než začne tělo reagovat. Buňky se začnou rozkládat. U Trubadúra je to podobné – člověk si musí dobře rozdělit čas …

V případě Luny mě sotva napadá nějaká jiná role, která by byla srovnatelná. Samozřejmě jsou i v jiných rolích okamžiky, které jsou podobné, například u Posy v Donu Carlovi nebo u Forda ve Falstaffovi. Těžiště je však v těchto rolích někde jinde, skutečně srovnatelná žádná z těchto rolí není.
Pro mě je Luna (samozřejmě) temná postava, ovšem se zářivou barvou hlasu. To znamená, že člověk musí ukázat velké nasazení, hledal potemnělé momenty nebo zkoušet vytvořit temnou barvu.
Velmi vzrušující je neustále to, že se člověk musí přesně vypořádat s hudbou a textem Trubadúra. Najdeme tam totiž velmi zřetelné odkazy na charaktery postav.  U Luny jde o velmi špatného člověka, násilnického člověka, nikoli však o zvíře. Má nejen postavení šlechtice, ale i odpovídající chování; odpovídá ovšem starému obrazu předrevolučního šlechtice, tedy arogantního, agresivního, namyšleného, nadutého, velice cynického, a vše je vystupňováno a ž k perverzi. Pokud to tak chceme ukázat, nesmíme jej vymalovat příliš temně, ale naopak ušlechtile, ovšem velmi ostře!

Můžeme jej srovnat s jinou nebezpečnou Verdiho postavou, například s Jagem? Ne! Vůbec ne! Jago se dlouho tváří jako nejbližší přítel. Jen jako takový se totiž může stát tím největším intrikánem a zrádcem. Jagova přátelskost je tedy velmi nebezpečná. Až když zůstane sám, ukáže svou pravou tvář. U Luny je to ale jinak. Hned za elegantní hudbou je hned slyšet, že lidsky něco nesedí. Že tu číhá něco negativního. Lidsky se Luna nedá zachránit, tady nenajdeme téměř nic dobrého. Snad jen úplně na začátku, to ještě Leonoru skutečně miluje, je tu něco víc než sexuální touha. Jakmile však pozná její lásku k Manricovi, je i toto pryč. Pak už zavládne jen nenávist a násilí.

A kdyby Leonora milovala Lunu? Pak … pak by všechno možná dopadlo dobře. Vlastně je to škoda!
Giuseppe Verdi: Il Trovatore
Dirigent – Marco Armiliato
Režie – Daniele Abbado
Scéna – Graziano Gregori
Kostýmy – Carla Teti Světla – Alessandro Carletti

Účinkují:
Hrabě Luna – Ludovic Tézier
Leonora – Anna Netrebko
Azucena – Luciana D´Intino Manrico – Roberto Alagna
Ferrando – Jongmin Park
Ines – Simina Ivan
Ruiz – Jinxu Xiahou
Starý cikán – Ion Tibrea
Posel – Wolfram Igor Derntl

Termíny uvedení:
5. únor 2017 v 19:00 – premiéra

Další termíny:
9.2. v 19:00, 12.2. v 18:30, 15.2. a 18.2

www.wiener-staatsoper.at

Žádné komentáře: