úterý 27. září 2016

Eva Kolářová zve do divadla: Rozhovor s dirigentem Marcem Armiliatem

Marco Armiliato (foto: web Vídeňské státní opery)
 
Přinášíme rozhovor s italským dirigentem Marcem Armiliatem, který byl 7. září uveřejněn na webu Vídeňské státní opery.
 
Jen za minulý červen, tedy za pouhý jeden měsíc, dirigoval Marco Armiliato na scéně Vídeňské státní opery pět různých děl a teď v září zazní pod jeho vedením Turandot a Aida. To však ještě není všechno: Vedle dalších repertoárových představení nastuduje tento uznávaný odborník na italskou a francouzskou operu v této sezóně nově také Verdiho operu Trubadúr. Je tedy čas na rozhovor s přímým pokračovatelem tradice velké italské dirigentské školy.
 
Kdyby existovaly pro dirigenta jen tři pokyny, jak by to podle Vás zněly?
 
Marco Armiliato: Disciplína, technika a vášeň. Číslo jedna – disciplína – je v silném vzájemném spojení s tím, že většina umělců, ostatně já také, je velmi sebekritická, což zase těsně souvisí s respektem vůči příslušnému skladateli a jeho dílem. Já osobně se učím nové kusy poměrně snadno a rychle. Přesto ve mně dlouho přetrvává pocit, že jsem se s dílem ještě úplně nesžil, takže vše nastuduji úplně znovu a jinak, dokud nemám pocit, že s tím mohu předstoupit před publikum. Dirigentská technika je zase věcí, která má mnoho společného se zkušeností. Je například výhodou, když může člověk jako mladý dirigent nastudovat Lazebníka sevillského nebo Nápoj lásky, protože to nejsou zrovna snadné a v pravém slova smyslu didaktické kusy pro dirigentské řemeslo. Právě přes Lazebníka jsem pochopil mnohé z toho, na čem v tomto povolání nakonec záleží. A pokud jde o vášeň – když stojím u pultu, a je jedno, zda jde o zkoušku či o představení – pak diriguji každou buňkou svého těla, jsem naplněn hudbou a chtěl bych tento pocit štěstí přenést na celý svět.
 
Máte nějaké preference, pokud jde o pocit plného štěstí? Je v tomto směru například Donizetti pro Vás důležitější než Rossini?
 
Marco Armiliato: Ne, je úplně jedno, které mistrovské dílo diriguji. Vždy se soustředím na aktuální okamžik, a když diriguji například operu Don Pasquale, je pro mě toto dílo to nejvýznamnější a největší, které kdy bylo napsáno, a když pak den nato diriguji Bohèmu, tak poznávám, že Bohèma dalece převyšuje ostatní skladby, a když pak diriguji Otella, mám pocit, že právě Otello zastiňuje vše ostatní.
 
Řekl jste, „když den na to diriguji Bohèmu“. Dirigujete opravdu často v několika dnech rozdílná díla. Jak to děláte? Mnozí jiní by potřebovali to něco víc času, aby přepnuli …
 
Marco Armiliato: Víte, hudba byla, od té doby, co si dokáži vzpomenout, součástí mého života. Dokonce dřív, než jsem znal abecedu, jsem už uměl číst noty a hrát na klavír. Nikdy jsem také nepřemýšlel o tom, které povolání si vybrat: Práce dirigenta byla od počátku samozřejmostí mého života, o které jsem nemusel mluvit. Jinými slovy: Hudba, a tím i partitury, jsou pro mě svým způsobem domovem, z kterého čerpám radost a energii. A když mám pak partituru nastudovánu, a jak jsem již dříve řekl, dokonce přestudovánu, nevidím skutečně žádný problém v tom, abych několik dnů po sobě dirigoval různá díla.
 
Nejprve jste studoval hru na klavír. Nepokoušel jste se nikdy vydat se na dráhu klavíristy?
 
Marco Armiliato: To krásné na dirigentském povolání je možnost pracovat na interpretaci hudby společně. A když má člověk ještě k tomu takový orchestr, jako jsou Vídeňští filharmonikové … pak je to štěstí dokonalé. Mé studium klavíru však bylo nutné jako základ, mnoho let jsem studoval s pěvci jejich role jako hlavní korepetitor. Pro operního dirigenta je téměř životně důležité, aby poznával fungování opery od práce korepetitora. V této poloze si člověk může zpracovat vědomosti a získat zkušenosti, které – abychom se vrátili k předchozí otázce – přispívají i k tomu, že člověku pak připadá rychlé přepnutí z jednoho díla na druhé snazší
 
Ve Vídeňské státní opeře jste v zhruba 220 večerech dirigoval míce než 25 děl. Vzpomínáte si ještě na svůj debut ve Státní opeře?
 
Marco Armiliato: Samozřejmě! Na to datum si vzpomínám zcela přesně: 2. listopad 1996, Andrea Chénier. Zažít tento pocit zodpovědnosti poprvé v tomto operním domě, ve kterém v každém kameni, každém závěsu, dokonce v každé molekule vzduchu stále žije duch těch, kteří tu vytvořili něco velkého, a navíc s takovým orchestrem … ve Státní opeře vnímá člověk hudbu velmi intenzívně … na tento večer asi nikdy nezapomenu!
 
Existuje ve Vaší dosavadní kariéře dirigenta něco jako výjimečný vrchol, na který nikdy nezapomenete?
 
Marco Armiliato: Protože jsem zažil velmi mnoho překrásných chvil, nemohu vyzdvihnout nějaký konkrétní moment. (po delším přemýšlení) Výjimečnými okamžiky jistě byly mé debuty zde ve Státní opeře, v Metropolitní opeře, v londýnském Opera House Covent Garden a debuty u dirigentského pultu významných koncertních orchestrů.
 
Jak to vypadá s německým repertoárem? Měl byste na něj také chuť?
 
Marco Armiliato: A jakou! Dosud se ještě nic neobjevilo, ale v mém srdci vedou Elektra a Tristan a Isolda.
 
Na závěr ještě jedna otázka: Jak by pro Vás vypadal ráj, kdybyste do toho mohl mluvit?
 
Marco Armiliato: Na to by se dalo odpovědět velmi abstraktně, nebo tak jako barokní malíři – modrou oblohou s mnoha bílými mráčky (směje se). Ne, vážně: Pro mě je rájem to, když mohu stát u dirigentského pultu a muzicírovat, a to pokud je to možné, každý den!
 
www.staatsoper-wien.at

sobota 17. září 2016

Eva Kolářová zve do divadla: První týdny letošní sezóny v Bavorské státní opeře

První mimořádné představení v rámci tématu sezóny 2016/17 „Co následuje“ se koná již začátkem října:  Při produkci s názvem Prozessor I opustí diváci svou obvyklou pozici v temnotě hlediště paralelně probíhajícího uvedení Fidelia a na velké zkušební scéně v Národním divadle a novým způsobem poskládají základní parametry operního večera, jakou jsou hudba, text a vizuální prostředky. Tím se sami octnou v těsné blízkosti centra dění.

Představení Beethovenova Fidelia se samozřejmě konají nedotčeny na velké scéně: Zatímco Anja Kampe zpívala roli Leonory již při premiéře, zažívají Klaus Florian Vogt (Florestan) und Günther Groissböck (Rocco) v režii Calixta Bieita svůj debut.

V nově zavedených písňových večerech blíže představíme sólisty Bavorské státní opery. Prvním takovým večerem bude 12. října 2016 recitál Gorana Juriće, dalším pak 14. listopadu večer s Elsou Benoit a Rachael Wilson.

Novinkou letošní sezóny je i nový parter zajišťující občerstvení, kterým je společnost Dallmayr. Již nyní se personál těší na to, že hodinu před představení a o přestávkách bude moci obsloužit návštěvníky mnichovského operního domu. Zájemci již teď mají možnost rezervace na vybraný termín.

Bavorský státní orchestr zakončil prázdniny již o něco dříve od 5. září v rámci svého evropského turné za vedení Kirilla Petrenka koncertuje orchestr v nejvýznamnějších koncertních sálech Evropy, kromě jiného v Lucernu, Miláně, Paříži a ve Vídni.

V úterý 20. září se ve 20:00 koná 1. Akademický koncert, který bude z mnichovského Národního divadla přenášen živě v rámci STAATSOPER.TV a také na rozhlasové stanici BR-Klassik. Na programu je Lontano pro velký orchestr György Ligetiho, Čtyři poslední písně Richarda Strausse (sólistka Diana Damrau) a 5. symfonie e moll op. 64 Petra Iljiče Čajkovského.

Po živém přenosu 1. akademického koncertu následuje hned 8. října od 16 hodin druhý live přenos sezóny – opera Mistři pěvci norimberští Richarda Wagnera pod vedením Kirilla Petrenka a v režii Davida Bösche. Poté co byla v červenci akce „Opera pro všechny“ z důvodu paralelně probíhající smuteční akce věnovaná památce obětí tragických událostí v Mnichově zrušena, těší nás, že společně a naším partnerem, koncernem BMW, můžeme tento bezplatný živý přenos uskutečnit. Stejně jako v premiérové řadě v květnu 2016 opět zazpívá roli Hanse Sachse Wolfgang Koch, v roli Walthera von Stolzinga vystoupí Jonas Kaufmann.

Další přenos na náměstí Maxe Josefa se uskuteční v rámci Festspiele 2017. Bavorská státní opera se spolupráci s BMW uvedou další Wagnerovu operu – Tannhäuser – opět pod vedením dirigenta Kirilla Petrenka.

Bavorský státní balet otvírá svoji první sezónu pod vedením Igora Zelenského 23. září znovuuvedením baletu Giselle. Dílo, které je vzorem romantického baletu vůbec, se na scénu Národního divadla vrací po deseti letech.

Giselle bude v Mnichově uváděna ve verzi anglického choreografa Sira Petera Wrighta podle verze Maria Petipy uváděné v Petrohradě. Wright sám ve svých téměř 90 letech přebírá nové nastudování a také zodpovědnost za to, že na jeviště se dostanou i ty nejmenší taneční detaily podle originální choreografie.

První řada představení bude provedena v pěti různých obsazeních. V zahajovacím představení se jako Natalia Osipova jako Giselle a Sergej Polunin jako Albrecht. V následujících večerech budou tento pár tančit  Ksenia Ryzhkova a Osiel Gouneo, Maria Shirinkina a Vladimir Shklyarov, Svetlana Zakharova a Vladimir Shklyarov a Ivy Amista s Dmitrijem Sobolevskim.              

www.staatsoper.de

Eva Kolářová zve do divadla: ÚVOD SEZÓNY 2016/17 V BERLÍNĚ

Pod heslem „Hello & Goodbye“ se v sobotu 10. září od 14 hodin koná slavnost k zahájení sezóny 2016/17, poslední sezóny v Schillerově divadle. Zváni jsou všichni Berlíňané, velcí i malí, fanoušci opery i ti, co s ní teprve seznamují. Návštěvníci budou mít možnost získat ať už na jevišti, foyer či venku na dvoře jedinečné dojmy ze světa hudebního divadla – hudbou, tancem, kostýmy, maskami, nabídkami Mladé státní opery, na kole štěstí a mnoha dalšími akcemi. Den zakončí operní gala se sborem Státní opery a sólisty na velkém jevišti. Jako sólisté vystoupí Anna Samuil, Maria Prudenskaya, Katharina Kammerloher, Stephan Rügamer a Roman Trekel, dále se představí členové operního studia, Státní balet na veřejné zkoušce, členové sboru Státní opery v Berlíně a mnozí další. Vstup je jako každoročně zdarma.

Intendant Jürgen Flimm zve návštěvníky k oblíbené „škole potlesku“, u „hudebního kola štěstí“ pak budou operní vědomosti oceněny atraktivními cenami. Mezitím budou moci malí návštěvníci popustit uzdu své fantazii líčením, výrobou masek a malováním. Skvěle postaráno bude samozřejmě i o občerstvení našich hostů.

Foto: Eike Walkenhorst (z webu Státní opery v Berlíně)



Zahajovací slavnost k otevření sezóny 2016/17
10. září 2016 od 14:00
Berlín, Státní opera v Schillerově divadle


Od 18. září se pak některé z nejkrásnějších hlasů současného operního světa postarají o magické okamžiky začátku operní sezóny. K prvním repertoárovým vrcholům patří Mozartův Don Giovanni, kde vystoupí mj. Olga Peretyatko, Dorotea Röschmann a Christopher Maltman (22., 25., 28. září a 1. října) a Tosca Giacoma Pucciniho s Angelou Gheorghiu v hlavní roli, Fabiem Sartorim (Cavaradossi) a Michaelem Volle (Scarpia) ve dnech 18. 21., 24. a 27. září a 2. října.

V říjnu se návštěvníci mohou těšit na úspěšnou inscenaci Gluckovy opery Orfeus ed Euridice, tentokrát s Maxem Emanuelem Cencicem a Elsou Dreisig (8., 13., 15. a 19. říjen.

www.staatsoper-berlin.de