pátek 3. června 2016

Ohlasy na uvedení opery Juliette v německém tisku

Není to tak, že by opera Bohuslava Martinů Juliette na německých operních jevištích neexistovala. Opera, která měla svou premiéru v roce 1938 v Praze, se však na programech objevuje až v posledních letech. Premiéra ve Státní opeře je zřejmě prvním provedením v Berlíně vůbec. To je nepochopitelné, protože co zde prezentují dirigent Daniel Barenboim, režisér Claus Guth a hlavní protagonisté Villazón a Magdalena Kožená je zážitek, jedna z velkých a vzácných šťastných náhod hudebního divadla. Platí to jak pro dílo, tak pro jeho provedení.

Bohuslav Martinů, narozen v roce 1890, žil od roku 1923 v Paříži v prostředí surrealistů. V roce 1940 odešel do Spojených států amerických. Zemřel v roce 1959 ve Švýcarsku.

Jeho opera Juliette se opírá o divadelní hru surrealisty Georgese Neveuxe (1900–1982). V Německu měla opera premiéru v roce 1959 a v Berlíně se nyní objevuje vůbec poprvé.

Literární předloha, stejnojmenná a později rovněž zfilmovaná divadelní hra Georgese Neveuxe přímo volá po zhudebnění. Bohuslav Martinů tu našel tón upřímnosti a otevřenosti, který zázračně vše drží ve vzduchu, lehce a bez potíží osciluje mezi velkou operou a absurdní operetou sem a tam, ve vtipu se neztrácí tragický moment a v tragickém se nachází něco blahodárně lakonického. Jsou tu silné vrcholy, které jsou však vyváženy zásadní tendencí k protržení. Stylisticky přináší jeho idiom ozvěnu Debussyho a Janáčka; zaznívají tu melodie připomínající Stravinského a Offenbacha a občas se tu vyskytne něco z parodistického zvuku sklonku dvacátých let. Vše bez pretenzí, směs působí při vší své barvitosti zcela neúmyslně kompaktně.

Vzrušující a zábavné

To souvisí s velkoryse diferencovaným způsobem dirigování Daniela Barenboima, ale v zásadě i se způsobem vyprávění, které přináší na jeviště příběh obsese v několikrát vystupňované snové hře. Jeho konstrukce působí promyšleně a vykonstruovaně, přichází však jako děj, který divák přijímá stejně tak napínavě jako i zábavně, protože Neveux popularizuje surrealistickou myšlenkovou stavbu své doby a současně si z ní tak trochu dělá legraci.

Martin Wilkening
Berliner Zeitung, 29. květen 2016

Žádné komentáře: