pondělí 28. března 2016

Eva Kolářová zve do divadla: Carská nevěsta V BERLÍNĚ



Operu Nikolaje Rimského-Korsakova Carská nevěsta uvádí Státní opera v Berlíně v režii Dmitrije Černjakova, který se po své režii Borise Godunova v roce 2005 právě na tomto jevišti, což byla jeho první práce mimo Rusko, stal jedním z nejvyhledávanějších operních režisérů na světě.


Foto: Monika Rittershaus

Alexandrovské předměstí Moskvy, podzim 1571. V Rusku panuje car Ivan IV., svými současníky nazýván „Hrozný“. Pomocí své tělesné gardy, opričniků, zavedl vpravdě teroristický režim, který málokteré zvýhodňuje a mnohé potlačuje. Jako vdovce ho žene přání znovu, a to již potřetí, se oženit. Bylo mu představeno kolem 2000 mladých žen a jedna z nich se měla stát jeho nevěstou. Carova volba padla na krásnou Marfu Sobakinu, dceru obchodníka z Novgorodu. Ta sice miluje bojara Ivana Lykova, podvolí se však vůli monarchy a přání svého otce.

Toto hledání manželky je zasazeno komponováno do tragického příběhu lásky, žárlivosti, intrik, zrady a smrti. Krátce po svatbě totiž Marfa onemocní a za tajemných okolností umírá. Příčinou byl zřejmě jed – kdo ho namíchal a kdy komu dal, vyjde skutečně najevo až na konci.  Do nepřehledného děje je zamícháno hned několik osob: vlivný, mocný opričnik Grigorij Grjasnoj, stejně jako jeho bývalá, stále zoufalejší milenka Ljubaša, a carův bezohledný osobní lékař Bomelius. Car sám nyní vystupuje jako němý, častěji však na něho přichází řeč – a také hudebně je vždy přítomný. Několikrát zazní jeho hymna, jeho zastánci na něho pějí chválu, a přece nade vším leží stín jeho hrůzovlády.

Dílo, které mělo premiéru roku 1899 v Moskvě, patří nepochybně k vrcholům operní literatury své doby. Rimskij-Korsakov napsal nesmírně barevnou partituru s atraktivními úkoly nejen pro pěvce v hlavních rolích, ale i pro sbor a orchestr. Mnohé melodie připomínají ruský folklór, i když se skladatel obešel bez přímých citací. Carská nevěsta je mnohovrstevnaté dílo jak v pohledu na zvolený obsah, který reflektuje nepříliš známou kapitolu ruské historie, tak i vzhledem k hudbě, která v mnoha úsecích jistě patří k tomu nejpůsobivějšímu, co Nikolaj Rimskij-Korsakov složil. 

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov: Carská nevěsta
Režie: Dmitrij Černjakov
Scéna: Dmitrij Černjakov
Kostýmy: Elena Zaytseva
Světla: Gleb Filshtinsky
Obsazení:
Sobakin – Anatolij Kotscherga
Marfa – Elena Tsallagova
Grjasnoj – Evez Abdulla
Maljuta-Skuratov – Tobias Schabel
Lykov – Pavel Černoch
Ljubaša – Marina Prudenskaya
Bomelius – Stephan Rügamer
Saburova – Irina Rubtsova
Duňaša – Anna Lapkovskaja
Petrovna – Natalia Skrycka

Termíny uvedení:

3. duben 2016 v 19:30
6. duben 2016 v 19:30
10. duben 2016 v 19:30
17. duben 2016 v 19:30

Staatskapelle Berlin
Dirigent: Alexander Vitlin

Sbor Státní opery
Představení je nastudováno v ruštině s německými titulky
Koprodukce Státní opery Unter den Linden s Teatro alla Scala di Milano
www.staatsoper-berlin.de

pondělí 14. března 2016

Eva Kolářová zve do divadla: Festtage 2016 v Berlíně



Již před dvaceti lety byly berlínské Festtage oživeny Danielem Barenboimem a od té doby každoročně přitahují v období Velikonoc mnoho obyvatel Berlína i četné návštěvníky z Německa i ze světa. Festtage jsou plné neobyčejných uměleckých událostí a výkonů, které zprostředkovávají špičkoví umělci na operní scéně a v koncertních sálech. K úspěchu  přispívá i originální programová dramaturgie. Letošní Festtage nabízejí nové provedení Gluckovy opery Orfeus a Eurydika, protějškem pak bude znovuuvedení Wagnerovy opery Parsifal. Obě tato významná díla spojuje přes všechny stylistické rozdíly snaha o pravdivost – jak s ohledem na jednání protagonistů, tak i na generální výpověď, kterou mají zprostředkovat hudba a text. Obě díla bude dirigovat Daniel Barenboim, režie mistrovské Gluckovy opery se ujal intendant Státní opery Jürgen Flimm, zatímco Wagnerovo monumentální jevištní dílo je v rukou Dmitrije Černjakova. Součástí Festtage je i pět koncertů zahrnujících oblouk od Bacha až k pozdně romantickým symfonickým dílům. S orchestry Vídeňských filharmoniků a Staatskapelle Berlin vystoupí skvělí sólisté – Martha Argerich, Yo-Yo Ma a Jonas Kaufmann.  


Program:

18. březen 2016 v 19:00
Christoph Willibald Gluck: Orfeo et Euridice (premiéra)

Foto: web Státní opery v Berlíně
19. březen 2016 ve 20:00 
Vídeňští filharmonikové 
Dirigent: Daniel Barenboim


20. březen 2016 v 16:00
Richard Wagner: Parsifal


21. březen 2016 ve 20:00
Jonas Kaufmann – tenor
Staatskapelle Berlin
Dirigent: Daniel Barenboim


22. březen 2016 v 19:00
Yo-Yo Ma: violoncello (sólový recitál) 


23. březen v 19:30
Christoph Willibald Gluck: Orfeo et Euridice


24. březen ve 20:00
Yo-Yo Ma: violoncello
Staatskapelle Berlin
Dirigent: Daniel Barenboim


25. březen 2016 v 17:00
Richard Wagner: Parsifal


26. březen 2016 v 16:00
Martha Algerich, Daniel Barenboim – klavír


27. březen v 19:30
Christoph Willibald Gluck: Orfeo et Euridice


28. březen 2016 v 17:00
Richard Wagner: Parsifal

pátek 4. března 2016

Eva Kolářová zve do divadla: Verdiho Maškarní ples v Mnichově

V sobotu 6. března se v Bavorské státní opeře zvedne opona pro operu Giuseppe Verdiho  Un ballo in maschera (Maškarní ples) – příběh milostného trojúhelníku: mocného muže, jeho přítele a jeho ženy. Kdo si však myslí, že tu jde o „zcela normální“ operní klišé, mýlí se: V případě Maškarního plesu mají všechny postavy dvě tváře a všechny události mají dvojitý základ. Pravda, fikce, překročení hranic a hra na schovávanou:  Kdo na konci ještě ví, kdo nosí masku a kdo ne? Riccardo, panovník, je oslavován jako spravedlivý suverén, utíká však před svou zodpovědností a znechuceně utíká k rozptýlení – ultimativní popud pro člověka jako on však může znamenat jen to, že dá v sázku vlastní život.

Renato má rád svého přítele Riccarda skoro víc než svoji ženu Amelii, a ta chce zahubit nejen své city vůči Ricardovi, ale zřejmě dokonce ještě víc. Věštkyně Ulrica je tu skrytou mocí, která v lidech evokuje neodolatelný smrtící vír – až tanec na sopce vyvrcholí na smrtelném maškarním plesu. Opera, kterou Verdi složil v roce 1858 pro Neapol, se tam nesměla kvůli cenzuře uvést; po rozsáhlém přepracování ji pak mohli představit v Římě a dodnes zůstává jedním z nejhranějších, ale zároveň nejtajuplnějších Verdiho děl.

Johannes Erath, který v Bavorské státní opeře režíruje poprvé, přesunul příběh osudového vztahu milostného trojúhelníku do období kolem roku 1920. Glamour, touha po zábavě, opojení – ale také vědomí si konce: to všechno vytváří scéna, kostýmy a osobní energie této nové inscenace. Hudebního nastudování se ujímá bývalý hudební ředitel Bavorské státní opery Zubin Mehta: „Není tu ani o jeden tón navíc, je to opravdu perfektní partitura. Tato opera je zjevení". Verdiho neobyčejné dílo diriguje poprvé. Pro Anju Harteros znamená role Amelie v Mnichově její debut. Riccarda zpívá polský tenorista Piotr Beczala, role Renata se ujal George Petean. Okka von der Damerau se poprvé představí jako Ulrica a ruská sopranistka Sofia Fomina jako Oscar.


Sopranistka Anja Harteros na fotografii z webu Bavorské státní opery 

Giuseppe Verdi: Un ballo in maschera

Dirigent: Zubin Mehta (06.03.2016, 09.03.2016, 19.03.2016, 23.03.2016, 28.03.2016, 01.04.2016); Daniele Callegari (27.07.2016, 30.07.2016)
Režie: Johannes Erath
Scéna: Heike Scheele
Kostýmy: Gesine Völlm
Světla: Joachim Klein
Dramaturgie: Malte Krasting
Sbormistr: Sören Eckhoff

Obsazení:

Riccardo – Piotr Beczala
Renato – George Petean / Franco Vassallo
Amelia – Anja Harteros
Ulrica – Okka von der Damerau
Oscar – Sofia Fomina
Silvano – Andrea Borghini
Samuel – Anatoli Sivko
Tom – Scott Conner
Soudce – Ulrich Reß
Ameliin sluha – Joshua Owen Mills

Bavorský státní orchestr
Sbor Bavorské státní opery 


Termíny uvedení:
6.3. 2019 v 19:00 – premiéra

Další termíny uvedení:
9.3. 2016 v 19:00
19.3. 2016 v 19:00
23.3. 2016 v 19:00
28.3. 2016 v 19:00
1.4. 2016 v 19:00
27.6. 2016 v 19:00
30.6. 2016 v 19:00

Všechna představení jsou již několik týdnů vyprodaná, přesto mohou zájemci toto představení vidět: V pátek 18. března ve 22:10 bude představení zdarma přenášeno ve spolupráci s ARTE na STAATSOPER.TV
www.staatsoper.de