úterý 1. prosince 2015

Dylan Moran v Brně




Sny se prostě mají plnit. Této zásady se držím jako klíště a snažím se ji dodržovat. Tady je důkaz jednoho naplnění.

Před několika lety jsem šla večerní Prahou a najednou jsem za sebou slyšela velmi známý anglicky mluvící hlas. To zní jako Bernard z Black Books! Asi jsem se zbláznila, co by tady dělal? Otočila jsem se a nevěřila vlastním očím. Můj oblíbený hrdina seriálu skutečně procházel kolem mě. A já jsem si zaprvé nemohla vzpomenout, jak se jmenuje (kdybych ho oslovila „Bernarde“, asi by na mě vrhl ten svůj vražedný pohled, který tak dobře znám ze seriálu…), a zadruhé jsem neměla ani tužku, ani papír, ani baterku, protože v tom parku byla docela tma. Uklidňovala jsem se tím, že to byla jen náhoda a tento člověk tu ve skutečnosti nebyl. „Jen jsem si ho s někým spletla.“ Doma jsem pak zjistila, že měl v ten den v Praze vystoupení…

Z tohoto zážitku jsem si vzala ponaučení. Zapamatovala jsem si hercovo jméno a bez psacích potřeb a čelovky nevycházím z domu. :-D Nedávno jsem opět sledovala seriál a jen tak mě napadlo zkusit zjistit, jestli pan „Bernard“ nevystupuje někde poblíž. Kdyby jen „poblíž“, on měl přijet během šesti týdnů do Brna!!! Bohužel toto představení bylo i s Prahou zcela vyprodáno… Díky úžasné vstřícnosti pořadatelů mi bylo umožněno se představení přesto zúčastnit. Tímto jim moc děkuji za ten skvělý zážitek!!!

Brněnské SONO centrum doslova praskalo ve švech zaplněné mladými lidmi z České a Slovenské republiky, zaslechla jsem i němčinu, angličtinu a další jazyky. Na jevišti stál stolek se džánkem vody a sklenicí. Ale kde je pověstné Moranovo víno? Nebyla jsem jediná, komu to bylo podezřelé…

Za bouřlivého potlesku se zjevil vynikající komik i se svou skleničkou bílého vína v ruce a pro publikum v tu chvíli začalo první pětačtyřiceti minutové mučení. To jsem si nevymyslela, to říkali lidé kolem mě! :-) Dylan Moran se totiž nadechl a spustil nepřetržitý proud slov, která za sebou plynula tak rychle, že my, kteří nejsme úplně nejpevnější v kramflících angličtiny, jsme neměli šanci ani postřehnout, kde ta slova končí. Publikum se svíjelo a křičelo smíchy. Moran neuvěřitelně stupňoval své mluvení, pohrával si s lidmi, dal jim krátký oddech, zpomalil v řeči, dělal pauzy, takže jsme čekali, co přijde, a pak mezi nás hodil „bombu“ v podobě toho nejpovedenějšího vtipu. V tu chvíli totiž vždycky zazněl bouřlivý výbuch smíchu, který nekončil.

Témata se střídala jedno za druhým, ať už zazněla pověstná „láska“ mezi Pražáky a Brňáky, komentář uprchlíků, vytváření hesel na internetu, nebo kouření. Hrál si s hlasem, šermoval rukama, jeho účes vzal hodně brzy za své, protože si neodpouštěl časté prohrábnutí vlasů, a jeho mimika by mohla být učebnicí pro ostatní. Předvedl nám svůj hlas od vysokých tónů až po hluboké, křik, kňourání, falešný zpěv, nadávky, klid…

O přestávce se lidé ještě pořád smáli, opakovali si Dylanovy hlášky, přiznávali se, že je už teď všechno bolí od smíchu a nemohli se dočkat pokračování. Druhá polovina patřila tématu rodina a s velkou radostí Vám zde nabízím ukázku z vyprávění o pořizování křečka („džedžeka“) v komikově čechoangličtině. To bylo dalších čtyřicet pět minut neuvěřitelného hereckého umění, které jste museli obdivovat. Měli jste pocit, že se nikdy neunaví a nezastaví. Nebyla chvíle, kdy byste se nesmáli, nebo napjatě neočekávali, co přijde nového… Úžasné!!! Opravdu by mě zajímalo, jak vypadá manželka a děti takového člověka. To musí být hodně zajímavá rodinka! :-D

Jestli bude někdy opět příležitost jít na Moranovo vystoupení, neváhejte a běžte se podívat. Na takový zážitek se nedá zapomenout! Musím jen poděkovat pořadatelům, že tohoto umělce pozvali do České republiky. Moc jim držím palce, aby i příště měli tak šťastnou ruku, jako v tomto případě. Začít nový projekt tím, že ze dvou představení musíte udělat díky velkému zájmu diváků tři, to se jen tak nevidí! Můžeme se jen těšit na to, kdo bude tím dalším komikem…

Žádné komentáře: