neděle 22. listopadu 2015

Eva Kolářová zve do divadla: LA TRAVIATA v Berlíně





Foto: Gregor Hohenberg

Ach, vy mě neznáte? Divné. Jmenuji se Violetta, Violetta Valéry! Obvykle mi však říkají „La traviata“, „zbloudilá ze správné cesty“. Na operní scéně jsem doma od roku 1853. Ze slavného Teatro La Fenice v Benátkách jsem dobyla svět. Do kolébky mi ovšem úspěch nebyl v žádném případě dán: Premiéra skončila opravdovým fiaskem, ze kterého jsem se musela napřed zotavit. Ale nakonec jsem se mě měla dočkat skvělé kariéry, i v Berlíně. Poprvé jsem se tu objevila v prosinci 1860, na scéně Dvorní opery v ulici Pod lipami. Tehdy mě ztělesnila jistá signora Brunetti (díkybohu neměla nic společného se všeobecně známým benátským komisařem). Pro uvedení vybraných Verdiho oper byl angažován výhradně italský soubor, takže mi byly do hrdla vloženy krásně znějící originální hlasy. V následující době mě po mnoho desetiletí nechaly zpívat hlasy méně jemné germánské mluvy, a i název mého díla byl přeměněn na jednodušší titul „Violeta“ – o co poetičtěji naproti tomu zní název „La traviata“! Partitury Maestra Verdiho se ujali slavní dirigenti, jako například Erich Kleiber, který v letech 1925 a 1930 nastudoval a dirigoval premiéry. I Johannes Schüler, Lovro von Matačić či Heinz Fricke přede mne natáhli velmi kompetentní zvukový koberec. V roce 2003 dirigoval operu Daniel Barenboim – tehdy jsem dostala zpět i svůj přirozený italský jazyk. Nyní ji bude Daniel Barenboim dirigovat znovu, určitě zcela jinak, ale zaručeně s ohněm a jiskrou. Podobu a hlas mi dosud dala celá řada primadon, mezi nimi Violetta de Strozzi, Gitta Alpár, Erna Berger, Melitta Muszely, Magdalena Hajossyova a Christine Schäfer. Také seznam Alfredů, kteří mě zbožňovali, obsahuje některé z nejlepších tenoristů světa, jako jsou Richard Tauber, Helge Rosvaenge, Peter Anders, Reiner Goldberg či Rolando Villazón. Vypořádat jsem se musela i s Germonty – otci, kteří sice byli v souladu se svou rolí na scéně chladní jako ocel, ale disponovali – jako například Heinrich Schlusnus, Josef Metternich, Siegfried Lorenz či Thomas Hampson – velice krásně znějícími barytony. Nyní přichází nová garnitura, která je v pořadí desátá v dlouhé a bohaté historii berlínské Státní opery: s mladými pěvci a pěvkyněmi – a dvěma „starými mistry“ u dirigentského a režijního pultu.

Giuseppe Verdi: La traviata
Melodrama o třech dějstvích (čtyřech obrazech)
Libreto: Francesco Maria Piave podle románu Alexandra Dumase

Dirigent: Daniel Barenboim
Režie: Dieter Dorn
Asistentka režie: Christiane Zaunmair
Scéna: Joanna Piestrzyńska
Kostýmy: Moidele Bickel
Choreografie: Martin Gruber
Světla: Tobias Löffler
Dramaturgie: Hans-Joachim Ruckhäberle, Katharina Winkler

Obsazení:

Violetta Valéry: Sonya Yoncheva
Flora Bervoix: Cristina Damian 
Annina: Luisa Mandelli
Alfredo Germont: Abdellah Lasri
Giorgio Germont: Simone Piazzola
Gastone: Florian Hoffmann
Barone Douphol: Domonic Barberi
Marchese d´Óbigny: Grigory Shkarupa
Doktor Grenvil: Jan Martiník

Sbor státní opery
Staatskapelle Berlin

Představení je nastudováno v italštině a opatřeno německými titulky

Termíny uvedení:

19.12.2015 v 18:00 – premiéra

Další termíny uvedení:
22.12.2015 v 19:00
25.12.2015 v 19:00
27.12.2015 v 18:00
31.12. 2015 v 18:00

www.staatsoper-berlin.de

středa 18. listopadu 2015

Eva Kolářová zve do divadla: Prokofjevův Ohnivý anděl v Mnichově

Pár a jeho halucinační cesta k temné straně vášní: Renatu pohání přání dokonalého milostného setkání. Od svého raného mládí má vizi extatického spojení s andělem obklopeným světlem. Ruprecht této ženě zcela propadne a bezděčně ji následuje v jejím obsesivním hledání po naplnění této fantazie. Oba překročí hranice vnímání a nechávají za sebou veškerá pravidla morálky a rozumu, až se objeví nebezpečí, že připravenost zcela se oddat tělem i duší ukončí jejich dosavadní existenci.

V roce 1907 zpracoval ruský symbolista Valerij Brusov vlastní vztah plný závislostí v románu v historickém hávu: Na pozadí přechodu od středověku k novověku vypráví vzpomínky rytíře Ruprechta na jeho osudové setkání s Renatou, trýzněnou klamnými představami, hnanou touhou po lásce a končící jako kacířka – ve světě mezi šílenou inkvizicí a duchem humanismu, okultismem a empirickou vědou, mystickou extází a zavrženou sexualitou.  Sergej Prokofjew narazil na román v roce 1919. V letech jeho putování mezi Amerikou, Francií a Bavorskem komponuje svoji nejponuřejší a nejzáhadnější operu, která se dočkala premiéry až po skladatelově smrti. 

Sergej Prokofjev: Ohnivý anděl
Libreto: Sergej Prokofjev podle stejnojmenného románu Valerije J. Brjusova
Opera o pěti dějstvích a sedmi obrazech

Opera je nastudována v ruštině s německými titulky

Dirigent: Vladimir Jurovski
Režie: Barrie Kosky
Scéna: Rebecca Ringst
Kostýmy: Klaus Bruns
Světla. Joachim Klein
Choreografie: Otto Pichler
Dramaturgie: Bettina Auer, Miron Hakenbeck
Sbormistr: Stellari Fagone

Účinkují:

Jevgenij Nikitin – Ruprecht
Renata – Svetlana Sozdateleva
Hostinská – Heike Grötzinger
Věštkyně – Elena Manistina
Agrippa von Nettesheim – Vladimir Galouzine
Mephistopheles – Kevin Conners
Faust – Igor Tsarkov
Inkvizitor – Goran Jurić
Jakob Glock – Ulrich Reß
Matthias Wissmann – Tim Kuypers
Doktor – Matthew Grills
Sluha – Christian Rieger
Hostinský – Andrea Borghini
Mladá jeptiška 1 – Iris van Wijnen
Mladá jeptiška 2 – Denis Uzun

Bavorský státní orchestr
Sbor Bavorské státní opery

Termíny uvedení:
29. listopad 2015 v 19:00 - premiéra

Další termíny uvedení:
3.12.2015 v 19:30
6.12.2015 v 19:00
9.12.2015 v 19:00
12.12. 2015 v 19:00
16.6.2016 v 19:00


www.staatsoper.de

pondělí 9. listopadu 2015

Eva Kolářová zve do divadla: IL TRIONFO DEL TEMPO E DEL DISINGANNO V BERLÍNĚ



 
Foto: web Staatsoper Berlin 

Itálie inspiruje. To jistě věděl i Georg Friedrich Händel, když se tam v roce 1706 vypravil. O rok později napsal své první oratorium, které se zároveň mělo stát jedním z jeho nejhezčích.

Co se vlastně stane, když se Krása (Bellezza) dostane mezi fronty Zábavy (Piacere) na jedné straně a Času (Tempo) a poznání (Disinganno) na straně druhé? Musí se mezi nimi rozhodnout. Je vystavena našeptáváním, která sotva mohou být rozmanitější. Zatímco se Piacere pokouší svést Bellezzu k bezstarostnému životu v nepomíjivém mládí a nablýskané nádheře, nemají Tempo a Disinganno místo „tady a teď“ na zřeteli nic jiného než věčnost. Aby unikla smrti a pádu, musí Bellezza hledat cestu, která ji dovede k pochopení. Podívat se do „zrcadla pravdy“, místo toho, abychom se oddávali falešným lákadlům, která nabízí lehkomyslnou zábavu – pouze v tom spočívá cíl a smysl života.

Čtyři alegorické postavy spolu vedou rozpravu, na jejímž konci triumfují Tempo a  Disinganno, zatímco Piacere tahá za kratší konec. Příběh o kráse a pomíjivosti, o skutečně velkých věcech. Oratoriem Il trionfo del Tempo e del Disinganno (Triumf času a pravdy) se mladému Georgu Friedrichu Händelovi podařilo vytvořit strhující dílo. Své první oratorium, které napsal a uvedl v roce 1707 v Římě, je zároveň jedním z jeho nejkrásnějších, plné inspirativní a inspirující hudby, s virtuosními áriemi a mnoha působivými momenty. „Italský Händel“ z obou stran“ – to, že se již záhy proslavil v celé Evropě, je vzhledem k této hudbě naprosto pochopitelné Inscenace Jürgena Flimma, která již byla úspěšně uvedena v Curychu a Madridu, mohou návštěvníci zájemci nyní zažít v Schillerově divadle. 

Georg Friedrich Händel: Il trionfo del tempo e del disinganno (Triumf času a pravdy)

Dirigent: Sébastien Rouland
Režie: Jürgen Flimm
Scéna: Erich Wonder
Kostýmy: Florence von Gerkan
Choreografie: Catharina Lühr
Dramaturgie: Ronny Dietrich, Detlef Giese

Účinkují:
Bellezza – Sylvia Schwartz
Disinganno – Marina Prudenskaja
Tempo – Charles Workman
Piacere – Inga Kalna

Staatskapelle Berlin

Termíny uvedení:

14. 11. 2015 v 19:00
17. 11. 2015 v 19:00
23. 11. 2015 v 19:00

www.staatsoper-berlin.de

pondělí 2. listopadu 2015

Zábavné setkání s panem Trautzlem




29. října byli diváci do posledního místa zaplněného divadla Na Orlí pozváni na hudební slavnost u hraběte Valdštejna a jeho půvabné ženy. Osecký regenschori Jacob Trautzl tam totiž předváděl svou nejnovější skladbu. Od kulturního zážitku se však pozornost tří pozvaných šlechtičen přenesla k napjatě očekávanému hostu. Doslechly se totiž, že má dnes přijít světově proslulý Casanova. Tajně zadoufaly, že budou mít možnost se s ním setkat o samotě.

Hraběnka Valdštejnská jim však nečekaně oznámila, že nejsou pozvané na večeři, a naděje na románek se slavným svůdníkem pomalu pohasínala. Uražené šlechtičny se ale nenechaly odbýt a využily drahého negližé, které u Casanovy zahlédly, aby obvinily hraběnku ze záletu s tímto mužem. Jejich lest se podařila a hrabě Valdštejn svou ženu obvinil z nevěry. Přesně takové negližé jí totiž nedávnou koupil v Paříži. Hraběnka se zpočátku bránila, ale pak už ztratila trpělivost a uražená odešla do svých komnat.

Casanova byl z celého výjevu překvapený, protože se dostal do choulostivé situace, aniž by se o to sám přičinil. Trautzl se to pokusil vyřešit a spolu s Casanovou a manžely všech šlechtičen vymyslel zkoušku, jež měla ukázat, která z přítomných dam má o románek se slavným svůdcem skutečně zájem. Tři (ne)pozvané šlechtičny podlehly velmi rychle, ale hraběnka Valdštejnská se Casanovovi svěřila se svou bezmeznou láskou k jejímu manželovi. Hrabě, který všechno slyšel za paravánem, byl dojatý a požádal svou ženu o odpuštění. Konečně pochopil, že celá aféra byla jen výmyslem závistivých šlechtičen a že má ženu, o které si jeho přátelé mohou nechat jen zdát. Trautzl po vysvětlení všech nejasností požádal přítomné panstvo, aby o této příhodně nikde nemluvili a nechali si ji jen pro sebe.

Autorem opery je skladatel Jan Zástěra, autor mimo jiné liturgických skladeb a symfonií a dirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Hudba na diváky působí velmi příjemně a nedá se srovnávat s moderními skladbami, kde skladatelé využívají neobvyklé hudební nástroje, disharmonii a složité rytmy. Už samotný úvodní sbor (skladba od Trautzla) by mohl každého zmást, protože působil historicky. Melodie byly velmi chytlavé a věřím tomu, že kdybych operu slyšela podruhé, už bych si řadu z nich zazpívala. Je to odvaha v dnešní době složit novou operu a jsem ráda, že pan Zástěra odvážný je. :-) Rozhodně budu vyhlížet nějaké jeho další dílo.

Dvojice režisérů David Kříž a Renata Fraisová vytvořili vtipné libreto, ve kterém se dala najít celá řada velmi povedených rýmů a dobře volených slov (přesně takových, která vystihují správnou podstatu sdělení). Dílo působilo profesionálně a nebyla chvíle, kdy by někdo na jevišti jen stál a neměl co dělat. Oceňuji i krásné kostýmy a jednoduchou scénu, která uměla i na tak malém jevišti navodit tu správnou představu o interiéru zámku.

Z účinkujících musím velmi pochválit Janu Meliškovou, představitelku hraběnky Valdštejnské. Působila křehce a velmi důvěryhodně. Byla vzornou hostitelkou i právem pořádně uraženou manželkou. Její vyznání lásky k hraběti bylo balzámem na duši. Moc se mi líbil její pěvecký a herecký projev.

Trojice šlechtičen mi byla sympatická už od prvního tercetu. Dámy si to vyloženě užívaly a mimika, gesta a emoce ve zpěvu krásně vyjadřovaly, co si zrovna myslí. Baronka Alena Kučerová mě už před několika lety uchvátila svou rolí Sestry Angeliky a jsem moc ráda, že jsem ji mohla znovu slyšet. Nádherný a jistý hlas! Příjemným překvapením pro mě byla Zdislava Bočková a potěšilo mě, že jsem mohla znovu slyšet i Evu Štěrbovou. Pamatuji si ji z Věci Makropulos uvedené v Janáčkově divadle, kde jsem měla pocit, že je na tom obrovském jevišti „ztracená“. V divadle Na Orlí ale měla příležitost ukázat, co umí, a výborně toho využila.

Z mužských rolí mě nejvíc zaujal Rastislav Lalinský v roli Casanovy. Ještě teď si vzpomínám na jeho roli Ředitele divadla ve Viva la mamma. Ve svádění dam se přímo vyžíval a měl krásně silný hlas.

Oslovil mě také Trautzl v podání Marka Belka. Ostatní mužské role byly bohužel poněkud schovány za svými ženskými protějšky a hlasy pěvců nebyly dostatečně výrazné, abycom jim dobře rozuměli. Přesto se mohou Martin Vydra (Hrabě Valdštejn), Jan Faltýnek (Baron), Michal Marhold (Hrabě) a Michael Robotka (Kníže) „chlubit“ tím, že zpívali při světové premiéře opery. Nemnoho pěvců může říct, že pro ně byla složena nějaká role.

Těším se, že toto umělecké uskupení pod názvem Divadlo 2-15 opět přinese nějaké nové představení, které se bude vyznačovat profesionálními výkony a příjemnou přátelskou atmosférou. Rozhodně doporučuji některé z následujících představení navštívit. Doufám, že u toho nebudu chybět. :-)



Autor hudby: Jan Zástěra                       
Autor libreta: RaR (Rejža a Rejžička): David Kříž a Renata Fraisová
Hudební nastudování: Jiří Habart, Tomáš Vala, Klára Roztočilová
Režie: RaR
Dirigent: Jiří Habart
Sbormistr: Klára Roztočilová
Výtvarník  kostýmů: Veronika Fiurášková
Výtvarník scény: Renata Fraisová
Projekce: Jakub Kříž j.h.
Produkce: Ondřej Bazgier
__________________________________________________________________________
Osoby a obsazení:
Trautzl – Marek Belko, Casanova – Rastislav Lalinský, Hraběnka Valdštejnská – Jana Melišková, Hrabě Valdštejn – Martin Vydra, Baronka – Alena Kučerová, Baron – Jan Faltýnek, Hraběnka – Zdislava Bočková, Hrabě – Michal Marhold, Kněžna – Eva Štěrbová, Kníže – Michael Robotka

Pěvecký sbor sester a mnichů
Soprán: Andrea Kučerová, Jana Tebichová, Eva Maturová, Martina Fialová, Veronika Maříková, Zuzana Mašková, Barbora Zemánková
Alt: Jolana Jelínková, Marie Piknová, Kateřina Lorincová, Radka Svobodová, Silvia Macáková
Tenor: Ondřej Pivoda, Rostislav Zbožínek, František Pažourek, František Ostrý, Jan Břečka
Bas: Ondřej Musil, Jan Šmatera, Vít Pelikán, Pavel Rašovský, Igor Krejčí
Orchestr
Housle I: Kateřina Koišová, Jana Sotolářová, Denis Schneiderka
Housle II: Ondřej Bazgier, Štěpán Blinka, Jindřich Novotný
Viola: Jakub Janečka
Violoncella: Petr Osička, Eliška Kotrbová