úterý 7. července 2015

Sherrill Milnes přivezl do Prahy výborné pěvkyně



Když se mi před 2 týdny objevilo v mailu pozvání na koncert a představení Dona Giovanniho, které v Praze pořádal Sherrill Milnes, zatajil se mi dech. Po Domingovi to je druhý pěvec, kterého jsem si vždycky moc přála potkat osobně, protože nemohu zapomenout na jeho úžasného Scarpiu ve filmu s Domingem a Kabaivanskou. I když už uplynulo asi 40 let od natočení, s radostí jsem shledala, že je to pořád on a z toho osobního kouzla, které na mě zapůsobilo přes obrazovku, se nic neztratilo! :-)

Ve čtvrtek 2. 7. se ve Stavovském divadle uskutečnil Operní galakoncert mladých umělců. Jako zvláštní host se ho měl zúčastnit i Sherrill Milnes, nikoli ovšem jako pěvec, ale v roli dirigenta. Účinkovali studenti amerických konzervatoří a hudebních oborů na vysokých školách. Ten malý krůček k oficiálnímu profesionálnímu vystupování byl bohužel občas cítit. Orchestr ne vždy zvládl na výbornou náročné party a velká většina pěvců se potýkala s italskými texty. Mám trochu podezření, jestli na jistotě neubíral i fakt, že během koncertu účinkovali 4 dirigenti, kteří se neustále střídali.

Ale abych nebyla pouze „zamračeným“ kritikem, musím říct, že mě ten koncert nesmírně potěšil. Byl dlouhý, naplněný nádhernými melodiemi, které si snad každý rád poslechne, a měl dobrou odezvu u publika. Závěrečný skandovaný potlesk vestoje si zsloužili.

Jestli mi něco opravdu udělalo velkou radost, tak to byly především pěvkyně. Ať si na jeviště stoupla kterákoli z nich, užívala jsem si jejich nádherné hlasy a kochala se krásnými róbami.

Nezapomenu na vystoupení Mary Catherine Wrightové, která nám předvedla hravou Zuzanku a pak neuvěřitelnou Olympii. To byly panečku koloratury!!! Druhá zmíněná árie je náročná sama o sobě, ale pěvkyně patrně usoudila, že „pár desítek“ tónů navíc nemůže uškodit, a viděli jste na ní, jak se tím sama náramně baví. A co teprve jak si herecky zahrála s rolí panenky na klíček! Budu moc ráda, jestli se mi někdy v budoucnosti podaří Wrightovou znovu slyšet.

Nádherný jemný hlas nám předvedla Esthermari Barbosa jako jedna z Dam z Kouzelné flétny a Mallika. Rozhodně bych se nebála, že její mohutná postava jí někdy bude bránit v kariéře. Uměla oslnit herecky i pěvecky.

Nelze nevzpomenout ani na výkon Cartherine Clarke Nardolillo, která nám zazpívala árii Mimi. Prožívala všechno, o čem zpívala, a moc ráda bych ji někdy viděla v celé roli. Věřím, že po herecké stránce se nikdy neztratí.

Cherise Lukow pak málem způsobila zřícení Stavovského divadla, protože Mozartovou árií Vorrei spiagarvi vyvovala opravdu bouřlivý potlesk. Páni, to byla nadílka koloratur, nádherných výšek a krásného hlasu!

Výkony pánů byly také pěkné, ale v porovnání s dámskými protějšky ustoupily do pozadí. Jednomu z nich se ovšem podařilo mě opravdu dojmout – Johnu Hollandovi a jeho nádherně zazpívané árii Vodníka. Po několika nejistotách v italských textech v předešlých vystoupeních přišel na jeviště s nádhernou češtinou a hned jste věděli, že musí Dvořákovu hudbu nesmírně milovat a vědět, o čem zpívá. Jak mi pak osobně přiznal, můj odhad byl správný a jeho tatínek dokonce pocházel z Čech.

Byl to krásný večer a dovršilo ho jedno svým způsobem humorné setkání. Nemohla jsem odejít z divadla bez Milnesova podpisu. Tak dlouho jsem ho vyhlížela, až se nám nakonec podařilo se doslova srazit na schodech. :-) Už vidím, jak se vždycky začnu smát, až tudy budu příště procházet. Je to velmi sympatický člověk a můj sen se opravdu splnil!


Na druhý den byla naplánovaná premiéra Dona Giovanniho v Milnesově režii. Už tohle samo o sobě bylo velkým lákadlem, ale vědomí, že se použijí kulisy a kostýmy z předchozí inscenace Národního divadla a že příběh bude pojatý klasicky, o to víc způsobovalo, že se člověk nemohl dočkat večera.

Byla to nádhera! Až na jednu výjimku (bohužel zrovna Giovanniho) jsme dostali perfektní obsazení a v představení jste nenašli hluché místo. Velmi chválím a vyzdvihuji výkon Isaaca Droshy v roli Leporella. Zvládl ho perfektně jak po pěvecké tak po herecké stránce a byl na jevišti jako doma. Moc jsem se jeho výkonem bavila a katalogovou árii jsem si opravdu užila. Mohu ho jen připsat na seznam pěvců, které bych ráda opět někdy viděla.

John Holland se přímo narodil pro postavu Masetta, který byl žárlivý, zamilovaný až po uši (div, že se nečervenal) a spolu s Wrightovou působili jako nádherný pár. Tak pěkně sladěnou Zerlinu s Masettem jsem ještě neviděla.

Ottavio Josue Hernandeze zazářil především v árii Il mio tesoro. Herecky sice nevynikal tolik, jako ostatní, ale tím víc podtrhl samotnou povahu role. Když se zaposloucháte do jeho slov, nebo sledujete jeho jednání, zjistíte, že to zrovna velký hrdina není. Místo, aby se konečně vrhl na Giovanniho při každé příležitosti, která se mu namane, a že jich není málo, pořád jen slibuje, že to udělá. Naopak celou operu jen vyčítá Donne Anně, že truchlí pro svého otce a nemá zrovna náladu na nějaké důvěrnosti. Hernandez toto všechno dokázal perfektně vyzdvihnout.

Komtur Donalda Gallensteina sice neměl ten pořádný dunivý hlas, jaký bych v této roli ráda slyšela, ale zvládl ho dobře. Šermovat rozhodně umí! :-)

Bohužel nejslabším článkem opery byla hlavní postava Dona Giovanniho v podání Marcela Ferreiry. Hlas byl ve srovnání s ostatními slabý a především prohrával svůj boj se zvukem orchestru v závěrečné scéně. Herecky také nijak zvlášť nezazářil a raději jsem sledovala výkony jiných pěvců. Chyběla tomu ta správná jiskra. Například Hollanda bych si jako Giovanniho dovedla velmi dobře představit.

Mary Catherine Wrightová byla nádherná Zerlina, která předvedla své árie na jedničku. Na její zpěv jste se vyloženě těšili. Herecky si opět vyhrála a měla jsem pomalu pocit, že ze své role nevychází ani po opuštění jeviště. I při osobním setkání působila velmi sympaticky a vesele. Jsem moc ráda, že právě ona Zerlinu zpívala.

Cherise Lukow nezapomněla od předešlého večera, jak jemně a krásně umí zazpívat koloratury, a opět zazářila tentokrát v roli Donny Elvíry. Jediné, co mě na ní pobavilo, bylo její potýkání se s velkou sukní jejího hlavního kostýmu, kdy se po jevišti pohybovala, jako by na sobě měla pořádně zarezlé brnění. :-) Co však nedala do chůze, to vložila do přesvědčivé mimiky a jistého hlasu.

Na konec si nechávám nezapomenutelnou Donnu Annu v podání Jennifer Lindsay. V jejím podání ta role rozhodně nepůsobila náročně a my jsme si jen mohli užívat nádherný zpěv a herecké podání. I ona pak při osobním setkání působila moc příjemně. Mám takový pocit, že tuto pěvkyni odněkud znám, ale musím hodně zavzpomínat. Rozhodně si jdu pustit její nahrávky na YouTube.


Jsem moc ráda, že jsem se mohla obou večerů zúčastnit a sledovat všechny ty výkony. Když nějakého pěvce dlouho obdivujete, jste zvědaví, jaký asi je v běžném životě… S radostí jsem zjistila, že máme s Milnesem „stejný vkus“ v lásce ke klasické režii a nádherné hudbě. Pokud se ještě někdy s podobným projektem vrátí do Prahy, musím být opět u toho! :-) Velmi děkuji za možnost se těchto skvostů zúčastnit.

Žádné komentáře: