úterý 16. června 2015

Eva Kolářová zve do divadla: Richard STRAUSS: ARIADNa NA NAXu v Berlíně



Po Elektře a Růžovém kavalírovi je Ariadna na Naxu (Ariadne auf Naxos) třetím společným dílem Huga von  Hofmannsthala a Richarda Strausse. Tuto operu nyní uvádí v novém nastudování Berlínská státní opera. Režie se ujal Hans Neuenfels, který v roce 2015 v Berlíně režíroval Mozartovu operu La finta giardiniera. Jako dirigent se představí Ingo Metzmacher.
V dopise Huga von Hofmannsthala Richardu Straussovi z léta 1911 shrnuje libretista základní téma opery Ariadna na Naxu takto: „Jde o jednoduchý a obrovský životní problém: problém věrnosti. Trvat na tom, co jsme ztratili, věčně na tom lpět, až do smrti – nebo naopak žít, žít dál, překonat to, proměnit se, vydat napospas jednotu duše, a přesto se uchovat v proměně, zůstat člověkem, neskončit jako zvíře bez paměti.“
Tyto oba modely lásky a života jsou tu konfrontovány v postavách Ariadny a Zerbinetty a otázky, které z toho vyplývají, jsou ty, které Hans Neuenfels ve své první režii Straussovy opery vidí jako ústřední. Straussova hudba se i přes poměrně malé obsazení orchestru nevzdává okouzlení a rafinovanosti, které jsou pro všechny skladatelovy partitury příznačné. Ingo Metzmacherovi, který operu hudebně nastudoval, leží na srdci především přesnost Straussovy hudby, aniž by přitom prozradil prostředky, které tento kouzelník tónů používá. Ariadna na Naxu je často označována jako dílo určité změny nebo i konce epochy, což jistě souvisí s dobou vzniku během první světové války. Tyto příznaky jsou ovšem velice jemné; nejspíše se snad dají poznat podle toho, že starodávný mýtus o Ariadně začíná ztrácet objasňující důraznost a pro Hofmannsthala se stává nádobou nanejvýš komplexní otázky, která již sotva odpovídá původnímu mýtu. Pocit určité paradoxnosti je v celém díle nepřeslechnutelný: Jistá pochybnost mýtu a současný pokus o to, ještě jednou vyvolat původní způsob vnímání a pokud možno vytvořit mýtus nový. Úspěch opery dává Straussovi a Hofmannsthalovi senzačním způsobem zapravdu.
Původní záměr autorů, a sice spojit Molièrova Měšťáka šlechticem s následnou operou, a tuto verzi premiérově uvést v roce 1912, nedaly tento úspěch tušit. Dílu se dostalo nejvýše zdvořilostního přijetí, což vedlo ke čtyři roky trvajícímu přepracování, jehož výsledkem pak byla – zcela bez Molièrovy hry – opera hraná pod názvem Ariadna na Naxu. Opera kromě předehry měla premiéru v roce 1916 ve Vídni a od té doby vytlačila ze scény všechny předchozí verze. Bez Molièra by ovšem bylo dílo, tak jak ho známe dnes, sotva takovým, jakým je. Takzvaná předehra je jakýsi pohled za kulisy následujícího operního představení a zřídkakdy přivedli Hofmannsthal a Strauss na scénu tak vypointovaný, ale zároveň i sarkastický vtip. Jde o skutečné hudební divadlo, ve kterém postavy ztělesňují svá mínění a postoje. Recitativně extrémně zredukované momenty jsou jen jednou – pak ovšem významně a závažně – přerušené dlouhou árií Skladatele a následným duetem s Zerbinettou.


Richard Strauss: Ariadna na Naxu
Dirigent: Ingo Metzmacher
Režie: Hans Neuenfel
Scéna: Katrin Lea Tag
Kostýmy: Andrea Schmidt-Futterer
Světla: Stefan Bolliger
Dramaturgie: Yvonne Gebauer
Účinkují:
Hofmistr: Elisabeth Trissenaar 
Učitel hudby: Roman Trekel
Skladatel: Marina Prudenskaya
Primadonna / Ariadna: Camilla Nylund
Tenor / Bacchus: Roberto Saccà
Zerbinetta: Brenda Rae 
Harlekýn: Gyula Orendt
Scaramuccio: Stephen Chambers
Trufaldin: Grigory Shkarupa
Brighella: Jonathan Winell
Najáda: Evelin Novak  
Dryáda: Annika Schlicht
Echo: Sónia Grané
Důstojník: Patrick Vogel
Vlásenkář: Maximilian Krummen
Lokaj: Arttu Kataja 
Taneční mistr: Florian Hoffmann
Loutkoherec: Jarnoth


Premiéra: 14. červen 2015 v 19:30

Další termíny:

17. červen 2015 v 19:30
20. červen 2015 v 19:30
22. červen 2015 v 19:30
25. červen 2015 v 19:30
27. červen 2015 v 19:30

Představení je nastudováno v němčině a opatřeno titulky.

www.staatsoper-berlin.de

Žádné komentáře: