čtvrtek 18. června 2015

Do Prahy připlula nejslavnější loď

Už přes 16 let se zabývám potopením Titaniku a od loňského července pracuji na knize "Noc hrdinů", která bude neobvyklým způsobem vyprávět o této události. Za všechno tenkrát mohl Cameronův film, na který jsme šli se školou dopoledne do kina, a já jsem trvala na tom, že ho musím tentýž den vidět večer ještě jednou "s dospělými". Nebyl to Jack, kdo mě tenkrát tak uchvátil, ale Andrews, Murdoch, Lowe a členové orchestru.

Brzy po filmu jsem začala sbírat knihy o Titaniku a hledat další informace. Cameronovo dílo pro mě až dodnes zůstalo mimořádným pokladem a od prvního shlédnutí stále vyhlížím, kde ho budou znovu hrát v kině. Před několika lety jsem zajásala nad 3D verzí a, když jsem se nedávno dozvěděla, že bude v Praze nové "uvedení" s živým orchestrem, nemohla jsem zůstat doma! A udělala jsem moc dobře.

Cameron svým filmem udělal výbornou věc - představil divákům potopení Titaniku tak velkolepým způsobem, že se po světě rozjela velká vlna fanoušků, začaly se vydávat nové knihy a věřím tomu, že byl i dobrým povzbuzením pro vytvoření řady výstav a akcí. Jak je možné, že zrovna tento film to dokázal a ostatních asi 10 ne?

Když se podíváme na historii filmografie o Titaniku, narazíme na první snímek už z roku 1912 - němý film, který byl víceméně jen senzací, protože vyprávěl o slavné události toho roku. Za shlédnutí pak rozhodně stojí snímek A night to remember z roku 1957, na jehož tvorbě se podíleli i přeživší pasažéři a členové posádky. Co se týče věrohodnosti je patrně nejkvalitnějším. Před a po Cameronovi vznikla celá řada dalších filmů a seriálů, u nichž bohužel byla příliš evidentní touha po senzaci za každou cenu a věrohodnost trpěla snad v každé minutě. Vrcholem hrůzy je pak seriál Krev a železo, podle něhož byl Andrews naprostý hlupák a děsím se toho, že spousta lidí je schopná tomuto nesmyslu věřit.

Cameron je velký perfekcionista a jeho film je toho výrazným důkazem. Ano, přiznávám se, že trpím během první části filmu a dokáže mě rozžhavit doběla, když někdo veden tímto snímkem začne přesvědčeně tvrdit, že Rose, Jack a spol na Titaniku byli, že Ismay byl gauner, protože se zachránil, ačkoli byl "vinen" za potopení, nebo že srdce oceánu je kámen, který nosí smůlu, a právě kvůli němu se loď potopila (tuto teorii jsem slyšela v neděli odpoledne a nestačila jsem se divit).

Mám raději fakta před romantickými "nesmysly", proto můj zážitek z filmu začíná okamžikem spatření ledovce a užívám si to až do konce. I tak ale s nadšením sleduji "loď" a její vybavení v první části. Schválně si povšimněte talířů, skleniček, příborů, židlí, nebo samotného schodiště s hodinami. Všechno je věrohodné! Kopii talíře z 1. třídy ("téhož", ze kterého Jack večeřel) mám doma a skutečně tak vypadal.

Co se týče historických faktů (po přehlédnutí vymyšlených postav a děje), vytvořil Cameron takřka detektivní příběh. Nevěříte? Naprosto nenápadně umístil do děje skutečné postavy, kterých si můžete a nemusíte všimnout. Například kněz, který se v závěru filmu modlí na zádi, se jmenoval Byles a skutečně několik přeživších vyprávělo, že ho takto naposledy spatřili. Staří manželé ležící v posteli během skladby Blíž k Tobě, Bože můj byli Ida a Isidor Straussovi, kteří se rozhodli zůstat společně na lodi, i když je přátelé přemlouvali, aby oba nastoupili do člunu. Dáma, která už v jiném člunu sedí a žádá Ligtollera, aby počkal, protože si něco zapomněla v kajutě, je Edith Russelová, slavná novinářka té doby, která zapomněla hračku v podobě plyšového prasátka (dědila se v její rodině po generacích). Po natažení zazněla slavná španělská píseň. Ve skutečnosti pro ni stihla poslat stevarda a hračka se zachránila. Hrála pak celou dobu na člunu, aby uklidnila plačící děti. Tatínek, který říká své dceři, aby poslouchala maminku a byla hodná holčička, je Eva Hartová, která s rodiči cestovala do Ameriky. Její matka celou plavbu nevycházela z kajuty a vůbec nespala, protože měla panickou hrůzu z toho, že se stane neštěstí. Ona i dcera se zachránily, "jiný člun pro tatínky" bohužel nepřiplul.

Za shlédnutí rozhodně stojí i vynechané části z filmu, v nichž narazíte na celou řadu skutečných událostí - například na telegrafování s lodí Californian, která celou dobu kotvila nedaleko, hádku Brownové a jiných žen s velitelem člunu (je to kormidelník, který měl službu během srážky) a třeba i nehrdinský čin manželů Duff-Gordonových, kteří podplatili námořníky chtějící se vrátit na místo neštěstí, aby se nevraceli. Je to velká škoda, že tyto části jsou odstraněné na úkor možná až příliš vleklého "milostného" začátku. Pokud byste film poskládali i s nimi dohromady, máte se 4 hodiny na co dívat.


V neděli se pro fanoušky tohoto snímku naskytla úžasná příležitost - vidět ho znovu na obrovském plátně a zároveň být u jedinečného zážitku - živě provedené hudby. Po dobu několika měsíců na internetu kolovala informace, že film bude promítán v českém dabingu. Někteří ji přijali s radostí, já jsem však patřila k těm méně spokojeným. Když si pustíte originál, velmi dobře můžete slyšet zvuk strojů, daleko více vynikne hudba lodního orchestru a ostatní zvuky, které se při dabingu bohužel ztrácí.

Když se na plátně objevila známá znělka společnosti 20th. Century Fox za živého doprovodu orchestru, (k mé radosti) hodně zaplněná O2 aréna propukla v smích a odměnila hráče spontánním potleskem. A pak začal film, ovšem bez očekáváneho "Společnost (ta a ta) uvádí film...", a mně v tu chvíli bylo jasné, že se mi splnil sen a KONEČNĚ uvidím v kině Titanic v originále. Hudba živého orchestru všemu dala úplně jiný rozměr, dokonce jste měli pocit, že slyšíte odlišné hudební zpracování některých momentů. Postřehli jste například při scéně, kdy ponorky plavou nad vrakem, skladbu Blíž k Tobě, Bože můj?

Fascinovala mě fortissima, která neskutečně zaplnila celý sál a mnohdy přehlušila zvuk filmu - s českým dabingem bez titulků by to byl problém. Nádherně se zesílil zvuk lodního orchestru (až na jeho závěrečnou skladbu ponechaného ve filmovém ordiginále), takže jste si mohli vychutnávat Intermezzo z Thais, Straussovy valčíky, Offenbacha a další díla, která v běžné verzi na DVD často zanikají pod hlasy a dalšími zvuky.

Velkou poklonu si pak orchestr zaslouží za druhou polovinu filmu, kdy se začala loň potápět - to byl fantastický výkon. Žasla jsem, že slyším skutečně ty stejné nástroje a zvuky, které už tolik let znám. Irská hudba byla pro mě třešničkou na dortu a jen jsem litovala, že na její interprety ze svého místa nevidím. Ráda bych totiž zahlédla, na jaké nástroje hrají.

Nadabovat přesně hru na housle už je pak vrcholem profesionality a poslední skladba zahraná kapelníkem Hartleyem a jeho kolegy v podání živých hudebníků na pódiu nemohla nechat jediné oko suché. Bylo to velmi tiché, žalostné a dokonalé.

A co teprve ten nádherný zvuk klavíru a ženského sboru! Je pravda, že v hlase sólistky mi chyběla ta neopakovatelná jemnost, jakou má Celine Dion, a tak úplně mi k tomu neseděla, ale zvládla to výborně, to musím uznat.

Diváci byli nadšení a odměnili účinkující potleskem už po závěrečné scéně filmu. Pak samozřejmě následovala ústřední píseň, další potlesk, a titulková hudba. Orchestr ani nestihl dohrát poslední tón a obecenstvo se zvedlo ze židlí v mohutné vlně a obrovským aplausem oceňovalo úžasný zážitek. Nepochybuju o tom, že velká většina z diváků by dala nevím co za to, aby to mohla prožít ještě jednou!

Jsem šťastná, že jsem u toho mohla být, a velice děkuji společnosti Mania Promotion, že mi to umožnila.


Ráda bych vás tímto všechny pozvala na některou z mých přednášek s názvem "Příběhy lidí z Titaniku", které budu pořádat v Brně a jeho okolí na podzim. Další termíny budu postupně přidávat. Vstup je zdarma.

13. 10. v 17:00 v Knihovně Jiřího Mahena na pobočce na Staré Osadě https://www.facebook.com/events/1592521367653666/
16. 10. v 18:00 ve stejné knihovně na pobočce v Žebětíně https://www.facebook.com/events/1569409436655892/

Každý z posluchačů obdrží při vstupu palubní lístek se jménem pasažéra (případně celé rodiny) a v průběhu přednášky vyslechne jeho příběh. Součástí vyprávění je i komentované promítání některých vynechaných částí Cameronova Titaniku, známých i méně známých fotografií, názorná ukázka technických parametrů a událostí spojených s potopením na velkém modelu a na plánech lodi, výstava publikací vydaných v České republice, na Slovensku a několika zahraničních knih včetně jedné autentické napsané přeživší pasažérkou a reklamních plakátů k vyplutí Titaniku. Jako bonus je možné si prohlédnout kopii talíře z 1. třídy, originální talíř vyrobený pro Titanic českou porcelánkou Pirkenhammer a největší poklad - originální kousek uhlí, dřeva a kovu z trupu lodi.

Pro více informací, nebo pokud máte zájem o přednášku ve vašem městě či knihovně, se neváhejte na mě obrátit na mailu aychend@seznam.cz nebo na telefonu 723381226. Určitě se domluvíme.

Žádné komentáře: