pátek 26. června 2015

Eva Kolářová: FOK a Adam Plachetka v Obecním domě




Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK završil svoji 80. sezónu dvěma červnovými koncerty, na kterých s ním vystoupil basbarytonista Adam Plachetka. Navštívila jsem první z nich, tedy středeční.

V první části koncertu jsme vyslechli Schubertovu Velkou symfonii, kterou skladatel dokončil v roce 1828. Jednu symfonii v téže tónině, tedy C dur, napsal Franz Schubert už v roce 1818, a proto se pro odlišení vžilo pro rozsáhlou symfonii vzniklou o 10 později označení Velká.

Po přestávce zazněla hudba zcela jiná - úryvky z operního díla Richarda Wagnera. Po předehře se na pódiu objevil Adam Plachetka, kterého jsem Wagnera slyšela zpívat poprvé. Je asi zbytečné popisovat, jak krásným hlasem umělec vládne. Mně se jeho podání i s krásnou němčinou velmi líbilo a myslím, že nádherná árie Wolframa O du, mein holder Abendstern z opery Tannhäuser byla vybrána jako podařený závěr koncertu (pokud nepočítáme přídavek). Stále si cením i pěvcova kultivovaného a velmi sympatického vystupování a doufám, že takovým Adam Plachetka zůstane.

Je jen škoda, že na takový večer přijdou do Smetanovy síně posluchači, kteří si tam „odskočili“ v turistickém oblečení včetně batůžků, kšiltovek a balené vody (konkrétně to byla početná skupina Asiatů v přízemí). Asi je však zaujala jen první část koncertu, protože po přestávce zůstala většina jimi obsazených míst prázdná…


FRANZ SCHUBERT: Symfonie č. 9 C dur „Velká“ 
RICHARD WAGNER:
Mistři pěvci norimberští: Předehra
Monolog Hanse Sachse „Was duftet doch der Flieder“
Monolog Hanse Sachse „Wahn! Wahn! Überall Wahn!“
Parsifal: Hudba k proměně
Tannhäuser
árie Wolframa „Blick ich umher in diesem edlen Kreise“
árie Wolframa „O du, mein holder Abendstern“

Adam Plachetka – basbaryton
SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK
Jac van Steen – dirigent

 Obecní dům v Praze, Smetanova síň
24. a 25. červen 2015 v 19:30 hodin

čtvrtek 25. června 2015

Sherrill Milnes je na cestě do Prahy

Pokud patříte k věrným fanouškům tohoto legendárního amerického barytonisty, nic si neplánujte na příští týden a vyražte do Stavovského divadla!


Ve čtvrtek 2. července se v 19:00 koná Gala koncert, na němž vystoupí někteří ze sólistů z chystané incenace Dona Giovanniho a především Sherrill Milnes. V jejich podání zazní slavné árie od Pucciniho, Mozarta, Strausse a Gershwina. Vstupenky jsou stále k dispozici http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/10318?t=2015-07-02-19-00.


V pátek 3. července bude mít v 19:00 premiéru inscenace Dona Giovanniho v režijním debutu Sherrilla Milnese. V hlavních rolích se představí pěvci z 10 zemí světa a příznivci minulého nastudování této opery ve Stavovském divadle se budou moci znovu pokochat krásnými kostýmy Theodora Pištěka a scénou Josefa Svobody. Nádherný klasický Don Giovanni se vrací a Vy máte možnost být u toho, protože vstupenky jsou stále k dispozici na všechna představení: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/10319?t=2015-07-03-19-00

Opera Gala
Čtvrtek, 2. Července 2015 v 19:00
Stavovské Divadlo

Dirigent: John Nardilillo, James Burton

Čestní hosté: Sherrill Milnes, Maria Zouves, James Burton
Sbor a orchestr Prague Summer Nights


Sólisté:
Sherrill Milnes
Maria Zouves
Cherise Lukow
Chaazi Levicek
Lauren Trojacek
Jennifer Lindsay
Carina DiGianfilippo
Colleen Beucher
Mary Catherine Wright




Don Giovanni
Premiéra: 3. července v 19:00
Reprízy: 4. července ve 14:00 a 19:00; 5.července v 19:00
Stavovské Divadlo


Režisér: Sherrill Milnes and Maria Zouves
Dirigent: John Nardolillo
Producent: Classical Movements, Inc.
Scéna: Josef Svoboda
Kostýmy: Theodor Pištěk
Libretto: Lorenzo da Ponte
Hudební nastudování: John Nardolillo, Sherrill Milnes, Maria Zouves, Scott Rednour, JoAnn Kulesza, Justina Lee


Obsazení:
Zerlina - Carina DiGianfilippo, Mary Catherine Wright
Donna Anna - Stephanie Kruskol, Jennifer Lindsay
Donna Elvira - Brittany Cary, Cherise Lukow
Don Giovanni - Marcelo Ferreira,Taeeun Moon
Leporello - Isaac Droscha, Anton Varentsov
Masetto - John Holland and Christopher Kenney
Ottavio - Michael Bernal and Josue Hernandez
Commendatore - Donald Gallenstein



Sbor:
Esthermari Barbosa, Colleen Beucher, Theresa Egan, Meghan Wallace, Sophie Gallagher, Brenda Iglesias, Payton Judd, Chaazi Levicek, Laura Mixon, Jillian Mardesich, Shayleen Norat Santiago, Kristina Rodel, Emilie O’Connor, Luis Cruz Ramos, Francesca Reindel, Laura Salyer, Lauren Severson, Becca Conviser, Lauren Trojacek

čtvrtek 18. června 2015

Do Prahy připlula nejslavnější loď

Už přes 16 let se zabývám potopením Titaniku a od loňského července pracuji na knize "Noc hrdinů", která bude neobvyklým způsobem vyprávět o této události. Za všechno tenkrát mohl Cameronův film, na který jsme šli se školou dopoledne do kina, a já jsem trvala na tom, že ho musím tentýž den vidět večer ještě jednou "s dospělými". Nebyl to Jack, kdo mě tenkrát tak uchvátil, ale Andrews, Murdoch, Lowe a členové orchestru.

Brzy po filmu jsem začala sbírat knihy o Titaniku a hledat další informace. Cameronovo dílo pro mě až dodnes zůstalo mimořádným pokladem a od prvního shlédnutí stále vyhlížím, kde ho budou znovu hrát v kině. Před několika lety jsem zajásala nad 3D verzí a, když jsem se nedávno dozvěděla, že bude v Praze nové "uvedení" s živým orchestrem, nemohla jsem zůstat doma! A udělala jsem moc dobře.

Cameron svým filmem udělal výbornou věc - představil divákům potopení Titaniku tak velkolepým způsobem, že se po světě rozjela velká vlna fanoušků, začaly se vydávat nové knihy a věřím tomu, že byl i dobrým povzbuzením pro vytvoření řady výstav a akcí. Jak je možné, že zrovna tento film to dokázal a ostatních asi 10 ne?

Když se podíváme na historii filmografie o Titaniku, narazíme na první snímek už z roku 1912 - němý film, který byl víceméně jen senzací, protože vyprávěl o slavné události toho roku. Za shlédnutí pak rozhodně stojí snímek A night to remember z roku 1957, na jehož tvorbě se podíleli i přeživší pasažéři a členové posádky. Co se týče věrohodnosti je patrně nejkvalitnějším. Před a po Cameronovi vznikla celá řada dalších filmů a seriálů, u nichž bohužel byla příliš evidentní touha po senzaci za každou cenu a věrohodnost trpěla snad v každé minutě. Vrcholem hrůzy je pak seriál Krev a železo, podle něhož byl Andrews naprostý hlupák a děsím se toho, že spousta lidí je schopná tomuto nesmyslu věřit.

Cameron je velký perfekcionista a jeho film je toho výrazným důkazem. Ano, přiznávám se, že trpím během první části filmu a dokáže mě rozžhavit doběla, když někdo veden tímto snímkem začne přesvědčeně tvrdit, že Rose, Jack a spol na Titaniku byli, že Ismay byl gauner, protože se zachránil, ačkoli byl "vinen" za potopení, nebo že srdce oceánu je kámen, který nosí smůlu, a právě kvůli němu se loď potopila (tuto teorii jsem slyšela v neděli odpoledne a nestačila jsem se divit).

Mám raději fakta před romantickými "nesmysly", proto můj zážitek z filmu začíná okamžikem spatření ledovce a užívám si to až do konce. I tak ale s nadšením sleduji "loď" a její vybavení v první části. Schválně si povšimněte talířů, skleniček, příborů, židlí, nebo samotného schodiště s hodinami. Všechno je věrohodné! Kopii talíře z 1. třídy ("téhož", ze kterého Jack večeřel) mám doma a skutečně tak vypadal.

Co se týče historických faktů (po přehlédnutí vymyšlených postav a děje), vytvořil Cameron takřka detektivní příběh. Nevěříte? Naprosto nenápadně umístil do děje skutečné postavy, kterých si můžete a nemusíte všimnout. Například kněz, který se v závěru filmu modlí na zádi, se jmenoval Byles a skutečně několik přeživších vyprávělo, že ho takto naposledy spatřili. Staří manželé ležící v posteli během skladby Blíž k Tobě, Bože můj byli Ida a Isidor Straussovi, kteří se rozhodli zůstat společně na lodi, i když je přátelé přemlouvali, aby oba nastoupili do člunu. Dáma, která už v jiném člunu sedí a žádá Ligtollera, aby počkal, protože si něco zapomněla v kajutě, je Edith Russelová, slavná novinářka té doby, která zapomněla hračku v podobě plyšového prasátka (dědila se v její rodině po generacích). Po natažení zazněla slavná španělská píseň. Ve skutečnosti pro ni stihla poslat stevarda a hračka se zachránila. Hrála pak celou dobu na člunu, aby uklidnila plačící děti. Tatínek, který říká své dceři, aby poslouchala maminku a byla hodná holčička, je Eva Hartová, která s rodiči cestovala do Ameriky. Její matka celou plavbu nevycházela z kajuty a vůbec nespala, protože měla panickou hrůzu z toho, že se stane neštěstí. Ona i dcera se zachránily, "jiný člun pro tatínky" bohužel nepřiplul.

Za shlédnutí rozhodně stojí i vynechané části z filmu, v nichž narazíte na celou řadu skutečných událostí - například na telegrafování s lodí Californian, která celou dobu kotvila nedaleko, hádku Brownové a jiných žen s velitelem člunu (je to kormidelník, který měl službu během srážky) a třeba i nehrdinský čin manželů Duff-Gordonových, kteří podplatili námořníky chtějící se vrátit na místo neštěstí, aby se nevraceli. Je to velká škoda, že tyto části jsou odstraněné na úkor možná až příliš vleklého "milostného" začátku. Pokud byste film poskládali i s nimi dohromady, máte se 4 hodiny na co dívat.


V neděli se pro fanoušky tohoto snímku naskytla úžasná příležitost - vidět ho znovu na obrovském plátně a zároveň být u jedinečného zážitku - živě provedené hudby. Po dobu několika měsíců na internetu kolovala informace, že film bude promítán v českém dabingu. Někteří ji přijali s radostí, já jsem však patřila k těm méně spokojeným. Když si pustíte originál, velmi dobře můžete slyšet zvuk strojů, daleko více vynikne hudba lodního orchestru a ostatní zvuky, které se při dabingu bohužel ztrácí.

Když se na plátně objevila známá znělka společnosti 20th. Century Fox za živého doprovodu orchestru, (k mé radosti) hodně zaplněná O2 aréna propukla v smích a odměnila hráče spontánním potleskem. A pak začal film, ovšem bez očekáváneho "Společnost (ta a ta) uvádí film...", a mně v tu chvíli bylo jasné, že se mi splnil sen a KONEČNĚ uvidím v kině Titanic v originále. Hudba živého orchestru všemu dala úplně jiný rozměr, dokonce jste měli pocit, že slyšíte odlišné hudební zpracování některých momentů. Postřehli jste například při scéně, kdy ponorky plavou nad vrakem, skladbu Blíž k Tobě, Bože můj?

Fascinovala mě fortissima, která neskutečně zaplnila celý sál a mnohdy přehlušila zvuk filmu - s českým dabingem bez titulků by to byl problém. Nádherně se zesílil zvuk lodního orchestru (až na jeho závěrečnou skladbu ponechaného ve filmovém ordiginále), takže jste si mohli vychutnávat Intermezzo z Thais, Straussovy valčíky, Offenbacha a další díla, která v běžné verzi na DVD často zanikají pod hlasy a dalšími zvuky.

Velkou poklonu si pak orchestr zaslouží za druhou polovinu filmu, kdy se začala loň potápět - to byl fantastický výkon. Žasla jsem, že slyším skutečně ty stejné nástroje a zvuky, které už tolik let znám. Irská hudba byla pro mě třešničkou na dortu a jen jsem litovala, že na její interprety ze svého místa nevidím. Ráda bych totiž zahlédla, na jaké nástroje hrají.

Nadabovat přesně hru na housle už je pak vrcholem profesionality a poslední skladba zahraná kapelníkem Hartleyem a jeho kolegy v podání živých hudebníků na pódiu nemohla nechat jediné oko suché. Bylo to velmi tiché, žalostné a dokonalé.

A co teprve ten nádherný zvuk klavíru a ženského sboru! Je pravda, že v hlase sólistky mi chyběla ta neopakovatelná jemnost, jakou má Celine Dion, a tak úplně mi k tomu neseděla, ale zvládla to výborně, to musím uznat.

Diváci byli nadšení a odměnili účinkující potleskem už po závěrečné scéně filmu. Pak samozřejmě následovala ústřední píseň, další potlesk, a titulková hudba. Orchestr ani nestihl dohrát poslední tón a obecenstvo se zvedlo ze židlí v mohutné vlně a obrovským aplausem oceňovalo úžasný zážitek. Nepochybuju o tom, že velká většina z diváků by dala nevím co za to, aby to mohla prožít ještě jednou!

Jsem šťastná, že jsem u toho mohla být, a velice děkuji společnosti Mania Promotion, že mi to umožnila.


Ráda bych vás tímto všechny pozvala na některou z mých přednášek s názvem "Příběhy lidí z Titaniku", které budu pořádat v Brně a jeho okolí na podzim. Další termíny budu postupně přidávat. Vstup je zdarma.

13. 10. v 17:00 v Knihovně Jiřího Mahena na pobočce na Staré Osadě https://www.facebook.com/events/1592521367653666/
16. 10. v 18:00 ve stejné knihovně na pobočce v Žebětíně https://www.facebook.com/events/1569409436655892/

Každý z posluchačů obdrží při vstupu palubní lístek se jménem pasažéra (případně celé rodiny) a v průběhu přednášky vyslechne jeho příběh. Součástí vyprávění je i komentované promítání některých vynechaných částí Cameronova Titaniku, známých i méně známých fotografií, názorná ukázka technických parametrů a událostí spojených s potopením na velkém modelu a na plánech lodi, výstava publikací vydaných v České republice, na Slovensku a několika zahraničních knih včetně jedné autentické napsané přeživší pasažérkou a reklamních plakátů k vyplutí Titaniku. Jako bonus je možné si prohlédnout kopii talíře z 1. třídy, originální talíř vyrobený pro Titanic českou porcelánkou Pirkenhammer a největší poklad - originální kousek uhlí, dřeva a kovu z trupu lodi.

Pro více informací, nebo pokud máte zájem o přednášku ve vašem městě či knihovně, se neváhejte na mě obrátit na mailu aychend@seznam.cz nebo na telefonu 723381226. Určitě se domluvíme.

úterý 16. června 2015

Eva Kolářová zve do divadla: Richard STRAUSS: ARIADNa NA NAXu v Berlíně



Po Elektře a Růžovém kavalírovi je Ariadna na Naxu (Ariadne auf Naxos) třetím společným dílem Huga von  Hofmannsthala a Richarda Strausse. Tuto operu nyní uvádí v novém nastudování Berlínská státní opera. Režie se ujal Hans Neuenfels, který v roce 2015 v Berlíně režíroval Mozartovu operu La finta giardiniera. Jako dirigent se představí Ingo Metzmacher.
V dopise Huga von Hofmannsthala Richardu Straussovi z léta 1911 shrnuje libretista základní téma opery Ariadna na Naxu takto: „Jde o jednoduchý a obrovský životní problém: problém věrnosti. Trvat na tom, co jsme ztratili, věčně na tom lpět, až do smrti – nebo naopak žít, žít dál, překonat to, proměnit se, vydat napospas jednotu duše, a přesto se uchovat v proměně, zůstat člověkem, neskončit jako zvíře bez paměti.“
Tyto oba modely lásky a života jsou tu konfrontovány v postavách Ariadny a Zerbinetty a otázky, které z toho vyplývají, jsou ty, které Hans Neuenfels ve své první režii Straussovy opery vidí jako ústřední. Straussova hudba se i přes poměrně malé obsazení orchestru nevzdává okouzlení a rafinovanosti, které jsou pro všechny skladatelovy partitury příznačné. Ingo Metzmacherovi, který operu hudebně nastudoval, leží na srdci především přesnost Straussovy hudby, aniž by přitom prozradil prostředky, které tento kouzelník tónů používá. Ariadna na Naxu je často označována jako dílo určité změny nebo i konce epochy, což jistě souvisí s dobou vzniku během první světové války. Tyto příznaky jsou ovšem velice jemné; nejspíše se snad dají poznat podle toho, že starodávný mýtus o Ariadně začíná ztrácet objasňující důraznost a pro Hofmannsthala se stává nádobou nanejvýš komplexní otázky, která již sotva odpovídá původnímu mýtu. Pocit určité paradoxnosti je v celém díle nepřeslechnutelný: Jistá pochybnost mýtu a současný pokus o to, ještě jednou vyvolat původní způsob vnímání a pokud možno vytvořit mýtus nový. Úspěch opery dává Straussovi a Hofmannsthalovi senzačním způsobem zapravdu.
Původní záměr autorů, a sice spojit Molièrova Měšťáka šlechticem s následnou operou, a tuto verzi premiérově uvést v roce 1912, nedaly tento úspěch tušit. Dílu se dostalo nejvýše zdvořilostního přijetí, což vedlo ke čtyři roky trvajícímu přepracování, jehož výsledkem pak byla – zcela bez Molièrovy hry – opera hraná pod názvem Ariadna na Naxu. Opera kromě předehry měla premiéru v roce 1916 ve Vídni a od té doby vytlačila ze scény všechny předchozí verze. Bez Molièra by ovšem bylo dílo, tak jak ho známe dnes, sotva takovým, jakým je. Takzvaná předehra je jakýsi pohled za kulisy následujícího operního představení a zřídkakdy přivedli Hofmannsthal a Strauss na scénu tak vypointovaný, ale zároveň i sarkastický vtip. Jde o skutečné hudební divadlo, ve kterém postavy ztělesňují svá mínění a postoje. Recitativně extrémně zredukované momenty jsou jen jednou – pak ovšem významně a závažně – přerušené dlouhou árií Skladatele a následným duetem s Zerbinettou.


Richard Strauss: Ariadna na Naxu
Dirigent: Ingo Metzmacher
Režie: Hans Neuenfel
Scéna: Katrin Lea Tag
Kostýmy: Andrea Schmidt-Futterer
Světla: Stefan Bolliger
Dramaturgie: Yvonne Gebauer
Účinkují:
Hofmistr: Elisabeth Trissenaar 
Učitel hudby: Roman Trekel
Skladatel: Marina Prudenskaya
Primadonna / Ariadna: Camilla Nylund
Tenor / Bacchus: Roberto Saccà
Zerbinetta: Brenda Rae 
Harlekýn: Gyula Orendt
Scaramuccio: Stephen Chambers
Trufaldin: Grigory Shkarupa
Brighella: Jonathan Winell
Najáda: Evelin Novak  
Dryáda: Annika Schlicht
Echo: Sónia Grané
Důstojník: Patrick Vogel
Vlásenkář: Maximilian Krummen
Lokaj: Arttu Kataja 
Taneční mistr: Florian Hoffmann
Loutkoherec: Jarnoth


Premiéra: 14. červen 2015 v 19:30

Další termíny:

17. červen 2015 v 19:30
20. červen 2015 v 19:30
22. červen 2015 v 19:30
25. červen 2015 v 19:30
27. červen 2015 v 19:30

Představení je nastudováno v němčině a opatřeno titulky.

www.staatsoper-berlin.de