čtvrtek 29. ledna 2015

Jaroslav Sovinský: Jacques Offenbach: Les Contes d’Hoffmann (Hoffmannovy povídky) (základní vstupní informace před přenosem z MET)


V sobotu 31. ledna 2015 se dostaneme v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery k sedmému přenosu, a sice k přenosu fantastické opery francouzského skladatele německého původu J. Offenbacha (1819 – 1880) o třech dějstvích s prologem a epilogem Hoffmannovy povídky. Libreto napsal francouzský básník a libretista Jules Barbier (1825 – 1901) podle hry „Fantastické Hoffmannovy povídky“ („Les contes fantastiques d'Hoffmann“ - v r. 1851 byla uvedena v pařížském divadle Odéon); hru vytvořil J. Barbier s francouzským kolegou Michelem Carréem (1821 - 1872). Děj je založen na povídkách německého spisovatele a skladatele Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna (1776 – 1822). Premiéra opery se uskutečnila 10. února 1881 v pařížské Opéra Comique.

Offenbach zanechal po sobě operu v klavírním výtahu, instrumentoval jen menší část (prolog a I. dějství). Instrumentaci po jeho smrti dokončil francouzský skladatel Ernest Guiraud (1837 - 1892), který také zkomponoval recitativy a doplnil do opery několik částí z dřívějších Offenbachových děl. „Proslulá barkarola je adaptací písně víl z velké romantické“ Offenbachovy „opery Rýnské víly, která měla premiéru ve Vídni r. 1864, a zaznívá proto v Offenbachově vlastní instrumentaci“. Viz Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá fronta, Praha, 1996, str. 295. Při premiéře byla opera uvedena bez III. dějství (dějství s Giuliettou), barkarola byla včleněna do dějství s Antonií. Poté se objevily i další verze opery, postupně se také prosazovala snaha o větší autenticitu. V poslední době se objevují verze založené na nově nalezené autentické hudbě.

Libreto opery
-francouzsky a anglicky: http://www.gutenberg.org/files/15915/15915-h/15915-h.htm
-francouzsky a španělsky: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp
- francouzsky a italsky: http://www.teatroallascala.org/includes/doc/2011-2012/libretto/hoffmann.pdf

 
Osoby a hlasové obory:

Hoffmann, básník (tenor); Stella, operní pěvkyně (soprán, uváděna i jako mluvená role); Olympia, mechanická loutka (soprán); Antonia, mladá dívka (soprán); Giulietta, kurtizána (soprán) /všech těchto čtyř ženských rolí se může zhostit jedna pěvkyně nebo jsou role obsazeny samostatně/; Lindorf, rada, Coppélius, někdejší společník vynálezce Spalanzaniho, Dr. Miracle (Mirakel), šarlatán, Dappertutto, zosobnění ďábla (jeden pěvec pro všechny čtyři tyto role: bas nebo baryton); Andrès, Cochenille, Pitichinaccio, Frantz, sluhové (jeden pěvec pro všechny čtyři tyto role: tenor); Nicklausse (Niklas), Hoffmannův přítel, Múza (jedna pěvkyně pro obě tyto role: mezzosoprán či alt); mistr Luther, majitel vinného sklípku (bas či baryton); Hermann, student (baryton); Nathanael, student (tenor); Spalanzani, vynálezce (tenor, též baryton či bas); Crespel, rada, otec Antonie (bas či baryton); hlas Antoniiny matky (mezzosoprán či alt); Schlemihl (Schlémil), milenec Giulietty (bas či baryton); mezi rolemi uváděni i studenti Wolfram a Wilhelm (basy); studenti, sklepníci, hosté, služebnictvo, kurtizány, kavalíři a tanečnice. V 1. dějství balet (valčík). Odehrává se v Německu a v Itálii na počátku 19. století.

Zpracováno podle Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá fronta, Praha, 1996, str. 294 s přihlédnutím k dalším zdrojům.

Obsah: podle níže uvedených stránek Metropolitní opery (s přihlédnutím k dalším zdrojům):
http://www.metopera.org/metopera/season/synopsis/hoffmann?customid=822
http://www.metopera.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?customid=15

Prolog: V Lutherově vinném sklípku v Norimberku na počátku 19. století, při zdejší Opeře, kde právě dávají Dona Giovanniho. Později večer jsou ve sklípku očekáváni hosté, mezi nimi i básník Hoffmann a dáma, do níž je Hoffmann zamilován, milánská operní pěvkyně Stella, která téhož večera vystupuje v Opeře. První se zde však objevuje Hoffmannova Múza; je jí známo, že si tohoto večera bude muset Hoffmann vybrat mezi láskou k ní a láskou k její sokyni, Stelle. Svolává tedy na pomoc duchy. Poté zmizí, aby na sebe vzala převlek Niklausse, Hoffmannova přítele. Ve sklípku se pak objeví Lindorf, bohatý rada, který Stellu rovněž miluje. Podplatí Andrèse, Stellina sluhu, aby mu předal dopis, který Stella napsala Hoffmannovi, v němž ho ujišťuje o své lásce a prosí o odpuštění, že mu ukřivdila. V obálce je klíč od jejího pokoje. Lindorf, který si je jist, že jeho moc je schopna dosáhnout jakéhokoliv cíle, věří, že Stellu získá pro sebe. Tu se ve sklípku objevují studenti a rovněž tak Hoffmann a Nicklausse. Lindorf je z povzdálí pozoruje. Hoffmann má špatnou náladu, avšak nechá se studenty přesvědčit, aby se napil a zazpíval jim; takto se Hoffmann pustí do zpěvu balady o znetvořeném skřetovi Kleinzachovi. Při zpěvu se však jeho mysl obírá připomínkami lásky. Povznesenou náladu přeruší Lindorf, jenž vyprovokuje Hoffmanna k tomu, aby si s ním vyměnil několik sarkastických urážek. Nakonec zasáhne Nicklausse, zmírňuje napětí, avšak střet způsobí, že má Hoffmann zlé tušení hrozícího neštěstí. Když si jej studenti dobírají pro jeho stávající pobláznění Stellou, počne jim vyprávět příběhy svých tří minulých lásek.

První dějství: V prvním příběhu se vynoří výstřední vynálezce Spalanzani, který, očekávaje příchod svých hostů, se právě kochá svým nejnovějším vynálezem, mechanickou loutkou, jíž dal jméno Olympia. Doufá, že se mu s její pomocí podaří získat peníze, o něž přišel, když zkrachovala banka, v níž měl své finanční prostředky. Prvním z hostí, který se zde objeví, je Hoffmann; objeví Olympii, kterou má za Spalanzaniho dceru, a zamiluje se do ní. Nicklausse, který přišel s ním, si jej jemně dobírá. Objeví se i Spalanzaniho někdejší společník Coppélius a prodá Hoffmannovi kouzelné brýle, které způsobí, že má Hoffmann Olympii za lidskou bytost. Pak se dá Coppélius se Spalanzanim do smlouvání o podílu na zisku z provozování Olympie; Coppélius při tom připomene, že ještě nedostal peníze za oči, které pro loutku vyrobil. Spalanzani mu zaplatí šekem zkrachovalé banky. Coppélius pak v legraci navrhne, že by mohla být Olympia provdána za Hoffmanna. Poté přicházejí i další hosté. Olympia je okouzlí zpěvem oslnivé árie. Několikrát je zpěv přerušen, neboť mechanismus loutky musí být opětně natažen. Hoffmann je k tomu díky brýlím nevšímavý a je přímo naplněn okouzlením. Když se pak ostatní hosté odeberou k večeři, Hoffmann s loutkou osamí a vyzná jí svou lásku. Maje za to, že i ona jej miluje, dá Olympii polibek. Nicklausse naznačí, že Olympia nemusí být živou bytostí, avšak básník ho nechce poslouchat. Tu se vrací rozzuřený Coppélius, neboť zjistil, že Spalanzaniho šek je bezcenný. Když se opět objeví hosté, aby se oddali tanci, skryje se. Hoffmann tančí s Olympií valčík. Olympia tančí rychleji a rychleji, až Hoffmann upadne a rozbije si při tom své brýle. Nato Coppélius, který se chce pomstít, loutku rozbije. A Hoffmann je vystaven posměchu hostí, že se zamiloval do stroje.     

Druhé dějství: V druhém příběhu se vynoří mladá dívka Antonia, dcera rady Crespela. Její otec se s ní uchýlil do Mnichova, aby ukončil její milostný poměr s Hoffmannem. Antonia sedí u cembala a zpívá tklivou píseň, naplněnou vzpomínkami na její zemřelou matku, slavnou pěvkyni, která zemřela na tuberkulózu. Po matce má Antonia krásný hlas, ale také není zdráva, a otec ji žádá, aby se zpěvu vzdala, aby námaha neohrožovala její život. Svému nedoslýchavému sluhovi Frantzovi pak Crepsel nařídí, aby po dobu, co bude pryč, nikoho nepouštěl do domu. Když pak Frantz osamí, dá se do zpěvu a do tance. Tu se zde objevuje Hoffmann s Nicklaussem; Nicklausse básníkovi připomene jeho poslední milostnou zkušenost a snaží se jej přesvědčit, aby se oddal pouze umění. Avšak Hoffmann se brání, přísahaje věčnou lásku Antonii. Poté se Hoffmann s mladou dívkou setkává. Ačkoliv mu Antonia řekne, že jí otec zakázal zpívat, nakonec neodolá a zpívá s Hoffmannem milostnou píseň. Avšak najednou pocítí bolest v prsou a musí zpěv přerušit. Tu se vrací Crespel, vyděšen příchodem šarlatánského Dr. Miraclea, jehož má za znamení zkázy: byl to Miracle, kdo léčil jeho ženu v den, kdy zemřela. Miracle tvrdí, že může Antonii vyléčit, a dokonce ji zaříkává v její nepřítomnosti; když pak nařídí, aby zazpívala, ozve se její hlas. Nakonec nabízí pro záchranu Antonie léky, avšak Crespel, který ví, že by to jeho dceru zabilo, šarlatána obviní, že zabil jeho ženu a posílá jej pryč. Hoffmann, který z úkrytu vyslechl jejich rozhovor, a ví již, jak je to se zdravím jeho milé, poté Antonii žádá, aby se vzdala zpěvu; tato zdráhavě souhlasí. Nato Hoffmann odchází, načež opět vejde Miracle a přesvědčuje Antonii, aby se nadále věnovala svému pěveckému umění. Pak kouzlem způsobí, že má Antonia za to, že oživl obraz její matky, který zde visí na stěně, a prohlašuje, že si její matka přeje, aby dosáhla téže slávy. Antonia nakonec neodolá a dá se do zpěvu. Její zpěv, doprovázený Miracleem, zběsile hrajícím na housle, se stává více a více vzrušenějším, tu se však Antonia zhroutí. Poté Miracle zmizí. Tu se objevují Crespel a Hoffmann s Nicklaussem. Crespel, vida umírající dceru, má za to, že to byl Hoffmann, kdo ji přiměl ke zpěvu, a chce ho zabít. Nicklausse jej však zachraňuje a Hoffmann se shání po lékaři. Objeví se Miracle a chladně prohlásí, že Antonia je mrtva.

Třetí dějství: Třetí příběh zahajuje benátská kurtizána Giulietta, která na Canal Grande zpívá s Nicklaussem barkarolu. Giulietta ve zdejším paláci pořádá slavnost, jíž se účastní i Hoffmann. Na pravou lásku již básník nevěří a nyní velebí tělesné rozkoše. Giulietta ho představí svému milenci Schlémilovi a zve své hosty ke hracím stolkům. Nicklausse se zdrží a nabádá Hoffmanna, aby si s Giuliettou nic nezačínal. Hoffmann popře, že by měl o ni nějaký zájem. Jejich rozhovor vyslechne Dapertutto, zosobnění ďábla, který nádherným diamantem uplatí Giuliettu, aby se s pomocí kouzelného zrcadla, které jí dá, zmocnila Hoffmannova odrazu v něm, tak, jako již ukradla dříve Schlémilův stín (Giulietta podléhá Dapertuttově moci a Dapertutto se zmocňuje duší jejích milenců). Giulietta, zlákána diamantem, souhlasí. Hoffmann, který se účastnil her, všechno prohrál a chce již odejít. Tu k němu přistoupí Giulietta a svádí ho; básník se do ní zamiluje a vyzná jí lásku. Giulietta plní Dapertuttovu vůli a dá Hoffmannovi nahlédnout do zrcadla. Tu se objevuje Schlémil a obviňuje Giuliettu, že jej opustila kvůli Hoffmannovi. Hoffmann s hrůzou zjišťuje, že ztratil svůj odraz v zrcadle. Je však plně ve spárech vlastního poblouznění. Když pak hosté odcházejí, Hoffmann žádá Schlémila, aby mu dal klíč od Giuliettina pokoje. Schlémil v žárlivosti tasí zbraň a v následujícím souboji Hoffmann, kterému se dostalo zbraně od Dapertutta, Schlémila zabije. Poté se zmocní klíče a spěchá do Giulietta pokoje, který však nachází prázdným. Nato vidí Giuliettu, jak opouští palác v náručí jiného ctitele, ohyzdného skřeta Pitichinaccia. Nicklausse pak stačí Hoffmanna zachránit před blížící se stráží.    

Epilog: Hoffmann dokončil své vyprávění a chce jen pít a zapomenout. Nicklausse zjevuje, že každý příběh popisoval odlišnou stránku jediné ženy: Stelly. Když pak Stella po představení přijde do sklípku, nachází Hoffmanna opilého, načež odchází s triumfujícím Lindorfem (který se v Hoffmannových vyprávěních stal postupně Coppéliem,  Miracleem a Dapertuttem). Tu se z Nicklausse opět stává Múza. Hoffmann patří jí: vyzývá ho, aby našel útěchu ve svém tvůrčím mistrovství.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Metropolitan Opera House
January 31, 2015 Matinee



HD Transmission/Simulcast

LES CONTES D'HOFFMANN{261}
Jacques Offenbach-Jules Barbier

Hoffmann................Vittorio Grigolo
Olympia.................Erin Morley
Giulietta...............Christine Rice
Antonia.................Hibla Gerzmava
Stella..................Hibla Gerzmava
Lindorf.................Thomas Hampson
Coppélius...............Thomas Hampson
Dappertutto.............Thomas Hampson
Dr. Miracle.............Thomas Hampson
Nicklausse..............Kate Lindsey
Muse....................Kate Lindsey
Andrčs..................Tony Stevenson
Cochenille..............Tony Stevenson
Pitichinaccio...........Tony Stevenson
Frantz..................Tony Stevenson
Luther..................David Pittsinger
Nathanael...............Dennis Petersen
Hermann.................David Crawford
Spalanzani..............Dennis Petersen
Schlemil................David Crawford
Crespel.................David Pittsinger
Mother's Voice..........Olesya Petrova

Conductor...............Yves Abel

Production..............Bartlett Sher
Set Designer............Michael Yeargan
Costume Designer........Catherine Zuber
Lighting Designer.......James F. Ingalls
Choreographer...........Dou Dou Huang
Stage Director..........Gina Lapinski
TV Director.............Barbara Willis Sweete