úterý 13. ledna 2015

Jaroslav Sovinský: Franz Lehár: Die lustige Witwe (The Merry Widow - Veselá vdova) (základní vstupní informace před přenosem z MET)


V sobotu 17. ledna 2015 se dostaneme v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery k šestému přenosu, a sice k přenosu patrně nejslavnější operety rakousko-uherského skladatele Franze Lehára (1870 – 1948) o třech dějstvích Veselá vdova. Libreto napsali rakousko-uherští libretisté Victor Léon (1858-1940) a Leo Stein (1861 - 1921) podle komediální hry francouzského dramatika a libretisty Henriho Meilhaca (1831 - 1897) „L'Attaché d'Ambassade“ (Atašé velvyslanectví, 1861). Premiéra operety se uskutečnila ve vídeňském Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien) 30. prosince 1905. Opereta bude v nastudování Metropolitní opery uvedena v angličtině; anglický překlad pro uvedení v Metropolitní opeře pořídil Jeremy Sams. Dodejme, že v uvedení v Metropolitní opeře ve II. dějství Renée Fleming doplňuje „Liebe, du Himmel auf Erden“ (Love, Live, Forever), tj. „Lásko, ty nebe na zemi“ (Lásko, žij navěky) z Lehárova Paganiniho.

V operetě se objevují představitelé fiktivního státu Velkovévodství Pontevedro (v Meilhacově hře se jmenoval „Marsovia“). „Pontevedro“ připomínalo tehdejší malé balkánské Knížectví Černá Hora (Knjaževina Crna Gora; v němčině i angličtině Montenegro – všimněme si podobnosti obou názvů – právě podle podobnosti s „Montenegro“ mělo Pontevedro dostat svůj název). Libretisté měli o Černé Hoře značné povědomí. V zemi tehdy vládl kníže Nikola I. z dynastie Petrović-Njegoš; jako kníže vládl v l. 1860-1910, v l. 1910-1918 poté jako král Království Černá Hora, které se v r. 1918 stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie, které vládla srbská dynastie Karađorđevićů. Nikola I. měl syna Danila, korunního prince (žil v l. 1871 – 1939); další Nikolův syn se jmenoval Mirko (1879 – 1918). Jméno Mirko měl i Nikolův otec (1820 –1867), černohorský vojenský velitel a diplomat. Pontevedrijský velvyslanec se jmenuje Mirko Zeta. Jméno Zeta měl středověký státní útvar (Knížectví Zeta), který se rozkládal zhruba na území dnešní Černé Hory a jehož název byl odvozen od černohorské řeky zvané Zeta (právě podle této řeky měl být pojmenován baron v operetě). Na souvislost s Černou Horou poukazují v operetě jak jména postav (viz níže jejich výpis), tak i Lehárova hudba. Vyobrazení podmanivé kulturní odlišnosti bylo postaveno do kontrastu ke společenskému prostředí Vídně. Pro premiéru si na sebe představitelé Pontevedrinců, Hanny Glawari /M. Günther/ a hraběte Danila /L. Treumann/ oblékli oděvy, připomínající tradiční oděvy černohorské; úprava knírku a kučeravých vlasů L. Treumanna přispěla k tomu, že se velmi podobal černohorskému korunnímu princi. Připomeňme také, že při prvních uvedeních operety si Černohorci stěžovali, že jsou v operetě zesměšňováni. Opereta sice na premiéře nebyla převratným úspěchem, brzy se však prosadila a slavila úspěchy jak v Rakousku-Uhersku, tak i v zahraničí. V operetě je také zmiňována restaurace Maxim´s (U Maxima); jde o skutečnou pařížskou luxusní restauraci (i dnes funkční), kterou v r. 1893 založil číšník Maxime Gaillard.

Podrobněji k tématu viz např. zde:
http://operetta-research-center.org/die-lustige-witwe-operette-3-acts/
https://muse.jhu.edu/journals/serbian_studies/v025/25.2.milojkovic-djuric.pdf

Libreto opery
-německy a italsky:
http://www.teatroallascala.org/includes/doc/2007-2008/libretto/lustige_witwe_libretto.pdf
 -německy a anglicky:
http://www.aria-database.com/translations/lustige_witwe.txt


Osoby a hlasové obory:

Mirko Zeta, baron, velvyslanec Velkovévodství Pontevedro v Paříži (baryton); Valencienne, baronka, jeho žena (soprán); hrabě Danilo Danilovič (Danilo Danilowitsch), tajemník pontevedrijského velvyslanectví, poručík jezdectva v záloze, bývalý milenec Hanny Glawari (tenor či baryton); Hanna Glawari, bohatá vdova /titulní role/ (soprán); Camille, hrabě de Rosillon, francouzský atašé u velvyslanectví, barončin ctitel (tenor); vikomt Cascada, diplomat (tenor, uváděn i baryton); Raoul de Saint-Brioche, francouzský diplomat (tenor, uváděn i baryton); Bogdanovič (Bogdanowitsch, Bogdonowitsch), pontevedrijský konzul (baryton); Sylviane (Sylvanie), jeho žena (soprán); Kromov (Kromow), rada pontevedrijského velvyslanectví (baryton); Olga, jeho žena (soprán, uváděn i mezzosoprán); Pričič (Pritschitsch), pontevedrijský plukovník ve výslužbě a vojenský atašé (baryton); Praškovia (Praškowia, Praskowia), jeho žena (mezzosoprán); Njeguš (Njegus), úředník (kancléř) u pontevedrijského velvyslanectví (komik, hlavně činoherní role/mluvená role); Lolo (Lo-Lo), Dodo (Do-Do), Jou-Jou, Frou-Frou, Clo-Clo, Margot, grisetky /kankánové tanečnice/ (soprány); mezi rolemi (v nastudování Metropolitní opery) uváděna též „žena“ a dále i Maitre D' (pan D'); pařížská a pontevedrijská společnost, guslaři, hudebníci, služebnictvo. Děje se v Paříži v současnosti, tj. r. 1905 (též uváděno kolem r. 1900).

Zpracováno podle níže uvedených stránek věnovaných světové operetě, s přihlédnutím k dalším zdrojům:
http://www.teatroallascala.org/includes/doc/2007-2008/libretto/lustige_witwe_libretto.pdf
http://www.operetten-lexikon.info/?menu=149&lang=1
       
Přehled čísel operety viz zde:
http://www.operetten-lexikon.info/?menu=149&lang=1

Obsah: podle níže uvedené stránky Metropolitní opery:
http://www.metopera.org/metopera/season/synopsis/the-merry-widow?customid=833

První dějství: Paříž na počátku 20. století. Velvyslanec Velkovévodství Pontevedro v Paříži, baron Mirko Zeta, pořádá na velvyslanectví ples. Země, již v Paříži zastupuje, je na pokraji bankrotu, a baron doufá, že jeho pařížští hosté pomohou jeho zemi získat potřebné finanční prostředky. Je potěšen, když vidí, že jeho mladá žena, Valencienne, flirtuje s Camillem de Rosillon, mladým Francouzem (francouzským atašé u velvyslanectví), maje za to, že se Valencienne pokouší získat francouzskou podporu pro Pontevedro. Skutečnost je taková, že Camille vůči Valencienne vyznal svou lásku a na její vějíř píše „miluji vás“. Baron Zeta dychtivě očekává příchod čestného hosta, Hanny Glawari, bohaté pontevedrijské vdovy. Má v plánu přimět tajemníka jejich velvyslanectví, Danila Daniloviče, záletnického aristokrata, aby se s ní oženil, aby její milióny zůstaly v Pontevedru. Když se pak Hanna objeví, je ze strany pařížských mužů zasypána komplimenty. Valencienne zjistí, že ztratila svůj vějíř s inkriminujícím vyznáním od Camilla, a pustí se do jeho hledání. Tu se zde objevuje i hrabě Danilo, občerstven večerní zábavou v restauraci U Maxima (Maxim’s). Dá se do řeči s Hannou, přičemž vyjde najevo, že byli kdysi milenci, avšak že Hanna byla považována pro něj za příliš nízkého postavení, na to, aby si ji mohl vzít. Danilo Hanně řekne, že na svatbu nepomýšlí a nikdy neřekne „miluji tě“. Mezitím Kromov, rada pontevedrijského velvyslanectví, najde Valenciennin vějíř a myslí si, že patří jeho ženě Olze. Baron Zeta, který chce Olgu ušetřit skandálu, Kromova přesvědčí, že vějíř patří Valencienně. Poté se setká s Danilem a nařídí mu, aby si Hannu vzal, pro dobro Pontevedra. Danilo mu řekne, že bude všechny pařížské muže držet stranou od Hanny, avšak nevezme si ji. Když je pak vyhlášena dámská volenka, Hanna si vybere Danila, a po jistém flirtovném škádlení se oba nakonec dají do tance. 

Druhé dějství: Druhého dne Hanna pořádá ve své vile večírek. Později sem dorazí i Danilo a baron Zeta mu nařídí, aby se vrátil ke svému poslání, že bude držet pařížské muže stranou od Hanny, zvláště od Camilla. Danilův pomocník, úředník jejich velvyslanectví Njeguš, odhalí, že Camille je již zamilován do záhadné ženy. Baron Zeta chce vědět, o koho jde, aby dotyčnou provdal za Camilla, aby tak Hanna byla volná pro nápadníka z Pontevedra. Věří, že onen vějíř je klíčem k její totožnosti a žádá Danila, aby vyhledal tu, jíž patří. Když pak Hanna na onen vějíř narazí a vidí, co je na něm napsáno, má za to, že je to dárek od Danila pro ni, avšak Hanna chce, aby své vyznání učinil přímo. Baron Zeta se stále pokouší zjistit, kterou dívku Camille tajně miluje. Muži z velvyslanectví se domluví, že se potkají v přilehlém pavilónu a věc prodiskutují. Camille a Valencienne nakonec vějíř, který hledali, naleznou; tentokrát na něj píše Valencienne: „Jsem řádná žena“. Všimne si jich Njeguš a oba zmizí v pavilónu. Když se objeví baron Zeta, aby se zde setkal s Danilem, Njeguš mu brání v tom, aby do pavilónu vstoupil, aby uchránil tajemství Valencienny. Do pavilónu se vkrade Hanna, aby zabrala její místo. Poté se Hanna objeví s Camillem a oznamuje jejich zasnoubení. Pohněvaný Danilo se vydá k Maximovi, což Hanna považuje za důkaz jeho lásky.

Třetí dějství: Camille a Valencienne, pátrajíce po Danilovi, dorazí k Maximovi, a vklouznou do jednoho z privátních salónků. Objeví se zde i baron Zeta a další Pontevedrinci. Grisettky, mezi nimi i Valencienne, baví přítomné. Nakonec se zde objeví jak Danilo tak Hanna. Danilo Hanně zakazuje, aby si vzala Camilla. Když tato vysvětlí, že jen ochraňovala čest jiné ženy, je Danilo nadšen, avšak stále nevyzná svou lásku. Shromážděným hostům pak Danilo oznámí, že si Hanna Camilla nevezme, avšak totožnost dívky, kterou Camille tajně miluje, neodhalí. Njeguš přinese onen inkriminující vějíř, který našel v pavilónu. Zeta nakonec pozná, že patří jeho ženě, prohlásí, že se s ní rozvede, a učiní návrh Hanně. Ta mu zjeví, že podle poslední vůle jejího zesnulého muže, pokud se znovu vdá, přijde o své jmění. V tu chvíli o ni ostatní muži ztratí zájem, s výjimkou Danila, jenž jí konečně vyznává svou lásku a žádá ji o ruku. Hanna jeho návrh přijímá a doplní obsah poslední vůle jejího muže: tím, že se znovu vdá, její jmění přejde na jejího nového manžela. Objeví se Valencienne a žádá barona Zetu, aby si přečetl, co je napsáno na druhé straně jejího vějíře – je řádná žena. Páry si padnou do náručí a mužům je ponecháno, aby přemýšleli o nádherné záhadě, jíž je každá žena.  

--------------------------------------------------------------------------------


Obsah: podle níže uvedených stránek Metropolitní opery (předchozí verze doplněná o některé detaily z dalšího zdroje /druhého níže uvedeného/ z Metropolitní opery); úpravy označeny tučnou kurzívou:
http://www.metopera.org/metopera/season/synopsis/the-merry-widow?customid=833
http://www.metopera.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?customid=62

První dějství: Paříž na počátku 20. století. Velvyslanec Velkovévodství Pontevedro v Paříži, baron Mirko Zeta, pořádá na velvyslanectví ples. Země, již v Paříži zastupuje, je na pokraji bankrotu, a baron doufá, že jeho pařížští hosté pomohou jeho zemi získat potřebné finanční prostředky. Je potěšen, když vidí, že jeho mladá žena Valencienne, flirtuje s Camillem de Rosillon, mladým Francouzem (francouzským atašé u velvyslanectví), maje za to, že se Valencienne pokouší získat francouzskou podporu pro Pontevedro. Skutečnost je taková, že Camille vůči Valencienne vyznal svou lásku a na její vějíř píše „miluji vás“; ujišťuje ji o tom, že jeho láska k ní je míněna vážně, Valencienne mu však připomene, že je řádná žena. Baron Zeta dychtivě očekává příchod čestného hosta, Hanny Glawari, vdovy po nejbohatším muži v Pontevedru. Jde mu o to, aby si Hanna po dobu svého pobytu v Paříži nevzala cizince, neboť to by způsobilo jeho malé zemi finanční katastrofu. Má v plánu přimět tajemníka jejich velvyslanectví, Danila Daniloviče, záletnického aristokrata, aby se s ní oženil, aby její milióny zůstaly v Pontevedru. Když se pak Hanna objeví, Zeta temperamentní vdovu přivítá; Hanna si je jeho zájmu o její peníze plně vědoma a ujišťuje ho, že je v srdci stále Pontevedrijkou. Ze strany přítomných pařížských mužů je zasypána komplimenty; přiznávají, že podlehli jejímu kouzlu. Hanna je odvede do přilehlé místnosti ke slavnosti. Valencienne zjistí, že ztratila svůj vějíř s inkriminujícím vyznáním od Camilla, a pustí se do jeho hledání. Tu se zde objevuje i hrabě Danilo. Prohlašuje, že po náročné celodenní práci pro jeho zemi není nic lepšího, než večer strávený v restauraci U Maxima (Maxim’s). Když pak zahlédne Hannu, kterou zjevně zná, zarazí se. Hanna se s ním dá do řeči, přičemž vyjde najevo, že byli kdysi milenci, avšak že Hanna byla považována pro něj za příliš nízkého postavení, na to, aby si ji mohl vzít. Jejich strýc jejich štěstí nepřál. Danilo Hanně řekne, že na svatbu nepomýšlí a nikdy neřekne „miluji tě“. Takové prohlášení by znamenalo „miluji tvé peníze“. Mezitím Kromov, rada pontevedrijského velvyslanectví, najde Valenciennin vějíř a myslí si, že patří jeho ženě Olze. Baron Zeta, který chce Olgu ušetřit skandálu, Kromova přesvědčí, že vějíř patří Valencienně. Poté se setká s Danilem a nařídí mu, aby si Hannu vzal, pro dobro Pontevedra. Danilo mu řekne, že bude všechny pařížské muže držet stranou od Hanny, avšak nevezme si ji. Když je pak vyhlášena dámská volenka, přítomní diplomaté Cascada a Saint-Brioche doufají, že to budou oni, koho Hanna vyzve k tanci. Hanna si však vybere Danila; tento nejprve prohlašuje, že netančí, a poté nabízí, že prodá možnost s ní tancovat za 10.000 franků; výtěžek má být věnován na charitu. Přítomní muži ho mají za blázna a odejdou. Danilo tak osamí s Hannou a nabídne jí tanec. Hanna odmítá, ale nakonec se k tanci nechá přesvědčit.

Druhé dějství: Druhého dne se hosté shromáždili v zahradě Hanniny vily, kde Hanna slíbila uspořádat pravý pontevedrijský večírek. K lidovým písním a tancům se připojí i Hanna a zazpívá baladu o Vilje, lesní nymfě, která se zamilovala do smrtelníka. Když s ní pak hovoří baron Zeta, z jejich slov usoudí, že má Hanna o Danila zájem. Jeho naděje, pokud jde o státní zájmy, tak snad budou realizovány. Když se pak Danilo objeví, baron Zeta mu nařídí, aby se vrátil ke svému poslání, že bude držet pařížské muže stranou od Hanny, zvláště od Camilla. Danilův pomocník, úředník jejich velvyslanectví Njeguš, odhalí, že Camille je již zamilován do záhadné ženy. Baron Zeta chce vědět, o koho jde, aby dotyčnou provdal za Camilla, aby tak Hanna byla volná pro nápadníka z Pontevedra. Věří, že onen vějíř je klíčem k její totožnosti a žádá Danila, aby vyhledal tu, jíž patří. Když pak Hanna na onen vějíř narazí a vidí, co je na něm napsáno, má za to, že je to dárek od Danila pro ni, avšak Hanna chce, aby své vyznání učinil přímo. Danilo se připojí k Hanně s verši o páru, který se vydává v kočáře na romantickou vyjížďku, avšak stále se zdá být neochotným odpovědět na její city. Jejich tanec je přerušen baronem Zetou, který se stále pokouší zjistit, kterou dívku Camille tajně miluje. Muži z velvyslanectví se domluví, že se potkají v přilehlém pavilónu a věc prodiskutují. Camille a Valencienne nakonec vějíř, který hledali, naleznou. Valencienne je rozhodnuta jejich románek ukončit a myslí na to, aby Camilla přesvědčila, aby učinil nabídku Hanně. A na vějíř napíše: „Jsem řádná žena“. Všimne si jich Njeguš a oba zmizí v pavilónu. Když se objeví baron Zeta, aby se zde setkal s Danilem, má za to, že v pavilónu zahlédl svou ženu; Njeguš mu brání v tom, aby do pavilónu vstoupil, aby uchránil tajemství Valencienny. Do pavilónu se vkrade Hanna, aby zabrala její místo. Poté se Hanna objeví s Camillem, který k Hanně předstírá svou lásku; Valencienne je zděšena jeho nestálostí. Do hry zapojená Hanna oznamuje své zasnoubení s Camillem. Danilo, který je toho svědkem, nejprve předstírá nezúčastněnost, se slovy, že sňatek je soukromá záležitost, která není předmětem diplomatického názoru, avšak postupně ho ovládne vztek: vypráví varovný příběh o princezně, která podvedla svého prince, a pak se vydá k Maximovi, aby zapomněl na své trápení, což však Hanna považuje za důkaz jeho lásky.

Třetí dějství: Později téhož večera, Camille a Valencienne, pátrajíce po Danilovi, dorazí k Maximovi (v jiných nastudováních se toto dějství odehrává stále ve vile Hanny, která sem pozvala grisettky a svou vilu nechala vyzdobit ve stylu Maxima. Viz 2. stránka MET), a vklouznou do jednoho z privátních salónků. Objeví se zde i baron Zeta a další Pontevedrinci. Grisettky, mezi nimi i Valencienne, baví přítomné. Nakonec se zde objeví jak Danilo tak Hanna. Danilo, kterému se dostal do ruky telegram potvrzující bezprostřední hrozbu krachu pontevedrijské státní pokladny, se podrobuje své vlastenecké povinnosti a zakazuje Hanně, aby si vzala Camilla. Když tato vysvětlí, že nikdy neměla v úmyslu si Camilla vzít a jen ochraňovala čest jiné ženy, je Danilo nadšen, avšak stále nevyzná svou lásku. Shromážděným hostům pak Danilo oznámí, že si Hanna Camilla nevezme, avšak totožnost dívky, kterou Camille tajně miluje, neodhalí. Njeguš přinese onen inkriminující vějíř, který našel v pavilónu. Zeta nakonec pozná, že patří jeho ženě, prohlásí, že se s ní rozvede, a učiní návrh Hanně. Ta mu zjeví, že podle poslední vůle jejího zesnulého muže, pokud se znovu vdá, přijde o své jmění. V tu chvíli o ni ostatní muži ztratí zájem, s výjimkou Danila, jenž jí konečně vyznává svou lásku a žádá ji o ruku. Hanna jeho návrh přijímá a doplní obsah poslední vůle jejího muže: tím, že se znovu vdá, její jmění přejde na jejího nového manžela. Objeví se Valencienne a žádá barona Zetu, aby si přečetl, co je napsáno na druhé straně jejího vějíře – je řádná žena. Páry si padnou do náručí a mužům je ponecháno, aby přemýšleli o nádherné záhadě, jíž je každá žena.  

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Metropolitan Opera House
January 17, 2015 Matinee

Scheduled

HD/Simulcast

The Merry Widow
Franz Lehár-Viktor Léon/L. Leo Stein

Hanna Glawari...........Renée Fleming
Valencienne.............Kelli O'Hara
Count Danilovitch.......Nathan Gunn
Camille de Rosillon.....Alek Shrader
Baron Zeta..............Thomas Allen
Vicomte Cascada.........Jeff Mattsey
Raoul de St. Brioche....Alexander Lewis
Njegus..................Carson Elrod
Sylviane................Emalie Savoy
Olga....................Wallis Giunta
Praskowia...............Margaret Lattimore
Kromow..................Daniel Mobbs
Bogdanovitch............Mark Schowalter
Pritschitsch............Gary Simpson
Woman...................Andrea Coleman
Maitre D'...............Jason Simon
Lolo....................Synthia Link
Dodo....................Alison Mixon
Jou-Jou.................Emily Pynenburg
Frou-Frou...............Leah Hofmann
Clo-Clo.................Jenny Laroche
Margot..................Catherine Hamilton

Conductor...............Andrew Davis

Production..............Susan Stroman
Set Designer............Julian Crouch
Costume Designer........William Ivey Long
Lighting designer.......Paul Constable
Sound Designer..........Mark Grey
Choreographer...........Susan Stroman
English Version.........Jeremy Sams
TV Director.............Gary Halvorson

In Act 2 Renée Fleming interpolates, Liebe, du Himmel auf Erden (Love, Live, Forever/Whenever I'm lost or lonely) from Franz Lehár's Paganini.