čtvrtek 29. ledna 2015

Jaroslav Sovinský: Jacques Offenbach: Les Contes d’Hoffmann (Hoffmannovy povídky) (základní vstupní informace před přenosem z MET)


V sobotu 31. ledna 2015 se dostaneme v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery k sedmému přenosu, a sice k přenosu fantastické opery francouzského skladatele německého původu J. Offenbacha (1819 – 1880) o třech dějstvích s prologem a epilogem Hoffmannovy povídky. Libreto napsal francouzský básník a libretista Jules Barbier (1825 – 1901) podle hry „Fantastické Hoffmannovy povídky“ („Les contes fantastiques d'Hoffmann“ - v r. 1851 byla uvedena v pařížském divadle Odéon); hru vytvořil J. Barbier s francouzským kolegou Michelem Carréem (1821 - 1872). Děj je založen na povídkách německého spisovatele a skladatele Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna (1776 – 1822). Premiéra opery se uskutečnila 10. února 1881 v pařížské Opéra Comique.

Offenbach zanechal po sobě operu v klavírním výtahu, instrumentoval jen menší část (prolog a I. dějství). Instrumentaci po jeho smrti dokončil francouzský skladatel Ernest Guiraud (1837 - 1892), který také zkomponoval recitativy a doplnil do opery několik částí z dřívějších Offenbachových děl. „Proslulá barkarola je adaptací písně víl z velké romantické“ Offenbachovy „opery Rýnské víly, která měla premiéru ve Vídni r. 1864, a zaznívá proto v Offenbachově vlastní instrumentaci“. Viz Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá fronta, Praha, 1996, str. 295. Při premiéře byla opera uvedena bez III. dějství (dějství s Giuliettou), barkarola byla včleněna do dějství s Antonií. Poté se objevily i další verze opery, postupně se také prosazovala snaha o větší autenticitu. V poslední době se objevují verze založené na nově nalezené autentické hudbě.

Libreto opery
-francouzsky a anglicky: http://www.gutenberg.org/files/15915/15915-h/15915-h.htm
-francouzsky a španělsky: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp
- francouzsky a italsky: http://www.teatroallascala.org/includes/doc/2011-2012/libretto/hoffmann.pdf

 
Osoby a hlasové obory:

Hoffmann, básník (tenor); Stella, operní pěvkyně (soprán, uváděna i jako mluvená role); Olympia, mechanická loutka (soprán); Antonia, mladá dívka (soprán); Giulietta, kurtizána (soprán) /všech těchto čtyř ženských rolí se může zhostit jedna pěvkyně nebo jsou role obsazeny samostatně/; Lindorf, rada, Coppélius, někdejší společník vynálezce Spalanzaniho, Dr. Miracle (Mirakel), šarlatán, Dappertutto, zosobnění ďábla (jeden pěvec pro všechny čtyři tyto role: bas nebo baryton); Andrès, Cochenille, Pitichinaccio, Frantz, sluhové (jeden pěvec pro všechny čtyři tyto role: tenor); Nicklausse (Niklas), Hoffmannův přítel, Múza (jedna pěvkyně pro obě tyto role: mezzosoprán či alt); mistr Luther, majitel vinného sklípku (bas či baryton); Hermann, student (baryton); Nathanael, student (tenor); Spalanzani, vynálezce (tenor, též baryton či bas); Crespel, rada, otec Antonie (bas či baryton); hlas Antoniiny matky (mezzosoprán či alt); Schlemihl (Schlémil), milenec Giulietty (bas či baryton); mezi rolemi uváděni i studenti Wolfram a Wilhelm (basy); studenti, sklepníci, hosté, služebnictvo, kurtizány, kavalíři a tanečnice. V 1. dějství balet (valčík). Odehrává se v Německu a v Itálii na počátku 19. století.

Zpracováno podle Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá fronta, Praha, 1996, str. 294 s přihlédnutím k dalším zdrojům.

Obsah: podle níže uvedených stránek Metropolitní opery (s přihlédnutím k dalším zdrojům):
http://www.metopera.org/metopera/season/synopsis/hoffmann?customid=822
http://www.metopera.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?customid=15

Prolog: V Lutherově vinném sklípku v Norimberku na počátku 19. století, při zdejší Opeře, kde právě dávají Dona Giovanniho. Později večer jsou ve sklípku očekáváni hosté, mezi nimi i básník Hoffmann a dáma, do níž je Hoffmann zamilován, milánská operní pěvkyně Stella, která téhož večera vystupuje v Opeře. První se zde však objevuje Hoffmannova Múza; je jí známo, že si tohoto večera bude muset Hoffmann vybrat mezi láskou k ní a láskou k její sokyni, Stelle. Svolává tedy na pomoc duchy. Poté zmizí, aby na sebe vzala převlek Niklausse, Hoffmannova přítele. Ve sklípku se pak objeví Lindorf, bohatý rada, který Stellu rovněž miluje. Podplatí Andrèse, Stellina sluhu, aby mu předal dopis, který Stella napsala Hoffmannovi, v němž ho ujišťuje o své lásce a prosí o odpuštění, že mu ukřivdila. V obálce je klíč od jejího pokoje. Lindorf, který si je jist, že jeho moc je schopna dosáhnout jakéhokoliv cíle, věří, že Stellu získá pro sebe. Tu se ve sklípku objevují studenti a rovněž tak Hoffmann a Nicklausse. Lindorf je z povzdálí pozoruje. Hoffmann má špatnou náladu, avšak nechá se studenty přesvědčit, aby se napil a zazpíval jim; takto se Hoffmann pustí do zpěvu balady o znetvořeném skřetovi Kleinzachovi. Při zpěvu se však jeho mysl obírá připomínkami lásky. Povznesenou náladu přeruší Lindorf, jenž vyprovokuje Hoffmanna k tomu, aby si s ním vyměnil několik sarkastických urážek. Nakonec zasáhne Nicklausse, zmírňuje napětí, avšak střet způsobí, že má Hoffmann zlé tušení hrozícího neštěstí. Když si jej studenti dobírají pro jeho stávající pobláznění Stellou, počne jim vyprávět příběhy svých tří minulých lásek.

První dějství: V prvním příběhu se vynoří výstřední vynálezce Spalanzani, který, očekávaje příchod svých hostů, se právě kochá svým nejnovějším vynálezem, mechanickou loutkou, jíž dal jméno Olympia. Doufá, že se mu s její pomocí podaří získat peníze, o něž přišel, když zkrachovala banka, v níž měl své finanční prostředky. Prvním z hostí, který se zde objeví, je Hoffmann; objeví Olympii, kterou má za Spalanzaniho dceru, a zamiluje se do ní. Nicklausse, který přišel s ním, si jej jemně dobírá. Objeví se i Spalanzaniho někdejší společník Coppélius a prodá Hoffmannovi kouzelné brýle, které způsobí, že má Hoffmann Olympii za lidskou bytost. Pak se dá Coppélius se Spalanzanim do smlouvání o podílu na zisku z provozování Olympie; Coppélius při tom připomene, že ještě nedostal peníze za oči, které pro loutku vyrobil. Spalanzani mu zaplatí šekem zkrachovalé banky. Coppélius pak v legraci navrhne, že by mohla být Olympia provdána za Hoffmanna. Poté přicházejí i další hosté. Olympia je okouzlí zpěvem oslnivé árie. Několikrát je zpěv přerušen, neboť mechanismus loutky musí být opětně natažen. Hoffmann je k tomu díky brýlím nevšímavý a je přímo naplněn okouzlením. Když se pak ostatní hosté odeberou k večeři, Hoffmann s loutkou osamí a vyzná jí svou lásku. Maje za to, že i ona jej miluje, dá Olympii polibek. Nicklausse naznačí, že Olympia nemusí být živou bytostí, avšak básník ho nechce poslouchat. Tu se vrací rozzuřený Coppélius, neboť zjistil, že Spalanzaniho šek je bezcenný. Když se opět objeví hosté, aby se oddali tanci, skryje se. Hoffmann tančí s Olympií valčík. Olympia tančí rychleji a rychleji, až Hoffmann upadne a rozbije si při tom své brýle. Nato Coppélius, který se chce pomstít, loutku rozbije. A Hoffmann je vystaven posměchu hostí, že se zamiloval do stroje.     

Druhé dějství: V druhém příběhu se vynoří mladá dívka Antonia, dcera rady Crespela. Její otec se s ní uchýlil do Mnichova, aby ukončil její milostný poměr s Hoffmannem. Antonia sedí u cembala a zpívá tklivou píseň, naplněnou vzpomínkami na její zemřelou matku, slavnou pěvkyni, která zemřela na tuberkulózu. Po matce má Antonia krásný hlas, ale také není zdráva, a otec ji žádá, aby se zpěvu vzdala, aby námaha neohrožovala její život. Svému nedoslýchavému sluhovi Frantzovi pak Crepsel nařídí, aby po dobu, co bude pryč, nikoho nepouštěl do domu. Když pak Frantz osamí, dá se do zpěvu a do tance. Tu se zde objevuje Hoffmann s Nicklaussem; Nicklausse básníkovi připomene jeho poslední milostnou zkušenost a snaží se jej přesvědčit, aby se oddal pouze umění. Avšak Hoffmann se brání, přísahaje věčnou lásku Antonii. Poté se Hoffmann s mladou dívkou setkává. Ačkoliv mu Antonia řekne, že jí otec zakázal zpívat, nakonec neodolá a zpívá s Hoffmannem milostnou píseň. Avšak najednou pocítí bolest v prsou a musí zpěv přerušit. Tu se vrací Crespel, vyděšen příchodem šarlatánského Dr. Miraclea, jehož má za znamení zkázy: byl to Miracle, kdo léčil jeho ženu v den, kdy zemřela. Miracle tvrdí, že může Antonii vyléčit, a dokonce ji zaříkává v její nepřítomnosti; když pak nařídí, aby zazpívala, ozve se její hlas. Nakonec nabízí pro záchranu Antonie léky, avšak Crespel, který ví, že by to jeho dceru zabilo, šarlatána obviní, že zabil jeho ženu a posílá jej pryč. Hoffmann, který z úkrytu vyslechl jejich rozhovor, a ví již, jak je to se zdravím jeho milé, poté Antonii žádá, aby se vzdala zpěvu; tato zdráhavě souhlasí. Nato Hoffmann odchází, načež opět vejde Miracle a přesvědčuje Antonii, aby se nadále věnovala svému pěveckému umění. Pak kouzlem způsobí, že má Antonia za to, že oživl obraz její matky, který zde visí na stěně, a prohlašuje, že si její matka přeje, aby dosáhla téže slávy. Antonia nakonec neodolá a dá se do zpěvu. Její zpěv, doprovázený Miracleem, zběsile hrajícím na housle, se stává více a více vzrušenějším, tu se však Antonia zhroutí. Poté Miracle zmizí. Tu se objevují Crespel a Hoffmann s Nicklaussem. Crespel, vida umírající dceru, má za to, že to byl Hoffmann, kdo ji přiměl ke zpěvu, a chce ho zabít. Nicklausse jej však zachraňuje a Hoffmann se shání po lékaři. Objeví se Miracle a chladně prohlásí, že Antonia je mrtva.

Třetí dějství: Třetí příběh zahajuje benátská kurtizána Giulietta, která na Canal Grande zpívá s Nicklaussem barkarolu. Giulietta ve zdejším paláci pořádá slavnost, jíž se účastní i Hoffmann. Na pravou lásku již básník nevěří a nyní velebí tělesné rozkoše. Giulietta ho představí svému milenci Schlémilovi a zve své hosty ke hracím stolkům. Nicklausse se zdrží a nabádá Hoffmanna, aby si s Giuliettou nic nezačínal. Hoffmann popře, že by měl o ni nějaký zájem. Jejich rozhovor vyslechne Dapertutto, zosobnění ďábla, který nádherným diamantem uplatí Giuliettu, aby se s pomocí kouzelného zrcadla, které jí dá, zmocnila Hoffmannova odrazu v něm, tak, jako již ukradla dříve Schlémilův stín (Giulietta podléhá Dapertuttově moci a Dapertutto se zmocňuje duší jejích milenců). Giulietta, zlákána diamantem, souhlasí. Hoffmann, který se účastnil her, všechno prohrál a chce již odejít. Tu k němu přistoupí Giulietta a svádí ho; básník se do ní zamiluje a vyzná jí lásku. Giulietta plní Dapertuttovu vůli a dá Hoffmannovi nahlédnout do zrcadla. Tu se objevuje Schlémil a obviňuje Giuliettu, že jej opustila kvůli Hoffmannovi. Hoffmann s hrůzou zjišťuje, že ztratil svůj odraz v zrcadle. Je však plně ve spárech vlastního poblouznění. Když pak hosté odcházejí, Hoffmann žádá Schlémila, aby mu dal klíč od Giuliettina pokoje. Schlémil v žárlivosti tasí zbraň a v následujícím souboji Hoffmann, kterému se dostalo zbraně od Dapertutta, Schlémila zabije. Poté se zmocní klíče a spěchá do Giulietta pokoje, který však nachází prázdným. Nato vidí Giuliettu, jak opouští palác v náručí jiného ctitele, ohyzdného skřeta Pitichinaccia. Nicklausse pak stačí Hoffmanna zachránit před blížící se stráží.    

Epilog: Hoffmann dokončil své vyprávění a chce jen pít a zapomenout. Nicklausse zjevuje, že každý příběh popisoval odlišnou stránku jediné ženy: Stelly. Když pak Stella po představení přijde do sklípku, nachází Hoffmanna opilého, načež odchází s triumfujícím Lindorfem (který se v Hoffmannových vyprávěních stal postupně Coppéliem,  Miracleem a Dapertuttem). Tu se z Nicklausse opět stává Múza. Hoffmann patří jí: vyzývá ho, aby našel útěchu ve svém tvůrčím mistrovství.

sobota 24. ledna 2015

Eva Kolářová zve do divadla: LA FANCIULLA DEL WEST V HAMBURKU

Na 1. únor tohoto roku připravila Státní opera v Hamburku premiéru nového nastudování opery Giacoma Pucciniho La fanciulla del West (Děvče ze Západu).  

Kalifornie, rok1850: Statisíce lidí propadly zlaté horečce – a někteří také barmance Minnie, u které se každý večer scházejí hledači štěstí. Mezi nimi je i šerif Jack Rance. Minnie se však zamiluje do cizince Dicka Johnsona. Brzy vychází najevo, že Johnson je hledaným lupičem. Šerif ho chce dostat na šibenici a Minnie získat pro sebe. O Dickově životě má tedy rozhodnout partie pokeru: Má Minnie v rukávu ještě jedno eso?

Puccini každopádně považoval „Fanciullu“ za své nejlepší dílo. Po světovém úspěchu oper „La Bohème“ a „Madama Butterfly“ se svým „italským westernem“ znovu našel. V opeře „La fanciulla del West“ se spojují rytmy ragtimu, náznaky gospelu a hudba původních indiánských obyvatel s italskou glazurou do nesmírně bohatého zvuku. Ten se neminul účinkem ani při premiéře opery v newyorské Metropolitní opeře v roce 1910.  A přesto se dílo vedle skladatelových velkých hitů ocitlo na dlouhou dobu v jejich stínu – do té doby, než ho hudební zlatokopové opět vytáhli…

Ještě předtím je v týdnu před premiérou je 27.1. a 30.1. v 19:30 na programu Hamburské státní opery repríza Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky. 


Giacomo Puccini: La fanciulla del West
Premiéra se koná 1. února 2015 v 18:00 hodin. Představení je nastudováno v italštině a opatřeno německými titulky. 
Režie: Vincent Boussard
Scéna: Vincent Lemaire
Kostýmy: Christian Lacroix
Světla: Guido Levi

Obsazení:
Minnie – Emily Magee
Jack Rance – Andrzej Dobber
Dick Johnson – Carlo Ventre
Nick – Jürgen Sacher
Ashby – Tigran Martirossian
Sonora – Davide Damiani
Trin – Dovlet Nurgeldiyev
Sid – Moritz Gogg
Bello – Viktor Rud
Harry – Benjamin Popson
Joe – Jun-Sang Han
Happy – Vincenzo Neri
Larkens – Alin Anca
Billy Jackrabbit – Szymon Kobylinski
Wowkle – Rebecca Jo Loeb
Jake Wallace – Florian Spiess
José Castro – Christoph Rausch
Postillon – Daniel Todd

Hamburští filharmonikové
Dirigent: Carlo Montanaro

Sbor Hamburské státní opery
Sbormistr: Eberhard Friedrich

Další termíny uvedení: 
4.2.2015 v 19:30 hodin
7.2.2015 v 19:30 hodin
10.2.2015 v 19:30 hodin
13.2.2015 v 19:30 hodin
18.2.2015 v 19:30 hodin
21.2.2015 v 19:30 hodin

www.hamburgische-staatsoper.de

středa 21. ledna 2015

Eva Kolářová zve do divadla: Osterfestspiele 2015 v Salcburku


Velikonoční festival Osterfestspiele Salzburg  který se uskuteční ve dnech 28.3. až 6.4.2015, je letos ve znamení italské a ruské hudby. Vedle veristických oper Cavalleria rusticana a Pagliacci  s Jonasem Kaufmannem tvoří stěžejní body festivalu Verdiho Messa da Requiem a díla Petra Iljiče Čajkovského a Dmitrije Šostakoviče. Na festival se v inscenaci Péťa a vlk Sergeje Prokofjeva vrací i dcera Herberta von Karajana Isabel.

V tomto roce zažijí návštěvníci poprvé kombinaci veristických oper Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír) Pietra Mascagniho a Pagliacci (Komedianti)  Ruggera Leoncavalla. Touto premiérou zahájí 28. března 2015 zahájí Christian Thilemann svoji třetí sezónu ve funkci uměleckého ředitele festivalu. Režií a scénou byl pověřen Philipp Stölzl, jeden z nejžádanějších režisérů své generace, kostýmy navrhla Ursula Kudrna.

Na seznamu umělců, kteří v této operní produkci vystoupí, se v první řadě objevuje Jonas Kaufmann, který patří k nejvýznamnějším tenoristům současnosti. Na salcburské Osterfestspiele se vrací po svém Donu José (Carmen) z roku 2012 jako Turiddu/Canio. V Sedláku kavalírovi vystoupí Liudmila Monastyrska jako Santuzza, Annalisa Stroppa jako Lola, Stefania Toczyska jako Lucia a Ambrogio Maestri jako Alfio. V Komediantech se v úloze Neddy objeví Maria Agresta, v dalších rolích pak  Dmitri Platanias (Tonio), Tansel Akzeybek (Beppe) a Alessio Arduini (Silvio).

Pod taktovkou Christiana Thielemanna zazní Verdiho Messa da Requiem.  Se sopranistkou Ljudmilou Monastyrskou a tenoristou Jonasem Kaufmannem vystoupí také mezzosopranistka Anita Rachvelishvili, basista Ildar Abdrazakov a sbor Bavorského rozhlasu.

Na orchestrálních koncertech uslyší posluchači významná díla Petra Oljiče Čajkovského a Dmitrije Šostakoviče: Čajkovského 6. symfonie („Patetická“) bude dirigovat Christian Thielemann 10. Šostakovičovu symfonii příští hostující dirigent festivalu Daniele Gatti. Jako sólisté se představí dvě hvězdy mladší generace – houslista Nikolaj Znajder, který přednese sólový part v Šostakovičově 1. houslovém koncertu a moll, a klavírista Arcadi Volodos, který přednese sólový part v Čajkovského klavírním koncertu č. 1 b moll.

Nikolaj Znajder navíc vystoupí jako dirigent na Koncertu pro Salcburk, kde zazní Čajkovského Italské capriccio a vybrané scény z Prokofjevova baletu Romeo a Julie. Christian Thielemann bude dirigovat druhou polovinu koncertu, kdy zazní intermezza z Komediantů a Sedláka kavalíra a hudba z Prokofjevovy hudební pohádky Péťa a vlk.  K tomu se podařilo získat účast Isabely Karajan, která se na Osterfestspiele vrací po svém vystoupení v roce 2011.

Podrobný program festivalu je uveden na webových stránkách www.osterfestspiele-salzburg.at.

OSTERFESTSPIELE SALZBURG 2015
Festival založený Herbertem von Karajanem

Umělecké vedení: Christian Thielemann
Sächsische Staatskapelle Dresden

28. březen – 6. duben 2015
ww.osterfestspiele-salzburg.at

středa 14. ledna 2015

Libuše Trnková: Trojí koncertní provedení vánoční mše "Hej , mistře!" od Jakuba Jana Ryby (Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská)



Třikrát opakovanému vítězství sportovci říkají hattrick, hudebníci a zpěváci triplex celebratio, neboli trojnásobná oslava hudebního skladatele a jeho tvorby. Oním hudebním skladatelem byl koncem prosince 2014 a začátkem ledna 2015, Jakub Jan Ryba a jeho dílem byla známá vánoční mše  „Hej, mistře!“.  Vokálním hudebním tělesem v tomto tripletovém vystoupení byl Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská (BFS BB).  Jakub Jan Ryba je pro český národ nejen skladatelem velmi známým, ale i milovaným. Svědčí o tom účast i ohlasy posluchačů na všech třech koncertech. Dva z nich se konaly v Brně (21. prosince 2014 na náměstí Svobody v rámci Brněnských vánoc a 25. prosince v katedrále sv. Petra a Pavla) a jeden ve Křtinách (4. ledna 2015 v poutním a farním Santiniho chrámu Páně, Jména Panny Marie). Proč tomu tak je?  Důvod je zcela prostý. Pastorální mše vánoční  „Hej, mistře!" z roku 1796 představuje hudbu lidskou, srozumitelnou, melodickou a hlavně českou.  Tato česky napsaná mše, vžitá mezi lidmi jako  „Rybovka", se postupem let stala symbolem českých vánoc, který podle každoročního velkého zájmu posluchačů zůstává nevšedním vánočním hudebním klenotem. Ač zachovává tato skladba formu mše se všemi částmi (Kyrie, Gloria, Graduale, Credo, Offertorium, Sanctus, Benedictus, Agnus, Communio) má ráz české lidové pastýřské hry popisující zrození Ježíška a jeho obdarování prostými lidmi. Vznikla pro autora v příznivé době, kdy bylo Rybovi 31 let a ještě se těšil z doby plné ideálů a předsevzetí. Okamžik Kristova zrození se promítá do prostředí českého venkova, snad přímo rožmitálského okolí, neboť J. J. Ryba v podbrdském městečku Rožmitále pod Třemšínem skoro 50 let jako učitel a hudební skladatel působil. Jelikož sám ukončil svůj život 8. dubna 1815, v letošním roce uplyne od jeho úmrtí 200 let.  Nechť oslavíme toto jeho výročí s poctou. A čím jiným než opět pastorální českou mší  „Hej, mistře!"


Na náměstí Svobody účinkoval Metropolitní symfonický orchestr,  Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská, sólisté:  soprán – Eva Daňhelová, alt – Jana Janků, tenor – Jakub Tuček, bas – Aleš Procházka.
Varhany: Petr Kolař
Sólo (Tichá noc): Klára Liptáková
Dirigent: Pavel Šuráň


V katedrále sv. Petra a Pavla vystoupil Orchestr katedrály sv. Petra a Pavla,  Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská a Dómský smíšený sbor. Sólových partů se ujali sólisté:  Markéta Böhmová – soprán, Lucie Karafiátová – alt, Jakub Tuček – tenor a Jan Šťáva    bas. Na varhany hrála Dagmar Kolařová a všechny řídil Petr Kolař
 

V Santiniho chrámu ve Křtinách provedli mši „Hej, mistře!“ stejní protagonisté jako  na Petrově, ale jiní sólisté, mezi nimiž si zazpíval basové sólo i dirigent Petr Kolař  (soprán - Miluška Jandová, alt - Soňa Ošmerová,  tenor – Tomáš  Jeřábek ). Hrál orchestr katedrály sv. Petra a Pavla,  zpíval Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská a Dómský smíšený sbor. Varhanního doprovodu se zhostila Dagmar Kolařová, řídil Petr Kolař

Brněnský filharmonický sbor BB přeje všem posluchačům a příznivcům našeho sboru, jakož i sponzorům (Město Brno, Město Šlapanice, Metrostav, JMK a Nadace Leoše Janáčka)  rok 2015 naplněný štěstím, zdravím, pohodou, láskou a také hudbou, která člověku dodává sílu, povznáší jeho duši a uklidňuje jeho mysl. To se děje zejména tehdy, když se hudební dílo interpretuje srdcem.  A vánoční mše „Hej, mistře!“  od Jakuba Jana Ryby je toho zářným příkladem.      
                              
 Libuše Trnková

úterý 13. ledna 2015

Jaroslav Sovinský: Franz Lehár: Die lustige Witwe (The Merry Widow - Veselá vdova) (základní vstupní informace před přenosem z MET)


V sobotu 17. ledna 2015 se dostaneme v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery k šestému přenosu, a sice k přenosu patrně nejslavnější operety rakousko-uherského skladatele Franze Lehára (1870 – 1948) o třech dějstvích Veselá vdova. Libreto napsali rakousko-uherští libretisté Victor Léon (1858-1940) a Leo Stein (1861 - 1921) podle komediální hry francouzského dramatika a libretisty Henriho Meilhaca (1831 - 1897) „L'Attaché d'Ambassade“ (Atašé velvyslanectví, 1861). Premiéra operety se uskutečnila ve vídeňském Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien) 30. prosince 1905. Opereta bude v nastudování Metropolitní opery uvedena v angličtině; anglický překlad pro uvedení v Metropolitní opeře pořídil Jeremy Sams. Dodejme, že v uvedení v Metropolitní opeře ve II. dějství Renée Fleming doplňuje „Liebe, du Himmel auf Erden“ (Love, Live, Forever), tj. „Lásko, ty nebe na zemi“ (Lásko, žij navěky) z Lehárova Paganiniho.

V operetě se objevují představitelé fiktivního státu Velkovévodství Pontevedro (v Meilhacově hře se jmenoval „Marsovia“). „Pontevedro“ připomínalo tehdejší malé balkánské Knížectví Černá Hora (Knjaževina Crna Gora; v němčině i angličtině Montenegro – všimněme si podobnosti obou názvů – právě podle podobnosti s „Montenegro“ mělo Pontevedro dostat svůj název). Libretisté měli o Černé Hoře značné povědomí. V zemi tehdy vládl kníže Nikola I. z dynastie Petrović-Njegoš; jako kníže vládl v l. 1860-1910, v l. 1910-1918 poté jako král Království Černá Hora, které se v r. 1918 stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie, které vládla srbská dynastie Karađorđevićů. Nikola I. měl syna Danila, korunního prince (žil v l. 1871 – 1939); další Nikolův syn se jmenoval Mirko (1879 – 1918). Jméno Mirko měl i Nikolův otec (1820 –1867), černohorský vojenský velitel a diplomat. Pontevedrijský velvyslanec se jmenuje Mirko Zeta. Jméno Zeta měl středověký státní útvar (Knížectví Zeta), který se rozkládal zhruba na území dnešní Černé Hory a jehož název byl odvozen od černohorské řeky zvané Zeta (právě podle této řeky měl být pojmenován baron v operetě). Na souvislost s Černou Horou poukazují v operetě jak jména postav (viz níže jejich výpis), tak i Lehárova hudba. Vyobrazení podmanivé kulturní odlišnosti bylo postaveno do kontrastu ke společenskému prostředí Vídně. Pro premiéru si na sebe představitelé Pontevedrinců, Hanny Glawari /M. Günther/ a hraběte Danila /L. Treumann/ oblékli oděvy, připomínající tradiční oděvy černohorské; úprava knírku a kučeravých vlasů L. Treumanna přispěla k tomu, že se velmi podobal černohorskému korunnímu princi. Připomeňme také, že při prvních uvedeních operety si Černohorci stěžovali, že jsou v operetě zesměšňováni. Opereta sice na premiéře nebyla převratným úspěchem, brzy se však prosadila a slavila úspěchy jak v Rakousku-Uhersku, tak i v zahraničí. V operetě je také zmiňována restaurace Maxim´s (U Maxima); jde o skutečnou pařížskou luxusní restauraci (i dnes funkční), kterou v r. 1893 založil číšník Maxime Gaillard.

Podrobněji k tématu viz např. zde:
http://operetta-research-center.org/die-lustige-witwe-operette-3-acts/
https://muse.jhu.edu/journals/serbian_studies/v025/25.2.milojkovic-djuric.pdf

Libreto opery
-německy a italsky:
http://www.teatroallascala.org/includes/doc/2007-2008/libretto/lustige_witwe_libretto.pdf
 -německy a anglicky:
http://www.aria-database.com/translations/lustige_witwe.txt


Osoby a hlasové obory:

Mirko Zeta, baron, velvyslanec Velkovévodství Pontevedro v Paříži (baryton); Valencienne, baronka, jeho žena (soprán); hrabě Danilo Danilovič (Danilo Danilowitsch), tajemník pontevedrijského velvyslanectví, poručík jezdectva v záloze, bývalý milenec Hanny Glawari (tenor či baryton); Hanna Glawari, bohatá vdova /titulní role/ (soprán); Camille, hrabě de Rosillon, francouzský atašé u velvyslanectví, barončin ctitel (tenor); vikomt Cascada, diplomat (tenor, uváděn i baryton); Raoul de Saint-Brioche, francouzský diplomat (tenor, uváděn i baryton); Bogdanovič (Bogdanowitsch, Bogdonowitsch), pontevedrijský konzul (baryton); Sylviane (Sylvanie), jeho žena (soprán); Kromov (Kromow), rada pontevedrijského velvyslanectví (baryton); Olga, jeho žena (soprán, uváděn i mezzosoprán); Pričič (Pritschitsch), pontevedrijský plukovník ve výslužbě a vojenský atašé (baryton); Praškovia (Praškowia, Praskowia), jeho žena (mezzosoprán); Njeguš (Njegus), úředník (kancléř) u pontevedrijského velvyslanectví (komik, hlavně činoherní role/mluvená role); Lolo (Lo-Lo), Dodo (Do-Do), Jou-Jou, Frou-Frou, Clo-Clo, Margot, grisetky /kankánové tanečnice/ (soprány); mezi rolemi (v nastudování Metropolitní opery) uváděna též „žena“ a dále i Maitre D' (pan D'); pařížská a pontevedrijská společnost, guslaři, hudebníci, služebnictvo. Děje se v Paříži v současnosti, tj. r. 1905 (též uváděno kolem r. 1900).

Zpracováno podle níže uvedených stránek věnovaných světové operetě, s přihlédnutím k dalším zdrojům:
http://www.teatroallascala.org/includes/doc/2007-2008/libretto/lustige_witwe_libretto.pdf
http://www.operetten-lexikon.info/?menu=149&lang=1
       
Přehled čísel operety viz zde:
http://www.operetten-lexikon.info/?menu=149&lang=1

Obsah: podle níže uvedené stránky Metropolitní opery:
http://www.metopera.org/metopera/season/synopsis/the-merry-widow?customid=833

První dějství: Paříž na počátku 20. století. Velvyslanec Velkovévodství Pontevedro v Paříži, baron Mirko Zeta, pořádá na velvyslanectví ples. Země, již v Paříži zastupuje, je na pokraji bankrotu, a baron doufá, že jeho pařížští hosté pomohou jeho zemi získat potřebné finanční prostředky. Je potěšen, když vidí, že jeho mladá žena, Valencienne, flirtuje s Camillem de Rosillon, mladým Francouzem (francouzským atašé u velvyslanectví), maje za to, že se Valencienne pokouší získat francouzskou podporu pro Pontevedro. Skutečnost je taková, že Camille vůči Valencienne vyznal svou lásku a na její vějíř píše „miluji vás“. Baron Zeta dychtivě očekává příchod čestného hosta, Hanny Glawari, bohaté pontevedrijské vdovy. Má v plánu přimět tajemníka jejich velvyslanectví, Danila Daniloviče, záletnického aristokrata, aby se s ní oženil, aby její milióny zůstaly v Pontevedru. Když se pak Hanna objeví, je ze strany pařížských mužů zasypána komplimenty. Valencienne zjistí, že ztratila svůj vějíř s inkriminujícím vyznáním od Camilla, a pustí se do jeho hledání. Tu se zde objevuje i hrabě Danilo, občerstven večerní zábavou v restauraci U Maxima (Maxim’s). Dá se do řeči s Hannou, přičemž vyjde najevo, že byli kdysi milenci, avšak že Hanna byla považována pro něj za příliš nízkého postavení, na to, aby si ji mohl vzít. Danilo Hanně řekne, že na svatbu nepomýšlí a nikdy neřekne „miluji tě“. Mezitím Kromov, rada pontevedrijského velvyslanectví, najde Valenciennin vějíř a myslí si, že patří jeho ženě Olze. Baron Zeta, který chce Olgu ušetřit skandálu, Kromova přesvědčí, že vějíř patří Valencienně. Poté se setká s Danilem a nařídí mu, aby si Hannu vzal, pro dobro Pontevedra. Danilo mu řekne, že bude všechny pařížské muže držet stranou od Hanny, avšak nevezme si ji. Když je pak vyhlášena dámská volenka, Hanna si vybere Danila, a po jistém flirtovném škádlení se oba nakonec dají do tance. 

Druhé dějství: Druhého dne Hanna pořádá ve své vile večírek. Později sem dorazí i Danilo a baron Zeta mu nařídí, aby se vrátil ke svému poslání, že bude držet pařížské muže stranou od Hanny, zvláště od Camilla. Danilův pomocník, úředník jejich velvyslanectví Njeguš, odhalí, že Camille je již zamilován do záhadné ženy. Baron Zeta chce vědět, o koho jde, aby dotyčnou provdal za Camilla, aby tak Hanna byla volná pro nápadníka z Pontevedra. Věří, že onen vějíř je klíčem k její totožnosti a žádá Danila, aby vyhledal tu, jíž patří. Když pak Hanna na onen vějíř narazí a vidí, co je na něm napsáno, má za to, že je to dárek od Danila pro ni, avšak Hanna chce, aby své vyznání učinil přímo. Baron Zeta se stále pokouší zjistit, kterou dívku Camille tajně miluje. Muži z velvyslanectví se domluví, že se potkají v přilehlém pavilónu a věc prodiskutují. Camille a Valencienne nakonec vějíř, který hledali, naleznou; tentokrát na něj píše Valencienne: „Jsem řádná žena“. Všimne si jich Njeguš a oba zmizí v pavilónu. Když se objeví baron Zeta, aby se zde setkal s Danilem, Njeguš mu brání v tom, aby do pavilónu vstoupil, aby uchránil tajemství Valencienny. Do pavilónu se vkrade Hanna, aby zabrala její místo. Poté se Hanna objeví s Camillem a oznamuje jejich zasnoubení. Pohněvaný Danilo se vydá k Maximovi, což Hanna považuje za důkaz jeho lásky.

Třetí dějství: Camille a Valencienne, pátrajíce po Danilovi, dorazí k Maximovi, a vklouznou do jednoho z privátních salónků. Objeví se zde i baron Zeta a další Pontevedrinci. Grisettky, mezi nimi i Valencienne, baví přítomné. Nakonec se zde objeví jak Danilo tak Hanna. Danilo Hanně zakazuje, aby si vzala Camilla. Když tato vysvětlí, že jen ochraňovala čest jiné ženy, je Danilo nadšen, avšak stále nevyzná svou lásku. Shromážděným hostům pak Danilo oznámí, že si Hanna Camilla nevezme, avšak totožnost dívky, kterou Camille tajně miluje, neodhalí. Njeguš přinese onen inkriminující vějíř, který našel v pavilónu. Zeta nakonec pozná, že patří jeho ženě, prohlásí, že se s ní rozvede, a učiní návrh Hanně. Ta mu zjeví, že podle poslední vůle jejího zesnulého muže, pokud se znovu vdá, přijde o své jmění. V tu chvíli o ni ostatní muži ztratí zájem, s výjimkou Danila, jenž jí konečně vyznává svou lásku a žádá ji o ruku. Hanna jeho návrh přijímá a doplní obsah poslední vůle jejího muže: tím, že se znovu vdá, její jmění přejde na jejího nového manžela. Objeví se Valencienne a žádá barona Zetu, aby si přečetl, co je napsáno na druhé straně jejího vějíře – je řádná žena. Páry si padnou do náručí a mužům je ponecháno, aby přemýšleli o nádherné záhadě, jíž je každá žena.  

--------------------------------------------------------------------------------


Obsah: podle níže uvedených stránek Metropolitní opery (předchozí verze doplněná o některé detaily z dalšího zdroje /druhého níže uvedeného/ z Metropolitní opery); úpravy označeny tučnou kurzívou:
http://www.metopera.org/metopera/season/synopsis/the-merry-widow?customid=833
http://www.metopera.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?customid=62

První dějství: Paříž na počátku 20. století. Velvyslanec Velkovévodství Pontevedro v Paříži, baron Mirko Zeta, pořádá na velvyslanectví ples. Země, již v Paříži zastupuje, je na pokraji bankrotu, a baron doufá, že jeho pařížští hosté pomohou jeho zemi získat potřebné finanční prostředky. Je potěšen, když vidí, že jeho mladá žena Valencienne, flirtuje s Camillem de Rosillon, mladým Francouzem (francouzským atašé u velvyslanectví), maje za to, že se Valencienne pokouší získat francouzskou podporu pro Pontevedro. Skutečnost je taková, že Camille vůči Valencienne vyznal svou lásku a na její vějíř píše „miluji vás“; ujišťuje ji o tom, že jeho láska k ní je míněna vážně, Valencienne mu však připomene, že je řádná žena. Baron Zeta dychtivě očekává příchod čestného hosta, Hanny Glawari, vdovy po nejbohatším muži v Pontevedru. Jde mu o to, aby si Hanna po dobu svého pobytu v Paříži nevzala cizince, neboť to by způsobilo jeho malé zemi finanční katastrofu. Má v plánu přimět tajemníka jejich velvyslanectví, Danila Daniloviče, záletnického aristokrata, aby se s ní oženil, aby její milióny zůstaly v Pontevedru. Když se pak Hanna objeví, Zeta temperamentní vdovu přivítá; Hanna si je jeho zájmu o její peníze plně vědoma a ujišťuje ho, že je v srdci stále Pontevedrijkou. Ze strany přítomných pařížských mužů je zasypána komplimenty; přiznávají, že podlehli jejímu kouzlu. Hanna je odvede do přilehlé místnosti ke slavnosti. Valencienne zjistí, že ztratila svůj vějíř s inkriminujícím vyznáním od Camilla, a pustí se do jeho hledání. Tu se zde objevuje i hrabě Danilo. Prohlašuje, že po náročné celodenní práci pro jeho zemi není nic lepšího, než večer strávený v restauraci U Maxima (Maxim’s). Když pak zahlédne Hannu, kterou zjevně zná, zarazí se. Hanna se s ním dá do řeči, přičemž vyjde najevo, že byli kdysi milenci, avšak že Hanna byla považována pro něj za příliš nízkého postavení, na to, aby si ji mohl vzít. Jejich strýc jejich štěstí nepřál. Danilo Hanně řekne, že na svatbu nepomýšlí a nikdy neřekne „miluji tě“. Takové prohlášení by znamenalo „miluji tvé peníze“. Mezitím Kromov, rada pontevedrijského velvyslanectví, najde Valenciennin vějíř a myslí si, že patří jeho ženě Olze. Baron Zeta, který chce Olgu ušetřit skandálu, Kromova přesvědčí, že vějíř patří Valencienně. Poté se setká s Danilem a nařídí mu, aby si Hannu vzal, pro dobro Pontevedra. Danilo mu řekne, že bude všechny pařížské muže držet stranou od Hanny, avšak nevezme si ji. Když je pak vyhlášena dámská volenka, přítomní diplomaté Cascada a Saint-Brioche doufají, že to budou oni, koho Hanna vyzve k tanci. Hanna si však vybere Danila; tento nejprve prohlašuje, že netančí, a poté nabízí, že prodá možnost s ní tancovat za 10.000 franků; výtěžek má být věnován na charitu. Přítomní muži ho mají za blázna a odejdou. Danilo tak osamí s Hannou a nabídne jí tanec. Hanna odmítá, ale nakonec se k tanci nechá přesvědčit.

Druhé dějství: Druhého dne se hosté shromáždili v zahradě Hanniny vily, kde Hanna slíbila uspořádat pravý pontevedrijský večírek. K lidovým písním a tancům se připojí i Hanna a zazpívá baladu o Vilje, lesní nymfě, která se zamilovala do smrtelníka. Když s ní pak hovoří baron Zeta, z jejich slov usoudí, že má Hanna o Danila zájem. Jeho naděje, pokud jde o státní zájmy, tak snad budou realizovány. Když se pak Danilo objeví, baron Zeta mu nařídí, aby se vrátil ke svému poslání, že bude držet pařížské muže stranou od Hanny, zvláště od Camilla. Danilův pomocník, úředník jejich velvyslanectví Njeguš, odhalí, že Camille je již zamilován do záhadné ženy. Baron Zeta chce vědět, o koho jde, aby dotyčnou provdal za Camilla, aby tak Hanna byla volná pro nápadníka z Pontevedra. Věří, že onen vějíř je klíčem k její totožnosti a žádá Danila, aby vyhledal tu, jíž patří. Když pak Hanna na onen vějíř narazí a vidí, co je na něm napsáno, má za to, že je to dárek od Danila pro ni, avšak Hanna chce, aby své vyznání učinil přímo. Danilo se připojí k Hanně s verši o páru, který se vydává v kočáře na romantickou vyjížďku, avšak stále se zdá být neochotným odpovědět na její city. Jejich tanec je přerušen baronem Zetou, který se stále pokouší zjistit, kterou dívku Camille tajně miluje. Muži z velvyslanectví se domluví, že se potkají v přilehlém pavilónu a věc prodiskutují. Camille a Valencienne nakonec vějíř, který hledali, naleznou. Valencienne je rozhodnuta jejich románek ukončit a myslí na to, aby Camilla přesvědčila, aby učinil nabídku Hanně. A na vějíř napíše: „Jsem řádná žena“. Všimne si jich Njeguš a oba zmizí v pavilónu. Když se objeví baron Zeta, aby se zde setkal s Danilem, má za to, že v pavilónu zahlédl svou ženu; Njeguš mu brání v tom, aby do pavilónu vstoupil, aby uchránil tajemství Valencienny. Do pavilónu se vkrade Hanna, aby zabrala její místo. Poté se Hanna objeví s Camillem, který k Hanně předstírá svou lásku; Valencienne je zděšena jeho nestálostí. Do hry zapojená Hanna oznamuje své zasnoubení s Camillem. Danilo, který je toho svědkem, nejprve předstírá nezúčastněnost, se slovy, že sňatek je soukromá záležitost, která není předmětem diplomatického názoru, avšak postupně ho ovládne vztek: vypráví varovný příběh o princezně, která podvedla svého prince, a pak se vydá k Maximovi, aby zapomněl na své trápení, což však Hanna považuje za důkaz jeho lásky.

Třetí dějství: Později téhož večera, Camille a Valencienne, pátrajíce po Danilovi, dorazí k Maximovi (v jiných nastudováních se toto dějství odehrává stále ve vile Hanny, která sem pozvala grisettky a svou vilu nechala vyzdobit ve stylu Maxima. Viz 2. stránka MET), a vklouznou do jednoho z privátních salónků. Objeví se zde i baron Zeta a další Pontevedrinci. Grisettky, mezi nimi i Valencienne, baví přítomné. Nakonec se zde objeví jak Danilo tak Hanna. Danilo, kterému se dostal do ruky telegram potvrzující bezprostřední hrozbu krachu pontevedrijské státní pokladny, se podrobuje své vlastenecké povinnosti a zakazuje Hanně, aby si vzala Camilla. Když tato vysvětlí, že nikdy neměla v úmyslu si Camilla vzít a jen ochraňovala čest jiné ženy, je Danilo nadšen, avšak stále nevyzná svou lásku. Shromážděným hostům pak Danilo oznámí, že si Hanna Camilla nevezme, avšak totožnost dívky, kterou Camille tajně miluje, neodhalí. Njeguš přinese onen inkriminující vějíř, který našel v pavilónu. Zeta nakonec pozná, že patří jeho ženě, prohlásí, že se s ní rozvede, a učiní návrh Hanně. Ta mu zjeví, že podle poslední vůle jejího zesnulého muže, pokud se znovu vdá, přijde o své jmění. V tu chvíli o ni ostatní muži ztratí zájem, s výjimkou Danila, jenž jí konečně vyznává svou lásku a žádá ji o ruku. Hanna jeho návrh přijímá a doplní obsah poslední vůle jejího muže: tím, že se znovu vdá, její jmění přejde na jejího nového manžela. Objeví se Valencienne a žádá barona Zetu, aby si přečetl, co je napsáno na druhé straně jejího vějíře – je řádná žena. Páry si padnou do náručí a mužům je ponecháno, aby přemýšleli o nádherné záhadě, jíž je každá žena.