čtvrtek 11. prosince 2014

Jaroslav Sovinský: Richard Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg (Mistři pěvci norimberští) (základní vstupní informace před přenosem z MET)


V sobotu 13. prosince 2014 se dostaneme v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery k pátému přenosu, a sice k přenosu opery R. Wagnera (1813-1883) o třech dějstvích (čtyřech obrazech) Mistři pěvci norimberští. Libreto opery napsal sám skladatel, který je také autorem samotného příběhu, který je tématem opery, vycházeje přitom z příslušných dokumentárních zpracování reálií týkajících se života v Norimberku a umění mistrů pěvců a z existujcícho novelistického a dramatického zpracování související materie. Jedna z ústředních postav opery, Hans Sachs, má za základ skutečného norimberského mistra pěvce, básníka a dramatika téhož jména (1494 – 1576), mj. autora přes 4000 mistrovských písní (Meisterlieder / Meistergesänge); historický Hans Sachs byl původním povoláním švec (tímto povoláním se zabývá i hrdina Wagnerův). Do svého Hanse Sachse však Wagner promítl ideje, které si osvojil studiem tvorby německého filosofa Arthura Schopenhauera (1788-1860). Takto se Wagnerův Hans Sachs stává filosofem (myslitelem) svého druhu, který proniká hlouběji do podstaty vnímaných jevů (jevících se určitým způsobem navenek, majících však ve skutečnosti svůj pravý vnitřní důvod). To co vnímáme navenek, je naše představa, avšak bez proniknutí hlouběji (a pochopení toho, co je uvnitř), žijeme v iluzi (sebeklamu, bludu), neboť zvnějšku se podstatě nepřiblížíme. Lze se však dostat hlouběji do podstaty věci: Schopenhauer tvrdí, že jednání člověka je působeno neustále neuspokojenou vůlí (sotva člověk něčeho dosáhl, touží po dalším, honí se za žádostí), což mu způsobuje utrpení. K tomu, aby se člověk zbavil utrpení, musí podle Schopenhauera dojít k popření vůle. To je osvobozující. Wagnerova Sachse lze vnímat jako toho, kdo poznal skutečný stav věcí, pronikl hlouběji. Zjevuje se to v jeho slavném zpěvu (monologu) ve III. dějství, „Wahn! Wahn! Überall Wahn!“ – „Klam! Klam! Všude klam!“; Sachs moudře poznává zbloudilost lidského hemžení; jeho úvahy se týkají mj. všeobecného pozdvižení lidu, k němuž předtím došlo na ulici (ve II. dějství), které vzniklo záměnou postav (Evy a Magdaleny). Jeho myšlenky jdou však hlouběji, k soucitnému poznání marnosti, pošetilosti pachtění lidí, svárů a obecně světského jednání. Jejich sebeklam je vede k tomu, že jednají způsobem, který je pro ně zhoubný. Schopenhauerem byla ovlivněna i skutečnost, že se starší Sachs zříká Evy, na kterou si myslel, ve prospěch mladého Walthera, jehož Eva miluje (stejně jako Walther miluje ji). Sachs tak překonává (neguje) vůli (touhu) a naplňuje tak Schopenhauerův ideál (tyto ideje Wagner později ještě rozvine, zejména v Parsifalovi); tím Sachs dosahuje vnitřního osvobození. Sachs v daných svouvislostech v opeře dává najevo, že zná příběh Tristana a Isoldy (plný nenaplňené touhy obou milenců). Nechce být králem Markem, který strádá tím, že ho (byť nedobrovolně) zradil Tristan, který miluje Markemu co nevěstu určenou Isoldu, která Tristanovy city opětuje. Takto Wagner připomíná své vlastní dílo „Tristan a Isolda“ (rovněž ovlivněné Schopenhauerem), které Mistrům pěvcům norimberským časově předchází. Kromě Hanse Sachse se v opeře Mistři pěvci norimberští objevují další mistři pěvci, jejichž jména převzal Wagner z příslušného kronikářského materiálu. Mistry pěvce norimberské Wagner zkomponoval v letech 1862-1867. Premiéra se uskutečnila v mnichovském Dvorním divadle (Königliches Hof- und National-Theater) 21.června 1868.  


Osoby a hlasové obory:

Hans Sachs, švec (hrdinný baryton); Veit Pogner, zlatník (seriosní bas); Kunz Vogelgesang, kožešník (charakterní či lyrický tenor); Konrad Nachtigall, klempíř (charakterní baryton či charakterní bas); Sixtus Beckmesser, městský písař (charakterní baryton, též bas buffo); Fritz Kothner, pekař (charakterní baryton); Balthasar Zorn, cínař (charakterní či lyrický tenor); Ulrich Eisslinger, kramář (lyrický tenor či tenor buffo); Augustin Moser, krejčí (lyrický tenor či tenor buffo); Herrman Ortel, mydlář (charakterní baryton či charakterní bas);  Hans Schwarz, punčochář (charakterní bas); Hans Foltz, kotlář (charakterní bas) /všichni výše uvedení mistři pěvci/; Walther ze Stolzingu /Walther von Stolzing/, mladý rytíř z Frank (mlado-hrdinný tenor, též hrdinný tenor); David, Sachsův učedník (tenor buffo, též lyrický tenor); Eva, Pognerova dcera (mlado-dramatický  soprán, též lyrický soprán); Magdalena /Magdalene/, Evina chůva (dramatický alt, též mezzosoprán); noční hlídač /ponocný/ (baryton či bas); měšťané všech cechů, jejich ženy, tovaryši, učedníci, dívky a lid. Ve III. dějství (na luční slavnosti) tanec dívek z Fürthu s učedníky. Děje se v Norimberku v polovině 16. století: I. dějství: vnitřek kostela Sv. Kateřiny; II. dějství: v ulicích před domy Pognera a Sachse; III. dějství, 1. obraz: Sachsova dílna; III. dějství, 2. obraz: volné prostranství – louka u říčky Pegnice.

Zpracováno podle Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 615; Richard Wagner, Mistři pěvci norimberští, opera o třech dějstvích (čtyřech obrazech) na text skladatelův, přeložil Zdeněk Knittl, operní libreta, řada II, svazek 18, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958, str. 19; s přihlédnutím k dalším zdrojům.

Obsah: podle stránky Metropolitní opery s přihlédnutím k dalším zdrojům:


První dějství: Norimberk v polovině 16. století. V kostele Sv. Kateřiny, ke konci odpolední bohoslužby, před zítřejším svátkem Sv. Jana Křtitele, přistoupí mladý rytíř z Frank, Walther ze Stolzingu, k Evě, dceři bohatého zlatníka Veita Pognera, která sem přišla na mši se svou chůvou Magdalenou. Chce zvědět, zda dívka, k níž cítí lásku, je již nevěstou. Dozví se, že ano, ale svého snoubence nezná. Má se vdát za toho, kdo následujícího dne zvítězí v pěvecké soutěži konané zdejším cechem mistrů pěvců. Současně mu vyzná své city, které k němu cítí, a Magdalenu poprosí, aby jí pomohla rytíře získat. Nato Magdalena požádá Davida, svého milého, který je učedníkem ševce a mistra pěvce Hanse Sachse, aby byl rytíři napomocen. Walther je rozhodnut si dívku v soutěži vyzpívat. David mu pak objasňuje pravidla skládání písní. Walther, kterému jsou zdejší pravidla mistrovského zpěvu neznámá, je překvapen, jak jsou postupy spojené s mistrovským zpěvem složité. Mezitím zde Davidovi kolegové-učedníci připravují co je třeba pro nadcházející zasedání mistrů pěvců, při němž tito mohou připustit učedníka k pěvecké mistrovské zkoušce. Tu již mistři pěvci, včetně Evina otce, postupně přicházejí. Kromě Walthera si na Evu myslí i jeden z mistrů pěvců, městský písař Sixtus Beckmesser, zlomyslný puntičkář. Pogner mu slíbí, že dceři řekne o jeho náklonnosti, a že není proti jejich případnému sňatku. Beckmesser se však obává, že jej Eva odmítne; usmyslí si, že ji zkusí zaujmout večerní serenádou. Když zahlédne Walthera, pojme k němu podezření. Walther přistoupí k Pognerovi, kterého již zdřívějška zná, a s nímž má přátelské vztahy, a požádá ho, zda by se mohl zúčastnit pěvecké zkoušky. Pogner mu slibuje podat v to smyslu návrh mistrům. Na jejich zasedání pak Pogner prohlásí, že na důkaz ocenění umění mistrů nabízí ruku své dcery co cenu pro vítěze v zítřejší pěvecké soutěži; dodá, že dcera může vítěze odmítnout, ale pokud se má někdy vdát, tak jen za vítěze pěveckého klání. Poté vystoupí Sachs a poznamená, že Pogner zašel přece jen příliš daleko, že je potřeba dbát více ohledu na mínění dívky. Ale když už se to má stát, navrhne, aby byl soudcem v soutěži i lid. Konečně neškodí, když lid občas prověří, jestli má jejich umění stále tu pravou sílu. Jeho návrh stran lidu není projednán, ale s Pognerovou nabídkou je vysloven soouhlas. Pak Pogner představí mistrům Walthera a přednese jeho žádost. Rytíř je na jejich dotazy seznámí se svými přirozenými postupy hudební kompozice, jimž se naučil co samouk, čímž vyvolá u Beckmessera ustěpačné poznámky. Ke zkoušce je však připuštěn, Beckmesser má být merkýřem, tedy tím, kdo bude zjišťovat, zda nebyla zpěvem porušena stanovená pravidla. Ve své zkušební písni Walther zaníceně velebí jaro a lásku, přičemž prolamuje mnohá z pravidel mistrů. Beckmesser s vervou počítá jeho chyby a prohlásí, že podle něho zkoušený propadl. Sachs se rytíře, jehož zpěv ho zaujal, zastane: nový styl je třeba vzít v potaz. A merkýře obviní ze zaujatosti. I Pogner má pro rytíře sympatie, rád by ho měl za svého zetě. Mistři však ve své většině trvají na tom, že Walther neuspěl. Rytíř dá furiantsky najevo, jak je mu spoustanost mistrů pravidly protivná. Načež se celé shromážděni rozchází.    

Druhé dějství: Téhož večera před Pognerovám domem řekne David Magdaleně, jak nešťastně Walther dopadl u mistrů. O chvíli později se na ulici objeví i Pogner s dcerou. Zlatník uvažuje, že by měl snad vzhledem ke vzniklé situaci promluvit se Sachsem, avšak váhá; v rozmluvě s dcerou jí nicméně potvrdí, že jejím ženichem má být jen vítěz soutěže. Od Magdaleny se Eva dozví, jak rytíř dopadl na zkoušce a rozhodne se, že navštíví Sachse, který ji má rád, aby se dozvěděla více. Švec se právě usadil na ulici před svým domem k práci. Avšak vzpomínka na Waltherovu novátorskou píseň jej od díla odvádí. Tu k němu přistoupí Eva a dá se s ním do řeči. Sachs zmíní, že Beckmesser doufá, že ji příštího dne získá v soutěži. Eva dá najevo, jak je písař protivný, a zajímá se, zda se nepřihlásí do soutěže Sachs; měla za to, že ji nosí v srdci. A dá najevo, že kdyby zvítězil on, nebyla by nešťastná. Sachs, který zná Evu od dětství, a kdysi si na ni skutečně myslel, má za to, že je pro ni již stár a naznačuje jí, že k ní chová spíše otcovské city. A má za to, že mu Eva něco skrývá. Pak přijde řeč na rytířovu zkoušku. Sachs Evě potvrdí, jak rytíř dopadl. Dá sice najevo, že Walther je skutečný zpěvák, ale na Evin přímý dotaz, zda snad některý z mistrů pro něj zvedl ruku, předstírá, že ne. To tak, ustupovat nějakým novotám! Eva se žalostnou prudkostí zjeví, jak je jí výrok mistrů protivný, ale dá současně najevo své city, jež chová k rytíři. Načež odejde. Po cestě se potká s Magdalenou, která jí řekne o Beckmesserově plánovaném zastaveníčku; obě se domluví, že se při tom bude v okně vydávat za Evu Magdalena. Poté se Eva potká s Waltherem a vyznají si své city. Rytíř dívku přesvědčí, aby s ním uprchla. Tu se ozve zatroubení nočního hlídače. Walther se skryje ve stínu a Eva na okamžik odejde domů, aby se ihned vrátila, oděná nyní do Magdaleniných šatů. Sachs rozmluvu zamilovaných vyslechl, má pro ně sympatie, ale jejich útěku se rozhodne zabránit: osvítí ulici lucernou. Eva se mylně domnívá, že Sachs není Waltherovi nakloněn; párek musí setrvat zde, švec by je mohl spatřit. Tu se v ulici objevuje Beckmesser, aby zazpíval Evě serenádu. Když chce již začít, Sachs se dá k písařově nelibosti do zpěvu veselé ševcovské písně, s tím, že musí dokončit svou práci (boty pro Beckmessera). Písař, aby mohl konečně zazpívat, ševci řekne, že sem přišel vyzkoušet, zda se bude píseň, s níž chce zítra bojovat, dívce líbit; a Sachs ať ji posoudí. Oba se domluví, že písař zazpívá, ale Sachs mu bude dělat merkýře a kladívkem označí chyby. Pak se Beckmesser dá do zpěvu své vyvolené, již ale podle podle domluvy zaměnila v okně Magdalena. Sachs pěvce hojně ruší údery svého kladívka, k Beckmesserovu rostoucímu vzteku. Walther s Evou sledují s pobavením výjev ze svého úkrytu. Písař, aby byl slyšet, musí napínat všechny své síly, neboť má co dělat se ševcem, který se mu do zpěvu plete, když mu oznamuje, že boty jsou hotové. Rámus probudí sousedy, kteří zjišťují, co se děje. Objeví se zde i David a pustí se do Beckmessera kvůli tomu, že se dvoří Magdaleně, kterou David zahlédl v okně. Rvačka, která mezi nimi vypukne, způsobí, že se zde sběhnou sousedé i další občané města a rázem vznikne všeobecná mela, která trvá, dokud shromážděné nerozežene zvuk rohu nočního hlídače. Mladý párek vše pozoroval ze svého úkrytu. Když už je Walther připraven si probít cestu pro něj a Evu mezi rváči s mečem v ruce, Sachs tomu zabrání, Evu pošle domů a Walthera s Davidem vtáhne do svého domu. A noční hlídač pak prochází tak najednou opuštěnou ulicí...

Třetí dějství:  Druhého dne ráno se v Sachsově dílně David omlouvá mistrovi za své neukázněné chování. Sachs pak o samotě, na klíně s knihou, přemítá o zbloudilostí lidí a jejich bláznivém jednání. Tu se objeví Walther a  ševci v rozhovoru svěří, že se mu zdál kouzelný sen. Sachs nadhodí, že by se měl zapsat do básně. Třeba snil rytíř o tom, jak se stane mistrem pěvcem! Walther dá najevo, že zdejší pěvecký cech má s jeho snem málo společného. Sachs jej však přesvědčí, aby se přihlásil do nadcházející soutěže. Walther mu tedy zjeví svůj sen o krásné dívce, která se mu co nevěsta ve snu zjevila a podala mu ovoce ze stromu života; Sachs jeho báseň zapisuje a pomáhá mu postupovat podle pravidel mistrovského zpěvu. Chybí ještě třetí sloka, ale Waltherovi se již nedostává slov. Oba se jdou tedy zatím převléknout ke slavnosti. Do dílny vejde Beckmesser, ještě s následky noční rvačky. Všimne si Waltherovy básně; má za to, že ji psal Sachs, aby se s ní také účastnil pěveckých námluv. Když zaslechne zvuk dveří, strčí si papír s básní do kapsy.Vejde Sachs, jehož Beckmesser obviní, že spískal tu včerejší vřavu, protože mu písař stál v cestě. Švec si myslí na Evu! Sachs ho však ubezpečí, že se soutěže zúčastnit nehodlá. Písař však trvá na svém a jako důkaz vytáhne z kapsy onu báseň. Švec nepopře, že písmo patří jemu, ale že mu nechce vyčítat krádež, řekne mu, aby si báseň nechal. Písař dá najevo, že se s ní chce pokusit získat Evu v soutěži. Sachs neprotestuje, a slíbí mu, že nikdy nebude tvrdit, že báseň pochází od něj. Písař pak běží pryč, aby se naučil slovům, k nimž si hudbu již přidá sám. Nato vejde Eva, předstírajíc, že nemá v pořádku střevíc. Vstoupí i Walther, slavnostně oděn pro nadcházející soutěž. Sachs, opravuje střevíc, prohodí, že aby se zbyl šecoviny, měl by se dát do boje o Evu. Vždyť mu to sama přišla říci! Ale pak dobrotivě zjeví, že je tu jiný pěvec: Walthera při pohledu na Evu napadne chybějící sloka písně a hned ji přítomným zjevuje. Eva je unešena, načež se dojatě rozpláče a obejme Sachse, jemuž Walther tiskne ruku. Dobrý švec cítí, co Eva chová v nitru, a opouští její objetí, čímž dívka spočine v náručí rytíře. Eva má pro Sachse, majícího pro mladý pár pochopení, nežná slova díků. Když se pak objeví Magdalena se svým milým, Sachs povýší Davida na tovaryše, a žádá Evu, aby požehnala nové Waltherově písni, s níž půjde do boje. Mladé párky při tom přemítají o svém tušeném nadcházejícím štěstí a Sachs, který sice cítí lehký smutek v duši, přeje mládí vše dobré.    

Občané Norimberka se shromáždili na louce u města k pěvecké soutěži. Přicházejí i mistři pěvci a lid nadšeně zdraví Sachse, jenž dojat odpovídá promluvou, v níž projeví svou úctu k umění, zjeví všem Pognerův záměr týkající se dcery, a dá najevo svou víru v čistotu srdce těch, kdož se zúčastní soutěže. První má zpívat Beckmesser. Když k tomu dojde, nervózně se pokouší přizpůsobit Waltherovy verše své vlastní hudbě včerejší serenády. Výsledek je však strašný. Neklidem se mu pletou slova, která tak nemají smyslu, a písař sklidí posměch. Vztekle se obrací na Sachse a prohlásí, že mu píseň dal on. Sachs na dotazy všech, zda je jejím autorem, zjeví jejího skutečného původce: předstoupí Walther a píseň zazpívá tak, jak byla zamýšlena. Přítomní, uchváceni jeho zpěvem, jej prohlašují vítězem. Eva, jejíž ruku získal, mu vloží na hlavu věnec. Když mu však chce šťastný Pogner dát řetez, na znamení toho, že se stal mistrem pěvcem, Walther odmítá, s tím, že (pohlížeje něžně na Evu) chce své blaho bez mistrovství. Sachs jej přátelsky upomene, že mistry, co strážce umění, které má trvat i do budoucna, je třeba ctít. Mezitím Eva sejme věnec z Waltherovy hlavy a dá jej na hlavu Sachsovi. Sachs vezme onen řetěz z rukou jejího otce a pověsí jej na hruď Waltherovi, který nyní již neodmítá. Staré a nové tvůrčí principy jsou v souladu. A všichni přítomní moudrému Sachsovi provolávají slávu.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Metropolitan Opera House
December 13, 2014 Matinee

HD Transmission/Simulcast


DIE MEISTERSINGER VON NÜRNBERG
Richard Wagner-Richard Wagner

Hans Sachs..............Michael Volle
Eva.....................Annette Dasch
Walther von Stolzing....Johan Botha
Magdalene...............Karen Cargill
David...................Paul Appleby
Beckmesser..............Johannes Martin Kränzle
Pogner..................Hans-Peter König
Kothner.................Martin Gantner
Vogelgesang.............Benjamin Bliss
Nachtigall..............John Moore
Ortel...................David Crawford
Zorn....................David Cangelosi
Moser...................Noah Baetge
Eisslinger..............Tony Stevenson
Foltz...................Brian Kontes
Schwarz.................Ricardo Lugo
Night Watchman..........Matthew Rose

Conductor...............James Levine

Production..............Otto Schenk
Set Designer............Günther Schneider-Siemssen
Costume Designer........Rolf Langenfass
Lighting Designer.......Gil Wechsler
Stage Director..........Paula Suozzi
Choreography............Carmen De Lavallade