sobota 29. listopadu 2014

Věc Makropulos



Na toto představení jsem se velmi těšila. Už podle fotografií na internetu mi bylo jasné, že nás čeká velmi výpravná a nápaditá inscenace. Živé představení pak předčilo všechna má očekávání. Operu jsem slyšela poprvé a musela jsem obdivovat Janáčkovu práci, kdy dokázal vzít prakticky text tak, jak byl napsaný v původním znění, a přenést ho do hudby.

Na jedinečném zážitku měla zásluhu nejen scéna, která přímo lákala k tomu, aby se po ní člověk prošel a všechno si prohlédl, a režie, jež se vyhnula jakýmkoli inovacím, kterých jsme si na letošním festivalu užili až požehnaně, ale především skvělá práce orchestru pod vedením Marka Ivanoviće a vynikající pěvecké a herecké výkony. Inscenace nás velmi přesvědčivě zavedla na začátek minulého století, mohli jsme se kochat vydařenými kostýmy, výborně vymyšlenou proměnou kulis, která umožnila zahrát operu bez přestávek a jakýchkoli prodlev kvůli přestavbě, a přesvědčivými postavami.

Sexu a nahoty jsme letos na festivalu zažili hodně a jsem vděčná panu Radokovi, že jeho využití těchto „prostředků“ nebylo v žádném případě vulgární. Jako by nahota vyjadřovala zděšení, které právě Prus (Svatopluk Sem) pociťoval. Měl hlavu plnou toho, co před chvílí viděl a prožil, a zapomínal sám na sebe.

Každý, kdo se zpočátku zdál uzavřený, tichý a třeba i nezajímavý, jako by se setkáním s paní Marty proměnil. Vítek (vynikající Petr Levíček) zapomněl na hledání senzací a snad i trochu na svou dceru Kristinu (pro mě příjemné překvapení v podobě Evy Štěrbové), Albert Gregor (velmi přesvědčivý Aleš Briscein) se zmítal mezi touhou po dědictví a láskou k paní Marty, Jaroslav Prus (dovoluji si tvrdit „hvězda Janáčkova festivalu“ - Svatopluk Sem) byl ochoten vzdát se nároku na dědictví, pokud by mohl získat lásku Marty.

A ta záhadná paní E. M. (velmi sympatická švédská sopranistka Gitta-Maria Sjöberg) se trápila hrůzou ze smrti a téměř bezcílným prožíváním života, který jí už nemůže přinést nic nového. Všechno už mnohokrát prožila, zná dobře lidskou povahu a umí uhodnout, jak budou lidé reagovat… Kolik už měla dětí? Copak na tom záleží? Slyšela jsem několik kritických hlasů, které „vyčítaly“, že ústřední postava není vzhledově až takovou „krasavicí“, po které by mužští měli bláznit. Co by také člověk čekal ve třech stech letech? Mně se naopak toto ztvárnění líbí. (Paulina Viardotová, slavná pěvkyně a skladatelka v 19. století, také nebyla vzhledově žádné terno, ale o milence nikdy neměla nouzi!) V její tváři je obsažena veškerá starost a trápení, strach, znuděnost, bolest, která není na první pohled vidět. Paní Sjöberg prožila a zahrála postavu, se kterou jste i vy všechno prožili, které jste věřili. Na takový výkon se dlouho vzpomíná! Nezapomenu ani na velmi příjemné osobní setkání s touto pěvkyní po úterním Broučkovi…

Tato inscenace je velkým počinem Národního divadla Brno a vzorem profesionality po všech stránkách. Věřím tomu, že přinese pěvcům šanci na nominaci na cenu Thálie! Pro mě osobně je spolu s Havelkovou Liškou Bystrouškou vrcholem letošního Janáčkova festivalu a velmi ráda na toto představení půjdu znovu.

Národní divadlo Brno
Dirigent: Marko Ivanović
Režie: David Radok
Scéna: Zuzana Ježková, Ondřej Nekvasil
Kostýmy: Zuzana Ježková
Světelný design: Petr Kozumplík
Sbormistr: Pavel Koňárek
Dramaturgie: Pavel Petráněk
Emilia Marty: Gitta-Maria Sjöberg
Albert Gregor: Aleš Briscein
Solicitátor Vítek: Petr Levíček
Kristina: Eva Štěrbová
Jaroslav Prus: Svatopluk Sem
Janek: Peter Račko
Advokát dr. Kolenatý: František Ďuriač
Strojník: Jiří Klecker
Poklízečka: Jitka Zerhauová
Hauk-Šendorf: Josef Škrobánek
Komorná: Jana Wallingerová
Sbor a orchestr Janáčkovy opery

Žádné komentáře: