středa 19. listopadu 2014

Jaroslav Sovinský: Gioacchino Rossini: Il Barbiere di Siviglia (Lazebník sevillský) (základní vstupní informace před přenosem z MET)


V sobotu 22. listopadu 2014 se dostaneme v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery ke čtvrtému přenosu, a sice přenosu proslulé komické opery (opery buffy) ve dvou dějstvích italského skladatele Gioacchina Rossiniho (1792 – 1868) Lazebník sevillský. Úplný název této patrně nejznámější Mistrovy opery zní: „Il Barbiere di Siviglia, ossia L'inutile precauzione” (Lazebník sevillský, aneb opatrnost marná). Libreto napsal italský libretista Cesare Sterbini (1784 – 1831) podle stejnojmenné hry („Le Barbier de Séville ou la Précaution inutile“), kterou vytvořil r. 1773 (premiéra r. 1775) francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais (1732 – 1799). Premiéra opery se uskutečnila v římském Teatro Argentina 20. února 1816. Připomeňme také, že před měsícem, ve druhém přenosu z Metropolitní opery (18. října 2014), jsme shlédli Figarovu svatbu, která je operním zpracováním druhé části trilogie Beaumarchaisových her o Figarovi. Jestliže s Mistrem Mozartem jsme shlédli, jak se Figaro po mnoha příhodách jednoho bláznivého dne ožení, nyní se vrátíme v čase o něco zpět (k operní verzi první části trilogie) a s Mistrem Rossinim shlédneme, jak mazaný Figaro, toho času sevillský lazebník, pomůže získat hraběti Almavivovi nevěstu; hrabě ho pak za jeho služby (jak vyplyne ze druhého dílu) udělá na svém zámku z vděčnosti svým komorníkem.


Libreto opery:
- italsky, anglicky, německy a španělsky: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp
- anglicky: http://www.murashev.com/opera/Il_barbiere_di_Siviglia_libretto_English_Act_1
- italsky, anglicky, německy: http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=318&uilang=de
- rusky: http://libretto-oper.ru/rossini/sevilskii-ciryulnik
- česky (překlad V. J. Novotný): http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=6050


Osoby a hlasové obory:

Hrabě Almaviva, španělský šlechtic (tenor); Dr. Bartolo, lékař, poručník Rosiny (bas buffo); Rosina, Bartolova schovanka (mezzosoprán, uváděn i kontraalt); Figaro, lazebník (baryton); Don Basilio, učitel hudby (bas); Fiorello, sluha hraběte Almavivy (baryton, uváděn i bas); Ambrogio, Bartolův sluha (bas, uváděn i jako němá role); Berta, Bartolova hospodyně (alt, uváděn i soprán či mezzosoprán); důstojník /seržant/ (bas, uváděn i baryton či tenor); notář (němá role); muzikanti, vojáci, policisté. Odehrává se v Seville v polovině 18. století.

Zpracováno podle stránky http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=318&uilang=de s přihlédnutím k dalším zdrojům.

 
Obsah:

podle stránky Metropolitní opery: (http://www.metopera.org/metopera/season/synopsis/barbiere?customid=6), s přihlédnutím k dalším zdrojům.

I. dějství: Sevilla v polovině 18. století. K domu zdejšího lékaře, Dr. Bartola, přichází před rozedněním v přestrojení španělský šlechtic hrabě Almaviva se sluhou Fiorellem a muzikanty, a dá se do zpěvu serenády, věnované Rosině, dívce přebývající v domě. Bartolo ji však drží v domě zavřenou, a Rosina se tak nemůže ukázat na balkóně. Hrabě tedy posílá doprovod pryč, s tím, že zde počká; třeba se mu ještě podaří dívku spatřit. Objevuje se Figaro, zdejší lazebník, který zde má bohatou klientelu a je znalý všech sevillských tajemství a skandálů. Potkává se s hrabětem, s nímž se už zná z dřívější doby. Hrabě ho žádá, aby zachoval jeho inkognito, a svěří mu, co ho sem přivedlo: na Pradu se setkal s krásnou dívkou, dcerou jistého lékaře. Zamiloval se do ní a vydal se za ní do Sevilly. Figaro mu objasní, že ona dívka není doktorovou dcerou, ale schovankou. Na balkóně se objeví Rosina, která doufá, že zde spatří toho, kdo o ni začal usilovat, a chce mu hodit z balkónu psaníčko. Překvapí ji však její poručník, který pátrá po tom, co je to za lístek. Rosina ho mazaně přesvědčí, že jde jen o slova operní árie z „Marné opatrnosti“. A zrovna jí spadla dolů! A pošle poručníka pro ně. Toho využije hrabě a lístku se zmocní. Bartolo tak lístek nenajde a Rosinu opět zavře v domě. Hrabě se z lístku dozví, že Rosinu dotyčný zaujal, proto chce znát jeho jméno a úmysly, a chce se zbavit tyranského poručníka. Figaro hraběti objasní, že starý Bartolo má zájem o Rosinino věno a chce se s ní proto oženit. Bartolo opouští dům, schovance nakáže, že nemá nikomu otvírat, a pokud přijde Don Basilio, má na něj počkat. A pomyslí na to, že si musí svou schovanku vzít ještě dnes. Figaro hraběti řekne, že Basilio je pletichář a lakomec, který je Rosininým učitelem hudby. Hrabě je připraven Rosině pomoci, ale chce to udělat tak, aby zjistil, zda ho má ráda jako takového, ne kvůli jeho titulu a penězům. A ponouknut Figarem, chopí se kytary a zazpívá opět své milované; sdělí jí, že se jmenuje Lindoro, a je do ní zamilovaný a nabízí jí ruku. Rosina dá najevo, že jeho city opětuje. Hrabě dodá, že není bohatý a může jí dát jen lásku. Rosina na to, že jej upřímně miluje, ale najednou je vyrušena a musí se skrýt. Hrabě se pak táže Figara, jak to zařídit, aby se dostal do Bartolova domu. Figaro naznačí, že si za pomoc něco žádá a hrabě mu slibuje bohatou odměnu. Figaro navrhuje, že se má hrabě vydat do domu v převlečení za vojáka, který se má v domě ubytovat. A bude předstírat opilost. Hrabě je plánem nadšen a Figaro se těší na to, jak za své služby zbohatne.   

Rosina přemítá o hlasu, který ji tak mocně zasáhl, a dá najevo své odhodlání, že si Lindora vezme. Napsala mu lístek a uvažuje, jak jej doručit. Všimla si, že se předtím Lindoro setkal s Figarem a spoléhá na to, že jí lazebník pomůže. Ten se u ní objeví a Rosina mu zjeví, jak jsou jí stěny jejího vězení těsné. Jejich rozhovor je však přerušen příchodem poručníka a Figaro se má k odchodu. Bartolo si o Figarovi myslí jen to nejhorší, kvůli jeho pochybným mastičkám, a chce vědět, jestli tu Figaro byl. Rosina to připustí, a aby poručníka dopálila, řekne mu, že jí imponuje lazebníkovo mládí. Nato vchází Basilio a lékař mu svěří, že se s Rosinou ještě dnes ožení. Basilio jej varuje, že se tady objevil hrabě Almaviva, o němž lékař ví, že je to Rosinin ctitel. Bartolo uvažuje, co by se s tím dalo dělat. Učitel nadhodí, že by bylo možné hraběte veřejně znemožnit. A sám se o to postará s pomocí pomluvy. Lékař pak vezme učitele do svého pokoje, aby tam připravil svatební smlouvu. Figaro, jenž jejich pikle zaslechl, Rosinu o všem uvědomí. Ta se ho ptá, kdo byl ten muž, s nímž ho viděla mluvit pod oknem. Figaro na to, že jeho bratranec, dobrý hoch, který zde studuje a je právě zamilován. Rosina mu řekne, že ji mladík zaujal. Figaro ji ujistí, že právě ona je ta, již mladík miluje, a že se za ní brzy vypraví; a slibuje, že doručí lístek od ní Lindorovi. Vejde Bartolo, naplněn podezřením. Zajímá ho, co tady Figaro chtěl: jestlipak nepřinesl Rosině odpověď na psaníčko, co jí spadlo z balkónu? A nepsala Rosina další? Rosina však mazaně všechny jeho narážky vyvrací.

V domě se objevuje hrabě, vydávající se za opilého vojáka. Bartolo „uvítá“ nezvaného hosta a objeví se i Rosina, jíž hrabě sdělí, že je Lindoro. Bartolovi „voják“ řekne, že se sem přišel ubytovat. Bartolo namítne, že z ubytování vojáků má výjimku. „Voják“ však o tom nechce ani slyšet a trvá na svém, že tu zůstane. Hrozí potyčka a hraběti se v nastalém zmatku podaří předat Rosině lístek. Bartolo si toho všimne, a chce se ho zmocnit, avšak Rosina mu podstrčí stvrzenku na prádlo, čímž způsobí, že se jí lékař musí omluvit za svou hrubost. Vběhne sem Figaro, který oznamuje, že se na ulici shromáždil zástup lidí, naplněných zvědavostí kvůli hluku ozývajícímu se z domu. Vpadnou sem vojáci zdejší posádky a chtějí zjistit, co se tu stalo. „Voják“ je obviněn z výtržnosti a vojáci se jej už hodlají zmocnit, avšak hraběti se podaří potají odhalit velícímu důstojníkovi svou pravou totožnost. Nato jej vojáci uctivě zdraví, hrabě je volný. Všichni, s výjimkou Figara, jsou tímto obratem událostí ohromeni. 

II. dějství: Bartolo má podezření, že onen „voják“ byl špiónem poslaným sem hrabětem. Tu se hrabě vrací, tentokrát v přestrojení za Dona Alonsa, žáka Dona Basilia. Přišel sem, aby vyučoval Rosinu hudbě namísto Basilia, jenž, jak „Don Alonso“ prohlašuje, zůstal doma, neboť je nemocen. „Don Alonso“ taktéž Bartolovi řekne, že mluvil s hrabětem Almavivou. A že se mu dostal náhodou do ruky lístek, který hraběti poslala Rosina. Bartolo pozná její rukopis. „Alonso“ nabízí, že Rosině řekne, že mu lístek dala jiná milenka hraběte, aby si Rosina myslela, že si s ní hrabě jen pohrává. To Bartola přesvědčí, je příchozímu vděčný a uvede sem Rosinu, která hned pozná svého milého. Při „výuce“ Rosina zpívá árii z „Marné opatrnosti“, a když si Bartolo trochu zdřímne, oběma milencům se zdaří si projevit své city. Vejde Figaro, který přišel lékaře oholit. Když ho pošle Bartolo pro k tomu potřebné věci, Figaro té chvíle využije, aby se zmocnil klíče od balkónu. Když se pak chce Figaro pustit od holení, zatímco „Alonso“ hodlá pokračovat ve výuce, objeví se znenadání Basilio, jak se zdá, zcela zdráv. Hrabě se pokusí Bartola přesvědčit, že má Basilia poslat pryč, aby neprozradil jejich plán, a obrací se na Basilia, co ho to napadá - nemocný vycházet ven. A pak ho pomocí úplatku přimeje k tomu, aby se vrátil domů do postele. Také se mu podaří svěřit Rosině, že pro ni v noci přijdou, aby ji zachránili. Figaro rozptýlí Bartolovu pozornost, hrabě se chystá Rosině vysvětlit, jak musel naložit s jejím dopisem, aby se sem dostal v přestrojení. Už to však nestihne, neboť Bartolo vyslechl, že mluvil o „přestrojení“; lékaři vše dojde a hraběte i s Figarem vyhodí z domu. Sluhu Ambrogia pak pošle pro Basilia a hospodyně Berta má hlídat u dveří; pak se však lékař rozhodne, že hlídku obstará sám. Berta přemítá o tom, jak je Bartolo nedůvěřivý a jaké poměry vládnou v jejich bláznivé domácnosti. Stařík si chce vzít mladé děvče, ta zase hledá ženicha: láska všem zatemňuje rozum. I ona cítí lásku, avšak jako stará služebná nemá naději. Dorazivší Basilio potvrdí Bartolovi, že Alonsa nezná a přesvědčuje lékaře, který si myslí, že „Alonsa“ poslal hrabě, že to byl hrabě sám. Bartolo pak pošle Basilia pro notáře, aby ještě dnes mohl podepsat svatební smlouvu. A pak k sobě zavolá Rosinu, ukáže jí dopis, který mu dal „Alonso“, a přesvědčuje ji o tom, že si s ní její milý jen pohrává a přitom má jinou; „Alonso“ a Figaro jednají ve prospěch hraběte Almavivy. Zdrcená Rosina se chce Lindorovi pomstít a souhlasí, že se vdá za Bartola. A poručíkovi řekne o plánovaném nočním útěku (přizná, že chtěla od něj utéci a vdát se), a o tom, že ti, co pro ni mají přijít, se dostali ke klíči. Bartolo se obává, že mohou být ozbrojeni a jde tedy pro vojáky.

Za nastalé bouře se do domu dostanou hrabě s Figarem. Rosina však od sebe Lindora co hanebníka vyhání a obviní ho, že ji chtěl vydat k potěšení hraběti Almavivovi. Když pak hrabě připomene, že Rosina přece Lindora milovala, což Rosina potvrdí, hrabě již neváhá a odhalí, kým ve skutečnosti je, a oba milenci se ubezpečí o své lásce. Figaro je popohání, že je už třeba jít. Už chtějí uprchnout, když zjistí, že jim někdo vzal žebřík. Musejí tedy setrvat na místě. Do domu vejde Basilio s notářem, na kterého se obrátí Figaro, s tím, že už na něj čekal, aby uzavřel svatební smlouvu mezi jeho neteří a hrabětem Almavivou. Snoubenci už jsou zde. Basilio se shání po Bartolovi, ale je umlčen úplatkem a hrozící pistolí. A spolu s Figarem dosvědčí hned poté následující uzavření smlouvy mezi hrabětem a Rosinou. Tu vejde Bartolo spolu s vojáky a chce nechat hraběte s Figarem zavřít jako zloděje. Hrabě prohlásí, že je šlechtic, Rosinu označí za svou ženu. Přihlásí se k tomu, že je hrabě Almaviva a ke své hluboké lásce, kterou chová k Rosině. Bartolo pochopí, že klást odpor je marným. Basilia, svědka smlouvy, označí za darebáka; ten se však „hájí“, že měl hrabě pádné argumenty. Sebe označí Bartolo za hlupáka, když celé věci ještě napomohl, když odstavil žebřík. A pak si vzpomene na Rosinino věno; hrabě prohlašuje, že je nepotřebuje, patří Bartolovi. Bartolo se s celou záležitostí smiřuje a manželům přeje štěstí. Rosina a hrabě dávají radostně najevo své city a ostatní, k nimž se přidružila i Berta, opěvují lásku, která má žít vždy v jejich srdcích.   

Žádné komentáře: