středa 15. října 2014

Jaroslav Sovinský: Wolfgang Amadeus Mozart: LE NOZZE DI FIGARO (Figarova svatba) - základní vstupní informace před přenosem z MET

V sobotu 18. října 2014 se dostaneme ke druhému přenosu letošní sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery. Po poměrně krátké době se opět vracíme k operní tvorbě W. A. Mozarta (1756 – 1791), tentokrát bude přenášena jeho opera (commedia per musica – hudební komedie) o čtyřech dějstvích, Figarova svatba (KV 492); plným názvem Le nozze di Figaro ossia La folle giornata, tj. Figarova svatba aneb Bláznivý den. Libreto napsal benátský básník a libretista Lorenzo Da Ponte (1749 – 1838) podle hry La Folle Journée, ou Le Mariage de Figaro (Bláznivý den, aneb Figarova svatba), kterou vytvořil cca v l. 1776-80 francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais (1732 – 1799). Tato hra je druhou částí Beaumarchaisovy trilogie o Figarovi. První částí je hra Lazebník sevillský, která se stala předlohou mj. pro stejnojmennou operu G. Rossiniho, k níž se v přenosu z MET dostaneme hned za měsíc, 22. listopadu. Třetí částí je pak hra Provinilá matka (i tato se dočkala operního zpracování). Premiéra Mozartovy Figarovy svatby se uskutečnila ve vídeňském Dvorním divadle (Burgtheatru) 1. května 1786.
 
Libreto opery viz zde:
- v italštině, angličtině, němčině a španělštině: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp
- v italštině, angličtině a němčině: http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=250&uilang=de
- v ruštině: http://libretto-oper.ru/mozart/svadba-figaro

Osoby a hlasové obory:
hrabě Almaviva (baryton či bas); hraběnka Rosina, jeho žena (soprán); Figaro, komorník hraběte (bas či baryton); Zuzanka (Susanna), hraběnčina komorná, nevěsta přislíbená Figarovi (soprán); Cherubín, páže hraběte (soprán či mezzosoprán); Bartolo, sevillský lékař, někdejší poručník Rosiny (bas); Marcellina, kdysi hospodyně (a guvernantka Rosiny) v Bartolově domě, nyní ve službách hraběte /klíčnice na zámku/ (mezzosoprán, uváděn i alt či soprán); Basilio, učitel hudby (tenor); Don Curzio, soudce (tenor); Antonio, zahradník hraběte a Zuzančin strýc (bas); Barbarina, Antoniova dcera (soprán); dvě venkovanky (soprán a kontraalt); venkované a venkovanky, sluhové, lovci. Odehrává se ve Španělsku, na zámku hraběte Almavivy nedaleko Sevilly kolem r. 1780. 

Zpracováno podle níže uvedené webové stránky věnované operní tvorbě s přihlédnutím k dalším zdrojům: http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=250&uilang=de

Obsah: opera vychází z 2. části trilogie her fr. dramatika Beaumarchaise o Figarovi. V 1. části (zpracované operně mj. Rossinim) získává hrabě Almaviva, s pomocí sevillského lazebníka Figara, Rosinu, o niž usiloval i její poručník, sevillský lékař Bartolo. Hrabě se s Rosinou ožení, učiní ji tak hraběnkou d´Almaviva a oba spolu žijí na zámku u Sevilly. Figara udělal hrabě svým komorníkem, jemuž je přislíbena co nevěsta Zuzanka, komorná hraběnky; v následujícím ději, který se odehrává na hraběcím zámku kolem r. 1780, se objeví z 1. části kromě hraběte, Rosiny, Figara a Bartola, jenž se chce pomstít hraběti za to, že ho připravil o Rosinu, i pletichářský učitel hudby Basilio, který se teď věnuje výuce zde na zámku. 

I. dějství: Figaro a Zuzanka se chystají ke své svatbě. Figara těší, že jim hrabě poskytl bydlení v pokoji na zámku. Zuzanka však jeho nadšení krotí: pokoj jim určil hrabě záměrně u svých pokojů; když bude Figaro z domu, hrabě, kterého už omrzela žena, se může pokusit dobývat ji. I když zrušil právo první noci, rád by ho s ní naplnil. Figarovi leccos dochází: hrabě co vyslanec v Londýně, Figaro kurýr a Zuzanka tajná vyslankyně. To se nesmí stát; Figaro se o to postará! Vejde Bartolo se svou někdejší hospodyní Marcellinou, která se hlásí o svá práva: Figaro s ní kdysi uzavřel smlouvu na půjčku peněz, s tím, že buď dluh splatí, nebo se s ní ožení. Bartolo, který se chce Figarovi pomstít, slíbí pomoc. Marcellina se setká se Zuzankou, která má o Figarově závazku povědomí a projeví se jejich nevraživost: Marcellina učiní poznámku o Figarovi, že mu jde jen o peníze, podobně smýšlí i o Zuzance, která „drbně“ nezůstane nic dlužna. Vejde Cherubín, páže hraběte, hoch zamilovaný do všech žen na zámku, nejvíc do hraběnky. Svěří Zuzance, že jej hrabě načapal s Barbarinou, dcerou zahradníka Antonia, a dal mu výpověď; když se za něj hraběnka nepřimluví, bude muset pryč a Zuzanku už neuvidí. Když jemně mluví o Zuzance, zajímá ji, zda ještě trvá jeho láska k hraběnce. Páže lásku k její paní nepopře, ale přece: má vůči ní respekt. Zuzance vezme hraběnčinu stužku, za niž jí dá milostnou písničku, již si má přečíst a má ji přečíst i všem zdejším ženám. Když se objeví hrabě, schová se za křeslo. Hrabě se začne Zuzance, jež se tvrdě brání, dvořit. Vyruší ho Basilio a taky zmizí za křeslem. Basilio Zuzance dohazuje hraběte: má být lepší, než nějaký kluk - naznačí tak její poměr s pážetem. Prý o tom mluví všichni. Dopálený hrabě vyjde z úkrytu a učiteli nařídí, aby páže vyhnal. Zuzanka řekne hraběti, že vše jsou to hanebná obvinění. Hrabě vypráví, že páže přistihl s Barbarinou a když to názorně ukáže, odhalí Cherubína a je připraven vše ukázat Figarovi. Zuzanka mu řekne, že páže přišlo prosit o přímluvu; jeho se polekalo a schovalo se. Hrabě si uvědomí, že Cherubín vyslechl jeho návrhy vůči Zuzance. Přichází Figaro s vesničany, aby vzdali hold pánovi za to, že zrušil právo první noci. Hraběte žádá, aby odevzdal jeho nevěstě bílé roucho jako symbol její oním zrušením zachované počestnosti, očekávaje, že se uspíší svatba. Hraběti nezbývá, než vyhovět, ale (spoléhaje na nárok Marcelliny) prosí o malý odklad, aby byl obřad řádně připraven. Páže, kterému hrozí vyhnání, prosí o odpuštění. Hrabě mu ho dá; ale hned mu dá i „vznešené“ postavení: pojede k pluku jako důstojník. Figaro pážeti posměšně naznačí, že tak skončí jeho zálety. Nyní ho čeká pochod v blátě, svištění kulek, ale jistě i vojenská sláva! 

II. dějství: hraběnka se trápí tím, že k ní její muž, jehož stále miluje, ochladl; stále však doufá, že se vše napraví. Zuzanka jí svěří, že jí hrabě dělal návrhy. Objeví se Figaro s plánem, jak na pána: po Basiliovi mu nechal vzkázat, že má hraběnka schůzku s milencem; Zuzanka si smluví s hrabětem schůzku, ale místo ní tam pošlou páže v ženských šatech; hrabě bude znemožněn a ani svatbě nebude nic bránit. Figaro odejde a hraběnka si s chvějícím se srdcem klade otázku, proč páže kvůli svým citům za ní nepřišlo? Když se páže objeví, Zuzanka mu naznačí, že co cítí k paní, nemusí skrývat a má jí zazpívat onu písničku. Páže vyhoví a vroucně vyzná city lásky. Hraběnka je nadšena. Pak ho začnou připravovat na roli, kterou má sehrát na „schůzce“. Když Zuzanka odejde, je patrné, že je hraběnka city pážete, klečícího před ní, rozechvěna; ovládne se však a tropí si z něj žerty. Když vidí jeho smutek, snaží se ho utěšit. Na zamčené dveře zaklepe hrabě. Jeho žena je zděšena, páže bez kabátu, manžel žárlivý! Schová páže v kabinetu a muži vysvětluje, že tam byla Zuzanka kvůli šatům a pak odešla. Hraběti neujde, že je žena neklidná a ukáže jí lístek upozorňující jej na její schůzku s milencem. V kabinetu páže porazí stolek a hrabě si rámusu všimne. Chce vědět kdo tam je. Hraběnčinu odpověď si vyloží tak, že Zuzanka a chce se o tom přesvědčit. Žena ho tam nechce pustit, že si tam Zuzanka zkouší šaty. Hrabě si je jist, že tam má žena milence. Zuzanka se sem vetřela a pochopila situaci. Hrabě uzavře vstup a jde se ženou pro nástroje, aby otevřel dveře kabinetu. Zuzanka pak přesvědčí páže, aby jí otevřelo. Páže musí pryč, ale východ je uzavřen: Cherubín tedy skočí z balkónu do zahrady a Zuzanka zaujme jeho místo. 

Vrátí se hraběcí pár. Hraběnka chce věc vyřešit: z jejích slov vychází najevo, že tam není zavřená Zuzanka, ale někdo, kdo se chtěl propůjčit nevinnému žertu a přizná, že jde o páže. Hrabě zuří, hraběnka však trvá na své nevině: i kdyby tam snad uviděl hrabě páže obnažené - mělo si obléci ženské šaty. A vydá hraběti klíč. Jaké je jeho (i hraběnčino) překvapení, když tam najde Zuzanku. Hrabě prosí ženu o odpuštění, ta o tom nechce ani slyšet. Hrabě se ptá, proč se tedy hovořilo o tom, že tam mělo být zavřené páže. Hraběnka na to, že ho jen zkoušela. Vejde Figaro a oznámí, že vrcholí přípravy k svatbě a zve je k oslavě. Hrabě se ho ptá, kdo napsal onen lístek. Tázaný řekne, že neví. Když se do výslechu zapojí i dámy, pochopí, že žert je odhalen; všechno ale zamluví připomínkou svatby. Vstoupí Antonio s poničenými květinami a hlásí, že viděl, jak nějaký muž skočil do zahrady. Skok neunikl ani Figarovi; snaží se zachránit situaci obviněním Antonia z opilství. Nakonec ale raději řekne, že z balkónu skočil on sám. Antonio tvrdí, že ten, co skočil, vypadal jako dítě. Hrabě podezřívá páže, avšak Figaro řekne, že páže to být nemohlo, jelo do Sevilly. Hrabě se ptá, proč Figaro skočil dolů a dozví se, že ze strachu: čekal tam na Zuzanku a pak zaslechl křičícího hraběte. Antonio nadhodí, že mu tedy patří papíry, které skokan ztratil. Hraběnce se podaří zjistit, že jde o dekret o odeslání pážete k pluku, pošeptá to Zuzance a ta Figarovi, který tak papíry správně identifikuje a řekne, že mu je dalo páže. Hrabě se zajímá, co s nimi měl dělat. Figaro na to, že tam něco chybí… dámy mu napoví, že pečeť. Hrabě přemýšlí, co to vše kolem znamená. Tu dorazí Marcellina a trvá na naplnění smlouvy. Hrabě na to, že je třeba věc posoudit, čímž opět našel důvod k odložení svatby. 

III. dějství: hrabě si láme hlavu tím, co se sběhlo: anonymní lístek, komorná v kabinetu, žena zmatená, skok z balkónu! Pak se objeví Zuzanka, která přišla paní pro lék. Přijde řeč na její svatbu a problém s Marcellinou. Zuzanka plánuje, že zaplatí Marcellině věnem, které jí pán přislíbil. Hrabě začíná se slibem váhat, a naznačí jí, že s tím má být spojena její náklonnost vůči němu. Chce po ní, aby za ním přišla do parku, což mu Zuzanka naoko přislíbí. Když projde kolem Figaro, jeho milá mu řekne, že svůj spor vyhrál i bez advokáta. Hrabě si tak láme hlavu nad tím, co zase na něj chystají. Svatbu musí překazit! Vejde soudce Curzio a stran sporu Figaro vs. Marcellina prohlašuje, že rozhodnutí zní: buď zaplatit nebo se oženit. Figaro nechce o svatbě s Marcellinou ani slyšet. Když je k tomu nucen, prohlásí, že je šlechtic a bez souhlasu rodičů se neobejde. Ať ho nechají rodiče hledat; jako dítě byl unesen. Existují důkazy, mj. mateřské znaménko na jeho paži. Marcellina se ptá, zda jde „o lopatku na pravé paži“. Figaro je překvapen: kdo jí to řekl? Marcellina v něm poznává svého syna, plod její lásky s Bartolem. Přichází Zuzanka a přináší peníze, jimiž chce zbavit Figara závazku; vidí, jak se Figaro objímá s Marcellinou a má za to, že si ji chce vzít. Všechno se však rychle vysvětlí. Bartolo se s Marcellinou, která synovi odpustila dluh, domluví na vlastní svatbě: bude ještě dnes. Mezitím Barbarina bere k sobě páže. Převleče ho za dívku a s vesničankami pak půjdou k hraběnce.

Hraběnka přemítá o plánu k potrestání manžela: Zuzanka ho pozvala na schůzku; vymění si s ní své šaty a do parku se v noci vydají obě. Trápí se tím, jak špatně se k ní muž zachoval; stále doufá, že se jí podaří jeho srdce změnit. Antonio řekne hraběti, že páže je ještě na zámku a na důkaz mu ukazuje jeho klobouk. A prozradí mu jeho plánovaný převlek. Zuzanka zatím dala hraběnce vědět o tom, jak to dopadlo s Marcellinou. Obě kují další plány: připraví lístek pro hraběte, s uvedením, kde se má schůzka uskutečnit; zapečetí ho špendlíkem. Na lístku je napsáno, že má být pečeť vrácena. Vejdou vesničanky i s převlečeným pážetem a nesou paní květiny. Páže hraběnka dobře pozná. Objeví se Antonio s hrabětem; zahradník odhalí, kdo se skrývá v přestrojení. Hrabě chce znát podrobnosti a připomíná předchozí události. Hraběnka tvrdí, že právě tak chtěli páže ráno obléknout na dnešní slavnost. Hrabě chce páže potrestat. Obrátí se na něj Barbarina: vždy, když ji pán líbává, říká, že jestli ho miluje, že jí dá, po čem touží. Nyní prosí, aby jí dal páže za muže. Když se objeví Figaro, opět přijde na přetřes skok do zahrady. Figaro trvá na svém, Antonio má za viníka páže. Figaro to odbude slovy, že asi skočil i Cherubín. Hraběti je doručen dopis se špendlíkem, o který se píchne; ale pochopil, co a jak. Figaro si toho všimne, upozorní na to Zuzanku; tuší, že jde o milostný vzkaz. Hrabě přítomné propouští a velí vše připravit k svatební hostině.     

IV. dějství: Barbarina něco usilovně hledá v parku na zemi. Objeví se Figaro se svou matkou a ptají se, co se jí stalo. Barbarina jim řekne, že ztratila špendlík, který měla podle vůle pána odevzdat Zuzance. Figaro naoko hledá po zemi a pak vytrhne špendlík ze šatů Marcelliny; dá jej Barbarině – to je ten, co měla předat, měl posloužit jako pečeť na lístku. Děvče mu sdělí podrobnosti: pán řekl, že ho má dát „krásné Zuzance“, a říci jí, že je to „pečeť k piniím“. A nikdo to neměl vidět. Pak se vydá za Zuzankou a za svým milým pážetem. Figaro nemá o novém plánu tušení a je zděšen. Matka ho uklidňuje: nezná podrobnosti! Figaro má za to, že jde o schůzku a půjde tam také. Marcellina věří, že Zuzanka je nevinná a vydá se ji na vše upozornit. Figaro si přivedl svědky Zuzančiny nevěry, mezi nimi Basilia a Bartola: až jim dá znamení, mají přijít. A vydá se za Zuzankou; čekaje pak na její dostaveníčko, přemítá o tom, že ženám nelze věřit. Vejdou Zuzanka a hraběnka, které si navzájem vyměnily šaty, a s nimi Marcellina, která řekla Zuzance o Figarově podezření, a že už je v parku. Marcellina se skryje. Další dvě dámy se pustí do díla; pozoruje je Figaro, což ovšem neujde Zuzance, která se rozhodne, že ho za podezřívavost potrestá: nahlas vyjádří, jak se těší, že přijde její milenec. Figaro je zděšen. 

Páže, které se vydalo za Barbarinou, narazí na hraběnku; ta Cherubína poznala, ovšem on ji má za Zuzanku a jemně se k ní, přes její protesty, má. Objeví se hrabě a spolu s Figarem a Zuzankou sledují počínání pážete (hrabě i Figaro mají za to, že páže svádí Zuzanku), které poznají po hlase. Když chce páže hraběnku políbit, postaví se mezi ně hrabě a polibek se dostane jemu. Hrabě, kterého páže pozná, chce dát pážeti pohlavek, který ale schytá Figaro. Pak hrabě přistoupí ke hraběnce a stále ji maje za Zuzanku ji začne svádět. Ta se nijak nebrání. Figaro vše sleduje a pak oba vyruší. Hraběnka chce jít pryč. Hrabě mizí, s tím, že se opět sejdou. Figaro po chvíli opět hraběnku zahlédne; brzy se ale na její místo dostane Zuzanka. Díky převleku ji Figaro považuje za hraběnku a chce jí ukázat, jak ho podvádí jeho nevěsta s hrabětem. Zuzanka (která ví, koho má před sebou) na to, že tu zůstane, ale chce se (v roli hraběnky) pomstít. Figaro ji pozná, nedá to ale najevo – chce ji vyzkoušet a začne ji svádět. Ta se (k jeho zlosti) nebrání, ale kvůli jeho počínaní se na něj zlobí a dá mu pár pohlavků. Její milý to přijme v dobrém, neboť pohlavky byly dány ze žárlivosti (že byl Figaro schopen svádět jinou), což má za důkaz Zuzančiny lásky. Hlásí se k tomu, že ji poznal a oba se usmiřují. Hrabě hledá „Zuzanku“. Figaro se připojí ke hře: Zuzanka hraje nadále hraběnku a Figaro jí vyzná lásku. Hrabě je zděšen a volá všechny, kdož jsou nablízku. Přibíhají Basilio, Bartolo, Curzio a Antonio: žasnou. Hrabě totiž v nastalém zmatku načapal páže s Barbarinou, objevena je i Marcellina. Teprve pak najde hrabě i „nevěrnou ženu“ (převlečenou Zuzanku). Tu se však objeví pravá hraběnka a vše se vysvětlí. Hrabě prosí ženu o smilování a toho se mu dostane. A pak všichni zúčastnění, prohlašujíce, že tento den, plný trápení a bláznivých kousků, může ke spokojenosti a veselí dovést jen láska, se vydávají oslavit dvojitou svatbu.    

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Metropolitan Opera House
October 18, 2014 Matinee

HD Transmission

Scheduled

Le Nozze di Figaro
Wolfgang Amadeus Mozart-Lorenzo da Ponte

Figaro..................Ildar Abdrazakov
Susanna.................Marlis Petersen
Count Almaviva..........Peter Mattei
Countess Almaviva.......Amanda Majeski
Cherubino...............Isabel Leonard
Dr. Bartolo.............John Del Carlo
Marcellina..............Susanne Mentzer
Don Basilio.............Greg Fedderly
Antonio.................Philip Cokorinos
Barbarina...............Ying Fang
Don Curzio..............Scott Scully

Robert Morrison: Harpsichord
Kari Jane Docter: Cello

Conductor...............James Levine

Production..............Richard Eyre
Designer................Rob Howell
Lighting Designer.......Paule Constable
Choreographer...........Sara Erde
TV Director.............Gary Halvorson