pátek 31. října 2014

Jaroslav Sovinský: Georges Bizet: CARMEN (základní vstupní informace před přenosem z MET)



V sobotu 1. listopadu 2014 se dostaneme v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery ke třetímu přenosu, a sice přenosu proslulé opery francouzského skladatele Georgese Bizeta (1838 – 1875) Carmen. Libreto napsali francouzští dramatikové a libretisté Henri Meilhac (1831 – 1897) a Ludovic Halévy (1834 - 1908) podle stejnojmenné novely (z r. 1845) francouzského spisovatele, historika a archeologa Prospera Mériméea (1803 - 1870). Premiéra opery se uskutečnila v Paříži (Opéra-Comique) 3. března 1875 (tato verze měla mluvené dialogy spojující jednotlivé zpěvní pasáže). Pro pozdější uvedení opery ve Vídni (1875) přikomponoval na přání vedení vídeňské Dvorní opery francouzský skladatel Ernest Guiraud (1837 - 1892) recitativy, které nahradily dialogy, a staly se běžnou součástí dalších uvedení opery. Nicméně v současné době se občas objevuje i uvedení verze s mluvenými dialogy.

Libreto opery viz zde:
- ve francouzštině, němčině a španělštině: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp

Osoby a hlasové obory:
Carmen, cikánka (mezzosoprán); Frasquita (soprán) a Mercédès (soprán či mezzosoprán), cikánky, její družky; Don José, seržant (tenor); Moralès, seržant (baryton či bas); Zuniga, poručík (bas); Micaëla, vesnická dívka (soprán);  Escamillo, zápasník s býky (baryton či basbaryton); Dancaïre (Dancaïro), vůdce pašerácké /podloudnické/ bandy (tenor či bas, uváděn i baryton); Remendado, pašerák /podloudník/ (tenor); Lillas Pastia, hostinský (mluvená role/němá role); horský vůdce (mluvená role); vojáci, mladí muži, dělnice z tabákové továrny, Escamillovi přívrženci, zápasníci s býky, cikáni a cikánky, pašeráci (podloudníci), prodavači, policisté, hoši z ulice (dětský sbor), lid. Odehrává se ve Španělsku, v Seville a okolí kolem r. 1820.
Zpracováno podle dále uvedené stránky s přihlédnutím k dalším zdrojům: http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=74&uilang=de

Obsah:

I. dějství: Sevilla kolem r. 1820. U tabákové továrny probírají vojáci zdejší posádky jednání lidí ve městě. Mezi lidmi je Micaëla, vesnická dívka, která se ptá na seržanta jménem Don José. Moralès, jiný seržant, jí řekne, že Don José přijde se stráží, která je má vystřídat. Nová stráž v čele s poručíkem Zunigou brzy dorazí a José se od Moralèse dozví, že jej zde Micaëla hledala. Když se pak ozve zvon z továrny, ohlašující polední přestávku, shromáždí se poblíž sevillští muži, aby mohli spatřit tovární dělnice, zejména jejich oblíbenkyni, cikánku Carmen. Tato pak svým ctitelům zjevuje, že láska si žádá svobody a nezná žádných zákonů. Jen jediný muž jí nevěnuje pozornost: Don José. Carmen po něm hodí květinou a dělnice se pak vracejí ke své práci. José květ zvedne a uschová si jej. Tu se vrací  Micaëla a předává mu dopis od jeho matky, která žije ve vsi na venkově. A zjevuje mu, jak na něj matka stále silně myslí. Když se pak José pustí do čtení dopisu, Micaëla odejde. José, který Micaelu miluje a je rozhodnut se s ní oženit, a tak vyplnit i matčino přání, je již připraven onen květ zahodit, když tu vypukne v továrně rvačka mezi Carmen a jinou dívkou. Zuniga pošle Josého, aby šel věc vyšetřit. José přivede Carmen a označí jí za viníka rvačky. Na Zunigovy otázky Carmen odmítá odpovídat a Josému je nařízeno, aby ji odvedl do vězení. Carmen, ponechána s Josém o samotě, ho vábí návrhem schůzky v hospodě Lillase Pastiy. Uchvácený José souhlasí s tím, že ji nechá uniknout. Když se pak vydají na cestu do vězení, Carmen prchá a José je zatčen.  

II. dějství: Carmen a její družky, Frasquita a Mercédès, baví hosty v Pastiově hospodě. Zuniga Carmen sdělí, že José byl právě propuštěn z vězení. Tu se objevuje zápasník s býky Escamillo, pyšnící se radostmi svého povolání, a flirtuje s Carmen, která mu však řekne, že se zajímá o někoho jiného. Když pak hosté s Ecamillem z hospody odejdou, objeví se pašeráci Dancaïre a Remendado a vysvětlují Carmen a oběma jejím družkám jejich nejnovější plány. Frasquita a Mercédès jsou ochotny pomoci, avšak Carmen odmítá, neboť je zamilovaná. Když pak přichází José, pašeráci odejdou. Carmen vzbudí jeho žárlivost, když mu řekne, jak tancovala pro Zunigu. Pak tančí pro něj, avšak když se ozve zvuk trubky, ohlašující večerku, José jí řekne, že se musí vrátit do kasáren. Carmen se mu vysmívá. Aby José dokázal svou lásku k ní, ukáže jí květ, který po něm hodila, a vyznává jí, jak jeho vůně působila, aby neztratil naději, za týdnů, které strávil ve vězení. Carmen to neohromí a řekne mu, že pokud by ji skutečně miloval, dezertoval by z vojska a připojil by se k ní ve svobodném žití v horách. José odmítá a Carmen mu řekne, aby odešel. Tu vpadne dovnitř Zuniga, a José, naplněn vztekem působeným žárlivostí, se s ním pustí do boje. Pašeráci se vracejí a Zunigu odzbrojí. José nemá nyní jiné volby než se k nim přidat.

III. dějství: V horském táboře pašeráků se Carmen a José hádají; Carmen připouští, že její láska k němu slábne a radí mu, aby se vrátil k žití se svou matkou. Když se pak Frasquita a Mercédès obracejí ke kartám, aby jim zjevily, co je čeká, naleznou v nich pro sebe lásku a bohatství; když však totéž učiní Carmen, karty jí zjevují smrt, a to pro ni i pro Josého. Tu se na opuštěném místě objevuje Micaëla, naplněna strachem z hor a obavou ze setkání se ženou, která dovedla Josého k tomu, aby se stal zločincem. Když se ozve výstřel, skryje se. To José na hlídce vystřelil na vetřelce. Ukáže se, že jde o Escamilla, který Josému řekne, že sem přišel hledat Carmen. To způsobí, že se oba pustí do souboje. Pašeráci je od sebe odtrhnou a Escamillo zve všechny, a zvláště Carmen, na své příští klání s býky. Když pak odejde, objeví se Micaëla a prosí Josého, aby se vrátil domů. José souhlasí, když se dozví, že jeho matka umírá, avšak ještě před odchodem varuje Carmen, že se opět setkají. 

IV. dějství: V Seville zdraví zástup lidu zápasníky s býky na jejich cestě do arény. Carmen přichází po boku Escamilla; Frasquita a Mercédès ji varují, že José je nablízku.  Carmen na něj nebojácně čeká před vchodem do arény, zatímco zástup se vydal dovnitř. José se objevuje a prosí Carmen, aby zapomněla na minulost a začala s ním nový život. Carmen mu však s klidem řekne, že jejich poměru je konec: narodila se volnou a volnou zemře. Z arény se ozvou hlasy lidu povzbuzujícího Escamilla. José se dále pokouší přesvědčit Carmen, aby se k němu vrátila. Ta si však sejme prsten, který ji kdysi dal, vrhne mu ho k nohám, a chce odejít do arény. José jí ale zastoupí cestu a usmrtí ji nožem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 25. října 2014

Eva Kolářová zve do divadla: UTAHOVÁNÍ ŠROUBU V BERLÍNĚ

Na 15. listopadu připravila Státní opera v Berlíně premiéru opery Benjamina Brittena The Turn of the Screw (Utahování šroubu).
  
Mladá žena, jejíž jméno se nikdy nedozvíme, nastoupí jako vychovatelka na venkovské sídlo Bly, kde se má starat o výchovu dvou sirotků – Flory a Milese. Tuto práci ji nabídl strýc a zároveň poručník obou dětí, který se jejich výchovou nechce zabývat. Po mladé ženě žádá, aby o dění v Bly zachovávala naprostou mlčenlivost.

To, co tam mladá žena zažívá, je možné rekonstruovat jen velmi neurčitě. Když se žena ohlédne za prožitými událostmi, vzpomíná na počáteční stádium jako na sled vzestupů a pádů.

Na panství se nejprve setkává s Florou a Milesem, kteří neustále mění svoji tvář od dětí neurčitého věku až k mladým dospělým a adolescentům. K tomu se přidává poněkud záhadná hospodyně paní Grose, která na Bly strávila zřejmě polovinu svého života.

Podobně jako utahování šroubu se události stávají stále neproniknutelnějšími. Panství obchází děs. Vychovatelka je přesvědčena, že místnostmi Bly kráčí nezřetelné postavy muže a ženy. Jsou to duchové Quinta a Jessel, kteří byli kdysi na panství zaměstnáni? Zdá se, že kolem mladé ženy krouží démonické síly, které zasáhnou všechny zúčastněné. Na konci, tolik je jisté, bude jedna osoba mrtvá. Vše ostatní je třeba vyšetřit. 

Novela „The Turn of the Screw“ Henryho Jamese vyšla v roce 1898, jen rok před průlomovým výzkumem Sigmunda Freuda k „Výkladu snů“. Henry James se celý život zajímal o všechny projevy psýchy. Jeho bratr Wiliam byl jedním z prvních amerických teoretiků, kteří pracovali v oblasti psychologie, a byl rovněž prezidentem Společnosti pro výzkum psychiky.  

Utahování šroubu není jen duchařským příběhem, „a little tale of horror“, jak příběh kdysi označil autor sám, ale i případová studie mladé ženy, která už není schopna věřit svým vlastním očím. Je zapřažena do soustavy významů, které už nedokáže rozluštit. Její fantazie krouží a pohybuje se od důvěry až po zneklidňující nedůvěru a zase zpět. Neexistují již žádné jednoznačné záchytné body a důkazy. Může jen zajistit stopy a ty sestavit do mozaiky. Jednotlivé části jejích vzpomínek se odrážejí v principu opery Benjamina Brittena. Tak, jak je roztříštěné vyprávění, tak roztříštěná je i struktura opery, která obsahuje 17 obrazů a 15 instrumentálních meziher.

Benjamin Britten: The Turn of the Screw
Státní opera Berlín v Schillerově divadle
Opera je nastudována v anglickém jazyce s německými titulky

Premiéra: 15. listopad 2014 v 19:30 hodin

Staatskapelle Berlin
Dirigent: Ivor Bolton
Režie: Claus Guth
Dramaturgie: Yvonne Gebauer

Obsazení:
Prolog, Peter Quint – Richard Croft 
Vychovatelka – Emma Bell
Miles – Thomas Lichtenecker
Flora – Sónia Grané
Slečna Jessel – Anna Samuil
Paní Grose – Marie McLaughlin 

Další termíny uvedení:
19. listopad 2014 v 19:30 hodin
22. listopad 2014 v 19:30 hodin   
27. listopad 2014 v 19:30 hodin
30. listopad 2014 v 18:00 hodin
5. prosinec 2104 v 19:30 hodin

www.staatsoper-berlin.de

sobota 18. října 2014

Eva Kolářová zve do divadla: Věc Makropulos v Mnichově




Dědický proces Gregora proti Prusovi, který se táhne dlouhá léta, nabere nečekaný zvrat, když se objeví zpěvačka Emilia Marty, která je schopna pomoci urychlit postup procesu svými pozoruhodnými detailními znalostmi o minulosti. Muži, kteří jsou to tohoto procesu zapleteni, ztrácejí pro tuto fascinující ženu hlavu. Láska však příliš neznamená a sex je pouhým obchodem. Marty jde do postele s tím, kdo vlastní starý spis, který už dlouho hledá: věc Makropulos.

Pro svou předposlední operu sáhl Leoš Janáček k současnému dramatu s prvkem phantasy – příběhu 337leté Eliny Makropulos. Jako na mladé dívce na ní byl testován elixír prodlužující život. Od té doby střídá Elina bydliště, milence a identitu. Když začne účinnost elixíru ochabovat, hledá, unavena životem, ale současně i strachem ze smrti, onen recept, který by mohl ještě jednou odsunout její stáří. Duchaplná komedie Karla Čapka spekuluje o smyslu smrtelnosti, Leoš Janáček ji mění v tragédii o 300leté osamělosti.

Leoš Janáček: Věc Makropulos
Libreto: Leoš Janáček podle stejnojmenné předlohy Karla Čapka
Opera o třech dějstvích
Nastudováno v češtině s německými titulky

Premiéra: 19.10. 1014 v 18:00 hodin
Další termíny uvedení:
22.10. 2014 v 19:30 hodin
26.10. 2014 v 18:00 hodin
29.10. 2014 v 20:00 hodin
1.11. 2014 v 18:00 hodin
2.11. 2014 v 19:00 hodin

Obsazení:
Nadja Michael – Emilia Marty
Rachael Wilson – Emiliina komorná
Pavel Černoch – Albert Gregor
Kevin Conners – Vítek
Tara Erraught – Krista
John Lundgren – Jaroslav Prus
Dean Power – Janek
Gustav Beláček – Dr. Kolenatý

Bavorský státní orchestr
Dirigent: Tomáš Hanus
Sbor Bavorské státní opery
Sbormistr: Sören Eckhoff

Režie: Árpád Schilling

www.staatsoper.de

středa 15. října 2014

Jaroslav Sovinský: Wolfgang Amadeus Mozart: LE NOZZE DI FIGARO (Figarova svatba) - základní vstupní informace před přenosem z MET

V sobotu 18. října 2014 se dostaneme ke druhému přenosu letošní sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery. Po poměrně krátké době se opět vracíme k operní tvorbě W. A. Mozarta (1756 – 1791), tentokrát bude přenášena jeho opera (commedia per musica – hudební komedie) o čtyřech dějstvích, Figarova svatba (KV 492); plným názvem Le nozze di Figaro ossia La folle giornata, tj. Figarova svatba aneb Bláznivý den. Libreto napsal benátský básník a libretista Lorenzo Da Ponte (1749 – 1838) podle hry La Folle Journée, ou Le Mariage de Figaro (Bláznivý den, aneb Figarova svatba), kterou vytvořil cca v l. 1776-80 francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais (1732 – 1799). Tato hra je druhou částí Beaumarchaisovy trilogie o Figarovi. První částí je hra Lazebník sevillský, která se stala předlohou mj. pro stejnojmennou operu G. Rossiniho, k níž se v přenosu z MET dostaneme hned za měsíc, 22. listopadu. Třetí částí je pak hra Provinilá matka (i tato se dočkala operního zpracování). Premiéra Mozartovy Figarovy svatby se uskutečnila ve vídeňském Dvorním divadle (Burgtheatru) 1. května 1786.
 
Libreto opery viz zde:
- v italštině, angličtině, němčině a španělštině: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp
- v italštině, angličtině a němčině: http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=250&uilang=de
- v ruštině: http://libretto-oper.ru/mozart/svadba-figaro

Osoby a hlasové obory:
hrabě Almaviva (baryton či bas); hraběnka Rosina, jeho žena (soprán); Figaro, komorník hraběte (bas či baryton); Zuzanka (Susanna), hraběnčina komorná, nevěsta přislíbená Figarovi (soprán); Cherubín, páže hraběte (soprán či mezzosoprán); Bartolo, sevillský lékař, někdejší poručník Rosiny (bas); Marcellina, kdysi hospodyně (a guvernantka Rosiny) v Bartolově domě, nyní ve službách hraběte /klíčnice na zámku/ (mezzosoprán, uváděn i alt či soprán); Basilio, učitel hudby (tenor); Don Curzio, soudce (tenor); Antonio, zahradník hraběte a Zuzančin strýc (bas); Barbarina, Antoniova dcera (soprán); dvě venkovanky (soprán a kontraalt); venkované a venkovanky, sluhové, lovci. Odehrává se ve Španělsku, na zámku hraběte Almavivy nedaleko Sevilly kolem r. 1780. 

Zpracováno podle níže uvedené webové stránky věnované operní tvorbě s přihlédnutím k dalším zdrojům: http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=250&uilang=de

Obsah: opera vychází z 2. části trilogie her fr. dramatika Beaumarchaise o Figarovi. V 1. části (zpracované operně mj. Rossinim) získává hrabě Almaviva, s pomocí sevillského lazebníka Figara, Rosinu, o niž usiloval i její poručník, sevillský lékař Bartolo. Hrabě se s Rosinou ožení, učiní ji tak hraběnkou d´Almaviva a oba spolu žijí na zámku u Sevilly. Figara udělal hrabě svým komorníkem, jemuž je přislíbena co nevěsta Zuzanka, komorná hraběnky; v následujícím ději, který se odehrává na hraběcím zámku kolem r. 1780, se objeví z 1. části kromě hraběte, Rosiny, Figara a Bartola, jenž se chce pomstít hraběti za to, že ho připravil o Rosinu, i pletichářský učitel hudby Basilio, který se teď věnuje výuce zde na zámku. 

I. dějství: Figaro a Zuzanka se chystají ke své svatbě. Figara těší, že jim hrabě poskytl bydlení v pokoji na zámku. Zuzanka však jeho nadšení krotí: pokoj jim určil hrabě záměrně u svých pokojů; když bude Figaro z domu, hrabě, kterého už omrzela žena, se může pokusit dobývat ji. I když zrušil právo první noci, rád by ho s ní naplnil. Figarovi leccos dochází: hrabě co vyslanec v Londýně, Figaro kurýr a Zuzanka tajná vyslankyně. To se nesmí stát; Figaro se o to postará! Vejde Bartolo se svou někdejší hospodyní Marcellinou, která se hlásí o svá práva: Figaro s ní kdysi uzavřel smlouvu na půjčku peněz, s tím, že buď dluh splatí, nebo se s ní ožení. Bartolo, který se chce Figarovi pomstít, slíbí pomoc. Marcellina se setká se Zuzankou, která má o Figarově závazku povědomí a projeví se jejich nevraživost: Marcellina učiní poznámku o Figarovi, že mu jde jen o peníze, podobně smýšlí i o Zuzance, která „drbně“ nezůstane nic dlužna. Vejde Cherubín, páže hraběte, hoch zamilovaný do všech žen na zámku, nejvíc do hraběnky. Svěří Zuzance, že jej hrabě načapal s Barbarinou, dcerou zahradníka Antonia, a dal mu výpověď; když se za něj hraběnka nepřimluví, bude muset pryč a Zuzanku už neuvidí. Když jemně mluví o Zuzance, zajímá ji, zda ještě trvá jeho láska k hraběnce. Páže lásku k její paní nepopře, ale přece: má vůči ní respekt. Zuzance vezme hraběnčinu stužku, za niž jí dá milostnou písničku, již si má přečíst a má ji přečíst i všem zdejším ženám. Když se objeví hrabě, schová se za křeslo. Hrabě se začne Zuzance, jež se tvrdě brání, dvořit. Vyruší ho Basilio a taky zmizí za křeslem. Basilio Zuzance dohazuje hraběte: má být lepší, než nějaký kluk - naznačí tak její poměr s pážetem. Prý o tom mluví všichni. Dopálený hrabě vyjde z úkrytu a učiteli nařídí, aby páže vyhnal. Zuzanka řekne hraběti, že vše jsou to hanebná obvinění. Hrabě vypráví, že páže přistihl s Barbarinou a když to názorně ukáže, odhalí Cherubína a je připraven vše ukázat Figarovi. Zuzanka mu řekne, že páže přišlo prosit o přímluvu; jeho se polekalo a schovalo se. Hrabě si uvědomí, že Cherubín vyslechl jeho návrhy vůči Zuzance. Přichází Figaro s vesničany, aby vzdali hold pánovi za to, že zrušil právo první noci. Hraběte žádá, aby odevzdal jeho nevěstě bílé roucho jako symbol její oním zrušením zachované počestnosti, očekávaje, že se uspíší svatba. Hraběti nezbývá, než vyhovět, ale (spoléhaje na nárok Marcelliny) prosí o malý odklad, aby byl obřad řádně připraven. Páže, kterému hrozí vyhnání, prosí o odpuštění. Hrabě mu ho dá; ale hned mu dá i „vznešené“ postavení: pojede k pluku jako důstojník. Figaro pážeti posměšně naznačí, že tak skončí jeho zálety. Nyní ho čeká pochod v blátě, svištění kulek, ale jistě i vojenská sláva! 

II. dějství: hraběnka se trápí tím, že k ní její muž, jehož stále miluje, ochladl; stále však doufá, že se vše napraví. Zuzanka jí svěří, že jí hrabě dělal návrhy. Objeví se Figaro s plánem, jak na pána: po Basiliovi mu nechal vzkázat, že má hraběnka schůzku s milencem; Zuzanka si smluví s hrabětem schůzku, ale místo ní tam pošlou páže v ženských šatech; hrabě bude znemožněn a ani svatbě nebude nic bránit. Figaro odejde a hraběnka si s chvějícím se srdcem klade otázku, proč páže kvůli svým citům za ní nepřišlo? Když se páže objeví, Zuzanka mu naznačí, že co cítí k paní, nemusí skrývat a má jí zazpívat onu písničku. Páže vyhoví a vroucně vyzná city lásky. Hraběnka je nadšena. Pak ho začnou připravovat na roli, kterou má sehrát na „schůzce“. Když Zuzanka odejde, je patrné, že je hraběnka city pážete, klečícího před ní, rozechvěna; ovládne se však a tropí si z něj žerty. Když vidí jeho smutek, snaží se ho utěšit. Na zamčené dveře zaklepe hrabě. Jeho žena je zděšena, páže bez kabátu, manžel žárlivý! Schová páže v kabinetu a muži vysvětluje, že tam byla Zuzanka kvůli šatům a pak odešla. Hraběti neujde, že je žena neklidná a ukáže jí lístek upozorňující jej na její schůzku s milencem. V kabinetu páže porazí stolek a hrabě si rámusu všimne. Chce vědět kdo tam je. Hraběnčinu odpověď si vyloží tak, že Zuzanka a chce se o tom přesvědčit. Žena ho tam nechce pustit, že si tam Zuzanka zkouší šaty. Hrabě si je jist, že tam má žena milence. Zuzanka se sem vetřela a pochopila situaci. Hrabě uzavře vstup a jde se ženou pro nástroje, aby otevřel dveře kabinetu. Zuzanka pak přesvědčí páže, aby jí otevřelo. Páže musí pryč, ale východ je uzavřen: Cherubín tedy skočí z balkónu do zahrady a Zuzanka zaujme jeho místo. 

Vrátí se hraběcí pár. Hraběnka chce věc vyřešit: z jejích slov vychází najevo, že tam není zavřená Zuzanka, ale někdo, kdo se chtěl propůjčit nevinnému žertu a přizná, že jde o páže. Hrabě zuří, hraběnka však trvá na své nevině: i kdyby tam snad uviděl hrabě páže obnažené - mělo si obléci ženské šaty. A vydá hraběti klíč. Jaké je jeho (i hraběnčino) překvapení, když tam najde Zuzanku. Hrabě prosí ženu o odpuštění, ta o tom nechce ani slyšet. Hrabě se ptá, proč se tedy hovořilo o tom, že tam mělo být zavřené páže. Hraběnka na to, že ho jen zkoušela. Vejde Figaro a oznámí, že vrcholí přípravy k svatbě a zve je k oslavě. Hrabě se ho ptá, kdo napsal onen lístek. Tázaný řekne, že neví. Když se do výslechu zapojí i dámy, pochopí, že žert je odhalen; všechno ale zamluví připomínkou svatby. Vstoupí Antonio s poničenými květinami a hlásí, že viděl, jak nějaký muž skočil do zahrady. Skok neunikl ani Figarovi; snaží se zachránit situaci obviněním Antonia z opilství. Nakonec ale raději řekne, že z balkónu skočil on sám. Antonio tvrdí, že ten, co skočil, vypadal jako dítě. Hrabě podezřívá páže, avšak Figaro řekne, že páže to být nemohlo, jelo do Sevilly. Hrabě se ptá, proč Figaro skočil dolů a dozví se, že ze strachu: čekal tam na Zuzanku a pak zaslechl křičícího hraběte. Antonio nadhodí, že mu tedy patří papíry, které skokan ztratil. Hraběnce se podaří zjistit, že jde o dekret o odeslání pážete k pluku, pošeptá to Zuzance a ta Figarovi, který tak papíry správně identifikuje a řekne, že mu je dalo páže. Hrabě se zajímá, co s nimi měl dělat. Figaro na to, že tam něco chybí… dámy mu napoví, že pečeť. Hrabě přemýšlí, co to vše kolem znamená. Tu dorazí Marcellina a trvá na naplnění smlouvy. Hrabě na to, že je třeba věc posoudit, čímž opět našel důvod k odložení svatby. 

III. dějství: hrabě si láme hlavu tím, co se sběhlo: anonymní lístek, komorná v kabinetu, žena zmatená, skok z balkónu! Pak se objeví Zuzanka, která přišla paní pro lék. Přijde řeč na její svatbu a problém s Marcellinou. Zuzanka plánuje, že zaplatí Marcellině věnem, které jí pán přislíbil. Hrabě začíná se slibem váhat, a naznačí jí, že s tím má být spojena její náklonnost vůči němu. Chce po ní, aby za ním přišla do parku, což mu Zuzanka naoko přislíbí. Když projde kolem Figaro, jeho milá mu řekne, že svůj spor vyhrál i bez advokáta. Hrabě si tak láme hlavu nad tím, co zase na něj chystají. Svatbu musí překazit! Vejde soudce Curzio a stran sporu Figaro vs. Marcellina prohlašuje, že rozhodnutí zní: buď zaplatit nebo se oženit. Figaro nechce o svatbě s Marcellinou ani slyšet. Když je k tomu nucen, prohlásí, že je šlechtic a bez souhlasu rodičů se neobejde. Ať ho nechají rodiče hledat; jako dítě byl unesen. Existují důkazy, mj. mateřské znaménko na jeho paži. Marcellina se ptá, zda jde „o lopatku na pravé paži“. Figaro je překvapen: kdo jí to řekl? Marcellina v něm poznává svého syna, plod její lásky s Bartolem. Přichází Zuzanka a přináší peníze, jimiž chce zbavit Figara závazku; vidí, jak se Figaro objímá s Marcellinou a má za to, že si ji chce vzít. Všechno se však rychle vysvětlí. Bartolo se s Marcellinou, která synovi odpustila dluh, domluví na vlastní svatbě: bude ještě dnes. Mezitím Barbarina bere k sobě páže. Převleče ho za dívku a s vesničankami pak půjdou k hraběnce.

Hraběnka přemítá o plánu k potrestání manžela: Zuzanka ho pozvala na schůzku; vymění si s ní své šaty a do parku se v noci vydají obě. Trápí se tím, jak špatně se k ní muž zachoval; stále doufá, že se jí podaří jeho srdce změnit. Antonio řekne hraběti, že páže je ještě na zámku a na důkaz mu ukazuje jeho klobouk. A prozradí mu jeho plánovaný převlek. Zuzanka zatím dala hraběnce vědět o tom, jak to dopadlo s Marcellinou. Obě kují další plány: připraví lístek pro hraběte, s uvedením, kde se má schůzka uskutečnit; zapečetí ho špendlíkem. Na lístku je napsáno, že má být pečeť vrácena. Vejdou vesničanky i s převlečeným pážetem a nesou paní květiny. Páže hraběnka dobře pozná. Objeví se Antonio s hrabětem; zahradník odhalí, kdo se skrývá v přestrojení. Hrabě chce znát podrobnosti a připomíná předchozí události. Hraběnka tvrdí, že právě tak chtěli páže ráno obléknout na dnešní slavnost. Hrabě chce páže potrestat. Obrátí se na něj Barbarina: vždy, když ji pán líbává, říká, že jestli ho miluje, že jí dá, po čem touží. Nyní prosí, aby jí dal páže za muže. Když se objeví Figaro, opět přijde na přetřes skok do zahrady. Figaro trvá na svém, Antonio má za viníka páže. Figaro to odbude slovy, že asi skočil i Cherubín. Hraběti je doručen dopis se špendlíkem, o který se píchne; ale pochopil, co a jak. Figaro si toho všimne, upozorní na to Zuzanku; tuší, že jde o milostný vzkaz. Hrabě přítomné propouští a velí vše připravit k svatební hostině.     

IV. dějství: Barbarina něco usilovně hledá v parku na zemi. Objeví se Figaro se svou matkou a ptají se, co se jí stalo. Barbarina jim řekne, že ztratila špendlík, který měla podle vůle pána odevzdat Zuzance. Figaro naoko hledá po zemi a pak vytrhne špendlík ze šatů Marcelliny; dá jej Barbarině – to je ten, co měla předat, měl posloužit jako pečeť na lístku. Děvče mu sdělí podrobnosti: pán řekl, že ho má dát „krásné Zuzance“, a říci jí, že je to „pečeť k piniím“. A nikdo to neměl vidět. Pak se vydá za Zuzankou a za svým milým pážetem. Figaro nemá o novém plánu tušení a je zděšen. Matka ho uklidňuje: nezná podrobnosti! Figaro má za to, že jde o schůzku a půjde tam také. Marcellina věří, že Zuzanka je nevinná a vydá se ji na vše upozornit. Figaro si přivedl svědky Zuzančiny nevěry, mezi nimi Basilia a Bartola: až jim dá znamení, mají přijít. A vydá se za Zuzankou; čekaje pak na její dostaveníčko, přemítá o tom, že ženám nelze věřit. Vejdou Zuzanka a hraběnka, které si navzájem vyměnily šaty, a s nimi Marcellina, která řekla Zuzance o Figarově podezření, a že už je v parku. Marcellina se skryje. Další dvě dámy se pustí do díla; pozoruje je Figaro, což ovšem neujde Zuzance, která se rozhodne, že ho za podezřívavost potrestá: nahlas vyjádří, jak se těší, že přijde její milenec. Figaro je zděšen. 

Páže, které se vydalo za Barbarinou, narazí na hraběnku; ta Cherubína poznala, ovšem on ji má za Zuzanku a jemně se k ní, přes její protesty, má. Objeví se hrabě a spolu s Figarem a Zuzankou sledují počínání pážete (hrabě i Figaro mají za to, že páže svádí Zuzanku), které poznají po hlase. Když chce páže hraběnku políbit, postaví se mezi ně hrabě a polibek se dostane jemu. Hrabě, kterého páže pozná, chce dát pážeti pohlavek, který ale schytá Figaro. Pak hrabě přistoupí ke hraběnce a stále ji maje za Zuzanku ji začne svádět. Ta se nijak nebrání. Figaro vše sleduje a pak oba vyruší. Hraběnka chce jít pryč. Hrabě mizí, s tím, že se opět sejdou. Figaro po chvíli opět hraběnku zahlédne; brzy se ale na její místo dostane Zuzanka. Díky převleku ji Figaro považuje za hraběnku a chce jí ukázat, jak ho podvádí jeho nevěsta s hrabětem. Zuzanka (která ví, koho má před sebou) na to, že tu zůstane, ale chce se (v roli hraběnky) pomstít. Figaro ji pozná, nedá to ale najevo – chce ji vyzkoušet a začne ji svádět. Ta se (k jeho zlosti) nebrání, ale kvůli jeho počínaní se na něj zlobí a dá mu pár pohlavků. Její milý to přijme v dobrém, neboť pohlavky byly dány ze žárlivosti (že byl Figaro schopen svádět jinou), což má za důkaz Zuzančiny lásky. Hlásí se k tomu, že ji poznal a oba se usmiřují. Hrabě hledá „Zuzanku“. Figaro se připojí ke hře: Zuzanka hraje nadále hraběnku a Figaro jí vyzná lásku. Hrabě je zděšen a volá všechny, kdož jsou nablízku. Přibíhají Basilio, Bartolo, Curzio a Antonio: žasnou. Hrabě totiž v nastalém zmatku načapal páže s Barbarinou, objevena je i Marcellina. Teprve pak najde hrabě i „nevěrnou ženu“ (převlečenou Zuzanku). Tu se však objeví pravá hraběnka a vše se vysvětlí. Hrabě prosí ženu o smilování a toho se mu dostane. A pak všichni zúčastnění, prohlašujíce, že tento den, plný trápení a bláznivých kousků, může ke spokojenosti a veselí dovést jen láska, se vydávají oslavit dvojitou svatbu.    

sobota 11. října 2014

Eva Kolářová: Matthias Goerne v Rudolfinu



V minulých dnech zavítal do Prahy proslulý barytonista Matthias Goerne, který za doprovodu České filharmonie přednesl ve třech večerech Mahlerovy písně z cyklu Chlapcův kouzelný roh. Navštívila jsem páteční koncert (10. 10.). V jeho první části zazněla v aranžmá Manfreda Honecka a Tomáše Illeho suita z Janáčkovy Její pastorkyně, následovaná Straussovou symfonickou básní Smrt a vykoupení. Na hostování Manfreda Honecka za dirigentským pultem se vždycky těším a i tentokrát hráli filharmonici pod jeho vedením skvěle (u prvních houslí tentokrát s velmi mladou koncertní mistryní Barborou Valečkovou, absolventkou HAMU, která se od ledna tohoto roku stala členkou orchestru Vídeňské státní opery s povinností ve Vídeňské filharmonii).

Po přestávce se v hodinovém výběru z Mahlerova Chlapcova kouzelného rohu představil vynikající německý barytonista Matthias Goerne. Slyšela jsem ho před několika lety zpívat Schubertovu Zimní cestu, a i tentokrát to byl zážitek. Všechny písně vystavil pěvec jako příběh a výsledek byl dokonalý. Mě asi nejvíc zaujaly písně Tam, kde krásně vytrubují, pěvecky i herecky úžasná kreace Antonín Paduánský káže rybám, Budíček a Tambor.   

Z koncertu byl pořízen zvukový záznam a jsem ráda, že publikum zaplněné Dvořákovy síně bylo opravdu vnímavé. Jaký příjemný rozdíl oproti necitlivému přerušení Brahmsova 1. klavírního koncertu potleskem části posluchačů hned po první větě při vystoupení polského klavíristy Krystiana Zimermana na festivalu Dvořákova Praha.    

Program
Leoš Janáček: Její pastorkyňa, suita z opery
Richard Strauss: Smrt a vykoupení (Tod und Verklärung), symfonická báseň

Gustav Mahler: Chlapcův kouzelný roh (Des Knaben Wunderhorn), výběr z písňového cyklu
Píseň noční stráže
Rýnský spolkový prsten
Tam, kde krásně vytrubují
Tři andělé sladce zpívali
Pozemský život
Prasvětlo
Píseň vězně
Marná snaha
Antonín Paduánský káže rybám
Chvála vznešené moudrosti
Budíček
Tambor  

Baryton: Matthias Goerne

Česká filharmonie
Dirigent: Manfred Honeck

8., 9. a 10. říjen 2014 v 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň