středa 20. srpna 2014

Návrat na Šiklův mlýn - 1. část




Jako každý rok, i letos je otevřená brána do westernového městečka na Šiklově mlýně pro všechny příznivce Divokého Západu s bohatým doprovodným programem. Pokud chcete vidět všechna vystoupení, vyzkoušet veškeré atrakce a ještě se stihnout najíst, nebude vám na to stačit jeden den. Nejbohatší program je ve čtvrtek a v sobotu, kdy se uvádí všechna 4 představení i s ohňostrojem a v pátek, kdy večer probíhá už tradiční „koncert“ Josého de la Roky.

Ve srovnání s loňskou sezónou jsem našla několik opravdu dobrých vylepšení a bohužel i pohoršení. Velké plus rozhodně dávám k programu na náměstí. Snad každou hodinu je připraveno taneční vystoupení, soutěže (hádání písniček z filmů a seriálů pod vedením skvělého Josého de la Roky), poučné módní přehlídky jak oblečení z 19. století (velmi šikovně zakomponováno do seznámení se diváků s obyvateli městečka), tak oblíbeného spodního prádla, nově vystoupení hadí ženy Amry z Mongolska (můj velký obdiv!), přestřelky (tu jedinou jsem zatím neviděla) a animačního programu pro děti a dospělé v režii sympatické Ilony Tegzové s velkým smyslem pro humor, která vás naučí i tančit country tanec.

Prvním představením v amfiteátru je letos komedie „Karbaník Jim“. Celé městečko se probouzí a především pánové bojují s vydatnou kocovinou. Aby taky ne! Včera sem přijel jakýsi Jim Tonik, objednal rundu pro všechny a kromě toho, že je nutil pít, nutil je i hrát karty. Do banku vsadil lup z vlaku, který se jeho bandě podařilo přepadnout den předtím, a celý obnos prohrál. Nic si z toho však nedělal a do pozdních hodin hulákal „Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme!“ Jeho probuzení je zcela střízlivé jen do chvíle, kdy zjistí, že si vůbec nic nepamatuje. Jelikož nemá peníze na zaplacení útraty, putuje do vězení. A aby toho nebylo málo, do městečka přijíždí i jeho kumpáni a hledají ho, aby mohli odvést uloupené zlato do Mexika...

Musím se přiznat, že jsem to představení musela vidět 3x, abych mu přišla úplně na chuť. Oproti loňským Uprchlíkům se letos tolik nezasmějeme a tak trochu mi tam chybí nějaké originální vtipy. Závěrečná přestřelka se dvěma třemi mrtvolami mi do komedie až tak moc nesedí. Přesto oceňuji zapojení publika do hry – ať už Jimovým přivítáním „Ahoj, kotě“, nebo Harryho výzvou k hlasování, zda hříšníka zastřelit na místě, nebo ho vysvobodit. (K tomu „kotěti“ musím zmínit jednu příhodu. Při jednom představení se mi povedlo na onom „kočičím“ místě sedět a podruhé měla to štěstí jedna náctiletá dívka. Když se blížilo nedělní představení, seděla jsem opět na svém místě v 1. řadě za sloupkem a ona dívka hned vedle mě ještě s kamarádkou. Nešlo přeslechnout jejich rozhovor, při němž se domlouvaly, že sedí tak akorát a že URČITĚ dneska bude ona opět tím kotětem. Plánovala sice hezky, ale zase to vyšlo na mě. :-DDD Ale já za to fakt nemůžu!)

V tomto představení výrazně exceluje Marián Furdek v roli Jima. Když tak posloucháte všechna ta svědectví obyvatel městečka o včerejší noci, dokážete si zcela zřetelně představit celou událost před očima (vždycky mě dostane, když v účtu ze saloonu najde 1 galon vody – „Copak já jsem pil vodu?“). Zvládá zahrát úplně všechno, od „drsného floutka“, který se myje ponořením hlavy do vody a odmítáním jakékoli práce, přes svůdníka, zbabělce a vypočítavého chlapíka, který má zájem vždy hlavně o to, aby ze všeho vyvázl a ideálně pro to nemusel nic udělat. Co ten vystřídá za představení grimas, tónů hlasu a překvapivých momentů, které byste v tu chvíli ani nečekali (schválně, kolik z vás čekalo, že si opravdu umyje jen ty oči dvěma namočenými prsty? :-D)! Dávám rozhodně palec nahoru a budu moc fandit na Zlatém šikláku!

Bára Sekničková si stejně jako loni v Uprchlících obléká šaty hostinské a hraje skvělou Mary Dumplingovou, která jako jedna z mála s čistou hlavou přečkala včerejší pitku a dokázala naprosto PŘESNĚ spočítat útratu. Nemůžu odolat jejím výbuchům vzteku po „výbuchu“ papiňáku, po žádosti Jima o talíř gulášku a neschopnosti obyvatel rozpoznat signál „PŘE-PA-DE-NÍ“ od „HÓÓÓ-ŘÍÍÍÍ“. I když často slyším názory, že Bára je úplně ideální spíš pro ty záporné role, musím oponovat a říct, že umí zahrát úplně všechno. Moc bych se přimlouvala za to, aby v příštím roce dostala mnohem rozsáhlejší úlohu. Rozhodně bych se toho nebála!

Ivana Frimelová je nepřehlédnutelná díky paní Backerové, prodavačce ve zdejším obchůdku. Jestli těmi deseti tálky brambor myslí to pole před vjezdem do hlavní brány, když přijíždíte od Zvole, tak to by měl Jim opravdu co dělat! Její útok s motyčkou za doprovodu předehry k Vilému Tellovi (letos si na Šikláku užijeme i my milovníci opery) je senzační.

Moc se mi líbí postava Alberta ztvárněná Alešem Poukarem, kterého si hodně lidí jistě pamatuje díky hlavní úloze v dnes už legendárním představení Tom. Jestli se o něčem letos nejčastěji mluvilo především mezi diváky, byla to právě tato hra, která nasadila všem budoucím hodně vysokou laťku. On to opět hraje tak, že mu všechno věříte, i ten bezdrátový zvonek, to, že cítí vůni kuřete (mimochodem vařeného v holé vodě), i jeho velký hlad.

Pokud si vzpomínáte na šerifa z loňských Uprchlíků, potkáte ho i letos. Jan Valnoha se vrátil ke svému jménu Swen z Amy Tompsonové, protentokrát střízliví z kocoviny a dělá všechno pro to, aby se všechno vyřešilo rychle a co možná nejjednodušeji. S Jimem se rozhodně nepárá a rovnou ho posílá do vězení. Valnoha hraje šerifa celkem dobře, i když jeho postava není až tak vtipná, jako loni. Podle mě mu ale víc sedí role ve vážných hrách než v komediích.

Rozporuplné pocity mám z postavy Harryho v provedení Jiřího Frimela. Jako drsný bandita neznající slitování nemá mezi ostatními herci konkurenci, ovšem v této hře se nějak nemůže dohodnout, jestli bude zlý opravdu, nebo jen „jako“. Možná, kdyby byla tato role svěřena někomu jinému, byla by přesvědčivější. Frimel prostě klaďáky hrát nemůže. :-)

Libor Pokorný naopak je ztělesněním slušného a poctivého člověka. Tomu bych svěřila i milión, kdybych ho měla. Bankéř Marty je mu ušitý přímo na míru. Jediné, co mi tak trochu není jasné, je vztah mezi ním, čerstvým manželem, a hostinskou. Mezi nimi to evidentně jiskří…

Michaela Frimelová tentokrát hraje banditku Francescu a musím jen obdivovat, jak to zvládne téměř na chlup stejně ve všech představeních. Když se zaposloucháte do její intonace hlasu, uslyšíte totéž i příště.

Milan Jandek tentokrát dostal mluvenou roli Mexičana, ale je vidět, že mu chybí větší herecká zkušenost, jakou mají ostatní.


S hrou „Návrat“ se její autor Jiří Frimel dotkl velmi závažného tématu – bitvy u Little Big Hornu a vztahu bělochů a indiánů. Jak jsem se dozvěděla od Ivany, tvorbě předcházelo důkladné nastudování historie včetně použití skutečného indiánského jazyka, kterým promlouvá Anavi. I její jméno má svou zajímavou historii. Když vymýšleli, jak ji pojmenují, napadlo Jiřího, že jen obrátí Ivanino jméno a Anavi byla na světě.

U Frimelů vůbec musí mít domácnost, kde vládne velký smysl pro humor. Autor totiž velmi rád svou rodinu zabíjí – on zemřel v Amy a letos v Návratu, Michaela v Amy a v Jimovi, a aby to zjednodušil, svou ženu Ivanu tentokrát v Návratu zastřelí sám.

Je pravda, že Návrat nedosahuje kvalit „Toma“ a nejspíš ani „Amy Tompsonové“, přesto se na něj od sobotního představení velmi těším. Předtím jsem ho viděla 3x a něco tomu pořád chybělo. V sobotu nás neustále trápilo deštivé počasí a nebylo představení, na kterém by nepršelo. Návrat byl první výjimkou a navíc se něco stalo. Těžko říct, co to bylo, ale herci to tentokrát hráli jinak – skutečně. Měla jsem pocit, jako bych sledovala opravdové události někde v americkém městečku, jako by byli na filmovém plátně. Nebyla jsem sama, koho toto představení tak nadchlo, že jsme při závěrečném potlesku stáli. Měli jste vidět, jak byli herci dojatí! Chudák Ivanka ani nemohla mluvit a co teprve drsní bandité se slzou na krajíčku! :-)

Jestli Jiří Frimel něco opravdu umí, tak to je napsat scénu příjezdu hlavního hrdiny. Stejně jako loni v Amy i letos se najednou stáváte svědky velmi emotivní situace, která může dojmout i vás, a v tu chvíli máte pocit, že ty všechny postavy důvěrně znáte a že i vy sami jste se na tento okamžik těšili. Jediné, co mě v této hře vždycky pobaví, je, když Mary radí, aby si šerif udělal čaj tak, že ho bude 20 minut louhovat, a pak ho musí vypít teplý. Ten už musí být pěkně ledový! :-)

Marián Furdek prostě letos nedá jiným hercům šanci, aby byli hvězdami představení. Pokud jste po loňských hrách měli pocit, že on by kladné role hrát neměl, po zhlédnutí Návratu rychle změníte názor! Neuměla bych si v roli Georga představit nikoho jiného. Schválně pozorně poslouchejte, jak pracuje s hlasem, sledujte jeho gesta – nic není jen tak náhodou! Takový snad musí být i v civilu, jinak to ani není možné. :-) Bravo, Mariáne, tomu říkám opravdu výkon!

Ivana Frimelová hraje indiánku Anavi výborně. Věříte jí, že neumí dobře jazyk bílých lidí a mnohdy ani nepotřebujete překlad jejích indiánských vět, abyste jí rozuměli. Protože se podílela na tvorbě hry, musí to být pro ni velmi emotivní, především ve chvíli, kdy říká tu nejdůležitější větu „My všichni jsme lidé.“ Když jsem to viděla poprvé, už jsem si myslela, že padoucha Jacka (svého manžela) skutečně probodne. Její smrt mě v tu chvíli šokovala, protože jsem čekala, že to dopadne úplně jinak. Za tuto roli bych ji rozhodně nominovala na Zlatý šiklák.

Jack Jiřího Frimela je konečně padouch, jak má být, a nenávidíte ho od začátku do konce, ačkoli musíte obdivovat, jak perfektně to hraje! Přímo si užívám, když se vždycky zastaví se svým obrovským koněm přímo proti mně a z výšky srší své zlo na všechny kolem. Kdyby se na Zlatém šikláku udílelo i 2. místo, rozhodně by patřilo jemu!

Jan Valnoha má tentokrát opět to štěstí, že je prvním, kdo poznává právě přijíždějící osobu. Stejně jako loni Amy i letos s nadšením a dojetím vítá svého dávného kamaráda Georga a bez jakékoli zášti a opovržení také jeho ženu Anavi a její neteř Taju. Jako starosta zastává spravedlnost a je ochotný pro ni obětovat i svůj život a neustoupit před ničím. Tohle je role přímo pro něj! Nemusí ani mluvit a přece vidíte, že je to hodný člověk. Stačí sledovat, jak hladí Georgova koně, jak ochotně nabízí pomoc Anavi a podává si ruku s Johnem před závěrečnou přestřelkou. (mimochodem na tuto roli si vzpomeňte při večerním představení Démon noci, kdy hraje cholerického režiséra – to je proměna, že? Neuvěřitelné! :-D)

Michaela Frimelová hraje Georgovu sestřenku Mary a musím velmi ocenit, že změnila svůj text „všichni jsou tu z něj podělaní“ na „všichni z něj mají strach“. Ta první verze se k ní vůbec nehodila a velmi rušila výsledný efekt. Pro zdůraznění vážnosti situace to není potřeba. Jinak opět velká pochvala za herecký výkon.

Bára Sekničková je ve svém živlu a s její Jane bych se rozhodně nechtěla dostat do křížku. Má tam několik momentů, kdy se nemůžu zbavit pocitu, že to nehraje, ale mluví „skutečně“. Třeba ve chvíli, kdy Jack přikáže, aby odvedli koně, když se setkal s Georgem, se ho zcela spontánně zeptá „co je ti?“ – a to přesně tak, jak byste se zeptali vy sami, kdybyste v té situaci byli. Na Zlatém šikláku bych ji bez váhání nominovala na 1. místo jako Ivanu.

V obou představeních nesmím zapomenout na výbornou práci zvukaře Josého de la Roky, který opět uměl vybrat hudbu přesně na míru. S Vilémem Tellem mi rozhodně udělal velkou radost! :-)


Předběžné tipování na Zlatý šiklák:
Kategorie muži:
Hlavní role:
1. místo Marián Furdek za roli Jima a George
2. místo Jan Valnoha za roli Režiséra v Démonovi noci
Vedlejší role: Jiří Frimel za roli Jacka

Kategorie ženy:
Hlavní role: Ivana Frimelová za roli Anavi a Asistentky z Démona noci
Vedlejší role: Bára Sekničková za roli Jane

Nejúspěšnější hra:
1. místo – Démon noci
2. místo – Návrat
3. místo – Karbaník Jim
4. místo – Westernové nebe

Nejlepší hudba
1. místo Návrat
2. místo – Démon noci


Konec 1. části (v příští bude: Westernová show, Westernové nebe, Démon noci, koncert Josého de la Roky a strašidelný vláček)

Žádné komentáře: