pátek 23. května 2014

Tři tváře lásky - 2. část Milenka (Bohéma) a 3. část Oběť svůdce (Faust a Markétka)

2. část Milenka

Pucciniho Bohéma patří do seznamu mých nejmilovanějších oper vedle Onegina, Giovanniho a Turandot. Když jsem zjistila, že ji hrají ve Státní opeře v době mého pobytu, odolala jsem touze vydat se na Gala koncert v Národním divadle, a namířila si to přímo na ni. Udělala jsem moc dobře! Kdybych si dlouho dopředu plánovala cestu na tuto operu, jistě by se mi nepodařilo jít na tak výborné obsazení. :-)

Vím, že má řadu odpůrců, ale já Havelkovy režie mám moc ráda. S úsměvem sleduju nenápadné momenty, které jsou úplně typické pro jeho "rukopis" - krátké scénky ještě před předehrou, které nejsou původní (příchod Jeníka do vesnice v Prodané nevěstě, přílet "Betmena" v Netopýrovi, předehra z Komediantů před Giannim Schicchim, pád zdi v Bohémě), zametání smetí do orchestřiště (v Bohémě do nápovědní budky) a další komunikace s hráči nebo s dirigentem, má vždy výborně vymyšlenou scénu, která stačí jen otočit, nebo posunout a jste v jiném dějství/opeře, na pozadí namalované plátno s oblohou (s Eiffellovkou, městem, hledištěm divadla) a rád využívá promítání na plátno. Jsem moc zvědavá na Lišku Bystoušku v Národním divadle!

Na nedělním představení jsem pro sebe našla tu nejlepší dvojici hlavních představitelů - Pavla Vykopalová a Richard Samek. Viděla jsem už mnoho Bohém v divadle, v přenosu, na DVD i filmových, ale dosud mi tam chybělo soucítění s těmito dvěma postavami. Možná k tomu výrazně přispělo i to, že oba pěvce už dlouho znám a patří mezi ty, na jejichž představení chodím moc ráda.

Nechci nijak snižovat výkony jejích kolegyní, ale považuju paní Vykopalovou za nejlepší současnou pěvkyni u nás. Její kouzlo nespočívá jen v nádherném zpěvu, ale i ve výborném hereckém umění. Představení za představením si užívám její role, ať už se jedná o komické nebo tragické postavy, a s radostí se nechám nejednou dojmout jejím krásným hlasem. Jak jsem slíbila v recenzi na Rusalku z Budapešti, přinesla jsem jí po představení velkou kytici a její reakce mě ohromila. S nadšením si ji prohlížela a žasla, jak je každý květ jiný, jedinečný, jak je neuvěřitelné, že někdo dokázal něco tak nádherného vytvořit... A její Mimi byla přesně taková! Pokorná, skromná dívka, která miluje jaro, slunce, teplo, umí být vděčná za každý projev přátelství a lásky, navenek se může zpočátku zdát plachá a nepřístupná, ale až ji blíže poznáte, zjistíte, jaký je to báječný člověk... Užívala jsem si opět její čistě zazpívané výšky a sledovala výraz její tváře, který mi potvrzoval, že ani na chvíli neopouští svou roli a na jevišti teď stojí Mimi a ne Pavla Vykopalová. Moc se těším na její další představení a samozřejmě si beru jeden kapesník navíc! :-)

Jestli Richard Samek není básník a nebydlí v civilu někde v polorozpadlém podkroví, tak to se moc divím! To byl přesně on - Rodolfo, jakého bych si uměla představit. Zamilovaný, žárlící, zoufalý, komický... to všechno jste mu naprosto věřili. Když se k tomu ještě přidá krásný hlas, je o velký zážitek postaráno. Publikum ho zcela oprávněně odměňovalo provoláváním "Bravo". V jeho ztvárnění jsem neviděla ono "přehrávání", které mi vadí třeba u Villazona nebo Grigola. Byl to prostě mladík, který žije z ruky do pusy (někdy i bez toho "do pusy", když to jinak nejde), má výkyvy nálad, umí vzplát horoucí láskou během několika minut, netrápí se tím, co bude zítra, a dokáže se smířit se svým životem. Jsem ráda, že jsem konečně našla Rodolfa podle mých představ a s radostí si ho v tomto obsazení ještě zopakuji!

Jiří Hájek a Marie Fajtová v rolích Marcella a Musetty tvořili další nezapomenutelnou dvojici, která v žádném případě nezaostávala za tou ústřední. Jakkoli není Musetta zrovna vzor věrnosti, ve Fajtové provedení prostě nevěříte, že je to špatný člověk, a podvědomě víte, že i ona má srdce, svoje trápení a své sny. Dlouho jsem neviděla tak zamilovaného Marcella! I když žertoval s přáteli, jako byste viděli, že mu něco "chybí". Navenek je spokojený, usměvavý, ale uvnitř strádá. Co všechno se dá nového objevit i u postav, o nichž si myslíme, že je dávno dobře známe!

Nemohu nezmínit Františka Zahradníčka v roli Schaunarda a Jiřího Sulženka jako Collina. Další dva pěvci, kteří dostali své role jako šité na míru. U vysokého pohledného Zahradníčka nelze nevěřit tomu, že se mu podařilo svést služku, určitě si umíte představit Sulženka, že někde po kapsách nosí knihy a bádá nad nimi. Nezapomenu na jeho árii, kdy se loučil se starým kabátem, aby pomohl té nešťastné dívce. Úžasný výkon! Navenek "hromotluk" ukázal svou pravou tvář a já jsem si tuto postavu oblíbila ještě víc. Moc se mi líbilo, že oproti jiným inscenacím, Schaunard, když ho Colline vyzval, aby nechal Rodolfa a Mimi o samotě, šel také něco prodat, aby jim pomohl.

Reakce publika byla úžasná, vestoje se ocitla víc jak polovina hlediště a účinkující byli stále znovu a znovu vyvoláváni. Tuhle Bohému si moc ráda zopakuji!


3. část Oběť svůdce

Když mě před představením Faust a Markétka zdravil Jan Jiráň s úsměvem, že už jdu po několikáté, nemohla jsem si vzpomenout, zda to bylo pošesté nebo posedmé. Na druhou stranu na tom vůbec nezáleží. :-) To představení má pro mě velmi zvláštní význam, protože už se nějakou dobu zajímám o život pěvkyně Pauliny Viardotové a jejího manžela Louise, naprosto mimořádných osobností, o kterých se v našich končinách vůbec neví (maximálně nějaká zmínka o Paulině v životopisech skladatelů a francouzských spisovatelů 19. století). A tady se přede mnou zhmotňují přímo na jevišti! Nebudu raději moc vypisovat, zda jsou ztvárněni dostatečně věrohodně (zrovna Louis Viardot mi je největším trnem v oku, protože byl všechno jiné, jen ne Louis ve verzi z Ypsilonky). Hlavní ale je, že toto představení mě povzbudilo k četbě Turgeněva (jeho Faust je výborný!), Sandové a k zájmu o Viardotovy a francouzskou kulturu 19. století.

Když na něco jdete popáté, určitě už to znáte pomalu nazpaměť. U Fausta navíc pomáhá znalost árií, které ve hře zazní. U činohry je výhoda, že když zapomenete text a nápovědu nemáte, ale zhruba tušíte, o čem to mělo být, můžete to říct jinými slovy. Tentokrát musím upřímně složit obdiv všem účinkujícím, že to zvládli! :-) Faust se teď hraje zhruba jednou za měsíc a občas se stane, že kvůli nemoci někoho z účinkujících se představení ruší. To má za příčinu, že nastávají výpadky textu a začíná improvizace. Ovšem profík to umí tak zamaskovat, že člověk, který vidí představení poprvé, to nepozná. V pondělí jsem si tu improvizaci přímo užívala a vůbec to nevadilo. Myslíte si, že už se nedá do už teď dost humorné hry přidat další vtipy? Omyl! :-) Pokaždé tam najdu něco nového. Miluju techniku "kvokání" (vokální), která mě vždycky naprosto dostane, nezapomenutelnou skladbu na 1 akord (nikoli na 2 - zpívaná část https://www.youtube.com/watch?v=yj3dIo8PDjs&list=RDyj3dIo8PDjs#t=87) a tentokrát jsme se dostali i k "vysvětlení" ontologické otázky, zda může Bůh spáchat sebevraždu - kdo neví, co to je ontologický, "on to logicky vysvětlí"...

U Fausta zcela zřetelně vidím, jak to ty herce baví, jak ho hrají s radostí a schválně vymýšlí nové a nové hlášky. To představení žije a u diváků má obrovský ohlas. 7x jsme svým skandovaným potleskem vyzvali účinkující, aby se vrátili na jeviště, dostali jsme i hudební přídavek a stále jsme neměli dost! Přitom je ta hra na repertoáru už 5 let! Hlediště bylo vyprodané a diváci s nadšením hodnotili potleskem každý zpívaný part a obzvlášť povedený vtip. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli mi to už stačilo a víckrát na to nepůjdu, s jistotou řeknu, že v žádném případě. :-) Minimálně proto, že tam vystupuje tolik herců, které mám ráda, a tady se s nimi mohu konečně naživo setkat!

A na závěr taková perlička: Paulina Viardotová byla dosud nejslavnější představitelkou Gluckova Orfea v Berliozově úpravě. Během života zazpívala 200 představení v této roli (počet roků, během nichž to stihla, byste spočítali na prstech jedné ruky) a vystupovala s ní nejen v Paříži. A tak se tedy krásně zakončila třídenní návštěva divadel, protože pan Janál, který zpíval v sobotu Orfea, hrál v pondělí Paulinina manžela. :-) Svět je prostě malý...

Žádné komentáře: