středa 21. května 2014

Tři tváře lásky - 1. část Manželka (Orfeus a Eurydika)

Pracovní povinnosti mě přivedly do Prahy a, když jsem viděla program tamějších divadel, s radostí jsem si prodloužila pobyt na více dnů. Udělala jsem moc dobře. V sobotu 17. 5. se hrála ve Stavovském divadle derniéra Orfea a Eurydiky, v neděli byla ve Státní opeře Bohéma (na obě opery jsem se chystala už hrozně moc dlouho a dosud to nevyšlo) a v pondělí starý dobrý Faust a Markétka v Ypsilonce. Tři večery, tři mrtvé ženy - manželka, milenka a oběť svůdce. V každý večer pěvecké a herecké obsazení, na které se lze jen těšit...


1. část Manželka

Ve Stavovském divadle jsem byla naposledy snad na Donu Giovannim před několika lety a už mě to lákalo se do něj znovu podívat. Gluckova opera Orfeus a Eurydika byla velkým lákadlem. Tento příběh miluju už od svých studií latiny na vysoké škole. Při zkoušce z Ovidia jsem požádala paní doktorku, zda bych mohla přeložit Pyrama a Thisbé, mou oblíbenou báji. To odmítla se slovy, že je to moc "smutné" a místo toho mi dala "optimismem přímo sršícího" Orfea a Eurydiku. :-) Ani netušila, že noc před zkouškou se mi zdálo právě o cestě do podsvětí kvůli osvobození mrtvé dívky. Jen si nevybavuji, zda jsem byla v roli Orfea nebo Amora. Takže v Hádově (Plutonově) říši to znám moc dobře.

Rozhlédněte se po mužských postavách v opeře, které nějakým způsobem usilují o ženskou přízeň - kolik je mezi nimi svůdníků, násilníků, vrahů, žárlivých manželů, tyranů a podvodníků! A vedle nich jakoby schovaná se vyskytuje postava Orfea, muže, který natolik miluje svou ženu Eurydiku, že je ochotný pro ni opustit záři slunečních paprsků a sestoupit do Podsvětí, aby ji zachránil. A nechce to udělat žádným podvodem nebo násilím. Je připravený tam i zůstat, kdyby se mu to nepodařilo. Nedělá nic jiného, než že zpívá o svém neštěstí, o lásce k Eurydice a prosí o pomoc a slitování. A jeho hlas uklidňuje hrozivého psa Kerbera, dává mu "vstupenku" na Cháronův vor přes řeku Styx a obměkčuje srdce vládce Podsvětí, který svoluje k činu nemajícímu dosud obdoby. A ta stejná láska k ženě brání Orfeovi, aby se na Eurydiku podíval, ačkoli ho o to zoufale prosí. Ví totiž, že ve chvíli, kdy to udělá, ztratí svou milovanou navždy. A v největším utrpení a strachu, že je to všechno jen klam a dívka za ním vůbec nejde, se otočí a ona mizí... Pro mě osobně je to větší milostný příběh, než Romeo a Julie (Shakespeare mi snad promine :-D PS: Mimochodem Pyramos a Thisbe byli inspirací pro Romea a Julii!).

Dosud jsem znala jen 2 hudební zpracování této báje - Offenbachova Orfea v podsvětí, který je spíš komickou hříčkou, než věrohodným převyprávěním, a skvostnou Monteverdiho operu Orfeus, která má u mě mezi barokními díly mimořádné místo. Gluck mi stále unikal, a tak jsem byla zvědavá, co mě v tomto případě čeká. A...? SMŮLA! Nic jiného, než smůla, protože jsem se dostala až na derniéru, ačkoli by si to představení zasloužilo několikanásobnou návštěvu.

Pan Janál může mít stokrát rád Oněgina a Giovanniho a být v nich výborný, ale Orfeus je role pro něj přímo stvořená! Díky neznalosti opery jsem byla mile překvapená, že za celou dobu téměř neodešel z jeviště a odzpíval víc jak polovinu představení. Doteď mi zní v hlavě jeho zoufalé "Eurydice" ze scény pohřbu v první části opery. Jako výborný herec tak věrohodně ztvárnil zoufalého muže, že jsem v jednu chvíli už skutečně málem věřila, že je dojatý k slzám. Ten smutek nebyl jen v jeho tváři, ale i v pohybech těla, v gestech, v hlase... Přede mnou oživl Orfeus z mého snu! Přesně takové pocity jsem měla já, když jsem sestupovala do Podsvětí. Nepotřebovala jsem ani číst titulky, abych věděla, o čem zrovna zpívá a co se na scéně děje. Musím obdivovat, jak se dokázal proplést všemi těmi šňůrami a nezamotat se a jak několikrát zdolal to obrovské schodiště (zlaté schody v brněnské Aidě - ty se aspoň nehýbají :-)). To ani nemluvím o zpěvu, zatímco visel na zvednutých schodech. Za tuto roli má můj velký obdiv!

Moc jsem si užila paní Marii Fajtovou v roli Eurydiky. Nemám příliš štěstí ji v divadle vidět, o to víc jsem si její výkon vychutnala. Přímo jste s ní prožívali zklamání a smutek, když nestála Orfeovi ani za jediný pohled nebo dotek, chápali jste, když se bránila odchodu z místa blažených do krutého světa, kde na ni už nečeká ani manželova láska... I paní Fajtová si užila pořádnou dávku přechodů přes schody, jejichž pohyb se stal poněkud nevypočítatelným. Jak mi sama řekla, docela jí zatrnulo, když se ocitly úplně v jiné poloze, než by měly být. Dokázala to však natolik skrýt, že divák, který to viděl poprvé, nic nepoznal. Moc mě svým výkonec nadchla. Pro tak krásně zpívající Eurydiku stojí za to jít do Podsvětí!

Trochu nezajímavá v rámci inscenace mi přišla dvojrole Amora - pěvkyně Yukiko Šrejmová Kinjo a tanečník Petr Kolář. Byť to bylo krásně odzpívané, působili tam jako něco navíc. Možná má na tom vinu i prapodivné líčení a paruka, které z mladého rozpustilého bůžka vytvořily jakousi prapodivnou postavu. Asi mám až moc načtených antických bájí a představuji si Amora úplně jinak. :-)

Velká pochvala patří i sboru a orchestru pod vedením Jana Latham-Koeniga. Byla radost je poslouchat!

Co napsat ke scéně a režii? Asi vás všechny, kdo znáte mou zálibu v klasických inscenacích, překvapím, ale mně se to náramně líbilo! Jediné, co mě na tom vyloženě štve, je, že je ta scéna tak náročná na proměny, že je bezpochyby jedním z důvodů, proč inscenace končí (nejde se jen zbavit schodů a hrát dál???). Jezírko s bahenní lázní byl výborný nápad (i když už bych ho nečekala na louce blažených). Ovidius, Vergilius a řada dalších se při líčení Podsvětí zmiňují o duších bloudících a trpících na břehu Stygu, protože se nemohou dostat na druhou stranu (nebyly řádně pohřbeny a na oči nebo do úst jim nebyl vložen peníz jako poplatek pro Chárona). I při samotné plavbě voru ohrožují svým voláním a lákáním pasažéry a snaží se je stáhnout pod hladinu. Gluck ve své opeře ani nepotřeboval psa Kerbera, ani vládce Podsvětí, ani jiné děsy a hrůzy, které tam na duši čekají. Ze sboru vytvořil všechny nástrahy a překážky, které musí Orfeus na své cestě překonat. Snad jen tu postel bych v Podsvětí opravdu nehledala. :-) PS: Ta rakev vypadala děsivě!

Stále na to představení s nadšením vzpomínám a lituji jen jediného - že Gluck nenapsal operu stejně dlouhou, jako Monteverdi! :-)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ano, naprosto souhlasím, že je Orfea velká škoda, mně to nestačilo ani na popáté…!:-) Velmi dobré bylo i druhé obsazení, i když zase úplně odlišné (Jiří Hájek a Alžběta Poláčková), mně osobně možná i o něco bližší… Co se týče délky, tak bych taky samozřejmě preferovala aspoň o hodinu víc této krásné a velmi specifické hudby, zvláště pod Maestrovou taktovkou to utíká opravdu velmi!:) Vzhledem ke složitosti scény můžeme být asi rádi, že si nikdo neublížil přímo během představení – a taky že vůbec došlo k derniéře, když třeba předchozí březnová repríza musela být právě kvůli technickým problémům na poslední chvíli nahrazena Figarkou…! Takže ještě jednou díky všem interpretům za výborné a zaujaté výkony a odvážné zdolání všech požadovaných akrobacií!:-) Jitka