úterý 6. května 2014

Jaroslav Sovinský: Gioacchino Rossini: POPELKA (La Cenerentola) - základní vstupní informace před přenosem z MET



V sobotu 10. května 2014 se dostaneme k desátému a v rámci právě probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery již poslednímu přenosu, a sice k opeře (dramma giocoso) o dvou dějstvích italského skladatele  G. Rossiniho (1792 – 1868) „Popelka („La Cenerentola“), plným názvem „La Cenerentola, ossia La bontà in trionfo” („Popelka aneb vítězství dobroty“). 

Uvedenou operou se v přenosech opět po nějaké době vracíme k Rossiniho tvorbě; Popelku jsme v přenosech mohli shlédnout již 9.5.2009; v titulní roli vystoupila lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča. Z dalších Rossiniho oper se v programu přenosů objevily též Armida (1.5.2010) a Hrabě Ory (9.4.2011, v titulní roli vystoupil Juan Diego Flórez, který je ohlášen pro roli prince Ramira pro nadcházející přenos Popelky). V příští sezóně přenosů dojde (14.3.2015) na Rossiniho operu Jezerní paní (La donna del lago).

Rossiniho životním osudům a jeho operní tvorbě jsme se blíže podrobněji věnovali již v souvislosti s přenosem Hraběte Oryho, viz zde: http://www.operadream.com/2011/04/jaroslav-sovinsky-hrabe-ory-nekolik.html

K Rossiniho opernímu odkazu patří téměř 40 operních děl. Operní kompozici se skladatel věnoval 23 let (1806-1829); jeho prvním dílem se stala opera Demetrio e Polibio (komponoval ji v l. 1806-1809, premiéru měla v r. 1812), poslední operou se stal Vilém Tell (premiéra se uskutečnila v r. 1829), jímž teprve sedmatřicetiletý skladatel ukončil z ne zcela jasných důvodů dráhu operního skladatele (i když se věnoval kompozici i nadále, nepsal již operní díla). Libreto k Popelce, vycházející ze stejnojmenné pohádky (fr. „Cendrillon“, 1697) francouzského spisovatele  Charlese Perraulta (1628 – 1703) vytvořil italský básník a libretista Jacopo Ferretti (1784 – 1852); Rossini operu zkomponoval v r. 1816. Premiéra se uskutečnila 25. ledna 1817 v římském Teatro della Valle.

Osoby a hlasové obory:
Don Ramiro, princ salernský (tenor); Don Magnifico, baron z Montefiascone (bas); Tisbe (alt) a Clorinda (soprán), Magnificovy dcery; Angelina (přezdívaná Popelka), Magnificova nevlastní dcera (mezzosoprán); Alidoro, filosof a princův vychovatel /učitel/ (bas); Dandini, princův komorník (baryton). Sbor: princovi kavalíři. Na scéně působí (jako statistky) i dámy. Děje se v Itálii (palác Dona Magnifica a palác Dona Ramira) ve druhé polovině 18. století (bývá uváděn i přelom 18. a 19. století). Zpracováno podle Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta, Praha, 1996, str. 361, přihlédnutím k dalším zdrojům.

Libreto opery (italsky,německy a španělsky) viz zde:

Libreto opery (v ruštině) viz zde: http://libretto-oper.ru/rossini/cenerentola

Obsah:
(podle materiálu dodaného Metropolitní operou, překlad z angličtiny a ruštiny, s přihlédnutím k dalším zdrojům):

První dějství: Itálie ve druhé polovině 18. století. V komnatě zchátralého paláce Dona Magnifica, barona z Montefiascone, se spolu jako obvykle hádají jeho dcery, Clorinda a Tisbe. Jejich nevlastní sestra Angelina, které přezdívají Popelka, nucená v rodině plnit roli služebné, zpívá svou oblíbenou písničku o králi, který se oženil s prostou dívkou („Una volta c’era un rè“). Tu se ozve zaklepání na dveře a vejde Alidoro, filosof a učitel salernského prince Dona Ramira, převlečený za žebráka. Clorinda a Tisbe ho chtějí vyhnat, ale Angelina mu dá chléb a kávu. Poté se objevují dvořané a oznamují, že sem brzy návštěvou zavítá princ Ramiro: hledá nekrásnější dívku v zemi a bude pořádat ples, aby si tam vybral svou nevěstu. Magnifico doufá, že se princovou nevěstou stane jedna z jeho dcer. Sňatek s bohatým mužem je totiž jedinou možností, jak zachránit rodinnou existenci. Když pak všichni odejdou a komnata zůstane prázdná, objeví se zde o samotě Ramiro, oděný v šatech svého sluhy, aby tak mohl nerušeně pozorovat své možné nevěsty. Od Alidora se Ramiro dozvěděl, že v tomto paláci žije dívka, která je hodna se stát princeznou, a Ramiro je rozhodnut zjistit, která to je. Když se sem vrátí Angelina, je překvapena přítomností neznámého. Oba mladí lidé však v sobě ihned nacházejí zalíbení (duet: „Un soave non so che“). Ramiro se dívky ptá, kdo je. Angelina mu rozpačitě dá mlhavé vysvětlení a pak odtud odbíhá. Nakonec se objevuje sám „princ“; je to však ve skutečnosti Dandini, Ramirův komorník, v šatech svého pána. Ramiro se baví, když vidí, jak Magnifico, Clorinda a Tisbe věnují tomuto „princi“, který je zve na bál, své lichotky. Angelina prosí, aby ji také vzali na ples, ale Magnifico jí to odpírá (kvintet   „Signor, una parola“). Ramiro si všimne, jak špatně se k Angelině chovají. Opět se objeví Alidoro, s tím, že je mu známo, že v paláci nežijí dvě dcery, ale tři, a tu třetí chce vidět. Magnifico však tvrdí, že třetí dcera zemřela. Když pak zůstane Alidoro o samotě s Angelinou, řekne jí, že ji sám vezme na ples, a že Bůh odmění její dobré srdce („Là del ciel nell’arcano profondo“).

Ramiro ve svém paláci vypráví Dandinimu, jak se mu nelíbí Magnificovy dcery. Oba jsou však stavem věcí zmateni, neboť Alidoro jednu z Magnificových dcer chválil. Tu se objeví Clorinda a Tisbe, které sem s otcem následovaly Dandiniho, který, stejně jako dříve, se stále vydává za prince. Když pak Dandini nabízí Ramira za manžela té sestře, se kterou se princ neožení, jsou sestry myšlenkou, že by si měly vzít sluhu, pobouřeny. Tu vejde Alidoro v doprovodu krásné neznámé dámy, která je silně podobná Angelině. Prince uchvátí její zjev, zatímco obě sestry vyjádří svou nelibost. Všichni přítomní, naplněni obecným překvapením, se usadí k večeři, a mají pocit, že se jim to vše jen zdá.

Druhé dějství: Magnifico má obavy, že by objevení se oné neznámé mohlo zničit jeho plány na to, aby si jedna z jeho dcer vzala prince („Sia qualunque delle figlie“). Angelina která je již unavena pozorností, kterou ji zahrnuje Dandini, mu přiznává, že je zamilována do jeho „sluhy“. Ramiro náhodou tento rozhovor zaslechne; naplněn radostí přistoupí k Angelině. Ta mu však řekne, že se již musí odebrat domů, a žádá ho, aby se ji nesnažil sledovat. K tomu dodá, že pokud má o ni skutečně zájem, určitě ji najde. A dá mu stříbrný náramek, jeden ze dvou tvořících pár. Princ je naplněn rozhodnutím, že tajuplnou dívku získá („Sì, ritrovarla io giuro“). V téže době Magnifico, který má stále za to, že Dandini je princ, po Dandinim žádá, aby se rozhodl, kterou z jeho dcer si vezme. Nejprve mu Dandini radí, aby byl trpělivý, ale pak mu přiznává, že ve skutečnosti je princův sluha (duet „Un segreto d’importanza“); Magnifica to dovede ke vzteku. 

Clorinda s Tisbe i otcem se ve špatné náladě vracejí domů a přikazují Angelině, opět prostě oděné, aby připravila večeři. Venku zatím zuří bouře a Alidoro vše nastrojí tak, aby se Ramirův kočár porouchal před Magnificovým palácem, aby tam princ musel vyhledal útočiště. Ramiro a Angelina se za přítomnosti ostatních vzájemně poznají (sextet „Siete voi?“). Když pak Ramiro hrozí Magnificovi a jeho dcerám, kteří se zdráhají přiznat porážku, Angelina prosí, aby jim odpustil. 

V Ramirově paláci Ramiro s Angelinou slaví svou svatbu. Magnifico se snaží získat přízeň nové princezny, avšak Angelina ho žádá jen o to, aby ji konečně uznal za svou dceru. Narodila se do časů trápení, ale její život se nyní změnil. A zve svou rodinu, aby se k ní připojila, prohlašujíc, že dny posedávání u ohně skončily („Non più mesta“).

Žádné komentáře: