pátek 30. května 2014

Eva Kolářová zve do divadla: FESTTAGE V BERLÍNĚ 2015



Berlínské Festtage se staly úspěšnou událostí pro domácí i zahraniční publikum. Jejich 20. ročník proběhne v příštím roce v době od 27. března do 6. dubna. Operní produkce staví stejně jako v minulosti do popředí díla Richarda Wagnera. Potřetí, po letech 2005 a 2010, je koncertní program FESTTAGE sestaven v souladu s mottem „Hommage à Pierre Boulez“. Na 26. března 2015 totiž připadnou 90. narozeniny tohoto významného francouzského skladatele a dirigenta, což je jistě vítaná příležitost k tomu, abychom obrátili pozornost k němu i k jeho dílu. Jeho rozmanitou tvorbu představí Vídeňští filharmonikové, West-Eastern Divan Orchestra a Staatskapelle Berlin, a to za vedení Daniela Barenboima.

Velmi dobře jsou vybrány Wagnerovy opery – znovuuvedení Tannhäusera, produkce z letošních FESTTAGE, a nová inscenace Parsifala, díla které je úzce spojeno s Boulezovou kariérou dirigenta. Pierre Boulez poprvé nastudoval tuto mimořádnou partituru poprvé v roce 1966 u příležitosti festivalu v Bayreuthu, poté v roce 2004, mezitím (v období 1976 – 1980) to byl spektakulární Ring. Wagner a Boulez – to jsou stěžejní jména těchto FESTTAGE. Mimoto však zájemci uslyší i díla Franze Schuberta, Hectora Berlioze a dalších, interpretovaná vynikajícími umělci z celého světa.


PROGRAM
27. březen 2015 ve 20:00 hodin
WIENER PHILHARMONIKER
Dirigent: Daniel Barenboim

28. březen 2015 v 196:00 hodin
RICHARD WAGNER: PARSIFAL

29. březen 2015 ve 12:00 hodin
STAATSKAPELLE BERLIN
Dirigent: Daniel Barenboim
Mojca Erdmann,  Anna Lapkovskaja

30. březen 2015 ve 20:00 hodin
Klavírní recitál
Michael Wendeberg – klavír

31. březen 2015 v 17:00 hodin
RICHARD WAGNER: PARSIFAL

1. duben 2015 ve 20:00 hodin
Komorní koncert
Gidon Kremer – housle
Martha Argerich – klavír 

2. duben 2015 v 16:00 hodin
RICHARD WAGNER: TANNHÄUSER

3. duben 2015 v 16:00 hodin
RICHARD WAGNER: PARSIFAL

4. duben 2015 v 16:00 hodin
WEST-EASTERN DIVAN ORCHESTRA
Dirigent: Daniel Barenboim

5. duben 2015 v 17:00 hodin
RICHARD WAGNER: TANNHÄUSER

6. duben 2015 v 16:00 hodin
RICHARD WAGNER: PARSIFAL
www.staatsoper-berlin.de

pondělí 26. května 2014

Odskok k Čechomoru



Je mi jasné, že mnohým čtenářům a lidem, kteří mě znají, asi vypadnou oči z důlků, ale je to tak. Šla jsem na koncert NEKLASICKÉ HUDBY a, když k tomu připočítám Ulrychovy, byl to teprve můj druhý v životě. :-) A cesta do Mahenova divadla na tuto událost nebyla náhodná. Už se na koncert Čechomoru chystám několik let a pořád mi to nevychází. Jak se říká, pod svícnem je nejlepší tma... Já vím, že vystupují každý rok v zámeckém parku ve Slavkově, ale nejsem já zrovna v ten den každý rok někde pryč? :-) Ale sny se mají plnit a tenhle se opravdu vydařil!

Už od první písničky jsem si jen v duchu říkala, že to je ono!, přesně kvůli tomuhle jsem přišla. Skvělá atmosféra, Mahenovo divadlo zaplněné až po strop nadšenými fanoušky a především krásné melodie. Hráli to nejlepší, co napsali, diváci zpívali, tleskali do rytmu, jak se začaly hrát Proměny, najednou se rozsvítilo nejvíc foťáků a mobilů za celý koncert, aby si nejeden nadšenec mohl "ukořistit" záznam této nádherné písně (na kterou jsem se ze všeho nejvíc těšila), neodpustili jsme si bouřlivý potlesk vestoje a vystáli si nekonečnou frontu při autogramiádě po koncertě.

Když jsem na fotkách na facebooku narazila na seznam písniček pro jiný koncert, jen si říkám, jak přesně jsem se trefila - chyběla by mi tam nejedna zamilovaná písnička. Dnes? Hráli všechny s výjimkou Byla vojna byla... (když už jsem se narodila na "slavkovském bojišti") Na tu se do toho Slavkova budu muset konečně vypravit. :-)

K celkové pohodě večera přispělo i samotné nadšení muzikantů. Po kolikáté už tu kterou písničku hráli a přitom stále cítíte, jak je to baví, jak sami mají ty písničky rádi, sotva jednu dohrají, už začíná druhá... A ta pohoda zůstala i během osobního setkání při autogramiádě. Mé nadšení z koncertu bylo přímo nad mé očekávání a budu na něj dlouho vzpomínat!

Na to, jak jsem se potají strachovala, jestli budu znát aspoň "několik" písniček, jsem odcházela z divadla úplně bez hlasu a už vidím, jak si budu celý týden zpívat Proměny...

PS: Moc děkuji za příjemnou komunikaci s paní Bárou Repickou a za úžasné místo v hledišti! :-)

sobota 24. května 2014

Eva Kolářová zve do divadla: LETNICE V bavorské státní opeře



Na program letošních svatodušních svátků (letnice) zařadila Bavorská státní opera v Mnichově díla tří italských klasiků – Rossiniho, Belliniho a Pucciniho. 

Až do 7. června budou mít návštěvníci možnost opět vidět Rossiniho mistrovské dílo Il barbiere di Siviglia (Lazebník sevillský), příběh patrně nejslavnějšího holiče všech dob – chvástavého Figara. V hlavní roli vystoupí Rodion Pogossov, jako hrabě Almaviva se představí Juan Diego Flórez (29.5., 1.6. a 7.6.) a Edgardo Rocha (23. a 26.05.), role Rosiny se ujme Kate Lindsey.

Adaptace příběhu Romea a Julie, opera Vincenza Belliniho I Capuleti e i Montecchi (Kapuleti a Montekové) se na program vrací 11. června, a to ve vynikajícím obsazení. Kalhotkové role Romea se ujala Elīna Garanča, roli Julie nastudovala Ekaterina Siurina.

Třetím titulem je dojímavá tragédie mladé ženy – Pucciniho opera Madama Butterfly.
V hlavních rolích: Ana María Martínez a Joseph Calleja!


Gioachino Rossini: Il barbiere di Siviglia
Obsazení

Dirigent: Antonello Allemandi
Režie: Ferruccio Soleri
Scéna: Carlo Tommasi
Kostýmy: Ute Frühling
Sbormistr: Stellario Fagone

Graf Almaviva: Juan Diego Flórez
Bartolo: Renato Girolami
Rosina: Kate Lindsey
Figaro: Rodion Pogossov
Basilio: Peter Rose
Fiorello: Tim Kuypers
Ambrogio: Leonard Bernad
Berta: Hanna-Elisabeth Müller
Důstojník: Dean Power
Bavorský státní orchestr
Sbor bavorské státní opery
Termíny uvedení:
23.5.2014 v 19 hodin
26.5.2014 v 19 hodin
29.5.2014 v 18 hodin
1.6.2014 v 18 hodin
7.6.2014 v 19 hodin

Vincenzo Bellini: I Capuleti e i Montecchi (Kapuleti a Montekové)

Obsazení

Dirigent: Riccardo Frizza
Režie: Vincent Boussard
Scéna: Vincent Lemaire
Kostýmy: Christian Lacroix
Světla: Guido Levi
Dramaturgie: Rainer Karlitschek
Sbormistr: Sören Eckhoff

Romeo: Elīna Garanča
Julie: Ekaterina Siurina
Tebaldo: Matthew Polenzani
Capellio: Goran Jurić
Lorenzo: Andrea Borghini

Bavorský státní orchestr
Sbor bavorské státní opery
Termíny uvedení:
11.6.2014 v 19 hodin
13.6.2014 v 19 hodin
15.6.2014 v 19 hodin
18.6.2014 v 19 hodin 

Giacomo Puccini: Madama Butterfly

Obsazení

Dirigent: Daniele Rustioni
Režie: Wolf Busse
Scéna: Otto Stich
Kostýmy: Silvia Strahammer
Sbormistr: Stellario Fagone

Cio-Cio-San: Ana María Martínez
Suzuki: Okka von der Damerau
B. F. Pinkerton: Joseph Calleja
Sharpless: Markus Eiche
Kate Pinkerton: Rachael Wilson
Goro: Alexander Kaimbacher (12.06.2014, 14.06.2014, 19.06.2014)
Bonzo: Goran Jurić
Yamadori: Francesco Petrozzi
Yakusidé: Leonard Bernad
Císařský komisař: Rafał Pawnuk

Bavorský státní orchestr
Sbor bavorské státní opery
Termíny uvedení:
12.6.2014 v 19 hodin
14.6.2014 v 19 hodin
19.6.2014 v 19 hodin

pátek 23. května 2014

Tři tváře lásky - 2. část Milenka (Bohéma) a 3. část Oběť svůdce (Faust a Markétka)

2. část Milenka

Pucciniho Bohéma patří do seznamu mých nejmilovanějších oper vedle Onegina, Giovanniho a Turandot. Když jsem zjistila, že ji hrají ve Státní opeře v době mého pobytu, odolala jsem touze vydat se na Gala koncert v Národním divadle, a namířila si to přímo na ni. Udělala jsem moc dobře! Kdybych si dlouho dopředu plánovala cestu na tuto operu, jistě by se mi nepodařilo jít na tak výborné obsazení. :-)

Vím, že má řadu odpůrců, ale já Havelkovy režie mám moc ráda. S úsměvem sleduju nenápadné momenty, které jsou úplně typické pro jeho "rukopis" - krátké scénky ještě před předehrou, které nejsou původní (příchod Jeníka do vesnice v Prodané nevěstě, přílet "Betmena" v Netopýrovi, předehra z Komediantů před Giannim Schicchim, pád zdi v Bohémě), zametání smetí do orchestřiště (v Bohémě do nápovědní budky) a další komunikace s hráči nebo s dirigentem, má vždy výborně vymyšlenou scénu, která stačí jen otočit, nebo posunout a jste v jiném dějství/opeře, na pozadí namalované plátno s oblohou (s Eiffellovkou, městem, hledištěm divadla) a rád využívá promítání na plátno. Jsem moc zvědavá na Lišku Bystoušku v Národním divadle!

Na nedělním představení jsem pro sebe našla tu nejlepší dvojici hlavních představitelů - Pavla Vykopalová a Richard Samek. Viděla jsem už mnoho Bohém v divadle, v přenosu, na DVD i filmových, ale dosud mi tam chybělo soucítění s těmito dvěma postavami. Možná k tomu výrazně přispělo i to, že oba pěvce už dlouho znám a patří mezi ty, na jejichž představení chodím moc ráda.

Nechci nijak snižovat výkony jejích kolegyní, ale považuju paní Vykopalovou za nejlepší současnou pěvkyni u nás. Její kouzlo nespočívá jen v nádherném zpěvu, ale i ve výborném hereckém umění. Představení za představením si užívám její role, ať už se jedná o komické nebo tragické postavy, a s radostí se nechám nejednou dojmout jejím krásným hlasem. Jak jsem slíbila v recenzi na Rusalku z Budapešti, přinesla jsem jí po představení velkou kytici a její reakce mě ohromila. S nadšením si ji prohlížela a žasla, jak je každý květ jiný, jedinečný, jak je neuvěřitelné, že někdo dokázal něco tak nádherného vytvořit... A její Mimi byla přesně taková! Pokorná, skromná dívka, která miluje jaro, slunce, teplo, umí být vděčná za každý projev přátelství a lásky, navenek se může zpočátku zdát plachá a nepřístupná, ale až ji blíže poznáte, zjistíte, jaký je to báječný člověk... Užívala jsem si opět její čistě zazpívané výšky a sledovala výraz její tváře, který mi potvrzoval, že ani na chvíli neopouští svou roli a na jevišti teď stojí Mimi a ne Pavla Vykopalová. Moc se těším na její další představení a samozřejmě si beru jeden kapesník navíc! :-)

Jestli Richard Samek není básník a nebydlí v civilu někde v polorozpadlém podkroví, tak to se moc divím! To byl přesně on - Rodolfo, jakého bych si uměla představit. Zamilovaný, žárlící, zoufalý, komický... to všechno jste mu naprosto věřili. Když se k tomu ještě přidá krásný hlas, je o velký zážitek postaráno. Publikum ho zcela oprávněně odměňovalo provoláváním "Bravo". V jeho ztvárnění jsem neviděla ono "přehrávání", které mi vadí třeba u Villazona nebo Grigola. Byl to prostě mladík, který žije z ruky do pusy (někdy i bez toho "do pusy", když to jinak nejde), má výkyvy nálad, umí vzplát horoucí láskou během několika minut, netrápí se tím, co bude zítra, a dokáže se smířit se svým životem. Jsem ráda, že jsem konečně našla Rodolfa podle mých představ a s radostí si ho v tomto obsazení ještě zopakuji!

Jiří Hájek a Marie Fajtová v rolích Marcella a Musetty tvořili další nezapomenutelnou dvojici, která v žádném případě nezaostávala za tou ústřední. Jakkoli není Musetta zrovna vzor věrnosti, ve Fajtové provedení prostě nevěříte, že je to špatný člověk, a podvědomě víte, že i ona má srdce, svoje trápení a své sny. Dlouho jsem neviděla tak zamilovaného Marcella! I když žertoval s přáteli, jako byste viděli, že mu něco "chybí". Navenek je spokojený, usměvavý, ale uvnitř strádá. Co všechno se dá nového objevit i u postav, o nichž si myslíme, že je dávno dobře známe!

Nemohu nezmínit Františka Zahradníčka v roli Schaunarda a Jiřího Sulženka jako Collina. Další dva pěvci, kteří dostali své role jako šité na míru. U vysokého pohledného Zahradníčka nelze nevěřit tomu, že se mu podařilo svést služku, určitě si umíte představit Sulženka, že někde po kapsách nosí knihy a bádá nad nimi. Nezapomenu na jeho árii, kdy se loučil se starým kabátem, aby pomohl té nešťastné dívce. Úžasný výkon! Navenek "hromotluk" ukázal svou pravou tvář a já jsem si tuto postavu oblíbila ještě víc. Moc se mi líbilo, že oproti jiným inscenacím, Schaunard, když ho Colline vyzval, aby nechal Rodolfa a Mimi o samotě, šel také něco prodat, aby jim pomohl.

Reakce publika byla úžasná, vestoje se ocitla víc jak polovina hlediště a účinkující byli stále znovu a znovu vyvoláváni. Tuhle Bohému si moc ráda zopakuji!


3. část Oběť svůdce

Když mě před představením Faust a Markétka zdravil Jan Jiráň s úsměvem, že už jdu po několikáté, nemohla jsem si vzpomenout, zda to bylo pošesté nebo posedmé. Na druhou stranu na tom vůbec nezáleží. :-) To představení má pro mě velmi zvláštní význam, protože už se nějakou dobu zajímám o život pěvkyně Pauliny Viardotové a jejího manžela Louise, naprosto mimořádných osobností, o kterých se v našich končinách vůbec neví (maximálně nějaká zmínka o Paulině v životopisech skladatelů a francouzských spisovatelů 19. století). A tady se přede mnou zhmotňují přímo na jevišti! Nebudu raději moc vypisovat, zda jsou ztvárněni dostatečně věrohodně (zrovna Louis Viardot mi je největším trnem v oku, protože byl všechno jiné, jen ne Louis ve verzi z Ypsilonky). Hlavní ale je, že toto představení mě povzbudilo k četbě Turgeněva (jeho Faust je výborný!), Sandové a k zájmu o Viardotovy a francouzskou kulturu 19. století.

Když na něco jdete popáté, určitě už to znáte pomalu nazpaměť. U Fausta navíc pomáhá znalost árií, které ve hře zazní. U činohry je výhoda, že když zapomenete text a nápovědu nemáte, ale zhruba tušíte, o čem to mělo být, můžete to říct jinými slovy. Tentokrát musím upřímně složit obdiv všem účinkujícím, že to zvládli! :-) Faust se teď hraje zhruba jednou za měsíc a občas se stane, že kvůli nemoci někoho z účinkujících se představení ruší. To má za příčinu, že nastávají výpadky textu a začíná improvizace. Ovšem profík to umí tak zamaskovat, že člověk, který vidí představení poprvé, to nepozná. V pondělí jsem si tu improvizaci přímo užívala a vůbec to nevadilo. Myslíte si, že už se nedá do už teď dost humorné hry přidat další vtipy? Omyl! :-) Pokaždé tam najdu něco nového. Miluju techniku "kvokání" (vokální), která mě vždycky naprosto dostane, nezapomenutelnou skladbu na 1 akord (nikoli na 2 - zpívaná část https://www.youtube.com/watch?v=yj3dIo8PDjs&list=RDyj3dIo8PDjs#t=87) a tentokrát jsme se dostali i k "vysvětlení" ontologické otázky, zda může Bůh spáchat sebevraždu - kdo neví, co to je ontologický, "on to logicky vysvětlí"...

U Fausta zcela zřetelně vidím, jak to ty herce baví, jak ho hrají s radostí a schválně vymýšlí nové a nové hlášky. To představení žije a u diváků má obrovský ohlas. 7x jsme svým skandovaným potleskem vyzvali účinkující, aby se vrátili na jeviště, dostali jsme i hudební přídavek a stále jsme neměli dost! Přitom je ta hra na repertoáru už 5 let! Hlediště bylo vyprodané a diváci s nadšením hodnotili potleskem každý zpívaný part a obzvlášť povedený vtip. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli mi to už stačilo a víckrát na to nepůjdu, s jistotou řeknu, že v žádném případě. :-) Minimálně proto, že tam vystupuje tolik herců, které mám ráda, a tady se s nimi mohu konečně naživo setkat!

A na závěr taková perlička: Paulina Viardotová byla dosud nejslavnější představitelkou Gluckova Orfea v Berliozově úpravě. Během života zazpívala 200 představení v této roli (počet roků, během nichž to stihla, byste spočítali na prstech jedné ruky) a vystupovala s ní nejen v Paříži. A tak se tedy krásně zakončila třídenní návštěva divadel, protože pan Janál, který zpíval v sobotu Orfea, hrál v pondělí Paulinina manžela. :-) Svět je prostě malý...

středa 21. května 2014

Tři tváře lásky - 1. část Manželka (Orfeus a Eurydika)

Pracovní povinnosti mě přivedly do Prahy a, když jsem viděla program tamějších divadel, s radostí jsem si prodloužila pobyt na více dnů. Udělala jsem moc dobře. V sobotu 17. 5. se hrála ve Stavovském divadle derniéra Orfea a Eurydiky, v neděli byla ve Státní opeře Bohéma (na obě opery jsem se chystala už hrozně moc dlouho a dosud to nevyšlo) a v pondělí starý dobrý Faust a Markétka v Ypsilonce. Tři večery, tři mrtvé ženy - manželka, milenka a oběť svůdce. V každý večer pěvecké a herecké obsazení, na které se lze jen těšit...


1. část Manželka

Ve Stavovském divadle jsem byla naposledy snad na Donu Giovannim před několika lety a už mě to lákalo se do něj znovu podívat. Gluckova opera Orfeus a Eurydika byla velkým lákadlem. Tento příběh miluju už od svých studií latiny na vysoké škole. Při zkoušce z Ovidia jsem požádala paní doktorku, zda bych mohla přeložit Pyrama a Thisbé, mou oblíbenou báji. To odmítla se slovy, že je to moc "smutné" a místo toho mi dala "optimismem přímo sršícího" Orfea a Eurydiku. :-) Ani netušila, že noc před zkouškou se mi zdálo právě o cestě do podsvětí kvůli osvobození mrtvé dívky. Jen si nevybavuji, zda jsem byla v roli Orfea nebo Amora. Takže v Hádově (Plutonově) říši to znám moc dobře.

Rozhlédněte se po mužských postavách v opeře, které nějakým způsobem usilují o ženskou přízeň - kolik je mezi nimi svůdníků, násilníků, vrahů, žárlivých manželů, tyranů a podvodníků! A vedle nich jakoby schovaná se vyskytuje postava Orfea, muže, který natolik miluje svou ženu Eurydiku, že je ochotný pro ni opustit záři slunečních paprsků a sestoupit do Podsvětí, aby ji zachránil. A nechce to udělat žádným podvodem nebo násilím. Je připravený tam i zůstat, kdyby se mu to nepodařilo. Nedělá nic jiného, než že zpívá o svém neštěstí, o lásce k Eurydice a prosí o pomoc a slitování. A jeho hlas uklidňuje hrozivého psa Kerbera, dává mu "vstupenku" na Cháronův vor přes řeku Styx a obměkčuje srdce vládce Podsvětí, který svoluje k činu nemajícímu dosud obdoby. A ta stejná láska k ženě brání Orfeovi, aby se na Eurydiku podíval, ačkoli ho o to zoufale prosí. Ví totiž, že ve chvíli, kdy to udělá, ztratí svou milovanou navždy. A v největším utrpení a strachu, že je to všechno jen klam a dívka za ním vůbec nejde, se otočí a ona mizí... Pro mě osobně je to větší milostný příběh, než Romeo a Julie (Shakespeare mi snad promine :-D PS: Mimochodem Pyramos a Thisbe byli inspirací pro Romea a Julii!).

Dosud jsem znala jen 2 hudební zpracování této báje - Offenbachova Orfea v podsvětí, který je spíš komickou hříčkou, než věrohodným převyprávěním, a skvostnou Monteverdiho operu Orfeus, která má u mě mezi barokními díly mimořádné místo. Gluck mi stále unikal, a tak jsem byla zvědavá, co mě v tomto případě čeká. A...? SMŮLA! Nic jiného, než smůla, protože jsem se dostala až na derniéru, ačkoli by si to představení zasloužilo několikanásobnou návštěvu.

Pan Janál může mít stokrát rád Oněgina a Giovanniho a být v nich výborný, ale Orfeus je role pro něj přímo stvořená! Díky neznalosti opery jsem byla mile překvapená, že za celou dobu téměř neodešel z jeviště a odzpíval víc jak polovinu představení. Doteď mi zní v hlavě jeho zoufalé "Eurydice" ze scény pohřbu v první části opery. Jako výborný herec tak věrohodně ztvárnil zoufalého muže, že jsem v jednu chvíli už skutečně málem věřila, že je dojatý k slzám. Ten smutek nebyl jen v jeho tváři, ale i v pohybech těla, v gestech, v hlase... Přede mnou oživl Orfeus z mého snu! Přesně takové pocity jsem měla já, když jsem sestupovala do Podsvětí. Nepotřebovala jsem ani číst titulky, abych věděla, o čem zrovna zpívá a co se na scéně děje. Musím obdivovat, jak se dokázal proplést všemi těmi šňůrami a nezamotat se a jak několikrát zdolal to obrovské schodiště (zlaté schody v brněnské Aidě - ty se aspoň nehýbají :-)). To ani nemluvím o zpěvu, zatímco visel na zvednutých schodech. Za tuto roli má můj velký obdiv!

Moc jsem si užila paní Marii Fajtovou v roli Eurydiky. Nemám příliš štěstí ji v divadle vidět, o to víc jsem si její výkon vychutnala. Přímo jste s ní prožívali zklamání a smutek, když nestála Orfeovi ani za jediný pohled nebo dotek, chápali jste, když se bránila odchodu z místa blažených do krutého světa, kde na ni už nečeká ani manželova láska... I paní Fajtová si užila pořádnou dávku přechodů přes schody, jejichž pohyb se stal poněkud nevypočítatelným. Jak mi sama řekla, docela jí zatrnulo, když se ocitly úplně v jiné poloze, než by měly být. Dokázala to však natolik skrýt, že divák, který to viděl poprvé, nic nepoznal. Moc mě svým výkonec nadchla. Pro tak krásně zpívající Eurydiku stojí za to jít do Podsvětí!

Trochu nezajímavá v rámci inscenace mi přišla dvojrole Amora - pěvkyně Yukiko Šrejmová Kinjo a tanečník Petr Kolář. Byť to bylo krásně odzpívané, působili tam jako něco navíc. Možná má na tom vinu i prapodivné líčení a paruka, které z mladého rozpustilého bůžka vytvořily jakousi prapodivnou postavu. Asi mám až moc načtených antických bájí a představuji si Amora úplně jinak. :-)

Velká pochvala patří i sboru a orchestru pod vedením Jana Latham-Koeniga. Byla radost je poslouchat!

Co napsat ke scéně a režii? Asi vás všechny, kdo znáte mou zálibu v klasických inscenacích, překvapím, ale mně se to náramně líbilo! Jediné, co mě na tom vyloženě štve, je, že je ta scéna tak náročná na proměny, že je bezpochyby jedním z důvodů, proč inscenace končí (nejde se jen zbavit schodů a hrát dál???). Jezírko s bahenní lázní byl výborný nápad (i když už bych ho nečekala na louce blažených). Ovidius, Vergilius a řada dalších se při líčení Podsvětí zmiňují o duších bloudících a trpících na břehu Stygu, protože se nemohou dostat na druhou stranu (nebyly řádně pohřbeny a na oči nebo do úst jim nebyl vložen peníz jako poplatek pro Chárona). I při samotné plavbě voru ohrožují svým voláním a lákáním pasažéry a snaží se je stáhnout pod hladinu. Gluck ve své opeře ani nepotřeboval psa Kerbera, ani vládce Podsvětí, ani jiné děsy a hrůzy, které tam na duši čekají. Ze sboru vytvořil všechny nástrahy a překážky, které musí Orfeus na své cestě překonat. Snad jen tu postel bych v Podsvětí opravdu nehledala. :-) PS: Ta rakev vypadala děsivě!

Stále na to představení s nadšením vzpomínám a lituji jen jediného - že Gluck nenapsal operu stejně dlouhou, jako Monteverdi! :-)

úterý 20. května 2014

Eva Kolářová: Giaccomo Puccini: La rondine (Vlaštovka) ve Státní opeře Praha





Státní opera v Praze připravila pro dva květnové večery (14. a 16. 5.) koncertní provedení Pucciniho opery La rondine (Vlaštovka).

Původně to měla být opera na objednávku vídeňského Carlova divadla (Carltheater), ale vzhledem k probíhající 1. světové válce měla premiéru v operním domě v Monte Carlu, a to 27. března 1917. Libreto napsal Giuseppe Adami podle předlohy Die Schwalbe německých autorů A. M. Willnera a Heinze Reicherta.


„Opereta – to u mně nepřipadá v úvahu”, reagoval Puccini na nabídku z Vídně, „opera – ano: podobná jako Růžový kavalír, jen zábavnější a organičtější.”  


Na tuto méně známou Pucciniho operu (navštívila jsem reprízované páteční představení) jsem se těšila a byla jsem zvědavá, protože jsem ji na jevišti předtím neviděla. Tato opera se ostatně uvádí zřídka a velkou zásluhu na její návrat na operní jeviště v devadesátých letech 20. století má paní Marta Domingo. 

V hlavní roli tohoto milostného příběhu, do kterého jsou ovšem zakomponovány vtipné komické scény, se představila slovenská sopranistka Eva Hornyáková (ve svém repertoáru má i role z dalších Pucciniho oper – Mimì v La Bohème Liù v Madama Butterfly). Mně se nejvíc líbila ve 3. jednání, Magdino přiznání se ke své minulosti ztvárnila přesvědčivě. Zaujala mě Gabrijela Ubavić, výtečný byl Zdeněk Plech a pěvecky i herecky výborní Jana Sibera a Jaroslav Březina. Velmi pěkný byl i výkon orchestru, sboru a tanečníků, vydařená byla i jednoduchá, ale naprosto postačující scéna.

Pro připomenutí jsem si pak ještě poslechla některé úryvky z opery dostupné na www.youtube.com (mj. Ruggerovu Dimmi che vuoi seguirmi alla mia casa a árii Magdy Chi il bel sogno di Doretta – vybrala jsem si nahrávku skvělé Mirelly Freni).   

Giacomo Puccini: LA RONDINE (Vlaštovka)
Opera o třech dějstvích, koncertní provedení

Magda de Civry: Eva Hornyáková
Ruggero Lastouc: Luciano Mastro
Lisette: Jana Sibera
Prunier: Jaroslav Březina
Rambaldo Fernandez: Zdeněk Plech
Yvette, Georgette: Gabrijela Ubavić
Bianca, Gabrielle: Yukiko Šrejmová Kinjo
Suzy, Lolette: Jana Horáková Levicová
Gobin, Mladík, Adolfo: Jan Ondráček
Périchaud, Rabonnier, Crébillon: Ivo Hrachovec

Orchestr Státní opery
Dirigent: Martin Leginus
Šárka Knížetová (klavír)
Sbor Státní opery
Sbormistr: Adolf Melichar

Premiéra: 14. května 2014 ve Státní opeře Praha
(repríza: 16. května 2014)