úterý 29. dubna 2014

Famózní Glagolská mše

V neděli se mi poštěstilo usednout na přístavku na závěrečném koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby. Poštěstilo proto, že ve chvíli, kdy jsem se o tomto koncertě dozvěděla, byl už beznadějně vyprodaný. Michaela Kapustová mě proto pozvala alespoň na generální zkoušku.

Zmíním se o ní jen pár větami. Bylo pro mě velkým zážitkem sledovat práci dirigenta s orchestrem, sborem a pěvci. Pan Altrichter nejednou rozesmál všechny přítomné svými popisy "jak to má přesně znít", nezapomenu na jeho prosbu, aby hlavně zaznělo v jenom místě v Glagolské mši to b-moll, protože to je ta hlavní myšlenka, to je to nejkrásnější (a je úplně jedno, že to bude znít jen pár vteřin)! Každého znal jménem, vtipnou připomínkou docílil svých představ a bylo vidět, s jakou radostí s ním všichni spolupracují.

Už jsem měla pomalu jednu nohu venku z kostela, když jsem se dozvěděla, že se budou prodávat vstupenky na stání. Tak tohle si rozhodně nemohu nechat ujít! Ze vstupenky na stání se vyklubala vstupenka na přístavek a židle uprostřed mezi lavicemi ve druhé řadě (nikdo přede mnou neseděl), na mě přímo čekala! Už po několikáté se mi potvrdilo, že se na svá nejlepší místa dostanu vždycky nákupem vstupenky na poslední chvíli. :-) Možná se podivíte, proč jsem nešla kvůli akustice až dozadu, kde to bude lépe znít. Když já nejen, že ráda slyším, ale i vidím a s mou trpasličí postavou mám vzadu smůlu.

Ve vyprodané zcela zaplněné bazilice Nanebevzetí Panny Marie nás nepřivítal nikdo jiný, než sám pan opat Lukáš Evžen Martinec a nezapomněl připomenout, že budeme mít jedinečnou příležitost poslechnout si Glagolskou mši na "autentickém místě", protože s augustiniánským klášterem na Starém Brně byl Janáček po mnoho let spjat.

Jako první zazněla Sinfonia sacra od polského skladatele Andrzeje Panufnika. Přiznávám se, slyšela jsem ji poprvé, ale zcela mě uchvátila. Nezapomenu na bubny v její první části a na nádhernou druhou část Hymnus začínající jemnými smyčci v pianissimu. Když dozněly poslední tóny, ozval se hned bouřlivý potlesk a od nejednoho člověka v okolí jsem slyšela, že to bylo fantastické.

K Brněnské filharmonii se přidal Český filharmonický sbor a sólisté a už jsme se mohli ponořit do nádherné hudby Janáčkovy Glagolské mše. První instrumentální část a připomínka Sinfonietty, nádherný nástup sboru a vynikající sólisté... Co víc si přát? Janáček složil skvostné dílo a nejednou mě potěšil krátkými úryvky z Lišky Bystroušky - ty kukačky a šumění lesa... to se nedalo přeslechnout!

Obrovská poklona patří paní Adrianě Kohútkové za její sopránový part. Všechno bylo precizní, nádherně se její hlas nesl bazilikou a těšila jsem se na každé její zpívání. Rozvěž tak Otokar Klein se výborně vypořádal se svým obtížným partem. Mám jeho hlas moc ráda a naplno jsem si ho užila! Neskutečný výkon podal i pan Richard Novák, který dokonce na závěrečnou děkovačku "doklusal". Z jeho zpěvu a celého projevu neustále vyzařuje obrovská energie a jeho přítomnost je vždy zárukou vysoké kvality. Michaely Kapustové jsem si díky jejímu drobnému mezzosopránovému partu moc neužila, ale i tak mě moc potěšilo ji opět slyšet. Všichni čtyři tvořili vyrovnaný celek.

Velká pochvala patří filharmonii a sboru. Nejednou jsem si vzpomněla na dirigentovy připomínky z generální zkoušky a musela mu dát za pravdu, že takhle to skutečně vyznělo úplně jinak, než byla původní verze. Zamilovala jsem se do sborových pianissim, do nádherného hlasu, který dokázali vytvořit.

Užila jsem si i hru na varhany pana Petra Kolaře, hlavního varhaníka z Petrova, jehož výkony jsem měla možnost nejednou poslouchat i na nedělních mších. Vždycky mě potěší, když ho mohu znovu slyšet. Je moc příjemné se setkat s tak pohodovým člověkem. Za skvělý nápad považuji zahrání varhanního sóla z poslední věty na hlavních varhanách v zadní části hlavní lodi. Ozval se nádherný burácivý zvuk a vytvořil tak fantastické finále umocněné ještě závěrečným sborovým partem.

Pan dirigent Petr Altrichter byl pro mě velkým překvapením. Naposledy jsem byla na jeho koncertu tak přes 15 lety. Budu to muset napravit! Konečně jsem zase jednou mohla zažít práci dirigenta, který "stojí o to, aby byli slyšet i pěvci a sbor" a ne jen hřmějící orchestr. Musí to být moc fajn s ním spolupracovat. Když jsem seděla přímo za ním, měla jsem také jedinečnou možnost sledovat jeho dirigování. Nikdy bych nevěřila, že to jde i nohama. :-D On toho byl živým důkazem a já se musela hodně krotit, abych se občas nezačala smát.

Byl to nádherný koncert a jsem moc ráda, že jsem tam mohla být. Pobavilo mě, jak moc lidí jsem potkala stejných na sobotním koncertu v Besedním domě a tady v bazilice. Všichni měli abonentku na festival i na koncertní řadu a už sháněli informace o předplatných na příští rok. Brno a jeho okolí jsou plné milovníků klasické hudby a to je moc dobře. Jen tak dál!

neděle 27. dubna 2014

Kometa, Vzkříšení a vajíčko

Všechno to začalo před asi třemi týdny, kdy jsme se bavili s panem Janálem, že bude zpívat na koncertu se souborem Czech Ensemble Baroque. Já tvrdila, že koncert bude v Besedním domě, on, že možná u Minoritů, ale že to neví přesně. Pravdu jsme dlouhou dobu neměli ani jeden. :-)

Kostel svatého Tomáše je nádherná barokní stavba jako dělaná pro Bachovo oratorium, ve kterém je recitativ vyprávějící o setkání Tomáše s Ježíšem (namalovaném na oltářním obrazu). Ovšem stavitelé nějak nepočítali s tím, že vedle kostela bude velké náměstí a že brněnští fanoušci Komety budou bouřlivě oslavovat její páteční PROHRU. Bouřlivě = tak, že místo sborového Trimph! bychom slyšeli leda tak Hurááááá. Já to říkám pořád, že bych si měla otevřít věštírnu... Koncert se nakonec přesunul do Besedního domu.

Ačkoli se kvůli změně místa začínalo o půl hodiny později a na diváky čekalo běhání sem tam v podobě přímo detektivního pátrání, na které židli dnes bude kdo sedět, velmi brzy všechna rozhořčenost opadla. Velkou zásluhu na tom měla sbormistryně Tereza Válková, která koncert uvedla "neobvyklou esejí" o vlivu prohry Komety na kulturní prostředí oceněnou velkým smíchem. My Kometě vlastně máme za co děkovat! Zasportovali jsme si, nadýchali se čerstvého vzduchu, nemusíme mrznout v kostele, měli jsme možnost zapojit vlastní fantazii a procvičit si orientaci při hledání židle a, co je hlavní, sám skladatel utrousil poznámku, že by bylo lepší, kdyby se dílo uvádělo v koncertních sálech. Takže Kometa nás vlastně zachránila před málem uskutečněným "faux pas". :-) Velmi mě potěšilo i přivítání od pana faráře od sv. Tomáška, který nám svými slovy převyprávěl děj oratoria.

Orchestr, sbor, dirigent a sólisté byli na svých místech a my se mohli zaposlouchat do české premiéry oratoria Auferstehung und Himmelfahrt Jesu (Vzkříšení a Nanebevstoupení Ježíšovo) od Carla Philippa Emanuela Bacha. A patřičně jsme si to užili! Věřím, že nás bylo víc, kdo si téměř tykáme se skladatelovým tatínkem, ale se synáčkem jsme se potkali poprvé. A že se mu kluk povedl! Kdo čekal Johannův styl a rukopis, byl velmi překvapený naprosto jinou hudbou. Kdyby nebylo dobových nástrojů a sborových partů, měla bych pocit, že sedím na koncertě o desítky let mladšího skladatele. Byla to jedním slovem nádhera.

Celé oratorium je rozdělené na 2 části - Vzkříšení a Nanebevstoupení. Pravidelně se střídají recitativy, árie a sbor. Karl Wilhelm Ramler pro své libreto použil texty ze Starého a Nového Zákona, převyprávěl je a občas použil i doslovnou citaci. Vše začíná sborovým zpěvem, který připomíná slova proroka, že Bůh nezanechá Jeho duši v podsvětí. Přichází basista, aby nám popsal, jak příroda a lidská duše prožívaly okamžik, kdy byl Ježíš vzkříšen. I kdybyste nerozuměli němčině a nečetli si české libreto, našli byste v tom burácení hromu a viděli rozbouřenou řeku. Když vyprávěl, jak se Ježíš vznáší v povětří, slyšeli jste ševelit vánek...

A znovu sbor a jeho "Triumph!", bouřlivá radost ze zmrtvýchvstání. A už přichází tenor, aby před námi nechal projít smutné siónské ženy, které našly prázdný hrob, a setkávají se s Ježíšem. A něžný hlas sopránu vypovídá niternou zpověď Máří Magdalény, která nyní může utřít své slzy, protože se dočkala té největší radosti. Bas tuto scénu pak ještě povypráví jinými slovy. A už se vrací tenor se sopránem s povzbudivými slovy: "Těšiteli, Ochránce a Příteli lidí, jak obměkčí každá slza milosrdné Srdce tvé!" Tenor pak pokračuje Ježíšovou promluvou a sbor na závěr této části se jen ptá, kde je moc Smrti? Kde je vítězství Pekla? Byly oba poraženy.

Druhou část uvádí basista nádherným příběhem o emauzských učednících, kteří smutně odcházeli z Jeruzaléma a připojil se k nim na cestě Ježíš. Celou dobu k nim promlouval a oni ho poznali až při lámání chleba. A sbor nezapomíná znovu provolávat "Triumph!". A už nám tenor vypráví o tom, jak Ježíš přišel k jedenácti učedníkům a setkal se s Tomášem. Hned následují apoštolova radostná slova. Po sborovém triumfálním partu už nás tenorista přivádí na horu, abychom se rozloučili s Ježíšem, který se v závěru recitativu vznáší k nebi. Basistova radostná hřmějící árie vybízí k radosti a oslavě Boha a sbor bouřlivým finale s mnoha mimořádnými hudebními momenty zakončuje celé oratorium radostným Halleluja!

Celý tento překrásný příběh zazněl v podání vynikajících interpretů: nádherných sopránových partů se se svým jemným téměř andělským hlasem zhostila Michaela Šrůmová. Bach toho pro sólistku složil jen malou část, ale právě tu si budeme hodně dlouho pamatovat! Byla vynikajícím kontrastem k mužským partům.

Tomáš Kořínek nám povyprávěl relativně klidnější děje. Bylo nádherné ho poslouchat, jeho jemný hlas se naprosto hodil ke všem slovům, která zpíval. Nezapomenu na část vyprávějící o setkání Ježíše s Tomášem.

Roman Janál s basovou rolí naproti tomu působil jako velká bouře, svým silným hlasem a pohyby těla byl neustále v "akci", radoval se, truchlil s emauzskými učedníky, zářil nadšením, když s nimi poznal Ježíše... A když jste se na něj náhodou podívali mimo jeho party, viděli jste, jak si tu hudbu vyloženě vychutnává.

Ale hlavní "slovo" v celém koncertu měly sbor a orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka a Terezy Válkové. Z lidí vesměs mladšího věku po celou dobu vyzařovalo nadšení, chuť do práce a na tvářích jste našli úsměv. Takhle má vypadat interpretace hudby! Dělat to pro radost, s nadšením a užít si to spolu s diváky. To je hned úplně jiný zážitek!

Po závěrečném Halleluja se spustil bouřlivý potlesk, na nohou během chvilky stál celý sál a nepřestával a nepřestával. Bylo vidět a slyšet, že diváci na tyto koncert chodí velmi rádi. Jen se dotleskalo, už se ozývalo ze všech stran "krásný!". Už dlouho jsem nezažila, aby diváci přivítali potleskem kompletní sbor a orchestr a neskončili někdy v polovině nástupu. Co bych ještě ráda vyzdvihla, bylo české libreto k oratoriu, které jste mohli během koncertu sledovat. I bez hudby (i když o hodně ochuzený!) je to literární skvost.

Děkuji všem za nádherný zážitek a velmi příjemná setkání!

PS: Abych ještě dořekla to vajíčko, po koncertu jsem šla pozdravit paní Válkovou, která stála na chodbě se svými přáteli a ze sáčku jim nabízela malá čokoládová vajíčka. Nakonec jsem také jedno dostala. :-D Když už máme ty Velikonoce...

PPS: Sedla jsem do vlaku a z vedlejšího sedadla se ozvaly hlasy dvou dam: "Já jedu z divadla." "A já jsem byla v Besedním domě." Milovníci klasické hudby se prostě vždycky najdou. Sedly jsme si dohromady a s nadšením si vyprávěly své zážitky. "Divadelní" paní právě přicházela z Janáčkova divadla, kde hráli Haydnovo Stvoření. Takže baroko a biblická témata dneska nakonec stejně vyhrála nad hlučnou Kometou!

čtvrtek 24. dubna 2014

Jaroslav Sovinský: Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte (Takové jsou všechny) - základní vstupní informace před přenosem z MET



V sobotu 26. dubna 2014 se dostaneme k devátému přenosu v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery, a sice ke komické opeře (opera buffa), KV 588, o dvou dějstvích (osmi obrazech) W. A. Mozarta (1756 – 1791) „Così fan tutte“, plným názvem „Così fan tutte, o sia La Scola degli Amanti“ („Takové jsou všechny aneb Škola milenců“).

Uvedenou operou se v přenosech opět po nějaké době vracíme k Mozartově tvorbě, z jehož díla jsme dosud mohli shlédnout Dona Giovanniho (29.10.2011) a Tita (1.12.2012). Připomeňme rovněž, že k dalšímu Mistrovu dílu, Figarově svatbě, se dostaneme v příští sezóně (18.10.2014). K Mozartovu opernímu odkazu patří kolem dvaceti děl. Così fan tutte, kterou Mozart komponoval v r. 1789, patří k závěrečnému období Mistrovy tvorby, kdy vznikla jeho nejproslulejší díla z tohoto oboru: časově jí předchází Figarova svatba (1786) a Don Giovanni (1787), a po ní následovaly opery Titus a Kouzelná flétna (obě z r. 1791).  

Blíže k Mozartově operní tvorbě jsme se dostali již v souvislosti s přenosem Dona Giovanniho, podrobněji viz zde: http://www.operadream.com/2011/10/jaroslav-sovinsky-don-giovanni-nekolik.html

Libreto ke „Così fan tutte“ napsal benátský libretista a básník Lorenzo Da Ponte (1749 – 1838), který vytvořil libreta i k Mozartovým operám Figarova svatba a Don Giovanni. Ve Vídni mělo údajně „dojít k milostné aféře, která císaře Josefa II.“ (1741 – 1790, císařem Svaté říše římské byl od r. 1765, habsburským zemím vládl od r. 1780) „tak pobavila, že pověřil Da Ponteho, aby podle ní napsal libreto.“ Viz zdroj č. 1, str. 271. Tamtéž se uvádí, že libreto mělo být napsáno pro Mozarta. Toto je však poněkud zpochybňováno skutečností, že se v r. 1994 podařilo nalézt v Rakouské národní knihovně materiál (dva terzety zkomponované italským skladatelem Antoniem Salierim /1750 – 1825/, který v l. 1774-1792 působil jako ředitel italské opery u habsburského dvora, a takto patřil k hlavním představitelům italské opery ve Vídni), z něhož lze dovodit, že se Salieri pokoušel zmíněné libreto zhudebnit. Práci však ponechal nedokončenou. Situace se jeví spíše tak, že nejprve byla zakázka určena pro Salieriho, ale byť zahájil práci, brzy se zakázky zřekl, a tato přešla na Mozarta. Uvádí se (zdroj č. 2, str. 66), že Mozart dílo komponoval jen nerad a „podlehl jen potřebě peněz“; v době vzniku opery byl ve velkých finančních potížích; již v říjnu r. 1790 musel dát do zástavy nábytek. Jeho žena Constanze byla v té době nemocná a léčila se v drahých lázních. V listopadu 1790 také porodila Mozartovi páté dítě, které však krátce po porodu zemřelo. Nic z těchto osobních nesnází a smutných událostí se však neprojevilo „v Mozartově jiskřivé partituře, jedné z jeho nejokouzlujících.“ Viz zdroj č. 6, str. 189.  

Pokud jde o libreto, dodnes se nepodařilo prokázat, „zda Da Ponte vycházel z nějakých literárních pramenů.“ (viz zdroj č. 1, str. 271). V opeře se objevuje téma výměny snoubenců, které lze nalézt např. v Boccacciově Dekameronu nebo Shakespeareově Cymbelínovi. V díle lze najít i prvky ze Shakespearova díla „Zkrocení zlé ženy“ a prvky mýtu o Prokridě z Ovidiových Proměn. Případně se uvádí, že bylo libreto vytvořeno „pravděpodobně podle Ariostova Zuřivého Rolanda (1516), který vznikl na motivy příběhu o Kefalovi a Prokridě“ z Ovidiových Proměn. Viz zdroj č. 3, str. 536. Mozart začal operu komponovat koncem listopadu 1789 a „již 21.1.1790 se uskutečnila první orchestrální zkouška.“ Premiéra „Così fan tutte“ se uskutečnila ve vídeňském Burgtheatru 26. ledna 1790. „O úspěchu premiéry, která se konala uprostřed karnevalu, je toho málo známo.“ Viz zdroj č. 1, str. 271. Ovšem uvádí se i toto: „Premiéra přináší Mozartovi velký osobní úspěch. Vyskytují se ale hlasy, pro které je trnem v oku nejen velkorysost námětu, nýbrž také zjevně intelektuální rys díla. Kromě toho není obsazení ve všech bodech ideální – obzvláště obě velké ženské role nejsou obsazeny podle Mozartových představ.“ Viz zdroj č. 5, str. 50. Po premiéře se konaly čtyři reprízy, ale další provádění bylo zastaveno v souvislosti s úmrtím Mozartova příznivce, císaře Josefa II. (20. února 1790) a následným obdobím smutku u císařského dvora (divadla byla uzavřena). K dalším pěti představením pak došlo až v období od června do srpna. Pak opera „z programu vídeňského Burgtheatru na určitou dobu dobu zmizela.“ Viz zdroj č. 1, str. 271. Ve Vídni pak již nebyla opera do konce Mozartova života uvedena (připojme též, že ani ostatní Mozartovy opery „se v posledním roce jeho života na programu císařského divadla ve Vídni neobjeví“ - viz zdroj č. 5, str. 50). Za Mozartova života se Così fan tutte objevila kromě Vídně jen v Praze (v r. 1791, v italštině). Později se opera objevila na německých jevištích (v četných překladech a zpracováních; „Mozartova hudba se hrála na texty Shakespearea a Calderóna; teprve překlad Hermanna Leviho, který se hrál r. 1897 v Mnichově za řízení Richarda Strausse, vycházel z původního znění“ – viz zdroj č. 1, str. 272) a dalších světových scénách; mj. se objevila v britské premiéře v květnu 1811 v londýnském King´s Theatre a v americké premiéře v Metropolitní opeře (24. března 1922). V češtině měla svoji premiéru 9.1.1831 v pražském Stavovském divadle (dirigoval František Škroup – viz zdroj č. 1, str. 271). Námět opery, který nijak neurážel vídeňské obecenstvo na konci 18. století, byl  v 19. a na počátku 20. století považován za choulostivý. Opera byla uváděna jen zřídka a v podobě, aby neutrpěla mravnost. Po II. světové válce se stala pevnou součástí operního repertoáru a v současné době je běžně uváděna na světových scénách.     

V opeře, jak známo, se objevuje šest sólových postav, z toho tři muži s poměrně běžnými jmény (Alfonso, Ferrando a Guglielmo /tj. Vilém/), a tři ženy, jejichž jména mohla být vytvořena vzhledem k charakteru příslušné postavy. Jméno Fiordiligi mohlo být odvozeno od „fior(e)“ – italsky „květ“ a „ligio“ (it. „věrný, oddaný“); tj. „fior(e) di ligi“ (volněji tedy: „květ věrnosti“), což by mohlo odkazovat na (alespoň zpočátku) podstatně větší věrnost, než je tomu u její sestry. Dosti podobně tomu bude, pokud druhou část jména odvodíme od podstatného jména „diligenza“ (mj. svědomitost). Jméno Dorabella může mít v základu sloveso „dorare“ (pozlatit) a přídavné jméno „bella“ (krásná) či podstatné jméno „bella“ (kráska). Případně se v první části slova spatřuje spojení „d´ora“ (může znamenat mj. „od nynějška“); tj. buď jméno znamená „zlatem /pokrytá/ kráska“ nebo „od nynějška /zase/ krásná /též milá/“, v čemž lze spatřovat (je-li tomu rozuměno tak, že je Dorabella živější než její sestra) její větší náchylnost k pokušení. Někdy však bývá jméno Dorabella spojováno i s přídavným jménem „adorabile“ (roztomilý, rozkošný). Jméno Despina může být spojeno se slovy „de“ (ve staré italštině „od“) a „spina“ (trn); volně tedy cca „pichlavá“, což odpovídá její povaze (jak se snaží obě své paní přesvědčit, že v lásce nemusejí být tak stálé). Její jméno však bývá spojováno i s řeckým „Despoina“ (výraz znamená „paní“), což bylo jméno dcery bohyně úrody Démétér a boha moří Poseidóna, uctívané v řecké Arkádii (výraz je odvozován od řeckého výrazu „des-potnia“ znamenajícího „paní domu“); tomu by mohlo odpovídat to, že si Despina (ač komorná) pro jeden jediný den vede ve vztahu vůči Fiordiligi a Dorabelle jako ta, která je obě tak trochu ovládá. 


Opera Così fan tutte je založena na áriích, ansámblech a sborech, dohromady v počtu 31 čísel (z toho 18 v prvním dějství) s recitativy. „Ansámbly výrazně převažují nad áriemi (18:12). Jestliže doposud spolu kontrastovaly jednající postavy, nyní se kontrast přesunuje do jejich nitra, do střetu pravých a předstíraných citů, zdání a skutečnosti. Mozartova hudba v této opeře obsahuje v každé notě veselost i vážnost, skutečný cit i komiku, realistický výraz i nadsázku. Cožpak není patetické přehánění Dorabellina smutku (árie „Když i ten lásky žal mne zcela sklátí“) nebo doklad stálosti Fiordiligi (árie „Stále pevně, jako mocná skála“) parodií žánru opery seria a současně zobrazením  „skutečného citu“? Dílo vrcholí kadencí: „Takové jsou všechny.“ Da Ponte má na mysli ženy, Mozart také trochu muže. Tímto motivem končí rovněž předehra, která již naznačuje všechny zmatky. „V této nádherné hudbě je stále přítomna skrytá melancholie, která ji vyvolala v život, a v níž se láska i výsměch lásce slučují v jedno.“ (Wolfgang Hildesheimer)“ Viz zdroj č. 1, str. 272. Mozart „vytvořil z nepříliš zdařilého libreta skvostnou buffu, svou nejvtipnější operu (K. Böhm). Výrazně jsou odlišené jednotlivé postavy, vznětlivá Dorabella, lyričtější Fiordiligi, měkký Ferrando a mužný Guglielmo. Obě sestry jsou obdařeny dvěma velkými áriemi, vedle oslnivých sólistických čísel zaujmou v opeře rozsáhlé ansámbly.“ Viz zdroj č. 4, str. 108. „Nová je na opeře Così fan tutte stavba díla, která v mnohém připomíná comedii dell´arte: jako by oba zaměněné milenecké páry visely jako loutky na nitkách, za které tahá starý Don Alfonso, jenž je příkladně charakterizován hudbou a textem, i když jeho role sestává převážně z recitativů. Jeho pomocnice Despina vypadá, jako by vystoupila z komedie Carla Goldoniho“ (1707-1793). „Oba páry se od sebe značně liší svými rozdílnými temperamenty. “ Viz zdroj č. 5, str. 50. „Přes to, že zachovává ráz komické opery v italském slohu, na mnoha místech své partitury“ Mozart „povýšil námět do vysoké polohy citové. Jeho zhudebnění, mistrovské a vytříbené, nejenže podává ucelené tvary hudební, arie, scény a ensembly, nýbrž i výraznou hudbou charakterisační převyšuje námět“ (komedie se záměnami osob v převlecích, frivolní žert rokoka) „a jeho hodnotu.“ Viz zdroj č. 2, str. 66.

Ke zpracování předchozího textu byly použity zejména tyto zdroje:

1) Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta, Praha, 1996;
2) Hostomská A., Opera – Průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1955;
3) Warrack J. - West E.: Oxfordský slovník opery, Iris - Knižní klub, Praha 1998;
4) Trojan J., Dějiny opery, nakl. Paseka, 2001; 
5) Zöchling D., Kronika opery (příspěvek o vzniku a premiéře opery Così fan tutte s názvem „Così fan tutte vzbuzuje    
     pohoršení u dvora“), Fortuna Print, Praha, 1999;
6) Eaton Q., Opera, a pictorial guide, Abaris Books, New York, 1980. 


Osoby a hlasové obory:
Fiordiligi (mlado-dramatický, též dramatický soprán či dramatický koloraturní soprán) a Dorabella (dramatický mezzosoprán, též dramatický alt), dámy z Ferrary žijící v Neapoli, sestry; Guglielmo, Fiordiligin nápadník (lyrický baryton), a Ferrando, Dorabellin nápadník (lyrický tenor), důstojníci; Despina, komorná obou dam (lyrický koloraturní soprán, též subreta); don Alfonso, starý filosof (charakterní baryton či charakterní bas, též bas buffo). Sbor: vojáci, sloužící, námořníci, dámy a pánové, svatební hosté a lid. Děje se v Neapoli na konci 18. století (bývá uváděna i polovina 18. století). Zpracováno podle Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 300-301, s přihlédnutím k dalším zdrojům. Hlasové obory výše uvedené odpovídají modernější (více odstupňované) klasifikaci, která vznikla až po mozartovské epoše. U Mozarta se objevuje obecnější vymezení: všechny tři ženské role jsou soprány, Ferrando je tenor a Guglielmo s donem Alfonsem jsou basy. Don Alfonso je v současné době často zpíván barytonem, a Dorabella téměř vždy mezzosopranistkou (občas zpívá mezzosopranistka i Despinu). V ansámblech leží Guglielmova hudební linie níže než linie dona Alfonsa, proto Guglielma někdy zpíval basista.   

Libreto opery (italsky, německy, anglicky, španělsky) viz zde:

Obsah:
(podle materiálu dodaného Metropolitní operou, překlad z angličtiny a ruštiny, s přihlédnutím k dalším zdrojům):

První dějství: Neapol na konci 18. století. Jednoho brzkého rána vychvalují dva mladí důstojníci, Ferrando a Guglielmo, krásu a věrnost svých nevěst, sester Dorabelly a Fiordiligi. Jejich starší přítel, filosof don Alfonso, však trvá na tom, že ženská stálost je jako fénix: všichni tvrdí, že existuje, ale nikdo ho nikdy neviděl. A navrhuje oběma přátelům, aby s ním uzavřeli sázku o sto sequinů (dukátů): pokud mu oba dají jeden den a budou dělat všechno tak, jak jim nařídí, Alfonso jim dokáže, že se jejich milé nijak neodlišují od všech ostatních žen - i ony jsou nestálé. Oba Alfonsovi přátelé se sázkou souhlasí a hned poté, jisti si věrností svých nevěst, myslí na to, jak naloží se svou výhrou.

Fiordiligi a Dorabella si v poklidu prohlížejí miniatury s vyobrazením svých nápadníků a oddávají se radostnému snění o brzkém sňatku. Tu se před nimi objevuje Alfonso, který již začal naplňovat svůj plán, a nese jim hroznou zprávu: oba jejich nápadníci se musí vrátit ke svému pluku. Přicházejí Ferrando s Guglielmem, předstírají hluboký zármutek, že musí opustit své milované, a následuje dlouhá scéna loučení. Když pak oba důstojníci odcházejí, jejich nevěsty i s Alfonsem jim přejí šťastnou cestu. Alfonso myslí na další plány a je si jistý, že sázku vyhraje.  

Despina, komorná Fiordiligi a Dorabelly, si stěžuje na to, kolik práce se jí v domě nakupilo. Poté se objevují obě její paní, zarmoucené odjezdem svých ženichů. Dorabella dá plný průchod svému zoufalství, avšak Despina jí radí, aby na starou lásku zapomněla a našla si novou, se slovy, že „Všichni muži jsou nestálí. Nejsou hodni ženské věrnosti.“ Obě její paní však její názory na lásku pohněvaně zavrhují a odejdou. Tu se opět objevuje Alfonso a začíná naplňovat další část svého záměru: s pomocí Despiny, kterou si získá úplatkem, nechává k jejím paním uvést dva exotické hosty (ve skutečnosti jde o Ferranda a Guglielma v přestrojení za „Albánce“), a oddechne si, když zjistí, že je Despina nepoznala. Obě sestry jsou pobouřeny, když spatří ve svém domě dva neznámé muže. Nezvaní hosté dávají najevo své nadšení pro obě dámy; podle Alfonsova plánu se každý z nich dvoří nevěstě toho druhého. Dámy však jejich dvoření odmítají. Fiordiligi dokonce srovnává svou věrnost se skálou za bouře. Oba důstojníci jsou si jisti, že sázku vyhrají, ale Alfonso jim připomíná, že do večera je ještě daleko. Ferrando pak zjevuje své city, jež chová k milované Dorabelle, a nato oba důstojníci odcházejí, aby čekali na další Alfonsovi příkazy. Despina, která dosud nemá podezření, kdo se skrývá pod maskou „cizinců“, pak spolu s Alfonsem kuje plány na večer.       

Obě sestry se stále trápí nepřítomností svých ženichů. Tu se „cizinci“ vracejí a předstírají, že ze žalu nad tím, že byli odmítnuti, požili jed. Fiordiligi s Dorabellou k sobě volají Despinu, která je zde zanechává spolu s „postiženými“, aby se o ně zatím postaraly, než spolu s Alfonsem přivedou lékaře. Oba „cizinci“ mají vniklou situaci za velmi zábavnou. O chvíli později se vrací Despina, převlečená za lékaře, a s pomocí magnetu předstírá, že z těl obou „cizinců“ vytahuje jed. Pak žádá, aby obě její paní pečovaly o „pacienty“ až do jejich uzdravení. Tito se uzdravují kupodivu rychle a k plnému uzdravení prosí o polibek. Sestry sice odmítají, avšak vychází najevo, že působením dalšího dvoření začínají mít o oba „cizince“ zájem a o oba důstojníci začínají být na pochybách. 

Druhé dějství: Nastal večer. Despina kárá obě své paní za tvrdohlavost a poučuje je, jak má žena zacházet s muži. Dorabellu se jí podaří přesvědčit, že na malém flirtu není nic špatného. A Fiordiligi se k tomu souhlasně připojuje. A oba ctitele si sestry mezi sebou rozdělí, a to přesně podle Alfonsova záměru: každá si vybírá ženicha té druhé. 

Alfonso připravil v zahradě pro obě sestry romantické dostaveníčko. Po krátkém poučení o tom, jak si počínat při dvoření, zanechávají Alfonso s Despinou obě sestry s „cizinci“ o samotě. Guglielmovi, který se dvoří Dorabelle, se zdaří nahradit miniaturu Ferranda, kterou u sebe Dorabella nosí, vlastním dárkem, zlatým srdíčkem. Ferrandovi se s Fiordiligi tak lehce nedaří, ale když pak Fiordiligi zůstane sama, proviněně si přiznává, že Ferrando pohnul její srdce.

O něco později si oba důstojníci vyměňují své dojmy z právě proběhlých událostí. Ferrando si je jist, že sázku vyhráli. Guglielmo rád slyší, že mu Fiordiligi zachovala věrnost, avšak neví, jak říci Ferrandovi o nestálosti Dorabelly. Když se nakonec odhodlá a ukáže mu miniaturu, které se zmocnil u Dorabelly, je Ferrando zlostí bez sebe. Guglielmo, který přijal Alfonsovu filosofii, ze všeho obviňuje ženskou povahu, avšak jeho přítele to neuklidní. Pak se Guglielmo obrátí na Alfonsa, aby mu vyplatil jeho část výhry, avšak Alfonso mu připomene, že den ještě neskončil.     

Fiordiligi vyčítá Dorabelle její nestálost, ale sama se nakonec přiznává, že její srdce nyní také patří neznámému. Dorabella ji přesvědčuje, aby se svým citům plně oddala; říká, že láska je zlodějíček, který odměňuje ty, kdož ho poslouchají, ale trestá všechny ostatní. Když pak Fiordiligi zůstane o samotě, rozhodne se, že uteče za Guglielmem do války, ale Ferrando, který usiluje o naplnění podmínek sázky, učiní poslední pokus, aby ji získal, a tentokrát je úspěšný. Guglielmo kvůli tomu zuří, ale Alfonso mu radí, aby se dal na cestu odpuštění: „Taková je ženská povaha“, řeknu mu, (neboť) „podvedený muž musí vinit jen sebe“. S příchodem noci pak slibuje, že najde řešení nastalé situace: má v plánu dvojitou svatbu.     

Vlastní plán na dvojitou svatbu má i Despina. Sestry vyslovily svůj souhlas s tím, že si vezmou „cizince“, a Despina teď musí najít pro tento účel notáře. K svatbě je nakonec vše připraveno: objevuje se Alfonso spolu s notářem (je to opět převlečená Despina). Fiordiligi a Dorabella podepisují svatební smlouvu, ale právě v té chvíli zvuk vojenského pochodu ohlašuje, že se pluk jejich někdejších milých vrací do města. V hrůze sestry ukrývají své nové manžely a připravují se na příchod Ferranda a Guglielma. Když se oba důstojníci již bez převleku objevují, sestry začínají být silně neklidné. A když pak oba objeví svatební smlouvu, obviňují obě sestry z nevěry a hrozí pomstou. Nakonec sestrám zjeví, kdo se skrýval za maskami „cizinců“. Despina chápe, že jí Alfonso odhalil jen polovinu svého záměru a snaží se utéci. Fiordiligi a Dorabella prosí o odpuštění. Alfonso vybízí všechny čtyři milence, aby si z toho, co se odehrálo, vzali ponaučení. Den končí chvalozpěvem na oslavu rozumu a moudrosti.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pozn. (viz Eaton Q., Opera, a pictorial guide, Abaris Books, New York, 1980, str. 192):
„Dívky prosí o odpuštění, avšak není jasné od koho. Mozart nás ponechal bez jakéhokoliv náznaku, zda se původní páry dají opět dohromady, nebo zda budou zachovány nově vzniklé známosti. Konvenčnější diváci budou pro první variantu; odvážnější budou tvrdit, že ti čtyři našli skutečnou hloubku citů až v pozdějších zkušenostech, a naučili se od svých nových partnerů, jakou může být opravdová láska. Ať je to jakkoliv, hádanka je krásná tím, že se o ní přemýšlí. Když nic jiného, pokud přijmeme výměnu, dostanou se nám k sobě tenor a soprán, a baryton a mezzosoprán.“
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 21. dubna 2014

Co takhle dát si... BACHA?



Dovoluji si pozvat všechny milovníky nádherné barokní hudby a kvalitních provedení na Velikonoční koncert v cyklu Bacha na Mozarta! v sobotu 26. dubna v 19:30 do kostela sv. Tomáše v Brně:

PROGRAM:
C. P. E. Bach: Die Auferstehung und Himmelfahrt Jesu, (H.777) 
oratorium pro sóla sbor a orchestr

ÚČINKUJÍ
Czech Ensemble Baroque
Soli: M. Šrůmová – soprán, T. Kořínek – tenor, R. Janál – baryton
Sbormistr: Tereza Válková
Koncertní mistr: Peter Zajíček
Dirigent: Roman Válek

S tímto vynikajícím sborem a orchestrem jste se mohli setkat již v recenzích na Krále Artuše, Mesiáše a Českou mši vánoční.

Pro zájemce jsou vstupenky stále k dispozici za 400,-, 300,- a 200,- korun. http://www.ticketportal.cz/performance.aspx?idp=1284698


sobota 19. dubna 2014

Eva Kolářová: Dvořákova kantáta Stabat mater v Obecním domě




Kantáta Stabat mater, 58. dílo Antonína Dvořáka, zazněla ve velikonočním čase v provedení Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK ve dnech 16. a 17. dubna ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Po Verdiho Requiem to pro mě byl po necelém týdnu další večer s jedním z vrcholných děl duchovní tvorby. 

Melodická bohatost a vroucnost Dvořákovy hudby a výborná interpretace udržely pozornost posluchačů po celou dobu trvání skladby. Bylo slyšet, že pan dirigent Lenárd dílo důvěrně zná, pěvecké výkony i zvuk orchestru byly přesvědčivé.   
  
Tentokrát nebylo slyšet tolik nepříjemného kašlání, ale vadí mi, když si někteří návštěvníci (převážně „turisté“) přinesou do koncertní síně plastové lahve s pitím, batohy a bundy. Ty si mnozí svléknou a odhalí různobarevná trička s nápisy. Je to, myslím, neúcta k prostředí i k umělcům a jistě nejsem sama, komu to vadí. Možná by na vstupenkách mohlo být upozornění na konvenci společenského oděvu.              

Antonín Dvořák: Stabat mater
1.      Stabat mater dolorosa
2.      Quis et homo, qui non fleret
3.      Eia Mater, fons amoris
4.      Fac, ut aredat cor meum
5.      Tui nati vulnerati
6.      Fac me vere tecum flere
7.      Virgo virginum praeclara
8.      Fac, ut portem Christi mortem
9.      Inflammatus et accensus
10.  Quando corpus morietur

Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK
Dirigent: Ondrej Lenárd

Sólisté:
Dana Burešová – soprán
Veronika Hajnová – alt
Tomáš Černý – tenor
Jiří Sulženko – bas

Pražský filharmonický sbor
Sbormistr: Lukáš Vasilek

Smetanova síň Obecního domu v Praze
17. duben 2014

středa 16. dubna 2014

Hudba Bohuslava Martinů rozezní nové centrum SONO!




Tisková zpráva 28.3.2014

Slovanský komorní ansámbl, mužský pěvecký sbor Láska opravdivá a Taneční soubor Hradišťan se 30. dubna představí v Brně, aby společně uvedli premiéru velkého projektu „Chléb náš vezdejší“. V jeho rámci zazní tři kantáty Bohuslava Martinů – Polní mše, Proroctví Izaiášovo a Hora tří světel. Tato díla propojuje hluboký duchovní obsah plný otázek, které si během svého života klade každý z nás. Do tanečního zpracování Hradišťanu bude patřit také působivé svícení, kostýmy a budou do něj pohybově zapojeni pěvečtí sólisté i sbor. Dirigentem tohoto projektu je Tomáš Krejčí, choreografkou a režisérkou Ladislava Košíková a režijním spolupracovníkem Tomáš Pilař. V sólových rolích vystoupí Hana Škarková (soprán), Veronika Demlová (alt) a Jiří Miroslav Procházka (baryton).

Celkově vystoupí více než 70 umělců a svůj záměr předvedou soubory i divákům v Uherském Hradišti, a to hned další den, tedy 1. května. Brněnská premiéra proběhne v nově otevřeném multifunkčním centru SONO a II. Premiéra v uherskohradišťském Domu kultury. Projekt vznikl za podpory Nadace Bohuslava Martinů.

30.4.2014 Sonocentrum Brno (Veveří 115) v 19:30
1.5.2014 Dům kultury Uh. Hradiště (Hradební 1198) v 19:30

Rezervace vstupenek na skansambl@gmail.com
laskaopravdiva.cz