středa 12. března 2014

Jaroslav Sovinský: Jules Massenet: WERTHER (základní vstupní informace před přenosem z MET)



V sobotu 15. března 2014 se dostaneme k sedmému přenosu v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery, a sice k opeře (lyrickému dramatu - drame lyrique) o čtyřech dějstvích v pěti obrazech francouzského skladatele J. Masseneta (1842 – 1912) „Werther“; libreto (ve francouzštině) napsali francouzští libretisté Édouard Blau (1836 - 1906), Paul Milliet (1855 - 1924) a Georges Hartmann (1843 - 1900) podle románu německého spisovatele Johanna Wolfganga von Goetha (1749 - 1832) „Utrpení mladého Werthera“ („Die Leiden des jungen Werthers“), poprvé publikovaného r. 1774. Hartmann nejspíše sestavil scénář a vlastní libreto napsali Blau s Millietem.

Premiéra Werthera se uskutečnila ve Dvorní opeře (Hofoper) ve Vídni, dne 16. února 1892, v německém překladu německého hudebního publicisty Maxe Kalbecka (1850 – 1921) s použitím originálních citací Goethovy předlohy. Ve francouzštině byla opera poprvé uvedena 27. prosince 1892 v Ženevě, ve Francii premiéru této opery uskutečnila Opéra-Comique 16. ledna 1893 v pařížském Théâtre Lyrique.

Operou Werther se v přenosech z Metropolitní opery vracíme po jisté době opět k Massenetově operní tvorbě. Připomeňme si, že v přenosech jsme již od tohoto skladatele měli možnost shlédnout jeho opery Thaïs (20. 12. 2008) a Manon (7. dubna 2012). V souvislosti s přenosem Manon jsme se věnovali podrobněji i Massenetově operní tvorbě (viz níže uvedený odkaz): http://www.operadream.com/2012/04/jaroslav-sovinsky-jules-massenet-jeho.html

Nadále si tedy uveďme jen některé další informace k Wertherovi. Tato opera patří spolu s Manon (komponováno v r. 1883, premiéra v následujícím roce) a Thaïs (komponováno v l. 1893-1894, premiéra r. 1894) k nejznámějším Massenetovým operám; (opery začal Massenet komponovat cca r. 1865, kompozice uvedených tří oper včetně Werthera spadá do střední fáze jeho tvorby; před Wertherem pracoval skladatel již na cca 15 operních dílech). Werthera Massenet zkomponoval v l. 1885-1887; r. 1887 ho předložil řediteli pařížské Opéry-Comique, který však operu odmítl, z důvodu, že má příliš chmurný obsah. Když pak Opéra-Comique vyhořela (25. května 1887) a Massenet se věnoval jiné operní práci, byl Werther skladatelem odložen stranou, dokud nepožádala vídeňská Opera, díky úspěchu opery Manon (uvedena ve Vídni r. 1890) Masseneta o nové dílo. Tak se stalo, že se premiéra Werthera odehrála v únoru r. 1892 ve Vídni (představení bylo velmi úspěšné, skladatel byl přítomen). Premiéra v Paříži v příštím roce však nebyla výrazným úspěchem a v následujícím roce byla opera stažena z repertoáru. V r. 1903 byla opětně Opérou-Comique nastudována a od té doby se datuje její světová popularita (v Paříži samotné byla uvedena více než 1300-krát). Podrobněji viz zdroj č. 1.

Kromě již uvedených provedení připomeňme též premiéru v USA, která se uskutečnila 29. března 1894 v Chicagu (hostování newyorské Metropolitní opery). V samotném Metropolitní opeře v New Yorku byl Werther poprvé uveden 19. dubna téhož roku. 11. června 1894 byla opera v britské premiéře uvedena (s vlažným přijetím) v londýnské Covent Garden. Též roku byla uvedena mj. v Miláně a New Orleans. V r. 1901 (13.1.) se uskutečnila premiéra Werthera v pražském Národním divadle (překlad V. J. Novotný). R. 1902 Massenet upravil titulní tenorovou roli pro italského barytonistu Mattia Battistiniho (1856 - 1928); zpíval tuto roli téhož roku v Petrohradu. V současné době je Werther stále pravidelně uváděn na světových jevištích.

Jak již výše zmíněno, Massenetova opera vychází z Goethova románu „Utrpení mladého Werthera“ (byť s jistými pozměněními), který odráží něco z Goethových vlastních zážitků (prožitek vlastní nenaplněné lásky) a ze zážitků lidí, které znal. V r. 1772 se třiadvacetiletý Goethe „zamiloval do Charlotty Buffové, dcery wetzlarského správce, která si však vzala Johanna Christiana Kestnera“; v téže době se jejich přítel „Karl Wilhelm Jerusalem zastřelil pro lásku k vdané ženě pistolemi patřícími Kestnerovi (dopis, který odeslal, s prosbou o jejich zapůjčení, se zachoval, a je citován doslovně jak v románu, tak v opeře).“ V románu, stejně jako v reálném životě, však „Charlotte neslíbila své umírající matce, že si vezme Alberta, ale činí tak bez možnosti volby, a podobně Albert neměl ponětí, proč Werther/Jerusalem žádají o pistole“. Odlišnost oproti románu je i v závěru opery, kde se objevuje scéna Werthera umírajícího Charlottě na rukou, zatímco v románu Werther umírá o samotě. Viz zdroj č. 1. Připomeňme také, že Goethův román měl silný vliv na Goethovy současníky a období romantismu a ovlivnil dokonce styl oblékání a chování. „Mladí muži si oblíbili Wertherův modrý kabát a žluté pumpky a někteří dovedli své životy k podobnému závěru, možná podle jeho příkladu.“ Viz zdroj č. 2.

„Utrpení mladého Werthera“ bylo brzy dramatizováno a na přelomu 18. a 19. století se objevila i jeho operní zpracování (Rodolphe Kreutzer - 1792, Vincenzo Puccita - 1802). Goethův román, „který předznamenal romantickou epochu“, zhudebnil Massenet „v době realistických tendencí, které často přesahovaly až do oblasti výrazu naturalistického. Massenet, který už svou „Manon“ uměl zachytit atmosféru podobného druhu, vytvořil ve „Wertherovi“ dílo typického střídání nálad, nesmírné melancholie, místy až sentimentality. Zvláštní předností Massenetovou je široký symfonický podklad díla, pracující nejen s příznačnými motivy, ale i s odstíny zvukomalebnými a ilustrativními. Druhou předností je psychologické chápání postav a jejich činů. Každá z hlavních postav, zejména Werther a Lotta, jsou hudebně dramaticky vypracovány do nejmenších podrobností. Dílo svou nesmírnou citovostí získalo si ohromnou oblibu po celém světě.“ Viz zdroj č. 3, str. 244-245. „Massenet zhudebnil Goethovu předlohu důsledně prokomponovaným způsobem a s využitím příznačných motivů. Výrazně odlišil vášnivého Werthera od melancholické Lotty, milostný příběh vyjádřil s důrazem na psychologickou stránku vývoje hlavních postav. Role orchestru je mnohotvárná, od jemně pastelového podbarvení děje až po široce založené plochy vášnivého výrazu.“ Viz zdroj č. 4, str. 138. „Libreto opery je jedním z nejlepších, která Massenet získal.“ … Panteismus (vyjádřený ve Wertherově árii I. dějství, kde velebí přírodu – tato árie „verbálně vytváří ozvěnu Ave Maria jako náznak romantického panteismu“, viz zdroj č. 2) a „buržoazní křesťanské hodnoty jsou zajímavě propleteny. … V žádné jiné Massenetově opeře není melodická inspirace tak bohatá … Werther je stále v podstatě číslová opera, podobně jako Manon, …. avšak je zde jen velmi málo pasáží, v nichž jsou hlasy slyšet společně, a čísla sama jsou obratně umístěna v bezešvém toku toho, co je … prokomponovaným konverzačním dílem.“ Viz zdroj č. 1.

„Již krátký orchestrální úvod přenáší posluchače do chmurně blouznivé nálady, která v opeře převládá. Leitmotivicky prostoupený orchestrální part je vášnivě naléhavý a je protkán mnoha instrumentálními sóly. Všem hlavním postavám jsou přiřazeny motivy, přičemž instrumentální část partitury obsahuje všechny myslitelné odstíny od jemných pastelových barev až k divoké bouři. Kromě výrazných motivů připomíná Wagnera i dramatické rozpracování. Uzavřená forma árií – až na jednu výjimku – je opuštěna ve prospěch monologického řešení, takže jednotlivé akty vynikají maximální sevřeností a jednotou. Wertherova tematika je bezvýchodně vášnivá, zatímco Lottina hudba se ve své melancholii ostře odráží od hravých témat její sestry Sofie. Jedinou árií v obvyklém smyslu je Wertherova pověstná Pourquoi me réveiller? …, přičemž dvoustrofová forma motivicky vyplývá z toho, že Werther předčítá Ossianovu báseň. Díky tomuto obratnému tahu se Massenetovi podařilo zařadit kulminující melodii na vhodném místě. Scéna Wertherovy smrti, jíž předchází strhující orchestrální intermezzo, je vypracována přímo způsobem wagnerovské smrti z lásky.“ Viz zdroj č. 5, str. 259. Ve Wertherovi se objevuje „celková temnota zabarvení v častém užití dolních (poloh) žesťů a dřevěných dechových nástrojů, jež někteří považovali, možná povrchně, za wagnerovské; Massenet nikdy znovu neriskoval (použití) tak chmurného vše prostupujícího tónu, možná vycházeje z váhavého přijetí Werthera v Paříži, jak před, tak ihned po tamějším prvním představení.“ Viz zdroj č. 1.      


Osoby a hlasové obory:

Werther, básník ve věku 23 let (tenor); městský správce (francouzsky „Le Bailli“), vdovec, ve věku 50 let (bas či baryton); Charlotta (Charlotte, zkráceně Lotta), správcova dcera ve věku 20 let (mezzosoprán); Sofie (Sophie), její sestra ve věku 15 let (soprán); Albert, Charlottin snoubenec, ve věku 25 let /uváděn i věk 31 let/ (baryton); Schmidt (tenor) a Johann (bas či baryton), správcovi přátelé; Brühlmann, mladý muž (tenor, uvádí se i baryton); Käthchen, mladá dívka, Brühlmannova snoubenka (soprán, uvádí se i mezzosoprán); šest dalších správcových dětí - Clara, Fritz, Gretel, Hans, Karl, Max (dětské hlasy); obyvatelé Wetzlaru, hosté, sluhové (němé role); v opeře se neobjevují sbory. Děje se v okolí Frankfurtu (specifikován je Wetzlar, který se od Frankfurtu nachází 50 km na sever) od července do prosince r. 1780 (uváděno i v 80. letech 18. století, koncem 18. století či r. 1772). V literatuře se uvádí i jako místo konání okolí Wetzlaru a mezi rolemi obyvatelé Wahlheimu (což je fiktivní ves modelovaná podle dnešní městské části Wetzlaru zvané Garbenheim; ve Wahlheimu se odehrává děj Goethovy předlohy). V nastudování Metropolitní opery je děj přesunut do 90. let 19. století. Zpracováno podle zdroje č. 3, str. 244, s přihlédnutím k dalším zdrojům.

V nastudování Metropolitní opery bude obsazení rolí následující: Werther: Jonas Kaufmann; Charlotta: Sophie Koch; Sofie: Lisette Oropesa; Albert: David Bižić; městský správce: Jonathan Summers. Dirigent: Alain Altinoglu; režie: Richard Eyre; výprava: Rob Howell; světelný design: Peter Mumford; video-design: Wendall K. Harrington; choreografie: Sara Erde. Plné obsazení bude uvedeno, jakmile se objeví na stránce Metropolitní opery. Premiéra nového nastudování, které bude přenášeno, se konala 18. února 2014.


Libreto opery (francouzsky, německy a španělsky) viz zde: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp



Libreto opery (v ruštině) viz zde: http://libretto-oper.ru/massenet/werther


Pořadí hlavních partií opery (citováno podle zdroje č. 3, str. 246, překlad V. J. Novotný, upraveno a doplněno):
   

„Předehra (velmi lyrická hudba široké melodie).

I. dějství:

Arie Werthera: Ó, jak milo zde dlíti, mír oblétá mé spánky.

„Svit luny“.

Scéna Charlotty a Werthera: Nuž, rozlučme se již.


II. dějství:   Meziaktní hudba „Pod lipami“. (souvisí s tím, že Werther pak zahlédne Alberta s Charlottou pod lipami u kostela)

Duet Johanna a Schmidta: Vivat Baccchus, semper vivat!

Arie Alberta: Po boku tvém blažený jsem.

Arie Werthera: Ji vzal si jiný muž!

Scéna Alberta a Werthera: Jasná zář do mé duše svítí.

Píseň Sofie: Byl ranní čas, sotva že svítá.

Arie Werthera a scéna s Charlottou: Ó, nikdy víc té vzpomínky se nezbavím.



III. dějství:

Meziaktní hudba.

Monolog Charlotty nad dopisy: Werther, Werther! Již marně sobě skrývám.

Scéna Charlotty a Werthera: Hle, zde jsem, znovu zas jako dřív. – Werther cituje z Ossiana: „Proč budíš mne…“ („Pourquoi me réveiller…“); tato Wertherova árie patří k nejslavnějším částem opery.

IV. dějství:
Hudba k němému obrazu: „Vánoční noc“. (Charlotta běží nocí k Wertherovu domu, aby Werthera zachránila).
Scéna ve Wertherově pokoji s vánočním zpěvem dětí; Charlotta: Ó Bože! Krev!


Obsah (zpracováno podle materiálu dodaného Metropolitní operou, z angličtiny a ruštiny, s přihlédnutím k dalším zdrojům):

Viz zde: http://metoperafamily.org/metopera/season/synopsis/werther

První dějství: Wetzlar v Německu v 90. letech 19. století. Je červencový večer a v zahradě u svého domu učí ovdovělý městský správce své děti vánoční koledy. S údivem je sledují dva sousedé, správcovi přátelé, Schmidt a Johann. Ptají se pak po správcově nejstarší dceři, dvacetileté Charlottě (od skonu správcovy ženy se stará spolu s mladší, patnáctiletou, sestrou Sofií, o správcovu rodinu) a jejím snoubenci Albertovi. Dozví se, že se Charlotta chystá na místní ples, a Albert, který je na cestách, zatím nenapsal, kdy se má vrátit. Přítomní pak odcházejí. Objevuje se mladý básník Werther a přemítá o kráse přírody. Poté sleduje, jak Charlotta, oblečena na ples, dává svým malým sourozencům večeři a pak je ponechává v péči Sofie. Werther je tímto výjevem hluboce dojat. Pak Charlottu, kterou mu její otec představí, doprovodí na ples. Správce se vydá za svými přáteli do hostince a doma s dětmi zůstává jen Sofie. Nastává noc. Tu je Sofie překvapena neočekávaným příchodem Alberta, který se předčasně vrátil z dlouhé cesty. Albert je zarmoucen, že zde není jeho snoubenka; se Sofií nicméně přemítá o své nadcházející svatbě s Charlottou, což má oběma snoubencům přinést společné štěstí. Sofii slibuje, že se objeví zase ráno. Za svitu měsíce se vrací Werther se Charlottou z plesu. Werther, který se do Charlotty zamiloval, velebí její krásu a oddanost její rodině. Cítí, že jeho city jsou opětovány, a vášnivě vyzná Charlottě svou lásku. Tu oba zaslechnou správce, který jim oznamuje, že se vrátil Albert. Čarovná chvíle se rozplyne. Charlotta Wertherovi přiznává, že slíbila své umírající matce, že se za Alberta vdá. Werther je otřesen; prohlásí sice, že Charlotta svůj slib nemá porušovat, sám však má za to, že zemře žalem.

Druhé dějství: Uplynuly tři měsíce, nastal podzim a Albert mezitím uzavřel s Charlottou sňatek. Werther s nimi udržoval přátelské vztahy, avšak pomyšlení na to, že Charlotta patří jinému, mu působí muka. V neděli jdou Charlotta s Albertem do zdejšího chrámu. Zatímco Charlotta vejde do kostela, Werther se dá do hovoru s Albertem, který mu dá najevo, že má pro příčinu jeho strádání pochopení, vždyť se seznámil s jeho ženou v době, kdy ještě nebyla vdaná. Werther ho nicméně ujišťuje, že k nim oběma cítí přátelství. Stejně jako Albert se pokouší i objevivší se Sofie Werthera upokojit a vesele ho zve k tanci; Werther však odmítá. Když pak Charlotta vychází z chrámu, Werther se nedokáže ubránit tomu, aby s ní promluvil o svých citech, a připomíná jí jejich první setkání. Charlotta mu však připomene, že je vdaná. A dodá, že v zájmu jich obou má Werther opustit město a až do vánoc se nevrátit. Werther pak o samotě podléhá svému zoufalství, a uvažuje o sebevraždě. Poté se opět objevuje Sofie, aby ho pozvala k místní slavnosti, avšak Werther stroze odpoví, že navždy odchází, a spěchá pryč, zanechávaje ji v slzách. Když ji pak Charlotta uklidňuje, Albert si uvědomuje, že Werther jeho ženu stále miluje.

Třetí dějství: Nastane čas vánoční. Na Štědrý den Charlotta ve svém domově o samotě stále znovu pročítá dopisy, které jí napsal Werther, a přiznává sama sobě, že Werthera stále miluje, tak jako on miluje ji. Objeví se zde Sofie, která by ráda, kdyby je Charlotta opět navštívila u nich doma, a ptá se, co její sestru trápí. Charlotta se snaží své trápení zakrýt, ale když pak Sofie neopatrně připomene Werthera, dá se Charlotta do pláče. Sofie jí něžně naznačí, že až přijde zase domů, a děti jí zazpívají koledy, její smutek zmizí. Sotva pak Sofie odejde, objeví se náhle před Charlottou sklíčený Werther. Charlotta se snaží zachovat klid. Oba si připomínají chvíle, které spolu trávili u klavíru a četbou básní. Charlotta ho poprosí, aby jí přečetl svůj překlad Ossiana (jde o příběhy vyprávěné Ossianem, jehož postava vychází z legendárního keltského barda Oisína; Ossian je vypravěčem epických poém, které vydal skotský básník James Macpherson). Werther vybírá úryvek, v němž básník předpovídá vlastní smrt, a když ho Charlotta prosí, aby přestal, chápe, že tak odpověděla na jeho city. Na krátkou chvíli Charlotta ztrácí svůj klid a padá mu do náručí. Pak se však vzpamatuje, navždy se s ním rozloučí. Werther, zbaven vší naděje a rozhodnut zemřít, odchází. Po jeho odchodu se zde objevuje Albert, který se dozvěděl, že se Werther vrátil do města; vidí rozrušení své ženy a ptá se jí, kdo zde byl. Tu je přerušen příchodem poslíčka, který mu předá dopis od Werthera, v němž Werther píše Albertovi, že se vydává na dalekou cestu a prosí ho, aby mu půjčil své pistole. Albert, kterého Charlottina reakce utvrdí v tom, že miluje Werthera, své ženě chladně nařídí, aby pistole předala poslíčkovi. Tento pak s nimi odchází a Albert odejde do svého pokoje. Nato Charlotta, která pochopila význam Wertherových slov, spěchá za Wertherem, aby ho zachránila.    

Čtvrté dějství: Za vánoční noci běží Charlotta k Wertherovu domu. Tam ho nachází v jeho pracovně, smrtelně zraněného. Werther ji prosí o odpuštění. Charlotta na to, že naopak on má odpustit jí. Když se pak Charlotta snaží zavolat pomoc, Werther jí naznačí, že nikoho nepotřebuje, chce být jen s ní. A vyznává jí své štěstí, že jí může říci, jak hluboce ji miluje. I Charlotta mu vyznává svou lásku a políbí ho. A zatímco zvenku se ozvou hlasy dětí, zpívajících koledy, Werther umírá Charlottě v náručí… 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Při zpracování výše uvedeného textu byly použity mj. tyto zdroje:

1) Oxfordský on-line slovník, příspěvek R. Milnese;
2) Stránka věnovaná světové opeře (www.naxos.com):
http://www.naxos.com/education/opera_libretti.asp?pn&char=all&composer=massenet&opera=werther&libretto_file=english/00_synopsis.htm
3) Hostomská A., Opera – Průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1955;
4) Trojan J., Dějiny opery, nakl. Paseka, Praha, 2001;
5) Zöchling D., Kronika opery, Fortuna Print, Praha, 1999.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Metropolitan Opera House
March 15, 2014 Matinee

Scheduled

HD Transmission/Simulcast


WERTHER
Jules Massenet-Edouard Blau/Paul Milliet/ Georges Hartmann

Werther....................Jonas Kaufmann
Charlotte..................Sophie Koch
Albert.....................David Bizic
Sophie.....................Lisette Oropesa
Bailiff (městský správce) ....................Jonathan Summers
Schmidt....................Tony Stevenson
Johann.....................Philip Cokorinos
Käthchen...................Maya Lahyani
Brühlmann..................Christopher Job
Hans.......................Richard Hausman
Gretel.....................Helena Abbott
Karl.......................Seth Ewing-Crystal
Clara......................Kiki Porter
Fritz......................Daniel Katzman
Max........................Thomas White

Conductor..................Alain Altinoglu

Production.................Richard Eyre
Designer...................Rob Howell
Lighting Designer..........Peter Mumford
Video Designer.............Wendall K. Harrington
Choreographer..............Sara Erde
TV Director.............Gary Halvorson