sobota 29. března 2014

Eva Kolářová zve do divadla: Sezóna 2014/2015 ve Vídeňské státní opeře



V minulých dnech uveřejnila Vídeňská státní opera na tiskové konferenci a poté na svých webových stránkách program pro příští sezónu. Připraveno bude více než 350 představení, z toho 223 operních a 56 baletních, dále 7 koncertů, 10 pěveckých a 10 komorních matiné, 9 dalších matiné a více než 40 operních představení pro děti.

OPERNÍ PREMIÉRY

Wolfgang Amadeus Mozart: IDOMENEO
5. říjen 2014
Dirigent: Christoph Eschenbach, režie: Kasper Holten
Účinkují: Michael Schade, Margarita Gritskova, Maria Bengtsson, Chen Reiss

Modest Petrovič Musorgskij: CHOVANŠTINA
15. listopad 2014
Dirigent: Semyon Bychkov, režie: Lev Dodin 
Účinkují: Ferruccio Furlanetto, Christopher Ventris, Herbert Lippert, Andrzej Dobber; Ain Anger, Elisabeth Kulman, Norbert Ernst

Giuseppe Verdi: RIGOLETTO
20. prosinec 2014
Dirigent: Franz Welser-Möst, režie. Pierre
Audi
Účinkují: Piotr Beczala, Simon Keenlyside, Valentina Nafornită, Elena Maximova

Richard Strauss: ELEKTRA
29. březen 2015
Dirigent: Fanz Welser-Möst, režie: Uwe Eric
Laufenberg
Účinkují: Anna Larsson, Nina Stemme, Anne Schwanewilms, Falk Struckmann

Gaetano Donizetti: DON PASQUALE
26. duben 2015
Dirigent: Jesús López-Cobos, režie: Irina Brook

Účinkují: Michele Pertusi, Juan Diego Flórez, Alessio Arduini, Valentina Nafornită

Thomas Adès: THE TEMPEST
14. červen 2015
Dirigent: Thomas Adès, režie: Robert Lepage
Účinkují: Adrian Eröd, Audrey Luna, Stephanie Houtzeel,
David Daniels. 

Nová sezóna přinese také četné umělecké debuty. Jako dirigenti se ve Vídeňské státní opeře poprvé představí Thomas Adès, Tomáš Netopil a Yannick Nézet-Séguin, v pěveckých rolích to budou mj. Maria Bengtsson, Alice Coote, Elizabeth DeShong, Aida Garifullina, Kathryn Lewek, Audrey Luna, Erin Morley, Ekaterina Semenchuk, Carole Wilson, Wolfgang Ablinger-Sperrhacke, Andreas Conrad, David Daniels, Ryan Speedo Green, David Pershall, Mikhail Petrenko, Dmytro Popov. 

JUBILEJNÍ KONCERTY:
EDITA GRUBEROVÁ – 45 LET NA SCÉNĚ VÍDEŇSKÉ STÁTNÍ OPERY
7. únor 2015
Účinkují: Edita Gruberová a další, dirigent: D: Marco Armiliato

NEIL SHICOFF – 40 LET NA JEVIŠTI
3. květen 2015
Účinkují: Neil Shicoff, Agnes Baltsa a další, dirigent: Frédéric Chaslin; 

LIVE PŘENOSY
Do konce letošní sezóny mohou zájemci shlédnout v živém přenosu po internetu za poplatek ještě několik představení, kromě jiného i Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky. Prvním přímým přenosem nadcházející sezony bude Dvořákova Rusalka.       

Giacomo Puccini:  La Bohème
29.03.2014 - 19:00 

Richard Wagner: Lohengrin
25.04.2014 - 17:00 

Giuseppe Verdi: Nabucco
07.05.2014 - 18:30 

Charles Gounod: Faust
10.05.2014 - 18:30 

Jacques Offenbach:  Les contes d'Hoffmann
01.06.2014 - 15:30 

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky
30.06.2014 - 18:30 

Antonín Dvořák: Rusalka
05.09.2014

V rámci programu „Oper live am Platz“ budou moci i v příští sezóně zájemci sledovat 20 vybraných operních a baletních představení živě na náměstí Herberta von Karajana. Velkoplošné přenosy mohou diváci shlédnout i v období vánočních a novoročních svátků (26. 12. 2014 až 1.1.2015), a to včetně silvestrovského uvedení Straussova Netopýra. 

HOSTOVÁNÍ
Hostování zavede Vídeňskou státní operu v dubnu 2015 do Grazu, kde se představí s koncertním provedením Beethovenova Fidelia.

www.wiener-staatsoper.at

pátek 28. března 2014

Tak takhle má vypadat pohodový koncert!

Ve čtvrtek 27. března jsem měla úžasnou příležitost být na koncertu Večer písní v rámci festivalu Musica Holešov. Pěveckých partů se ujali Michaela Kapustová a Roman Janál a za klavír usedl Karel Košárek. Je možné, že jste na stejném koncertě byli v Praze v Rudolfinu. V Holešově se konal na zámku v nádherném velkém sále s jedinečnou akustikou.

Program zahájila Čtyři dueta pro alt a baryton od Brahmse, která právem sklidila nadšený potlesk. Pěvci si krásně vyhráli s každou písní a nasadili už na začátku vysokou laťku. Během asi hodinu a půl dlouhého koncertu jste nenašli hluché místo, žádná píseň tam nebyla navíc. Ani jsem neměla pocit, že to bylo tak dlouhé.



Dvořákovy Cikánské melodie v podání Michaely Kapustové byly pohlazením na duši. Nezapomenu na její "Když mne stará matka" a na bezprostřední reakci dojaté divačky sedící přede mnou - "Krásný" (okolo sedící diváci jen s úsměvem přikývli). Po "jemném" Dvořákovi přišly na řadu Brahmsovy Cikánské písně v provedení Romana Janála. Sršela z něj energie, nadšení, fortissima měla takovou sílu, že jsem chvílemi měla pocit, že musí prasknout skla v oknech - přesně, jak to mám ráda. :-)

Po přestávce nám oba zazpívali Mahlerův Chlapcův kouzelný roh. Nezapomenu na Janálovo "Lob des hohen Verstandes", čímž dokázal, že i na písňovém koncertu se člověk může zasmát! A pak už následovala moje velká láska - Janáček. Celý koncert byl nádherný, ale ten Janáček byl nejkrásnější!



Nejdříve nám Roman Janál zazpíval vybrané písně z Ukvaldské lidové poezie a jako bych se v duchu do Hukvald přenesla. Michaela Kapustová přednesla několik písní z Moravské lidové poezie v písních, kterými mě moc potěšila. Při "Obrázku milého" jsem si s úsměvem vzpomněla na svou postupovou zkoušku ze zpěvu, kdy jsem tenkrát hrozně neměla ráda Janáčka a musela jsem ho zpívat. Co bych za to dneska dala? :-) Michaela dala do svých písní cit a každá z nich měla svůj příběh.


Během celého koncertu z pěvců vyzařovalo nadšení a pohoda, jako by měli obrovskou radost z toho, že tam mohli být. Byl to večer plný úsměvů. Je několik koncertů, na které dodneška ráda vzpomínám. 27. března se jejich počet zvýšil. Děkuju za nádherný večer!

pondělí 24. března 2014

Eva Kolářová zve do divadla: Pfingstfestspiele Salcburk 5. – 9. červen 2014


Mezi tradičním velikonočním a letním festivalem se v Salcburku koná ještě jeden hudební festival, a to o svatodušních svátcích. Přinášíme stručné údaje o programu festivalu, podrobné informace jsou uvedeny na webových stránkách.   


5.6.2014 v 19:00 hodin
Gioachino Rossini: La Cenerentola (Popelka)
V hlavních rolích: Cecilia Bartoli, Lynette Tapia, Hilary Summers, Javier Camarena, Enzo  Capuano, Nicola Alaimo, Ugo Guagliardo
Dirigent: Jean-Christophe Spinosi
Režie: Damiano Michieletto


6.6.2014 v 15:00 hodin
Gioachino Rossini: Il Barbiere di Siviglia (Lazebník sevillský)
Účinkují: Loutkoherci Salcburského loutkového divadla
Zpívají: William Matteuzzi, Enrico Fissore, Cecilia Bartoli, Leo Nucci, Paata Burchuladze, Gloria Banditelli, Michele Pertusi,
Orchestra e Coro del Teatro Comunale di Bologna
Režie: Wolf-Dietrich Ludwig
Dirigent: Giuseppe Patanè


6.6. 2014 v 19:30 hodin
Večer árií
PROGRAM:
Gioachino Rossini: Árie z opery Aureliano in Palmira
Giacomo Meyerbeer: Árie z opery Il crociato in Egitto
Árie dalších skladatelů z počátku 19. století
Účinkují:
Franco Fagioli, kontratenor
Dirigent: Diego Fasolis
I Barocchisti


7.6.2014

11:00 hodin
Klavírní matiné: David Fray
Na programu: Johann Sebastian Bach, Gioachino Rossini, Franz Liszt, Franz Schubert

15:00 Il barbere di Siviglia

19:00 La Cenerentola

 
8.6.2014


12:00 hodin
Stabat Mater
Giuseppe Verdi: Libera me pro soprán a orchestr (1869)
Gioachino Rossini: Stabat Mater pro sólový kvartet, sbor a orchestr (1832/42)
Účinkují:
Antonio Pappano, dirigent
Ciro Visco, sbormistr
Krassimira Stoyanova, soprán
Elīna Garanča, mezzosoprán
Piotr Beczala, tenor
Erwin Schrott, bas
Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia

17:00
hodin
Gioachino Rossini: Petite Messe solennelle pro sólový kvartet, sbor, 2 klavíry a harmonium (1863)
Účinkují:
Antonio Pappano, dirigent, klavír I
Pamela Bullock, klavír II
Ciro Visco, harmonium, sbormistr
Eva Mei, soprán
Vesselina Kasarova, mezzosoprán
Lawrence Brownlee, tenor
Michele Pertusi, bas
Coro dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia


9.6. 2014

11:00 hodin
Matiné písní
Joyce DiDonato, soprán
Na programu zazní písně těchto skladatelů: Antonio Vivaldi, Gabriel Fauré, Gioachino Rossini, Franz Schubert, Robert Schumann, Michael Head, Reynaldo Hahn

15:00 hodin: Il Barbiere di Siviglia

16:00 hodin: Gioachino Rossini: Otello
Ve spolupráci s Opernhaus Zürich a Théâtre des Champs-Élysées
Jean-Christophe Spinosi, dirigetnt
Moshe Leiser, Patrice Caurier, režie
Účinkují: John Osborn, Cecilia Bartoli, Peter Kálmán, Edgardo Rocha, Barry Banks,
Liliana Nikiteanu, Nicola Pamio,
Ensemble Matheus

www.salzburgerfestspiele.at

neděle 16. března 2014

Oslava se vší grácií

 

Takový nápor diváků Mahenovo divadlo už dlouho nezažilo a co teprve 2x za jediný den! Aby také ne, když se naskytla tak mimořádná příležitost: Hana a Petr Ulrychovi spolu s kapelami Javory a Javory beat připravili (původně plánovali jen v 19. hodin) jubilejní dvojkoncert, na kterém chtěli svým fanouškům zahrát průřez 50 lety jejich společného zpívání. Po vstupenkách se však doslova slehla zem a k radosti dalších několika stovek lidí proběhl ještě jeden koncert už v 15 hodin. Mezi tyto šťastlivce jsem patřila i já se vstupenkou do 3. řady v přízemí.

Jestli jsem na nějakých písničkách vyrostla, byly to právě ty, které vytvořili  sourozenci Ulrychovi. Co by to bylo za dětství, kdybych nevěděla, jak krásně voní javory, ze kterých se vyrábí housle a kolíbky, kdybych při projíždění Krumvířem netušila, že se zde pořádá Jízda králů, kdyby mě nikdo nevaroval, že nesmím zapomenout na svůj ideál a že se mám klášteru raději vyhnout velkým obloukem?


Je to neuvěřitelné, ale Hana a Petr spolu zpívají skutečně 50 let a jejich společných 135 let na nich vůbec není znát. Když vstoupili na jeviště, měli jste před sebou dva obrovské živly, které rozesílaly nadšení a energii do všech stran. Každý měl své místo na jedné straně pódia a mezi nimi zakotvili hudebníci skupin Javory a Javory beat. Petr Ulrych se ujal slova jako průvodce celým dvouhodinovým koncertem, nejednou stačilo, aby naznačil dvě tři slova, a nadšení posluchači už předem věděli, jaká písnička bude následovat. Nenašli jste hluché místo! Provedli nás celým půlstoletím, zavzpomínali na dobu, kdy některé písničky skládali, na svá vystoupení a úžasná setkání s fanoušky.

Určitě se nenašel nikdo, komu by nezahráli aspoň jednu z těch jeho nejoblíbenějších! Od první Nechoď do kláštera přes Ideál, On na mě zapomíná, úplně nové písničky, Nikolu Šuhaje, Putovali kdysi hudci po Jízdu králů, Javory a přídavek Zvony a Modlitbu.


Bezpochyby celé 4 generace diváků v publiku od malých dětí až po babičky a dědečky si vychutnávaly nádherné melodie a texty, které nestárnou. I dívka za 50 let si posteskne, že On na mne zapomíná, mladík se rozloučí se svou maminkou jako v písni Až jednou červánky, pořád tu bude ta nádherná Morava s vínečkem a Jízdou králů... Mluví se v nich o tom, co každý z nás prožívá a cítí, jen bychom to možná neuměli tak přesně vyjádřit. Když se ozvala první slova pro mě nejkrásnější písničky Javory, bylo najednou tolik lidí dojatých!

V době, kdy kolem sebe vidíme násilí, vulgárnost a slyšíme dvojsmyslné řeči, toto byl mimořádný koncert, kde jste se s ničím takovým nesetkali. Ano, opravdu mimořádný! Je to zážitek setkat se s tak skromnými a hodnými lidmi, jako jsou právě Hana a Petr Ulrychovi. To jste viděli nejen na nich, ale i na ostatních účinkujících, jak si to celé užívají! I když u sebe třeba zrovna neměli mikrofon, nejednou si tu kterou písničku se sourozenci zazpívali, usmívali se a, když jste je pak potkali na chodbě divadla, byli pořád tak příjemní.

Moc se těším, že je někdy znovu uvidím a uslyším. Rozhodně vím, co jednou budou moje děti poslouchat. :-)


Pokud jsme nestihli tento koncert, nevadí, můžete si vybrat z dalších, které připravují: http://www.javory.cz/koncerty/ a další dobrá zpráva, koncert natáčela Česká televize a má v plánu ho vysílat!

sobota 15. března 2014

Eva Kolářová zve do divadla: Program sezóny 2014/15 v BAVORSKÉ STÁTNÍ OPEŘE


Na webových stránkách Bavorské státní opery se již objevil program tohoto operního domu na příští sezónu. Zájemci si mohou stáhnout i podrobnou programovou brožuru. Hned první premiéra – Janáčkova Věc Makropulos – bude uvedena v hudebním nastudování Tomáše Hanuse. 

Nadcházející sezóna Bavorské státní opery 2014/15 je opatřena titulkem Blicke Küsse Bisse (Pohledy – Polibky – Rány): „Inspirován slovy Heinricha von Kleista je těmito třemi slovy velmi trefně naznačen emocionální svět opery. Protiklad mezi láskou a nenávistí, který je neustále tím elementem opery, určujícím vývoj děje, charakterizuje premiéry příští sezóny“, říká intendant Nikolaus Bachler.


Generální hudební ředitel Kirill Petrenko bude dirigovat dvě nové produkce: Donizettiho operu Lucia di Lammermoor (režie  Barbara Wysocka, v titulních rolích Diana Damrau a Pavol Breslik), a Lulu Albana Berga s Marlis Petersen v hlavní roli (režie Dmitri Tcherniakov).  Znovuuvedením opery Prsten Nibelungův se generální hudební ředitel poprvé ujme hudebního nastudování díla Richarda Wagnera v Bavorské státní opeře.

Sezónu zahájí premiéra opery Leoše Janáčka  Věc Makropulos pod hudebním vedením Tomáše Hanuse s Nadjou Michael v titulní roli (režie Árpád Schilling). Následuje premiéra Pucciniho Manon Lescaut (režie Hans Neuenfels), ve které se poprvé představí v nové inscenaci Anna Netrebko. Jejími partnery budou Jonas Kaufmann (Des Grieux) a Markus Eiche (Lescaut); operu nastuduje dirigent Alain Altinoglu. Mnichovský operní festival 2015 zahájí premiéra opery Claude Debussyho Pelléas et Mélisande (režie Christiane Pohle, hudební nastudování Constantinos Carydis. Anja Harteros se ujme role Arabelly ve stejnojmenné opeře Richarda Strausse (dirigent Philippe Jordan, režie Andreas Dresen).

Kromě toho se na programu objeví dalších 37 dalších titulů, jako jsou například Elektra,   Síla osudu, Žena bez stínu,  Guillaume Tell, Norma, Roberto Devereux, Mlčenlivá žena, Simon Boccanegra, Vojáci a Tristan a Isolda. Program doplní Schubertův cyklus s  Christianem Gerhaherem, nová inscenace opery Gioachina Rossiniho Le Comte Ory a premiéra dětské opery Pinocchio.



Premiéry:

Leoš Janáček: Věc Makropulos

Hudební nastudování: Tomáš Hanus
Režie: Árpád Schilling
Premiéra 19. října 2014

Giacomo Puccini: Manon Lescaut
Hudební nastudování: Alain Altinoglu
Režie: Hans Neuenfels
Premiéra: 15. listopad 2014

Gaetano Donizetti: Lucia di Lammermoor
Hudební nastudování: Kirill Petrenko
Režie: Barbara Wysocka
Premiéra: 26. leden 2015

Gioachino Rossini: Le Comte Ory
Neuproduktion des Opernstudios
Premiéra: 12. duben 2015

Alban Berg: Lulu
Hudební nastudování: Kirill Petrenko
Režie: Dmitri Tcherniakov
Premiéra: 25. květen 2015

Pierangelo Valtinoni: Pinocchio
Rodinná opera o dvou dějstvích (pro diváky od 8 let)
Hudební nastudování: Stellario Fagone
Režie: Axel Ranisch
Premiéra: 5. červen 2015

Claude Debussy: Pelléas et Mélisande
Musikalische Leitung: Constantinos Carydis
Inszenierung: Christiane Pohle
Premiéra: 28. červen 2015

Richard Strauss: Arabella
Hudební nastudování: Philippe Jordan
Režie: Andreas Dresen
Premiéra: 6. červenec 2015



www.bayerische-staatsoper.de

středa 12. března 2014

Jaroslav Sovinský: Jules Massenet: WERTHER (základní vstupní informace před přenosem z MET)



V sobotu 15. března 2014 se dostaneme k sedmému přenosu v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery, a sice k opeře (lyrickému dramatu - drame lyrique) o čtyřech dějstvích v pěti obrazech francouzského skladatele J. Masseneta (1842 – 1912) „Werther“; libreto (ve francouzštině) napsali francouzští libretisté Édouard Blau (1836 - 1906), Paul Milliet (1855 - 1924) a Georges Hartmann (1843 - 1900) podle románu německého spisovatele Johanna Wolfganga von Goetha (1749 - 1832) „Utrpení mladého Werthera“ („Die Leiden des jungen Werthers“), poprvé publikovaného r. 1774. Hartmann nejspíše sestavil scénář a vlastní libreto napsali Blau s Millietem.

Premiéra Werthera se uskutečnila ve Dvorní opeře (Hofoper) ve Vídni, dne 16. února 1892, v německém překladu německého hudebního publicisty Maxe Kalbecka (1850 – 1921) s použitím originálních citací Goethovy předlohy. Ve francouzštině byla opera poprvé uvedena 27. prosince 1892 v Ženevě, ve Francii premiéru této opery uskutečnila Opéra-Comique 16. ledna 1893 v pařížském Théâtre Lyrique.

Operou Werther se v přenosech z Metropolitní opery vracíme po jisté době opět k Massenetově operní tvorbě. Připomeňme si, že v přenosech jsme již od tohoto skladatele měli možnost shlédnout jeho opery Thaïs (20. 12. 2008) a Manon (7. dubna 2012). V souvislosti s přenosem Manon jsme se věnovali podrobněji i Massenetově operní tvorbě (viz níže uvedený odkaz): http://www.operadream.com/2012/04/jaroslav-sovinsky-jules-massenet-jeho.html

Nadále si tedy uveďme jen některé další informace k Wertherovi. Tato opera patří spolu s Manon (komponováno v r. 1883, premiéra v následujícím roce) a Thaïs (komponováno v l. 1893-1894, premiéra r. 1894) k nejznámějším Massenetovým operám; (opery začal Massenet komponovat cca r. 1865, kompozice uvedených tří oper včetně Werthera spadá do střední fáze jeho tvorby; před Wertherem pracoval skladatel již na cca 15 operních dílech). Werthera Massenet zkomponoval v l. 1885-1887; r. 1887 ho předložil řediteli pařížské Opéry-Comique, který však operu odmítl, z důvodu, že má příliš chmurný obsah. Když pak Opéra-Comique vyhořela (25. května 1887) a Massenet se věnoval jiné operní práci, byl Werther skladatelem odložen stranou, dokud nepožádala vídeňská Opera, díky úspěchu opery Manon (uvedena ve Vídni r. 1890) Masseneta o nové dílo. Tak se stalo, že se premiéra Werthera odehrála v únoru r. 1892 ve Vídni (představení bylo velmi úspěšné, skladatel byl přítomen). Premiéra v Paříži v příštím roce však nebyla výrazným úspěchem a v následujícím roce byla opera stažena z repertoáru. V r. 1903 byla opětně Opérou-Comique nastudována a od té doby se datuje její světová popularita (v Paříži samotné byla uvedena více než 1300-krát). Podrobněji viz zdroj č. 1.

Kromě již uvedených provedení připomeňme též premiéru v USA, která se uskutečnila 29. března 1894 v Chicagu (hostování newyorské Metropolitní opery). V samotném Metropolitní opeře v New Yorku byl Werther poprvé uveden 19. dubna téhož roku. 11. června 1894 byla opera v britské premiéře uvedena (s vlažným přijetím) v londýnské Covent Garden. Též roku byla uvedena mj. v Miláně a New Orleans. V r. 1901 (13.1.) se uskutečnila premiéra Werthera v pražském Národním divadle (překlad V. J. Novotný). R. 1902 Massenet upravil titulní tenorovou roli pro italského barytonistu Mattia Battistiniho (1856 - 1928); zpíval tuto roli téhož roku v Petrohradu. V současné době je Werther stále pravidelně uváděn na světových jevištích.

Jak již výše zmíněno, Massenetova opera vychází z Goethova románu „Utrpení mladého Werthera“ (byť s jistými pozměněními), který odráží něco z Goethových vlastních zážitků (prožitek vlastní nenaplněné lásky) a ze zážitků lidí, které znal. V r. 1772 se třiadvacetiletý Goethe „zamiloval do Charlotty Buffové, dcery wetzlarského správce, která si však vzala Johanna Christiana Kestnera“; v téže době se jejich přítel „Karl Wilhelm Jerusalem zastřelil pro lásku k vdané ženě pistolemi patřícími Kestnerovi (dopis, který odeslal, s prosbou o jejich zapůjčení, se zachoval, a je citován doslovně jak v románu, tak v opeře).“ V románu, stejně jako v reálném životě, však „Charlotte neslíbila své umírající matce, že si vezme Alberta, ale činí tak bez možnosti volby, a podobně Albert neměl ponětí, proč Werther/Jerusalem žádají o pistole“. Odlišnost oproti románu je i v závěru opery, kde se objevuje scéna Werthera umírajícího Charlottě na rukou, zatímco v románu Werther umírá o samotě. Viz zdroj č. 1. Připomeňme také, že Goethův román měl silný vliv na Goethovy současníky a období romantismu a ovlivnil dokonce styl oblékání a chování. „Mladí muži si oblíbili Wertherův modrý kabát a žluté pumpky a někteří dovedli své životy k podobnému závěru, možná podle jeho příkladu.“ Viz zdroj č. 2.

„Utrpení mladého Werthera“ bylo brzy dramatizováno a na přelomu 18. a 19. století se objevila i jeho operní zpracování (Rodolphe Kreutzer - 1792, Vincenzo Puccita - 1802). Goethův román, „který předznamenal romantickou epochu“, zhudebnil Massenet „v době realistických tendencí, které často přesahovaly až do oblasti výrazu naturalistického. Massenet, který už svou „Manon“ uměl zachytit atmosféru podobného druhu, vytvořil ve „Wertherovi“ dílo typického střídání nálad, nesmírné melancholie, místy až sentimentality. Zvláštní předností Massenetovou je široký symfonický podklad díla, pracující nejen s příznačnými motivy, ale i s odstíny zvukomalebnými a ilustrativními. Druhou předností je psychologické chápání postav a jejich činů. Každá z hlavních postav, zejména Werther a Lotta, jsou hudebně dramaticky vypracovány do nejmenších podrobností. Dílo svou nesmírnou citovostí získalo si ohromnou oblibu po celém světě.“ Viz zdroj č. 3, str. 244-245. „Massenet zhudebnil Goethovu předlohu důsledně prokomponovaným způsobem a s využitím příznačných motivů. Výrazně odlišil vášnivého Werthera od melancholické Lotty, milostný příběh vyjádřil s důrazem na psychologickou stránku vývoje hlavních postav. Role orchestru je mnohotvárná, od jemně pastelového podbarvení děje až po široce založené plochy vášnivého výrazu.“ Viz zdroj č. 4, str. 138. „Libreto opery je jedním z nejlepších, která Massenet získal.“ … Panteismus (vyjádřený ve Wertherově árii I. dějství, kde velebí přírodu – tato árie „verbálně vytváří ozvěnu Ave Maria jako náznak romantického panteismu“, viz zdroj č. 2) a „buržoazní křesťanské hodnoty jsou zajímavě propleteny. … V žádné jiné Massenetově opeře není melodická inspirace tak bohatá … Werther je stále v podstatě číslová opera, podobně jako Manon, …. avšak je zde jen velmi málo pasáží, v nichž jsou hlasy slyšet společně, a čísla sama jsou obratně umístěna v bezešvém toku toho, co je … prokomponovaným konverzačním dílem.“ Viz zdroj č. 1.

„Již krátký orchestrální úvod přenáší posluchače do chmurně blouznivé nálady, která v opeře převládá. Leitmotivicky prostoupený orchestrální part je vášnivě naléhavý a je protkán mnoha instrumentálními sóly. Všem hlavním postavám jsou přiřazeny motivy, přičemž instrumentální část partitury obsahuje všechny myslitelné odstíny od jemných pastelových barev až k divoké bouři. Kromě výrazných motivů připomíná Wagnera i dramatické rozpracování. Uzavřená forma árií – až na jednu výjimku – je opuštěna ve prospěch monologického řešení, takže jednotlivé akty vynikají maximální sevřeností a jednotou. Wertherova tematika je bezvýchodně vášnivá, zatímco Lottina hudba se ve své melancholii ostře odráží od hravých témat její sestry Sofie. Jedinou árií v obvyklém smyslu je Wertherova pověstná Pourquoi me réveiller? …, přičemž dvoustrofová forma motivicky vyplývá z toho, že Werther předčítá Ossianovu báseň. Díky tomuto obratnému tahu se Massenetovi podařilo zařadit kulminující melodii na vhodném místě. Scéna Wertherovy smrti, jíž předchází strhující orchestrální intermezzo, je vypracována přímo způsobem wagnerovské smrti z lásky.“ Viz zdroj č. 5, str. 259. Ve Wertherovi se objevuje „celková temnota zabarvení v častém užití dolních (poloh) žesťů a dřevěných dechových nástrojů, jež někteří považovali, možná povrchně, za wagnerovské; Massenet nikdy znovu neriskoval (použití) tak chmurného vše prostupujícího tónu, možná vycházeje z váhavého přijetí Werthera v Paříži, jak před, tak ihned po tamějším prvním představení.“ Viz zdroj č. 1.      


Osoby a hlasové obory:

Werther, básník ve věku 23 let (tenor); městský správce (francouzsky „Le Bailli“), vdovec, ve věku 50 let (bas či baryton); Charlotta (Charlotte, zkráceně Lotta), správcova dcera ve věku 20 let (mezzosoprán); Sofie (Sophie), její sestra ve věku 15 let (soprán); Albert, Charlottin snoubenec, ve věku 25 let /uváděn i věk 31 let/ (baryton); Schmidt (tenor) a Johann (bas či baryton), správcovi přátelé; Brühlmann, mladý muž (tenor, uvádí se i baryton); Käthchen, mladá dívka, Brühlmannova snoubenka (soprán, uvádí se i mezzosoprán); šest dalších správcových dětí - Clara, Fritz, Gretel, Hans, Karl, Max (dětské hlasy); obyvatelé Wetzlaru, hosté, sluhové (němé role); v opeře se neobjevují sbory. Děje se v okolí Frankfurtu (specifikován je Wetzlar, který se od Frankfurtu nachází 50 km na sever) od července do prosince r. 1780 (uváděno i v 80. letech 18. století, koncem 18. století či r. 1772). V literatuře se uvádí i jako místo konání okolí Wetzlaru a mezi rolemi obyvatelé Wahlheimu (což je fiktivní ves modelovaná podle dnešní městské části Wetzlaru zvané Garbenheim; ve Wahlheimu se odehrává děj Goethovy předlohy). V nastudování Metropolitní opery je děj přesunut do 90. let 19. století. Zpracováno podle zdroje č. 3, str. 244, s přihlédnutím k dalším zdrojům.

V nastudování Metropolitní opery bude obsazení rolí následující: Werther: Jonas Kaufmann; Charlotta: Sophie Koch; Sofie: Lisette Oropesa; Albert: David Bižić; městský správce: Jonathan Summers. Dirigent: Alain Altinoglu; režie: Richard Eyre; výprava: Rob Howell; světelný design: Peter Mumford; video-design: Wendall K. Harrington; choreografie: Sara Erde. Plné obsazení bude uvedeno, jakmile se objeví na stránce Metropolitní opery. Premiéra nového nastudování, které bude přenášeno, se konala 18. února 2014.


Libreto opery (francouzsky, německy a španělsky) viz zde: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp



Libreto opery (v ruštině) viz zde: http://libretto-oper.ru/massenet/werther


Pořadí hlavních partií opery (citováno podle zdroje č. 3, str. 246, překlad V. J. Novotný, upraveno a doplněno):
   

„Předehra (velmi lyrická hudba široké melodie).

I. dějství:

Arie Werthera: Ó, jak milo zde dlíti, mír oblétá mé spánky.

„Svit luny“.

Scéna Charlotty a Werthera: Nuž, rozlučme se již.


II. dějství:   Meziaktní hudba „Pod lipami“. (souvisí s tím, že Werther pak zahlédne Alberta s Charlottou pod lipami u kostela)

Duet Johanna a Schmidta: Vivat Baccchus, semper vivat!

Arie Alberta: Po boku tvém blažený jsem.

Arie Werthera: Ji vzal si jiný muž!

Scéna Alberta a Werthera: Jasná zář do mé duše svítí.

Píseň Sofie: Byl ranní čas, sotva že svítá.

Arie Werthera a scéna s Charlottou: Ó, nikdy víc té vzpomínky se nezbavím.



III. dějství:

Meziaktní hudba.

Monolog Charlotty nad dopisy: Werther, Werther! Již marně sobě skrývám.

Scéna Charlotty a Werthera: Hle, zde jsem, znovu zas jako dřív. – Werther cituje z Ossiana: „Proč budíš mne…“ („Pourquoi me réveiller…“); tato Wertherova árie patří k nejslavnějším částem opery.

IV. dějství:
Hudba k němému obrazu: „Vánoční noc“. (Charlotta běží nocí k Wertherovu domu, aby Werthera zachránila).
Scéna ve Wertherově pokoji s vánočním zpěvem dětí; Charlotta: Ó Bože! Krev!


Obsah (zpracováno podle materiálu dodaného Metropolitní operou, z angličtiny a ruštiny, s přihlédnutím k dalším zdrojům):

Viz zde: http://metoperafamily.org/metopera/season/synopsis/werther

První dějství: Wetzlar v Německu v 90. letech 19. století. Je červencový večer a v zahradě u svého domu učí ovdovělý městský správce své děti vánoční koledy. S údivem je sledují dva sousedé, správcovi přátelé, Schmidt a Johann. Ptají se pak po správcově nejstarší dceři, dvacetileté Charlottě (od skonu správcovy ženy se stará spolu s mladší, patnáctiletou, sestrou Sofií, o správcovu rodinu) a jejím snoubenci Albertovi. Dozví se, že se Charlotta chystá na místní ples, a Albert, který je na cestách, zatím nenapsal, kdy se má vrátit. Přítomní pak odcházejí. Objevuje se mladý básník Werther a přemítá o kráse přírody. Poté sleduje, jak Charlotta, oblečena na ples, dává svým malým sourozencům večeři a pak je ponechává v péči Sofie. Werther je tímto výjevem hluboce dojat. Pak Charlottu, kterou mu její otec představí, doprovodí na ples. Správce se vydá za svými přáteli do hostince a doma s dětmi zůstává jen Sofie. Nastává noc. Tu je Sofie překvapena neočekávaným příchodem Alberta, který se předčasně vrátil z dlouhé cesty. Albert je zarmoucen, že zde není jeho snoubenka; se Sofií nicméně přemítá o své nadcházející svatbě s Charlottou, což má oběma snoubencům přinést společné štěstí. Sofii slibuje, že se objeví zase ráno. Za svitu měsíce se vrací Werther se Charlottou z plesu. Werther, který se do Charlotty zamiloval, velebí její krásu a oddanost její rodině. Cítí, že jeho city jsou opětovány, a vášnivě vyzná Charlottě svou lásku. Tu oba zaslechnou správce, který jim oznamuje, že se vrátil Albert. Čarovná chvíle se rozplyne. Charlotta Wertherovi přiznává, že slíbila své umírající matce, že se za Alberta vdá. Werther je otřesen; prohlásí sice, že Charlotta svůj slib nemá porušovat, sám však má za to, že zemře žalem.

Druhé dějství: Uplynuly tři měsíce, nastal podzim a Albert mezitím uzavřel s Charlottou sňatek. Werther s nimi udržoval přátelské vztahy, avšak pomyšlení na to, že Charlotta patří jinému, mu působí muka. V neděli jdou Charlotta s Albertem do zdejšího chrámu. Zatímco Charlotta vejde do kostela, Werther se dá do hovoru s Albertem, který mu dá najevo, že má pro příčinu jeho strádání pochopení, vždyť se seznámil s jeho ženou v době, kdy ještě nebyla vdaná. Werther ho nicméně ujišťuje, že k nim oběma cítí přátelství. Stejně jako Albert se pokouší i objevivší se Sofie Werthera upokojit a vesele ho zve k tanci; Werther však odmítá. Když pak Charlotta vychází z chrámu, Werther se nedokáže ubránit tomu, aby s ní promluvil o svých citech, a připomíná jí jejich první setkání. Charlotta mu však připomene, že je vdaná. A dodá, že v zájmu jich obou má Werther opustit město a až do vánoc se nevrátit. Werther pak o samotě podléhá svému zoufalství, a uvažuje o sebevraždě. Poté se opět objevuje Sofie, aby ho pozvala k místní slavnosti, avšak Werther stroze odpoví, že navždy odchází, a spěchá pryč, zanechávaje ji v slzách. Když ji pak Charlotta uklidňuje, Albert si uvědomuje, že Werther jeho ženu stále miluje.

Třetí dějství: Nastane čas vánoční. Na Štědrý den Charlotta ve svém domově o samotě stále znovu pročítá dopisy, které jí napsal Werther, a přiznává sama sobě, že Werthera stále miluje, tak jako on miluje ji. Objeví se zde Sofie, která by ráda, kdyby je Charlotta opět navštívila u nich doma, a ptá se, co její sestru trápí. Charlotta se snaží své trápení zakrýt, ale když pak Sofie neopatrně připomene Werthera, dá se Charlotta do pláče. Sofie jí něžně naznačí, že až přijde zase domů, a děti jí zazpívají koledy, její smutek zmizí. Sotva pak Sofie odejde, objeví se náhle před Charlottou sklíčený Werther. Charlotta se snaží zachovat klid. Oba si připomínají chvíle, které spolu trávili u klavíru a četbou básní. Charlotta ho poprosí, aby jí přečetl svůj překlad Ossiana (jde o příběhy vyprávěné Ossianem, jehož postava vychází z legendárního keltského barda Oisína; Ossian je vypravěčem epických poém, které vydal skotský básník James Macpherson). Werther vybírá úryvek, v němž básník předpovídá vlastní smrt, a když ho Charlotta prosí, aby přestal, chápe, že tak odpověděla na jeho city. Na krátkou chvíli Charlotta ztrácí svůj klid a padá mu do náručí. Pak se však vzpamatuje, navždy se s ním rozloučí. Werther, zbaven vší naděje a rozhodnut zemřít, odchází. Po jeho odchodu se zde objevuje Albert, který se dozvěděl, že se Werther vrátil do města; vidí rozrušení své ženy a ptá se jí, kdo zde byl. Tu je přerušen příchodem poslíčka, který mu předá dopis od Werthera, v němž Werther píše Albertovi, že se vydává na dalekou cestu a prosí ho, aby mu půjčil své pistole. Albert, kterého Charlottina reakce utvrdí v tom, že miluje Werthera, své ženě chladně nařídí, aby pistole předala poslíčkovi. Tento pak s nimi odchází a Albert odejde do svého pokoje. Nato Charlotta, která pochopila význam Wertherových slov, spěchá za Wertherem, aby ho zachránila.    

Čtvrté dějství: Za vánoční noci běží Charlotta k Wertherovu domu. Tam ho nachází v jeho pracovně, smrtelně zraněného. Werther ji prosí o odpuštění. Charlotta na to, že naopak on má odpustit jí. Když se pak Charlotta snaží zavolat pomoc, Werther jí naznačí, že nikoho nepotřebuje, chce být jen s ní. A vyznává jí své štěstí, že jí může říci, jak hluboce ji miluje. I Charlotta mu vyznává svou lásku a políbí ho. A zatímco zvenku se ozvou hlasy dětí, zpívajících koledy, Werther umírá Charlottě v náručí… 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Při zpracování výše uvedeného textu byly použity mj. tyto zdroje:

1) Oxfordský on-line slovník, příspěvek R. Milnese;
2) Stránka věnovaná světové opeře (www.naxos.com):
http://www.naxos.com/education/opera_libretti.asp?pn&char=all&composer=massenet&opera=werther&libretto_file=english/00_synopsis.htm
3) Hostomská A., Opera – Průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1955;
4) Trojan J., Dějiny opery, nakl. Paseka, Praha, 2001;
5) Zöchling D., Kronika opery, Fortuna Print, Praha, 1999.