středa 26. února 2014

Jaroslav Sovinský: Alexandr Porfirjevič Borodin: KNÍŽE IGOR (základní stručné vstupní informace před přenosem z MET)

V sobotu 1. března 2014 se dostaneme k šestému přenosu v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery, a sice k opeře o prologu a čtyřech dějstvích A. P. Borodina (1833 – 1887) „Kníže Igor“; libreto napsal sám skladatel podle hrdinského eposu „Slovo o pluku Igorově“ (na námět Borodina upozornil Vladimír Stasov, carský knihovník, který Borodinovi načrtl pro dílo scénář), a jak se uvádí, využil Borodin při tvorbě libreta též materiálu ze dvou středověkých kyjevských kronik. Zmíněný epos líčí neúspěšnou výpravu (z r. 1185) novgorodsko-severského knížete Igora Svjatoslaviče (1150-1202) proti Polovcům; epos je považován obecně (byť o jeho pravost vyvstaly spory) za anonymní dílo staroruské literatury z konce 12. století.

Zde je možno si epos prostudovat (český překlad Hana Vrbová):
http://nevmenandr.net/slovo/trans.php?it=ih

Polovci, též Kumáni, Kypčakové, byli národem altajského původu (jejich jazyk patřil k východoturkickým jazykům), původně sídlícím v oblasti dnešního Kazachstánu a jižní Sibiře. Postupně se přesunuli více k západu a na počátku 13. století ovládali území od Uher až do střední Asie. Podnikali nájezdy proti jiným národům, mj. proti Kyjevské Rusi. Jejich mocenské ambice přerušil vpád Mongolů; někteří pak našli útočiště v Uhrách, kde splývali s maďarským obyvatelstvem. Jejich působiště (na přelomu 11. a 12. století) si můžeme přiblížit na této mapce:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1d/%D2%9A%D1%8B%D0%BF%D1%88%D0%B0%D2%9B_%D0%B4%D0%B0%D0%BB%D0%B0%D1%81%D1%8B.png?uselang=ru

Zde pak říše Polovců na počátku 13. století:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/50/Premongol-Kipchak.png

Zmíněný Igor Svjatoslavič, z dynastie Rurikovců, hlavní hrdina Borodinovy opery, vládl v l. 1180-1198 v knížectví Novgorodsko-Severském, s hl. městem v Novgorodu-Severském (ukr. Novhorod-Siverskyj), který se nachází na dnešní severní Ukrajině, sv. od Kyjeva. Jihovýchodně od Novgorodu-Severského se nachází (též na severní Ukrajině) Putivl (ukr. Putyvľ), kde se odehrává část Borodinovy opery, který byl významnou pevností Kyjevské Rusi mezi Novgorodem-Severským a Černigovem.

Zde je možno si prohlédnout mapku Kyjevské Rusi v l. 1113-1194 (tj. též v době děje opery), na které jsou patrná knížectví Kyjevské Rusi, mezi nimi Novgorodsko-Severské (tmavozeleně), obklopené (světlejší zelená) knížectvím Černigovským, kde Igor zde vládl v l. 1198-1201/02. Na jihozápadě (okrová barva), při hranici Uher, je knížectví Galické (Haličské), kde vládl otec Vladimíra Galického (dalšího hrdiny opery) Jaroslav Osmomysl (v l. 1153 – 1187), též z dynastie Rurikovců, a později se zde chopil vlády sám Vladimír (1187-1188 a 1189-1199). Vladimírova sestra se vdala za Igora Svjatoslaviče (uváděna pod jménem Jefrosinja Jaroslavna). Jihovýchodně od knížectví Kyjevské Rusi se (bílá barva) nacházejí teritoria (stepi) osídlená tehdy Polovci:  
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/94/Rus-1113-1194.png

Igor Svjatoslavič byl podle svědectví kronik významným válečníkem. V r. 1185 (tak jak se to uvádí v opeře) však na tažení proti Polovcům utrpěl porážku od chána Končaka (vládl cca 1170-1203) a dalších chánů v bitvě na řece Kajale. Byl vzat do zajetí, ze kterého však utekl, ponechávaje na místě svého syna Vladimíra, který se vrátil později (oženil se s dcerou chána Končaka). Jedním z poloveckých chánů byl i Gzak, spolu s Končakem upomínaný v opeře. Kromě toho, že Končak konal nájezdy na Rus, poskytoval jejím panovníkům pomoc v mocenských bojích. 

A. P. Borodin pracoval na své opeře Kníže Igor od r. 1869/71 až do své smrti. Vzhledem k tomu, že byl Borodin doktor medicíny a profesor chemie (a takto významný vědec – autor více než 40 prací v tomto oboru), mohl se kompozici věnovat jen ve volných chvílích. Smrt mu však zabránila dílo dokončit. „Zanechal particell prologu, 1., 2. a 4. aktu a několik instrumentálních scén a skic k 3. aktu. Předehru přehrával svým přátelům několikrát na klavír a Alexandr Glazunov ji později zaznamenal z paměti; zkomponoval a zinstrumentoval také 3. akt podle Borodinových skic a poznámek. Instrumentace prologu a ostatních tří aktů je od Nikolaje Rimského-Korsakova. …Podobně jako v Musorgského Borisu Godunovovi představuje sbor (tzn. lid) jednoho z hlavních nositelů děje. Zde se rozvíjejí Borodinovy kompoziční možnosti mezi ruským a orientálním koloritem nejznamenitěji. Přesnější hudební charakteristika osob proto ustupuje (ani libreto nevykazuje velké protikladné postavy). V sólových číslech i v recitativech je zdůrazněna písňovost. Vrcholem partitury jsou Polovecké tance instrumentované ještě samotným Borodinem, pro než zvlášť studoval různé nápěvy středoasijských národů.“ Viz Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta, Praha, 1996, str. 52. U Poloveckých tanců bývá nicméně uváděna při instrumentaci i účast N. Rimského-Korsakova a mohl se na ní podílet i A. K. Ljadov. 

Premiéra opery se uskutečnila 23.10. (juliánský kalendář) / 4.11. 1890 (gregoriánský kalendář) v petrohradském Mariinském divadle. V r. 1899 (8.6.) byla opera uvedena (česky) v pražském Národním divadle (překlad: Augustin Eugen Mužík). V newyorské Metropolitní opeře byl Kníže Igor uveden poprvé 30.12.1915 a dosáhl tam (do 15. prosince 1917) deseti uvedení. Poté zde nebyl skoro sto let uváděn a opět se zde v novém nastudování objevil až 6.2.2014; toto nastudování shlédneme v přímém přenosu.


Osoby a hlasové obory:

Igor Svjatoslavič, kníže Severský (baryton); Jaroslavna, jeho žena v druhém manželství (soprán); Vladimír Igorevič, Igorův syn z prvního manželství (tenor); Vladimír Jaroslavič, kníže Galický, bratr Jaroslavny (baryton nebo bas); Končak, polovecký chán (bas); Gzak, polovecký chán (bas, uváděn i jako němá role); Končakovna, dcera chána Končaka (alt, uvádí se i kontraalt); Ovlur, pokřtěný Polovec (tenor); Skula (bas) a Jeroška (tenor), skomorochové, tj. /potulní/ hudci; chůva Jaroslavny (soprán); polovecká dívka (soprán, uvádí se i mezzosoprán). Ruská knížata a kněžny, bojaři a bojarky, starci, ruští vojáci, dívky a lid, polovečtí chánové, družky Končakovny, otrokyně chána Končaka, ruští zajatci, polovecké stráže a vojsko. Balet: tance poloveckých dívek, otrokyň, chlapců a mužů. Děje se ve městě Putivlu a v poloveckém táboře r. 1185. Zpracováno podle Hostomská A., Opera – Průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1955, str. 410, s přihlédnutím k dalším zdrojům.

V přenosu z Metropolitní opery se hlavních rolí chopí pěvci takto (podle dostupných zdrojů z MET, aktualizace bude provedena, jakmile se objeví na webové stránce MET):
Igor Svjatoslavič: Ildar Abdrazakov; Jaroslavna: Oksana Dyka; Vladimír Igorevič: Sergey Semishkur; Vladimír Jaroslavič, kníže Galický: Mikhail Petrenko; Končak: Štefan Kocán; Končakovna: Anita Rachvelishvili; Ovlur: Mikhail Vekua; Skula: Vladimir Ognovenko; Jeroška: Andrey Popov; chůva Jaroslavny: Barbara Dever; polovecká dívka: Kiri Deonarine; dirigent: Gianandrea Noseda; režie a scéna: Dmitri Tcherniakov; kostýmy: Elena Zaitseva; světelný design: Gleb Filshtinsky; choreografie: Itzik Galili; projekční design: S. Katy Tucker. Přenosem provází: Eric Owens.

Libreto opery (v ruštině) viz zde: http://libretto-oper.ru/borodin/knyaz-igor
Liberto opery (německy a španělsky) viz zde: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp

Podle dostupných materiálů z MET bude opera, která standardně sestává z prologu a čtyř dějství, uvedena v přenosu z MET v prologu a třech dějstvích. Dojde zjevně k vypuštění standardního třetího dějství (část hudby složil A. Glazunov) a částečně k přehození pořadí zbývajících dějství a uvnitř prvního (v MET druhého) i pořadí scén. Tomu je přizpůsoben i obsah opery uvedený v závěru tohoto textu.


Standardně vypadá pořadí partií opery takto:
Prolog: Igorova vojska opouštějí Putivl a vydávají se do boje.
I. dějství (v Putivlu): Galického výstřelky s jeho nohsledy a vyhnání prosících dívek, pak scéna prosících dívek s Jaroslavnou a Galickým a konečně bojaři a Jaroslavna a útok na Polovců na Putivl.
II. dějství (Končakův tábor): Končakovna a Vladimír, Igorovo přemítání, Igor s Ovlurem a Končakem, polovecké tance a sbor dívek.
III. (Končakův tábor): Do tábora dorazí zprávy, že Polovci zničili Putivl. Vladimír poradí otci, aby s pomocí Ovlura uprchli z poloveckého zajetí. Kníže nakonec s plánem souhlasí. Končakovna však domluvu o útěku vyslechla a chce, aby Vladimír zůstal nebo ji vzal s sebou. Vladimír odmítá a Končakovna svolává stráže. Igor a Ovlur uprchnou, Vladimír je zadržen. Končak mu však promíjí a dává mu svou dceru za manželku.
IV. Ve zničeném Putivlu: pláč Jaroslavny, návrat Igora, Skula s Jeroškou uvažují, jak se dostat z obvinění, že byli na straně Galického, lid oslavuje návrat knížete.


V přenosu z MET (podle dostupného obsahu) bude pořadí následující:
Prolog – podle standardní verze.
I. dějství odpovídá II. dějství standardní verze (Končakův tábor).
II. dějství odpovídá I. dějství standardní verze (v Putivlu), ale s přehozenými scénami: nejprve scéna Jaroslavny s dívkami a Galickým, pak Galického výstřelky s jeho muži a konečně scéna s bojary a Jaroslavnou a přepadení Putivlu Polovci.
III. dějství odpovídá IV. dějství standardní verze (ve zničeném Putivlu), je tedy vynecháno III. dějství standardní verze.


Pořadí hlavních čísel opery podle standardní verze vypadá takto (citováno podle Hostomská A., Opera – Průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1955, str. 412-413, překlad A. E. Mužík):
„Předehra: Dramatický nástup přechází v elegické“ (tj. truchlivé) „ztišení. Energické, hrdinské Allegro ilustruje Igorovu velikost. Lyrické úseky jsou překrývány vzrušenými, dramatickými pasážemi.
Prolog: Úvodní sbor lidu: Slunci slavnému sláva i čest.
I. dějství:
Arie Galického: Nač tajil bych, já nudu nemám rád.
Písnička Skuly: U knížete Vladimíra Jaroslaviče bohatýra.
Arioso Jaroslavny: Dávno tomu již, co drahý choť v boj proti Polovcům.
Zpěv dívek: K tobě, jasná kněžno, matičko ty naše.
II. dějství:
Zpěv polovecké dívky a ženského sboru: Jak tu bez vody a vláhy.
Cavatina Končakovny: Hasne zlatý den, dosti písní již.
Arie Vladimíra: Zvolna již uhasíná den, slunce se za hory sklání.
Duet Vladimíra a Končakovny: Tys to, můj želaný!
Arie Igora: Ni snu, ni úlevy mé duši zničené.
Arie Končaka: Což zajatcem se tady musíš cítit!
Polovecké tance a sbor dívek: Lehce spěj na křídlech vánku.
III. dějství:
Sbor Polovců: Vojsko naše zde, s kořistí tak hojnou.
Píseň Končaka: Mně vítězství je dáno nad nepřáteli všemi.
Trio Končakovny, Igora a Vladimíra: Zda pravda je to vskutku? Ó zůstaň zde.
IV. dějství:
Žalozpěv Jaroslavny: Běda mně, marný pláč je můj.
Dvojzpěv Jaroslavny a Igora: On, můj sokol jasný, choť můj vytoužený.
Píseň hudců: Hudli ej! Kníže Igor, kníže severský v těžkém zajetí.
Závěrečný sbor: Jako v svátek nejkrásnější. – Zdráv buď, kníže!“


Obsah (zpracováno podle materiálu dodaného Metropolitní operou, z angličtiny a ruštiny, s přihlédnutím k dalším zdrojům): Viz zde: https://www.metoperafamily.org/metopera/season/synopsis/prince-igor?src=hdpage

Prolog: Náměstí v Putivlu na Rusi r. 1185. Kníže Igor společně se svým synem Vladimírem, shromažďuje svá vojska k tažení proti Polovcům. Lid prosí o Boží požehnání, avšak znenadání všechny přítomné vyděsí náhlé zatmění slunce. Lid a Igorovi bojaři to mají za špatné znamení a naléhají na Igora, aby tažení odložil. Skula a Jeroška, kteří se mají rovněž zúčastnit tažení, ostatními vojáky nepozorováni, se rozhodnou, že dezertují: nechtějí ohrozit své životy a hodlají zůstat v Putivlu. Jaroslavna, Igorova žena, žádá svého muže, aby zůstal ve svém domově, tento se však nechce nechat přesvědčit. Loučí se s ní, svěřuje ji do péče jejího bratra, knížete Vladimíra Galického, a pak se spolu se synem a svým vojskem odebere do boje.

První dějství: V nastalé bitvě byla Igorova vojska zničena. Igor a jeho syn se stali zajatci chána Končaka, vůdce Polovců, v jeho táboře ve stepi. Končakova dcera, krásná Končakovna, se zamilovala do Igorova syna Vladimíra, a netrpělivě očekává setkání s ním. Když se pak Vladimír objeví, oba mladí lidé si vyznávají lásku. Po nich se objevuje Igor, trápený těžkými myšlenkami na porážku jeho vojsk a vzpomínající na svou ženu a vlast. Igora navštíví Ovlur, pokřtěný Polovec, který se k zajatcům chová přátelsky, a nabízí mu pomoc, aby mohl uprchnout. Igor nejprve odmítá, neboť útěk považuje za bezectný, nicméně pak dá najevo, že o tom pouvažuje. Poté se objevuje chán Končak a ujišťuje Igora, že se k němu chová jako k hostu, nikoliv jako k zajatci. Nabízí Igorovi svobodu, pokud mu Igor slíbí, že již nikdy nepozvedne proti Polovcům zbraň. Igor mu vysvětluje, že na takové podmínky nemůže přistoupit. Jeho hrdost udělá na Končaka dojem a velí svým otrokyním, aby jeho hosta obveselily.  

Druhé dějství: Jaroslavna ve svém paláci myslí na svého muže. Sužují ji zlé sny a temné předtuchy. Od Igora po tak dlouhý čas nepřišla žádná zpráva! Tu k Jaroslavně přicházejí mladé dívky a obviňují knížete Galického, že v Putivlu divoce řádí. Stěžují si, že Galický unesl jednu z jejich přítelkyň, a žádají Jaroslavnu, aby zasáhla, a požadují, aby jim byla dívka vrácena. Tu se náhle Galický objeví. Jaroslavna marně kárá svého bratra za jeho výstřelky. Galický se k ní chová drze a vyhrožuje jí, nakonec však souhlasí s tím, že unesenou dívku vrátí.

Galického muži, mezi nimiž jsou i Skula a Jeroška, se oddávají pitce a pějí chválu knížeti. Galický, který se objeví mezi nimi, velebí všeliké radovánky, a pro Jaroslavnu má je výsměšná slova. Touží po ještě větší moci; rád by svou sestru poslal do kláštera, jako součást svých plánů stát se místo Igora v Putivlu novým knížetem. Skula a Jeroška podporují Galického nároky. Mladé dívky nyní přicházejí přímo ke Galickému a zoufale ho prosí, aby propustil jejich přítelkyni, avšak pijácká lůza se jim vysměje a Galický je vyžene ven. Pitka dosáhne svého vrcholu; každý je připraven ke vzpouře: vládnout jim má Galický, nikoliv Igor.

Bojaři přinášejí Jaroslavně k jejímu zděšení hrozné zprávy o zničení Igorových vojsk a o Igorově zajetí. Tu zvony bojící na poplach ohlašují bezprostřední nebezpečí: k městu se blíží Polovci. Lidé v Putivlu jsou pevně rozhodnuti bojovat za svou svobodu.

Třetí dějství: Putivl je zničen, obrácen v trosky. Jaroslavna pláče pro ztrátu svého muže. Tu se však kníže, kterému se podařilo uprchnout, znenadání vrací a manželský pár se šťastně shledává. Podnapilí Skula a Jeroška si tropí žerty z Igora, kterého mají stále za zajatce Polovců. Tu si však všimnou, že se Igor již vrátil. Aby unikli zaslouženému potrestání za své zrádné činy, mazaný Skula navrhuje Jeroškovi, že oba musí být prvními, kdo svolají lid, aby s nimi sdílel radostnou novinu; dokážou věrnost svému knížeti.  A hned se dají do díla. Přivolaný lid se s nimi nešpiní a raději se raduje z návratu svého vládce.

Pozn.: chán: turkický výraz pro vůdce kmene či panovníka u kočovných etnik (Polovců, Chazarů, Hunů, Mongolů a jiných).


1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Metropolitan Opera House
March 1, 2014 Matinee

HD Transmission/Simulcast


PRINCE IGOR
Alexander Borodin-Alexander Borodin/Vladimir Stasov

Prince Igor.............Ildar Abdrazakov
Yaroslavna..............Oksana Dyka
Vladimir................Sergey Semishkur
Prince Galitzky.........Mikhail Petrenko
Khan Konchak............Stefan Kocán
Konchakovna.............Anita Rachvelishvili
Skula...................Vladimir Ognovenko
Yeroshka................Andrey Popov
Ovlur...................Mikhail Vekua
Nurse...................Barbara Dever
Maiden..................Kiri Deonarine

Conductor...............Gianandrea Noseda

Production..............Dmitri Tcherniakov
Set Designer............Dmitri Tcherniakov
Costume Designer........Elena Zaitseva
Lighting Designer.......Gleb Filshtinsky
Choreographer...........Itzik Galili
Projection Designer.....S. Katy Tucker
TV Director.............Gary Halvorson