úterý 25. února 2014

Eva Kolářová zve do divadla: Obletovaná umělkyně - Rozhovor se sopranistkou Angelou Gheorghiu o roli Adriany Lecouvreur



První Adriana ve Vídeňské státní opeře

Po novém uvedení Gounodova Fausta v roce 2008 se na scénu Vídeňské státní opery vrací Angela Gheorghiu, jedna z nejvýznamnějších pěvkyň současnosti, a to v titulní roli opery
Francesca Ciley Adriana Lecouvreur. A navíc – protože toto dílo nebylo ve Vídeňské státní opeře v minulosti ještě nikdy uvedeno, je to zde i historicky první Adriana. Při příležitosti premiéry této opery poskytla sopranistka rozhovor Andreasi Lángovi.

Paní Gheorghiu, kdo je vlastně Adriana Lecouvreur? Dnes je již její jméno mnoha lidem neznámé.

Angela Gheorghiu: Nu, nejdřív je třeba rozlišit, zda mluvíme o skutečné, tedy historické Adrienne Lecouvreur, nebo o Adrianě v opeře Francesca Ciley. To jsou dvě různé věci. První z nich, tedy ta, která skutečně žila v první třetině 18. století, byla významná herečka s údajně neodolatelnou osobností a několika milostnými vztahy, kromě jiného s Mořicem Saským. Kromě toho prý byla velmi krásná, což v zásadě není nevýhoda. Ale jaká byla jako člověk? Nemám ponětí! Kdo skutečně může vidět do druhých? I současníci pro nás často zůstávají záhadou, natož tedy člověk, který zemřel před více než 280 lety. Stoprocentně nevíme ani to, zda byla skutečně otrávena – tak melodramatické jako v opeře to asi nebylo. Co však naproti tomu víme a co mě při ztvárnění této role zajímá, je, že to byla velká umělkyně, které ležel svět u nohou a na kterou po její smrti nenapsal Ode La mort de Mademoiselle Lecouvreur nikdo menší než Voltaire. Jak jistě chápete, má pro umělkyni jako já zvláštní kouzlo to, když mohu na jevišti ztvárnit jinou velkou umělkyni, ať už je to Tosca nebo právě Adriana.

Jak funguje ztvárňování jiné umělkyně? Pokoušíte se do představované umělkyně vkládat své umělecké zkušenosti a svoji osobnost? Kolik Gheorghiu je asi obsaženo v její Adrianě? 

Angela Gheorghiu: (směje se) Nezáleží na tom, kterou roli zpívám – pro mě je nejdůležitější autentické ztvárnění partitury. Mám samozřejmě i uměleckou osobnost, a ta je samozřejmě ve všech mých rolích přítomná. To také publikum očekává. Ale jaké dílčí aspekty mé osobnosti vystupují silněji, je podmíněno rolí i způsobem inscenování.

Pokud jde o aktuální inscenaci Adriany ... 

Angela Gheorghiu: … jsem velmi hrdá, že v Londýně byla prakticky realizována podle mých představ. Ptali se mě, zda bych chtěla zpívat Adrianu v Covent Garden Opera, a já jsem souhlasila za dvou podmínek: Chtěla jsem, aby operu režíroval David McVicar a trvala jsem na tom, že inscenace bude odpovídat době, ve které se děj odehrává, bez jakýchkoliv režijních hloupostí, které všichni v průběhu posledních 30 let houfně zažíváme na světových operních scénách.  A teď musím říci, že ještě nikdy jsem neměla na jevišti tak krásné kostýmy jako teď!

Kolik je ve ztvárnění role inspirace, kolik řemesla a kolik intelektuální koncepce?

Angela Gheorghiu: Právě jste uvedl všechny tři nutné aspekty – neumím Vám však dát žádné procentuální rozdělení (směje se).

A v čem spočívají hudební výzvy v Adrianě?

Angela Gheorghiu: Celkově to není snadná role – je opravdu dramatická. A orchestr není zrovna malý. Co se mi však líbí, je tato skladatelova rafinovanost, se kterou zachytil a předává francouzský životní pocit epochy a společnosti. Kdo dobře naslouchá, dostává již ze samotné hudby podstatné informace o situaci, aktérech i atmosféře. 

Zpíváte Mimi, Toscu, Markétku, Violettu – a nyní Adrianu. Všechny tyto mladé ženy na konci příslušných oper umírají. Není Vám líto být stále obětí? 

Angela Gheorghiu: Oběť?! Proč oběť? Protože zemřeme? Zůstaňme na zemi: Každý z nás dříve či později zemře. Tím, oč opravdu jde, je toto: Jak jsem žil před smrtí? Jistě, Adriana umírá velmi brzy, ale její život byl až do smrti v každém ohledu naplněn. Cilea operně zpracoval z jejího bohatého života jeho závěrečnou část. Oběť? Uvažte, jak je charakterní, jako odvahu prokazuje, když ve svém textu Faidry volí důraz tak, že uráží svou mocnou sokyni, kněžnu Bouillon. Ne, ne, Adriana Lecouvreur není určitě žádná oběť!

www.wiener-staatsoper.at

Žádné komentáře: