čtvrtek 23. ledna 2014

Eva Kolářová zve do divadla: RUSALKA VE VÍDEŇSKÉ STÁTNÍ OPEŘE S JIŘÍM BĚLOHLÁVKEM

Pohádka o bytosti z jiného světa, která se zamiluje do člověka, opustí svůj domov a ztroskotá na rozkolísanosti svého milého, je stejně tak stará, jak často je zpracovávaná. Český literát Jaroslav Kvapil sestavil z různých zdrojů novou verzi látky pro libreto, které zhudebnil Antonín Dvořák. V centru děje opery je krásná vodní víla – Rusalka. Předposlední dílo skladatele vzniklo kolem roku 1900 a hudebně je stejně tak spojeno s českou hudební školou, jako v jednotlivých aspektech s hudebním dramatem Richard Wagnera. Rusalka, jedno z ústředních operních děl střední Evropy, se v nové režii vrací na scénu Vídeňské státní opery po 25 letech. Pro dirigenta Jiřího Bělohlávka je to premiéra v tomto operním domě.


  Michael Schade

Vděčný – to je jedno z prvních slov, které představitele prince v Rusalce, napadá. Vděčný je především skladateli, který světu – a také tenoristům – daroval „tak šíleně krásnou roli“, vděčná je však také tato role sama o sobě … „Člověk zkrátka vnímá v každém tónu Dvořákovu lásku k jevišti, jeho lásku k lidskému hlasu!“ (z příspěvku Olivera Langa na webových stránkách Vídeňské státní opery).

Antonín Dvořák: Rusalka 
Premiéra 26. ledna 2014 v 19:00 hodin

Dirigent: Jiří Bělohlávek
Režie: Sven-Eric Bechtolf
Scéna: Rolf Glittenberg
Kostýmy: Marianne Glittenberg
Světla: Jürgen Hoffmann
Choreografie: Lukas Gaudernak

Obsazení:
Princ: Michael Schade
Cizí kněžna: Monika Bohinec
Rusalka: Krassimira Stoyanova
Vodník: Günther Groissböck
Ježibaba: Janina Baechle
Hajný: Gabriel Bermúdez
Kuchtík: Stephanie Houtzeel
1. lesní žínka: Valentina Nafornita
2. lesní žínka: Lena Belkina
3. lesní žínka: Ilseyar Khayrullova
Lovec: Mihail Dogotari

Reprízy:
30. leden 2014 v 19:00 hodin
3. únor 2014 v 18:30 hodin
6. únor 2014 v 19.00 hodin
9. únor 2014 v 18.30 hodin (toto představení mohou zájemci za poplatek sledovat živě po Internetu)

www.wiener-staatsoper.at

pondělí 20. ledna 2014

Opustil nás Pan Dirigent



Ve světových médiích se objevila smutná zpráva - dnes ve věku 80 let po těžké nemoci zemřel v Bologni slavný dirigent Claudio Abbado. Během svého života řídil nejslavnější orchestry a mezi nimi i Berlínskou a Vídeňskou filharmonii, Londýnský symonický orchestr, byl dlouholetým uměleckým ředitelem milánské La Scaly a stanul i za pultem Vídeňské státní opery.

Budeme si ho pamatovat díky obrovskému množství audio i video nahrávek, Verdiho milovníci jistě nezapomenou na nahrávku původní francouzské verze Dona Carlose s Plácidem Domingem a Katiou Ricciarelli a řadu dalších nahrávek oper od tohoto skladatele. Ve svém repertoáru měl díla jak klasické hudby, tak i moderních skladatelů.


 

 

neděle 19. ledna 2014

Eva Kolářová zve do divadla: Státní opera Hamburg – přehled premiér do konce sezóny 2013/14


Státní opera Hamburg připravuje na období leden – červenec 2014 několik premiér, jejichž přehled přinášíme. Shodou okolností připadá na březen premiéra Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, jejíž nové uvedení připravuje na 20. března také Národní divadlo v Praze.   


19. leden 2014
18:00 - 21:30 hodin
Georges Bizet: Carmen

2. únor 2014
17:00 - 19:30 hodin
Samuel Hogarth: Zwerg Nase
Dětská opera z řady „Opera piccola“

9. březen 2014
18:00 - 20:30 hodin
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky




 

 Hayoung Lee, představitelka Bystroušky

26. březen 2014
19:00 - 21:30 hodin
Gaetano Donizetti: Lucrezia Borgia

11. květen 2014
20:00 - 22:30 hodin
Katzer -Jost – André: Black Box 20_21: Ophelia
Hudba: Wolfgang Rihm, Georg Katzer a Christian Jost, Texty: Heiner Müller

25. květen 2014
18:00 - 21:00 hodin
Georg Friedrich Händel: Almira (královna kastilská)

29. červen 2014
18:00 - 20:30 hodin
Tatjana
Balet Johna Neumeiera podle románu ve verších „Evžen Oněgin“ A.S. Puškina

5. červenec 2014
18:00 – 20:30 hodin
Antonio Cesti: Orontea
www.hamburgische-staatsoper.de

středa 15. ledna 2014

Andrea Vizvári: Moc se mi v Brně líbí


Co Vás přivedlo k opeře a jaký je to pro Vás pocit stát na jevišti a zpívat?

Ako 17 rocna som na skolskom vylete zo strednej skoly v SND pocula prvy krat Verdiho Traviatu, hlavnu rolu spievala Lubica Vargicova a tato kombinacia ma uplne uchvatila. Vtedy som sa rozhodla, ze po maturite to znova skusim s konzervatoriom (po zakladnej skole ma neprijali-lebo som nemala skoncenu mutaciu) a podarilo sa. Odvtedy viedli moje kroky z banskobystrickeho konzervatoria na bratislavske a nasledne na VSMU v Bratislave a ako 28 rocna som spievala v SND rolu Violetty Valery v kostyme Lubici Vargicovej a v tej istej inscenacii a splnil sa mi sen o ktorom som sa ani netrufala dufat, ze by sa mohol stat skutocnostou. Ano viem, znie to neuveritelne a cesta k mojmu snu bola trnista, ale podarilo sa to a som za to velmi vdacna.

Vzpomínáte si na své první představení?

Este ako studentka VSMU, bolo to vo Viedenskej Volksoper a spievala som rolu Kralovnej noci v Carovnej flaute. Bol to moj javiskovy debut (ak neratam skolske predstavenia). Bola som velmi mlada a pamatam si, ze vedenie divadla sa spytalo mojho agenta, ze ci uz ucinkujem na nejakej profesionalnej scene. On zaklamal, ze ano, a oni mi tu rolu dali. Ano bol to velky risk, ci to zvladnem, ale zvladla som to a a takisto to pozitivne ocenila aj viedenska kritika. Po tomto debute som tam s touto rolou este niekolko krat hostovala.

Měla jste možnost vystoupit v řadě divadel. Na které angažmá nejraději vzpomínáte?


Neviem to specifikovat. Kazde divadlo a krajina ma svoju atmosferu a ta zalezi samozrejme na ludoch. Odvsadial si prinesiem pozitivne aj negativne skusenosti. Tie negativne mi pomahaju v uvedomovani si vlastnych chyb a posuvaju ma dalej, no a tie pozitivne mi zkrasluju zivot a robia ma stastou.

Jaké jste měla Vánoce? Odpočinula jste si, nebo je měla "prozpívané"?

Vianoce pe mna vela znamenaju, lebo sa cela rodina stretneme a hodujeme a rozpravame sa a uzivame si pokojnu vianocnu atmosferu. Tieto sviatky boli vsak pre mna pracovne a naozaj vycerpavajuce. Ale vsetko dobre dopadlo a som rada, ze tento spevacky maraton mam za sebou.



Jak se Vám líbí u nás v Brně? Je možnost Vás slyšet i jinde v ČR?

V Brne sa mi velmi paci, vladne tam prijemna tvoriva atmosfera. Ako som napisala, vsetko je o ludoch a ti su v brnianskom divadle naozaj velmi mily. :-)

Je něco, na co budete z loňského roku obzvlášť ráda vzpomínat?

Ano, ale nieje to pracovneho charakteru. Bola to dovolenka s mojim manzelom. Mam rada leto a more a velmi rada cestujem a spoznavam nove miesta a to sme si minule leto skutocne spolocne uzili.

Připravujete se teď na nějakou novou roli? Jak se "učíte"?

Momentalne v SND skusame novu produkciu Pucciniho Bohemy pod vedenim Petra Konwitschneho, kde spievam rolu Mussety. Sme v plnom prude a velmi ma to naplna, Konwitschny je uzasny reziser, ktory hlada perfektne podtexty aby z vas vytiahol to najlepsie co vo vas je a ani sami o tom neviete. Premiera ma byt koncom januara. A v tesnom zavese bude nasledovat dalsia produkcia Mozart - La clemenza di Tito.

Ucenie zalezi od okolnosti, narocnosti role a podmienkach. Ideal pre mna je, ked sa rolu naucim, mozem ju nachvilu odlozit a potom sa k nej vratit. Ale vsimam si na sebe uz prve priznaky skusenosti, ze rolu sa ucim uz ovela rychlejsie ako tomu bolo na zaciatku.

Jaké květiny máte nejraději

Akykolvek kvietok, ktory dostanem ako vdaku, ze som v divakovi nieco zanechala, je pre mna krasny :-).

Moc Vám děkuji za rozhovor a těším se na Vaše další představení!

sobota 11. ledna 2014

Eva Kolářová zve do divadla: KÁŤA KABANOVÁ V BERLÍNĚ


25. ledna 2014 uvede Berlínská státní opera premiéru opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Tuto inscenaci, která již slavila úspěch v Bruselu, sem nyní přináší režisérka Andrea Breth. Hudebního nastudování se ujal Simon Rattle.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová
Hudební nastudování: Simon Rattle
Režie:             Andrea Breth
Scéna:             Annette Murschetz
Kostýmy:         Silke Willrett, Marc Weeger
Světla:         Alexander Koppelmann
Sbormistr:         Frank Flade

Obsazení:
Dikoj:            Pavlo Hunka
Boris:             Pavel Černoch
Kabanicha (Marfa):     Deborah Polaski
Tichon:         Stephan Rügamer
Káťa:             Eva-Maria Westbroek
Kudrjáš:         Florian Hoffmann
Varvara:         Anna Lapkovskaja
Kuligin:         Roman Trekel
Glaša:             Emma Sarkisyan
Fekluša:         Adriane Queiroz
Žena:             Blanka Modrá

Sbor Státní opery
Staatskapelle Berlin

Premiéra: 25. leden 2014 v 19:30 hodin
Státní opera Berlín v Schillerově divadle
Další termíny představení:
29. leden 2014 v 19:30 hodin
1. únor 2014 v 19:30 hodin
6. únor 2014 v 19:30 hodin
9. únor 2014 v 15:00 hodin
16. únor 2014 v 18:00 hodin
Představení je nastudováno v češtině s německými titulky.
Délka představení: ca. 1 hodina 30 minut bez přestávky
Produkce Théâtre de la Monnaie / Koninklijke Muntschouwburg, Brusel


Opera Leoše Janáčka „Káťa Kabanová“ je nejbližší premiérou ve Státní opeře Berlín, která ji uvede na scéně Schillerova divadla. V titulní roli tohoto dramatického díla vystoupí nizozemská sopranistka Eva-Maria Westbroek. V rozhovoru s Uwe Friedrichem mluví o Janáčkově hudbě a o tom, proč v operách hrdinky vždy trpí nebo dokonce umírají ...


V některých operách Leoše Janáčka hrdinky neumírají. Káťa Kabanová však nevidí jiné východisko než dobrovolnou smrt ve Volze poté, co prožila krátkou aféru s mladým mužem. Co nám může osud ruské ženy po více než sto letech ještě říci?     

Eva-Maria Westbroek: Káťa Kabanová je velmi citlivá žena s velkou touhou po svobodě. Hledá své osobní štěstí, které však v manželství s alkoholikem Tichonem a především s jeho tyranskou matkou žijící v témže domě nemůže najít. Příběh se odehrává ve velmi represivní společnosti, ve které je manželství nezrušitelné, i když by bylo strašné pro oba. To se děje v některých oblastech světa ještě dnes, nijak daleko od nás. Ale ani u nás tyto časy ještě neskončily. Káťa Kabanová však chce i navzdory nepříznivým okolnostem vést jiný, šťastnější život, a také toho alespoň na několik dní dosáhne. Žije však potom s pocitem viny, protože má osvojené moralizující zákony a tlak nakonec již dál nevydrží.

Již v prvních tónech opery zaznívá nesmírně velká, za příznivějších podmínek možná i neukojitelná touha. 

Eva-Maria Westbroek: To se Leoši Janáčkovi podařilo geniálně. Vůbec nevím, zda se v naší liberální společnosti ještě dokážeme vcítit do toho, jak strašné musí být octnout se v tak bezvýchodné situaci. Když člověk nemá vůbec žádnou svobodu a přesto musí žít dál.

Příběh opery ovládá Kátina tyranská tchyně Marfa, o které později vyjde najevo, že je velmi bigotní, samá má poměr a své  rigidní morální představy uplatňuje hlavně na bezbranné Kátě. Všichni těmito poměry trpí, možná i Marfa sama. I Tichon je příliš slabý, aby se vzepřel své matce. Obětmi jsou všichni, ale dokonce i k viníkům může divák cítit jistý nádech sympatie.

Eva-Maria Westbroek: Obětmi jsou všichni, ale pro sebe si nacházejí cestu, aby se s danými okolnostmi vyrovnali. Především Marfa nalézá možnosti, jak obejít své vlastní zákony. Tichon řeší situaci alkoholem, i Varvara si vybojovala své volné pole. To ale Káťa neumí. Je příliš citlivá a upřímná, než aby mohla spoluhrát  tuto lživou hru. Je opravdu důvěřivá a ve svém svědomí již tuto rozpolcenost nemůže vydržet. Proto přiznává svůj mimomanželský poměr během bouře v kostele a teprve tím se aféra dostává na veřejnost. Bouře je jako skutečný přírodní jev naprosto nedůležitá, odráží její vnitřní boje. Přiznala by se k nevěře i bez bouře, protože by po zbytek svého života nebyla schopna lhát.

Operní hrdinky velmi často umírají, zešílí, jsou zavražděny nebo zemřou na strašlivou nemoc. Káťa Kabanová tuto práci mužům převezme a volí dobrovolnou smrt, na kterou ji autor a skladatel pošlou.  Je opera jako žánr k ženám nepřátelská?

Eva-Maria Westbroek: Jde vždy o lidi, kteří neumí zapadnout do společnosti. Dnes bychom prostě řekli: „Odstěhuj se do nejbližšího velkého města, hledej své štěstí v Londýně či Berlíně, pak nebudeš mít s represivní společností problémy.“ Ale přesně to opery vyprávějí: Takový člověk musí pryč ze svého prostředí, kde nemůže být šťastný. A divadelním prostředkem pro takový příběh byla po staletí smrt operní hrdinky. Pokud se dnes nepřizpůsobivý člověk odstěhuje z vesnice do města, protože chce utéci z prostředí, které ho svírá, tak pro své původní prostředí často v přeneseném slova smyslu vlastně také „zemřel“. Za takových podmínek trpí právě ženy častěji než muži, ale vzpomeňme například na Tannhäusera, ten není šťastný ani na Venušině hoře, ani na Wartburgu, a nakonec umírá.

Kromě Káti Kabanové jste zpívala i další postavy z Janáčkových děl – Jenůfu a Emilii Marty z opery „Věc Makropulos“.  Janáček píše hudbu mimořádně bohatou na detaily. Je těžké se to naučit?

Eva-Maria Westbroek: Skutečně není snadné si tyto role zapamatovat. Ale nesmírně mě baví se je učit, vložená námaha se vyplácí. Vždy nastává velké finále. Po dlouhém večeru se do toho člověk musí ještě jednou pořádně opřít. Leoš Janáček však psal krásné party, vždy se na představení těším. Jsou tu nádherné lyrické pasáže, které zpívám velmi ráda. Zpívala jsem právě svoji první Isoldu – Káťa Kabanová není sice procházkou růžovým sadem, ale ve srovnání s Isoldou je to přeci jen trochu oddech.

Tristana k Vaší první Isoldě zpíval Váš manžel Frank van Aken. Jaké to je, být provdána za zpěváka? Bavíte se i při snídani a před spaním ještě o zpěvu, nebo je někdy s pracovními záležitostmi konec?

Eva-Maria Westbroek: Bohužel mluvíme o zpěvu stále hodně. Bylo moc hezké, že jsem v „Tristanovi a Isoldě“ mohla stát na jevišti společně se svým mužem. Konečně jsme mohli spolu opět trávit spoustu času. Život zpěváka je velmi náročný a extrémní, oba hodně cestujeme, a pokud jsem doma, je manžel někde jinde a naopak.  Pokud oba současně nemáme představení, vznikne hned další problém: Co uděláme s volným časem? Budeme prostě odpočívat? Nebo se udržovat v činnosti tím, že toho hodně podnikneme a vydáme se například na dlouhý výlet na kolech? Zkusili jsme toho už hodně.

Rozhovor pro  WWW.CLASSICCARD.DE  pořídil Uwe Friedrich.
www.staatsoper-berlin.de