neděle 8. prosince 2013

Miláno versus Brno



Vím, že srovnávat rádiový přenos s živým představením není úplně košer, ale tentokrát si tento malý prohřešek dovolím.

V sobotu 7. prosince zahajovala milánská La Scala sezónu s novým nastudováním Verdiho La Traviaty a toto představení vysílala v přímém přenosu do rádia a do kin. Obsazení hlavních rolí a především samotná Scala slibovaly mimořádný zážitek a moc jsem se na ten večer těšila. Byla jsem však nemile překvapená.

V prvním dějství především u menších rolí to znělo nejednou falešně, a to hned při příhodu sboru k Violetě. Samozřejmě špatné umístění mikrofonů a akustika na tom mohou mít také svůj podíl, ale nebylo to ono. Zklamání ovšem pokračovalo.

Obsazení Diany Damrau do role Violety se už od začátku ukázalo jako nešťastné. V jejím podání to nebyla žádná křehká dívka, která se právě uzdravila z dlouhé nemoci, ale statný kus ženské, která by překřičela vodopád. Cítila jsem z ní, že se během zpěvu trápí a nejednou jsem zaznamenala i výpadky textu a melodie, především v duetu s otcem. Škoda, že opustila takové role, jako je Královna noci, kde skutečně královnou byla! V posledním dějství už to bylo lepší, ale nezachránilo to celkový dojem.

Piotra Beczalu jako bych za tím hlasem ani nepoznávala. Z celé ústřední trojice mě však zaujal nejvíc, i když v áriích na začátku druhého dějství jsem se o něj začala bát. Zejko Lučič mě docela zklamal díky svým vymyšleným melodiím a nepřesnostem ve spojení s orchestrem. Hlasově mu samozřejmě není co vytknout, ale... Chvílemi jsem vůbec měla pocit, že pěvci na dirigenta snad vůbec nevidí, protože se často s doprovodem rozcházeli. :-(

Co ale na tomto provedení oceňuji, je, že zahráli tééééééměř celou operu včetně všech běžně škrtaných repetic (árie Violety v 1. dějství, Oh mio rimorso, Addio del passato, Gran dio morir...) a duetu Alfréda s otcem. Už třináct let, co znám Traviatu, hledám - zatím marně - úplně kompletní provedení, a přece se mi to včera zase nesplnilo. Úplně na konci, až Violeta zemře, vynechali party všech kromě Doktora. Tak musím hledat dál. :-D

Viděli jste někdo přenos do kin, nebo také poslouchali rádio? Jak se vám to líbilo?

Během poslechu jsem se jen víc a víc těšila na Traviatu v Janáčkově divadle v neděli 8. prosince. Obsazení nemohlo být lepší a NEZKLAMALI!!! :-)

Andreu Vizvári si pamatuji jako Violetu už od jejího prvního představení, kdy, přiznávám se, mě velmi zklamala. Ještě tenkrát do té role nevyzrála a chyběla i pěvecká jistota. (PS: Téměř všichni pěvci, které dnes velmi obdivuji a vyhledávám jejich představení, se mi napoprvé nelíbili - Boross, Janál, Sulženko, Hampson... takže to vypadá s paní Vizvári slibně! :-D) Dnes po celé řadě představení se jen skláním před jejím uměním. To je Violeta, jak má být - křehká, jemná, zdravá, nemocná, zoufalá, zamilovaná... Andrea si vyhrála se všemi pocity své role, její hlas zněl odpočatě a opravdu jsme si vychutnali vysoké es na konci árie v 1. dějství. Poslední dějství pak bylo jen třešničkou na dortu a, jak jsme se shodli s řadou lidí, oko v hledišti nezůstalo suché! Publikum ji po právu odměňovalo už během představení mohutným potleskem a provoláváním BRAVA. To víte, že už se těším na další představení Traviaty s ní! :-) A pojďte taky, nebudete litovat.

Peter Berger se nám zase po dlouhé době vrátil do Brna a udělal jen samou radost! Vedle mě seděli lidé, kteří byli na Traviatě poprvé, a během děkovačky pořád opakovali: "Ten byl skvělej, výbornej!" :-D A já jen přikyvovala. Po všech těch Alfrédech, kteří se v Brně vystřídali v poslední sezóně, mohu s klidným srdcem říct, že Peter je ten nejlepší představitel. Dneska jste mu tu zamilovanost opravdu věřili. Úžasný sytý hlas, i na pohled krásný člověk, to je Alfréd, jakého si jen můžeme přát. Moc se těším na jeho další představení. Opravdu užívejme si ho, kdykoli máme příležitost, něco takového se denně nevidí!

Germont v podání Romana Janála je už několik let moje srdeční záležitost a dneska opět srdce zaplesalo! :-) Vždycky se bavím tím, jaký zrovna dneska ten otec bude? Přísný? Hodný? Povýšený nad Violetu, nebo soucitný? Tentokrát jsme mohli sledovat úžasný vývoj. Přišel přísný člověk, který se jen tak nebude bavit se ženou Violetina postavení, ale když se zaposlouchal do toho, co mu říkala, uvědomil si, že před ním stojí dívka, která jeho syna skutečně miluje a v té lásce není ani kousek hříchu. Di Provenza dnes zazpíval velmi jemně, téměř v piánu, jako by chápal, že to musí udělat, a zároveň pořád ještě měl na paměti Violetu. A nezapomenu na jeho příchod na večírek u Flory. Jedním slovem nádhera a opravdu potěšení pro uši i oči!

Pro ostatní role, sbor, dirigenta a orchestr patří jedno velké BRAVI. Sbor měl dneska tak nádherný zvuk!!! Všechny závěrečné tóny vyzněly jako jeden hlas. Orchestr hřměl při fortissimech, nenašli jste jediné zaváhání a obě předehry přímo dojímaly svou jemností. A publikum? Ani se neptám, kolika z nás dnes málem upadly ruce a potrápily se hlasivky. Už při první děkovačce po představení se jako na povel celé hlediště zvedlo a odměnilo účinkující mohutným nekonečným potleskem vestoje.

Když si to srovnám se sobotní Traviatou ze Scaly, dovolím si cítit určitou hrdost na to, co máme tady v Brně. Všem účinkujícím ještě jednou děkuji a gratuluji za nádherný zážitek. A, abych nezapomněla, představení se odehrálo také na památku výročí zesnulé Yvetty Tannenbergerové, která by dnes oslavila své 45. narozeniny. Určitě musela mít velkou radost!

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, Dano, jsem ráda, že jste se vrátila k psaní. Ráda jsem četla Vaše články. Už jsem se obávala, že jste na operu zanevřela. V sobotu jsem poslouchala také a souhlasím. Škoda, že nenavšštěvujete opery i v jiných městech a nepíšete. Kdo hodně vidí může hodnotit. Zdravím

Dana Šimková řekl(a)...

Zdravím Vás a díky za pěkná slova! Nebojte se, na operu a na divadlo jsem nezanevřela, jen jsem se teď na moc představení nedostala... Ale vypadá to teď už zase velmi slibně! :-DDD Vypadá to na mou výpravu do Ostravy a do Prahy.

Mějte se hezky

Anonymní řekl(a)...

Prozdradíte důvod Vašeho dlouhého odmlčení? Ta slo v komentářích zrušte.

Dana Šimková řekl(a)...

Nemoc, pracovní vytížení, pěvecké obsazení představení... Když, především v Brně, si pamatuju nádherná představení a dnes vidím seznam pěvců v obsazení, který z velké části tvoří žáci paní Blahové, raději si nechám zajít chuť, než abych musela napsat nějakou nepříjemnou recenzi. Za to mi to nestojí.

Co mám zrušit? Heslo při zadávání komentáře? Bohužel nemůžu, tahle jedině se zbavím spamů, které by hned naskočily.

Anonymní řekl(a)...

Vy už pracujete? Pamatuji Vás jako studentku. Co děláte? Je dobře, že jste se jit v pořádku a přeji i v nadcházejáících letech především hodně zdraví.

Dana Šimková řekl(a)...

Studentka už dáááávno nejsem. :-D Momentálně jsem "spisovatelka" na volné noze a pracuji na knížce. Ale učila jsem dějiny hudby na střední škole. :-) S kým si vlastně povídám? Napište mi na mail aychend@seznam.cz. :-)

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den paní Dano, s velkou radostí jsem si přečetl Váš článek a zajímá mě Váš názor na pár věcí.
Píšete, že obsazení nemohlo být lepší. Mohu se Vás zeptat, viděla jste jako Violettu paní Zadro? V posledním roce v Brně vystupovala dvakrát. Ačkoli nemám k paní Vizvári sebemenší výhrady, preferuji paní Zadro a to především kvůli jejímu vyzrálejšímu pěveckému projevu. Pokud jste neviděla, vřele doporučuji.
Dále bych se rád otázal, opět dodávám, že nemám nic proti a jsem spokojen s výkony pana Bergera, ale co má, či umí pan Berger oproti jiným Alfredům v Brně, že jste ho zhodnotila jako nejlepšího? Omlouvám se za takové těžké otázky, ale vždy, když vidím, že někdo někoho hodnotí jako nejlepšího ze všech, zajímá mě proč. Ve Vaší recenzi jsem odpověď na tuto otázku nenašel.

Dana Šimková řekl(a)...

Dobrý večer, paní Zadro jsem ještě neviděla, díky za doporučení!!!

V roli Afréda jsem viděla Rafaela Alvareze a jeho hlas na to vůbec neseděl. Nebyla v něm lehkost a jistota.

Pak jsem měla možnost vidět Pavla Černocha, kterého, zdá se, všichni chválí, ale můj názor je zcela jiný. Když to shrnu, neznalost textu a časté výpadky, žádné herectví a emoce nebyly žádné a, pokud nějaké, jen příliš zbrklé (když sebou doslova "švihl" na postel po příchodu otce, spíš mě rozesmál, než abych ho litovala). Téměř celé představení jen odestál na místě a jako by vůbec nekomunikoval s ostatními postavami, kromě dirigenta...

Ještě někoho jsem viděla, ale už si to nevzpomínám. Petera znám už čtyři roky a sledovala jsem jeho vývoj, když byl v Janáčkově divadle. Hodně na sobě za ta léta zapracoval!