úterý 17. prosince 2013

Marie Koutná: Únos ze serailu


Ještě ve čtvrtek (11.12.) ráno jsem netušila, že ve Stavovském divadle hrají Únos ze serailu. Ale štěstí mi přálo, a tak jsem večer i s několika kamarádkami, z toho dvěma operou netknutými, usedla v hledišti.

Jednalo se, vyjma zvukových nahrávek, o mé první setkání s touto operou. Nemám tedy srovnání s jinými provedeními, ale zároveň mé dojmy nejsou ovlivněné vžitými představami, což si myslím, že v případě této inscenace nebylo na škodu.

Režie Joëla Lauwerse povětšinou nenutila pěvce k co nejnáročnějším pohybovým kreacím. Rozhodně se ale nejednalo o pochodování z jedné strany jeviště na druhou, naopak citlivě podtrhovala charaktery jednotlivých postav a v náročných pasážích nebyli pěvci nuceni provádět žádné artistické výkony. Jedinou výjimkou je árie Blondy, která ji musí odzpívat vleže. Protože ale vysoké tóny znázorňují její výkřiky bolesti při masáži od Osmina, v tomto paradoxně jí zpěv i usnadňuje. Trochu rozruchu způsobila polonahá černoška – služebná, která se pustila do úklidu během árie Konstance. Jak poznamenaly mé opery méně znalé kamarádky, mělo se nejspíše jednat pro zpestření děje pro pány, kteří by se během dlouhé árie nudili. Takže dobrý tah ze strany režiséra.

Scéna se skládala z několika pohyblivých kvádrů s jednou volnou stěnou, které se dle potřeby přestavovaly. Chvíli znázorňovaly venkovní prostory, po přesunu harém atd. Byla střídmější, vždy jen s několika rekvizitami, což zbytečně nerozptylovalo a dávalo dost prostoru ke sledování jednotlivých výkonů. Scénograf Etienne Plus je zároveň i kostýmním výtvarníkem. Kostýmy korespondovaly se scénou, byly tedy spíše střídmější a velmi pěkné, drobné výhrady mám jen ke kostýmu Blondy.

Jan Šťáva v roli Osmina byl vynikající. Líbil se mi po pěvecké stránce, ale nejvíc se mi vrylo do paměti jeho ztvárnění role. Byl dokonale vtipným i mrzutým staříkem a mé „spolusledující“ se domnívaly, že je vyššího věku i ve skutečnosti. Jeho rozzlobené bručení je nezapomenutelné.

Tomáš Kořínek představující Pedrilla neměl ve své menší roli moc prostoru vyniknout, ale rozhodně mu není co vytknout. Navíc se skvěle hodil k Yukiko Šrejmové KInjo, což byla správně temperamentní Blonda, která si nenechá nic líbit a i pěvecká stránka tomu odpovídala. Nezpívala tak uhlazeně, jako hlavní hrdinka – což by se k roli stejně nehodilo, ale její výkon byl velmi zdařilý. Ještě jednou se musím obdivovat tomu, jak odzpívala svou úvodní árii vleže.

Aleš Briscein (Belmonte) předvedl po pěvecké stránce krásný výkon, ale typově se podle mě hodí více na temperamentnější, akčnější role.

Již dlouho jsem chtěla slyšet Simonu Houda-Šaturovou, na kterou jsem četla jen chválu. A i přes vysoká očekávání mě její výkon nadchl. S prvními tóny Konstanciny árie mi přeběhl mráz po zádech, koloratury zpívala neuvěřitelně přesně, krásně si pohrávala s dynamikou a působila dojmem, že není nic snazšího, než právě její role, ve skutečnosti ze všech nejnáročnější.

U Markuse Boysena - Selima mě zaujal jeho hrubší hlas a výborné herectví.  Říkala jsem si, jak asi bude znít při zpěvu. Brzy jsem ale pochopila, že se jedná o mluvenou roli.

David Švec, který patří mezi mé oblíbené dirigenty, mě opět nezklamal. Mozartova hudba pod jeho vedením byla precizní, ostrá, ale přitom zahraná s patřičnou lehkostí, přesně naplnila moje představy.

Musím dodat, že nadšená jsem byla nejen já, ale i ti, kdo mě doprovázeli. O to větší je škoda, že hlediště bylo poloprázdné. Navíc mám dojem, že v prostorách Stavovského divadla zní většina pěvců lépe než kdekoliv jinde. Nezbývá mi tedy nic jiného, než představení všem doporučit!


Autor libreta: Christoph Friedrich Bretzner, Johann Gottlieb Stephanie ml.
Hudební nastudování:  Tomáš Netopil

Dirigent:
David Švec 
Režie: Joël Lauwers
Scéna:
Etienne Pluss  
Kostýmy: Etienne Pluss  
Sbormistr: Martin Buchta  
Dramaturgie: Ondřej Hučín

Selim: Markus Boysen
Konstance: Simona Houda-Šaturová
Blonde: Yukiko Šrejmová Kinjo
Belmonte: Aleš Briscein
Pedrillo: Tomáš Kořínek
Osmin: Jan Šťáva


Žádné komentáře: