středa 4. září 2013

Derniéra na Šiklové mlýně - slzy tekly proudem




Věřím tomu, že každý, kdo o tomto víkendu navštívil Šiklův mlýn, má zásobu slz vybranou na hoooodně dlouho dopředu. A to nejen těch smutných, ale hlavně smíchu. Taková derniéra opravdu nemá konkurenci. Ale nebudu předbíhat... Odjela jsem na Šiklův mlýn v pátek a prožila tři úžasné dny plné jednoho vystoupení a představení za druhým.

Tak takhle se na Divokém západě kují pikle...
Pátek byl ještě běžným dnem s původními verzemi Uprchlíků a Amy Thompsonové (o těchto představeních jsem psala zde). Diváků v publiku pozvolna přibývalo a velká většina z nich zůstávala až do neděle. Na pátek budu především vzpomínat díky nádhernému přivítání od herců, kteří si s dojetím (hromadně) přečetli mou předchozí recenzi a velice mi za ni děkovali. S takovým nadšením a reakcí jsem se ještě nesetkala. Díky moc za to! A také budu vzpomínat na nekonečný závěrečný potlesk po Amy Thompsonové.


Páteční večer už tradičně patřil koncertu Josého de la Rocy, který tentokrát přizval na pomoc nejen nás posluchače, ale i Jana "Džanka" Valnohu (Swana z Amy) hrajícího na banjo. Bára Sekničková (hostinská z Uprchlíků) nám ukázala, že umí skvěle zpívat, a připojili se i další herci. V zákulisí se zatím tvořil scénář sobotního předávání Zlatého Šikláku. Jak mohli celý program večera vymyslet za tak krátkou dobu, to mi zůstává záhadou.

V sobotu jako by začínalo všem definitivně docházet, že už je tu opravdu konec. Obě představení (v normální podobě) byla v ten den zahrána v tom nejlepším provedení, jaké jsem viděla. Diváci nadšeně odměňovali herce potleskem vestoje a musím se přiznat, slza ukápla i u Uprchlíků. :-)


Večer přišel na řadu Zlatý Šiklák - místní obdoba Oskarů. Musím říct, že připravené to měli perfektně. Celým večerem nás bravurně provázela Ivana Frimelová a už jen samotný příjezd hereckých hvězd stál za to! S každým otevřením dveří auta se tribuna otřásala v mohutném potlesku a křičení a měla jsem pocit, že pod námi spadne, když vystoupili Michaela Frimelová (Amy) a Jan Valnoha (Swan), po nich dva blonďáci Pinďa s Jackem (Marek Baláž a Marián Furdek), Jiří Frimel s Bárou Sekničkovou a nakonec snad nejzaměstnanější herec, bavič, uvaděč, zpěvák, zvukař... (co jsem vynechala?) pan Simson - Josef Markuš alias José de la Roca.

Diváci sami letos mohli hlasovat a ve vedlejší roli je nejvíc zaujal Marek Baláž jako Patrik v Amy Thompsonové. Letos na Šiklově mlýně vystupoval poprvé a jeho postavy jsou nezapomenutelné. Cenu za hlavní roli si odnesl Marián Furdek za Roye v příběhu Amy Thomsponová. Na to, že je to Slovák, má vynikající češtinu a můžeme jen obdivovat, jak se popral s naším ř a jinými českými záludnostmi. Nejeden z nás jsme nevěřili vlastním uším, když divákům poděkoval slovensky. :-)

Aby toho Amy Thomsponová nedostala málo, diváci ji zvolili na nejlepší představení letošního roku po stránce scénáře a režie. Šikovný Jiří Frimel si za ni po právu odnesl cenu. A poslední nominace byla za nejlepší hudbu. Zde vyhrál Návrat Morgany a pro sošku si přiběhl Josef Markuš, který vytvořil hudbu ke všem představením. Pochlubil se, že tu hudbu prostě slyší a přesně ví, co tam patří. A nezapomněl dodat, že ta závěrečná písnička v Amy Thomsponové ho vždycky dojme. :-)


Ale na programu večera nebylo jen udílení cen! Herci si pro nás připravili i výborné hudební vystoupení, Jiří Frimel nám předvedl, jak může vypadat přímý přenos ohňostroje v rádiu (brečeli jsme smíchy!) a na závěr přivezl poštovský panáček krásný strom, kolem něhož se všichni herci rozestavili. To už nezůstalo jediné oko suché. A nesměl chybět úžasný skutečný ohňostroj s perfektně sehranou hudbou.

Na to lze říct jen - jste šikovní! Vymyslet to za tak krátkou dobu, aby to mělo spád, pobavilo to a abyste si to i sami užili, to zaslouží obrovskou pochvalu. Jen si říkám, že těch cen bylo udělených až moooc málo. Alespoň virtuálně bych chtěla každému nějakou cenu dát. Začnu tím nejpovolanějším:


- Jiřímu Frimelovi za vynikající scénáře a režii a především pyrotechnické efekty. Nelze zapomenout ani na jeho drsného Jacka, kterého zahrál naprosto bravurně. Možná je jen škoda, že jsme ho letos nemohli vidět ve více rolích.


- Josefu Markušovi za nádhernou hudbu, která jako by byla složená přímo pro tato představení, a za práci zvukaře. Toho by si měl vypůjčit nejeden hudební festival a muzikálové divadlo! Ještě hodně dlouho si budu zpívat Buchet je spousta a Stánky. :-D Jeho umění improvizace a smysl pro humor jsou nezapomenutelné a, co je v dnešní době třeba nejvíc pochválit, nikdy se nesnížuje k vulgárnostem! A jak jinak, senzační pan Símsón. :-)


- Janu Valnohovi bych osobně udělila cenu za hlavní roli. Rozdíl mezi profesionálním hercem a amatérem je v tom, že profík vám zahraje vzorový pláč, ale amatér ho vůbec hrát nemusí! A že dokáže dojmout diváky každý den (i když už to vidí třeba popáté) a i herce (po padesáté...), tak tomu říkám umění. Jak mi sám představitel Swana Eatona řekl, není to vůbec lehké, když vám každý den umírá v náruči dcera. I za to mu patří obrovský obdiv!


- Ivaně Frimelové za skvělé uvádění Westernové show a Zlatého Šikláku a samozřejmě za její Bibi Navarovou a spivovatelku MacDarmotovou. Dokáže využít každou příležitost pro výborný vtip a je autorkou některých choreografií tanečních vystoupení na náměstí. Zcela oprávněně ji ostatní herci nazývali "mamkou". :-) Jen bych jí ještě chtěla poděkovat za zmínění se o předchozí recenzi během poslední Westernové show. Vůbec jsem něco takového nečekala a moc mě to potěšilo. Díky!


- Michaele Frimelové za nepřekonatelnou Amy a taneční vystoupení na náměstí. To, jak v sobotu ztvárnila závěr příběhu, mi skutečně podlomilo kolena a bylo to ještě silnější provedení, než v neděli. Je vidět, že na té roli pracuje a opravdu si vychutnává svou první velkou roli. Ani jako lehká děva v Uprchlících pak není k přehlédnutí!


- Mariánu Furdekovi za perfektně zahraného Roye. Z něj jde skutečně mráz po zádech! A to teprve jak umí pracovat s hlasem. Nejde opomenout ani mazaný "pan Smith" v Uprchlících a hlavně jeho vystoupení s hřebcem Kartušem. Jak říkala Ivana Frimelová, je to skutečný zaříkávač koní. Je úžasné sledovat, jak jsou spolu sehraní, jak stačí zvednout ruku, naznačit cokoli pohledem a Kartuš to přesně udělá. A ta závěrečná poklona je opravdu nádherná!


- Marku Balážovi především za kaskadérské kousky během Amy Thompsonové. V pátek nám v hledišti pěkně zatrnulo, protože se zdálo, že skočil opravdu na poslední chvíli. A když se má pak sotva zvednout ze země a jen tak tak stát na nohou a držet si ruku, jako by byl zraněný, jen jsme pozorovali, zda tomu tak skutečně není! A co teprve ukoktaný Pinďa, kterému i osel uteče a dynamit mu připomíná hořické trubičky... Doufám, že Marka příští rok znovu uvidíme. Rozhodně by stálo za to, aby na svém herectví dále pracoval a rozvíjel ho.


- Báře Sekničkové za doslova všechno, na co sáhne. :-D Od zpívání přes tanec až k senzační hostinské Jane v Uprchlících a nemilosrdné O´Neilové v Amy. Pro ni musí být opravdu radost psát role, protože si s každou vyloženě vyhraje. A mimochodem je to jediná žena, která během všech představení střílí, takže bych moc neradila ji provokovat! :-D


- Liboru Pokornému především za roli šerifa v Amy Thompsonové. Perfektně ztvárnil člověka, který má rád pořádek a v případě nutnosti si ho umí zjednat. Jeho Jim z Uprchlíků mě bude ještě dlouho rozesmávat, hlavně to, jak ho ztvárnil v neděli, ale k tomu se dostanu později. Také byl výborným uvaděčem Westernové show. A v každém představení měl v ruce nějaké desky, nebo knížku... :-)


- A samozřejmě i Janu Čmudovi za šerifova pomocníka Billa z Uprchlíků, ale především za sympatického hostinského Mika v Amy Thompsonové. Tam tak dokonale hrál vyloženě hodného člověka, že je to pro mě jedna z nezapomenutelných postav ze všech představení. Je napsaný jako poslední, ale patří mezi ty nejlepší!


A přišla neděle a derniéra. Žádné smutnění, ale parodie na všechno, co bylo možné. Když v 10 hodin dopoledne vystoupili na pódium na náměstí José de la Roca převlečný za Míšu Frimelovou a Michaela Frimelová převlečená za Josého, aby nám představili program celého dne, bylo nám všem jasné, že to fakt bude stát za to. A herci se za celý den nezastavili. Představení a vystoupení se střídala jedno za druhým s někdy jen dvacetiminutovými pauzami a my diváci jsme jen přebíhali z amfiteátru na náměstí. A hlediště praskalo ve švech!


Co byste řekli přehlídce historických dámských šatů provedené pánským osazenstvem? A co teprve, když si nešťastnou náhodou stoupnou na sukni, zakopnou, spadne jim klobouk nebo nejde rozevřít deštník? Máme to my ženské pěkně těžké, že? :-) "Drsňák" Marián Furdek předvedl tak úžasnou líbeznou blondýnu, že publikum nemohlo šetřit na potlesku a smíchu. Jiří Frimel zase nad ostatními čněl jako anténa a svým dlouhatánským krokem nejednou doháněl špatnou otočku, nebo zařazení se do řady. Josef Markuš nám předvedl, že umí výborně tančit charleston, Janu Čmudovi vyloženě slušela široká krinolína a měl problém pod tou širokou sukní najít schody. :-) Zlatokop Milan Jandek už ani nedopnul horní díl šatů a ukázal nám svůj hrudník se vším všudy, o Janu Valnohovi v rudé róbě a černovlasé paruce byste při pohledu zezadu nikdy neřekli, že to není ženská, a Marek Baláž si vychutnal svou verzi Rose z Titanicu a společně s Jiřím Frimelem sváděli přítomné pány. Děvčata, která tuto přehlídku dělají denně, jim musela napovídat s choreografií a díky tomu vznikaly velmi vtipné momenty. Takovou módní přehlídku skutečně jen tak někde neuvidíte!


Uprchlíci: "Konečně doma, ale asi mi někdo vyměnil kufr"

Je možné udělat z komického představení ještě komičtější? No jééééje, to bych vám přála vidět nedělní Uprchlíky. Co kdo mohl, to si přimyslel ke svému textu. Jak přesně říkal v úvodu Jiří Frimel, kdo neviděl originál, nebude chápat, proč se zbytek tribuny válí smíchy a utírá si slzy. A že jich tekly potoky!!!

Panu Simsonovi - Samsungovi se konečně ulomila ojka u jeho vozíku, takže ho musel táhnout za sebou, chudákovi Jimovi někdo vyměnil kufr, takže se na scénu doslova přifuněl a chvíli trvalo, než popadl dech (táhl v něm nasekané dříví). A že se na náměstí vůbec nic nezměnilo a od chvíle, kdy natřel banku, nikdo na nic ani nesáhl, nemělo chybu! Pinďovi se zase doslova podlamovala kolena, když na zádech nesl Jacka. A co teprve přivítání ve městě panem Simsonem s obrovským kladivem v ruce (ono to na přivítání moc nevypadalo) a hláška drsňáka Jacka "Pinďo, já mám strach", když mu měl Pinďa tím obrovským kladivem rozetnout řetězy. A mohla bych pokračovat další spoustou hlášek a výpadků textu... Ale konečně se také pánové dočkali hořických trubiček. Jestli ale něco opravdu pobavilo, byl to Jack hrající pana Smithe (Pinďa mu naznačil, že by měl být trochu vyšší, takže se snažil pořád stát na špičkách). Jelikož šerif jejich domluvu neviděl, mohl jen překvapeně hledět, čemu se pořád tak hrozně smějeme a proč Jack u toho mluvení tak tančí. A nevím, kolik diváků si všimlo, že Simson si tentokrát z banky tajně odnesl celou náruč zlatých cihel (ne jen jednu).


Amy Thompsonová - "Však ono to nějak dopadne..."

Pak jsme měli možnost shlédnout naposledy Amy Thompsonovou v původní verzi a v 16 hodin nás čekala pořádná derniéra. Ta dokázala smíchem odrovnat nejen publikum, ale i samotné herce. Nikdy bych nevěřila, že z tak smutného příběhu dokážou vykřesat tak úžasnou parodii. Stačilo jen, aby na scénu vyšel hostinský Mike a paní spisovatelka a už bylo jasno, že tohle fakt nebude normální představení. Hostinského totiž hrála Michaela Frimelová, nejednou vynikající nápověda pro své kolegy, a kouzelnou spisovatelku Marián Furdek. A mohli jsme jen tipovat, kdo bude hrát další role!

Bankéře Swana se výborně ujala Ivana Frimelová, která uměla tak přehnaně výborně ztvárnit všechna gesta a intonaci hlasu, které používá Jan Valnoha, že jsme se tomu museli smát. Role Patrika se tentokrát ujal Libor Pokorný a improvizoval skutečně, jak nejlépe mohl. A drsňáka Roye? Kdo jiný, než skvělá Bára Sekničková, která z textu znala snad jen 5 vět. :-D Jiří Frimel si ponechal roli Jacka a Jan Čmuda se ujal postavy O´Neilové. Šerifa si tentokrát zahrál Marek Baláž. Jestli už tušíte, kdo hrál Amy Thompsonovou, tušíte správně! V životě bych si Jana Valnohu v této roli neuměla představit a přece ji dostal! :-)


I když tohle představení hrají denně, neznají navzájem texty těch druhých. Díky tomu se vyrojila celá řada komických scén, kdy nápověda křičela z plných plic a přece marně, kdy se málem změnil i celý děj příběhu (nebylo by lepší tentokrát zlikvidovat O´Neilovou s tím "vypatlaným" Jackem, než se s nimi dát dohromady?) a z útržků textů, které si vzpomněli, vznikaly úplně nové rozhovory. Ale čím nás naprosto dostali, byla nepřítomnost koní. Na scénu se prostě vjíždělo na kole. A že to nebyla žádná sranda na rozbláceném povrchu! Jen se divím, že si Amy nezamotala sukni do řetězu. No byli jsme napnutí, jak tohle může skončit. A... zastřelili Amy. Ale netruchlili jsme, nýbrž se smáli! A jen tak na okraj, věřte tomu nebo ne, konečně jsem objevila něco, co Jan Valnoha neumí! :-D ZAHRÁT MRTVOLU. Jeho Amy Thompsonová vstala z mrtvých ještě při závěrečném doslovu. Abych byla přesnější, Ivana Frimelová (otec) jí vytáhla z ruky tahák s textem a Amy jí ho bez zaváhání zase vytrhla.


A na úplný závěr sem vložím úvahu, kterou jsem napsala bezprostředně po skončení sobotní Amy Thompsonové a kterou dostali všichni herci přímo na Šiklově mlýně jako poděkování za jejich práci:

Dokázali byste si představit, že jste hercem a každý den hrajete pořád dokola stejný příběh? Beze změny, se stále stejnými lidmi, s důvěrou, že neselže technika, budou střílet pistole, nezapomenete text a výbuchy nikoho neohrozí? Potýkáte se s počasím, kdy se můžete uvařit v několika vrstvách kostýmu a je vám na padnutí, nebo se klepete zimou, bolí vás v krku a jde na vás horečka? Nehledíte na to, že začalo pršet a otravují vás dotěrné vosy? Musíte poslouchat nekonečné stížnosti diváků, kterým svítí slunce do očí, nebo na ně prší?


Takže každý den bez zastavení ráno vstaňte a běžte bavit davy, přikažte větru dešti, aby dostal rozum a slitoval se nad vámi. A netvařte se, že vás to nebaví, nebo že každou chvíli usnete na místě! A ještě něco: nezapomeňte do svých postav vložit všechny emoce a neříkejte texty, jako byste četli Zlaté stránky. Trochu náročné, že? Ještě se někdo z vás diví, že jsem se rozhodla napsat o Šiklově mlýně na stránkách o opeře?




Byli byste asi z vosku, kdyby vám to nelezlo na nervy a nečekali jste jen, kdy toho budete mít fakt plné zuby a vybouchnete. A že máte chuť to zabalit a vypadnout? A víte, že se vám ani nedivím? Zatli jste ale zuby, dali si panáka, zakleli a šli do toho? Skláním se před vámi.


No, a už je konec! Je to fakt možné? Dožili jste se ho ve zdraví a s nepoznamenaným rozumem? Věřili byste však tomu, že vám to bude najednou chybět? Už jen pár okamžiků, vrátíte se domů a budou z vás naprosto obyčejní anonymní lidé. Zase půjdete do práce a do školy a možná si právě vás bude někdo z návštěvníků Šikláku pamatovat. Třeba si pustí i video na YouTube, nebo napíše na stránky Šiklandu, že se mu to líbilo...


Tak co, milí čtenáři, máte dost kuráže? Šli byste do toho? Vydrželi byste každý den, aby vám v náruči zemřela dcera, abyste ze sebe dělali idiota Pinďu, nechali vedle sebe vybouchnout dynamit, abyste polonazí šermovali s ohněm v chladných večerech a dvakrát denně se nechali smáčet vodou ze studny?


Rostou... stačí zajít po cestě k indiánům! (akorát jsem už díky sbírání nestihla představení Tři kráky :-D) Celkem 34 čtyřlístků, 1 pětilístek a 1 šestilístek.


Ne, nezbláznila jsem se. Pro každého, kdo letos přijel na Šiklák se vzpomínkou na zážitky z dřívějších let a cítil se snad zklamaně z letošního programu, mám jedinou odpověď: Každý rok se tu střídají noví lidé a každá skupina s sebou přináší něco jiného. A nepochybujte o tom, že do toho dávají všechno, sami sobě vyčítají, když se jim něco nepovede a s nejvyšší skromností přijímají slova chvály.


Sobotní Amy byla přesně o tom. Je tu ten konec, který to všechno zastaví, a už se bude jen vzpomínat. Přála bych vám vidět ty dojaté herce, když je valná většina publika odměňovala oprávněným potleskem vestoje. A jak cvakaly fotoaparáty, když se postavili ke společné závěrečné fotografii.


A snad jen na závěr: neuvěřitelně dojatý José de la Roca byl nejkrásnějším zakončením celého příběhu...

Tak a jdu si dát poslední vyhraná Hariba v tipovací soutěži z filmové hudby. Kdykoli si je teď koupím, vzpomenu si na Šiklův mlýn... Díky, José! :-D

Milí herci a všichni, kdo jste se letos podíleli na provozu Šiklova mlýna, moc vám všem děkuji za nádherné zážitky a budu na vás dlouho vzpomínat!

PS: Jen tak mimochodem, pro milovníky koní mohu vřele doporučit vyjížďky! Ujme se vás sympatická slečna, posadí na krásného koně Šimiho a projedete spolu nádherné okolí Šiklova mlýna (úplně nejlepší je to navečer). Pobavilo mě koníkovo jméno, protože Šimi je moje dávná přezdívka, kterou už dlouho nikdo nepoužil. :-) Rozhodně jsem se díky němu naučila konečně pořádně jezdit.


PPS: Ještě jedna taková prosba: není náhodou mezi vámi, čtenáři, někdo, kdo má tuto scénu vyfocenou zepředu? (jistě chápete, proč mám sto chutí zaškrtit fotografa :-D) Fotilo ji zrovna hrozně moc lidí. Kdyby ano, můžete mi, prosím, tu fotku poslat na mail aychend@seznam.cz? Díky moc!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Naprostý souhlas herci ze šiklova mlýna jsou prostě skvělí.Na představení Amy Thompsonová nikdy nezapomenu. Vždy když si to doma pustím tak mi tečou slzy.

Dana Šimková řekl(a)...

To mně povídejte! :-D Já si zase pořád pouštím dokola derniéru - Uprchlíky, Amy a hlavně historické šaty :-D