sobota 27. dubna 2013

Eva Kolářová vás zve do divadla: Opera live VE VÍDNI



 
V měsících dubnu, květnu, červnu a září mají návštěvníci Vídni možnost shlédnout vybraná operní a baletní představení ze scény Vídeňské státní opery na velkoplošné obrazovce (50 m2) umístěné přímo na budově Haus am Ring. Pět HD kamer splňuje ty nejnáročnější požadavky na dokonalou techniku přenosu. Publikum si tak může nenuceně vychutnat představení pod širým nebem, a to samozřejmě zdarma.
S projektem Vídeňská státní opera live se tomuto opernímu domu daří otevřít svět opery veřejnosti ještě více – a znovu zaujmout přední místo v mezinárodním provozu hudebních divadel: Představení tak mohou zasáhnout ještě širší publikum. Především nováčci ve světě opery mohou zcela uvolněně nasát atmosféru fascinujícího světa hudebního divadla. Takový večer pak také bezpochyby přináší chuť navštívit operu …
Přesné termíny všech představení najdeme na plakátě pod arkádami na Karajanově náměstí
nebo na webových stránkách www.wiener-staatsoper.at.

Vždy zhruba 30 minut před začátkem přenosu a o přestávkách jsou na velkoplošné obrazovce prezentovány přehledy kompletního obsazení, informace o uváděném díle, skladateli, Vídeňské státní opeře a jejím programu i obecné informace včetně sponzorů.

Přehled přenosů uváděných v květnu a v červnu:

KVĚTEN 2013

01.05.2013
19:00
LA FILLE DU RÉGIMENT
Gaetano Donizetti

03.05.2013
19:00
KOUZELNÁ FLÉTNA
Wolfgang Amadeus Mozart

04.05.2013
19:00
LA FILLE DU RÉGIMENT
Gaetano Donizetti

05.05.2013
19:30
BLUDNÝ HOLANĎAN
Richard Wagner

08.05.2013
19:30
LA TRAVIATA
Giuseppe Verdi

09.05.2013
16:00
BLUDNÝ HOLANĎAN
Richard Wagner

10.05.2013
19:00
LA FILLE DU RÉGIMENT
Gaetano Donizetti

11.05.2013
19:30
LA TRAVIATA
Giuseppe Verdi

12.05.2013
19:00
ZLATO RÝNA
Richard Wagner

15.05.2013
17:30
VALKÝRA
Richard Wagner

17.05.2013
19:00
LA TRAVIATA
Giuseppe Verdi

18.05.2013
19:30
TOSCA
Giacomo Puccini

19.05.2013
17:00
SIEGFRIED
Richard Wagner

20.05.2013
18:30
CARMEN
Georges Bizet

22.05.2013
16:30
SOUMRAK BOHŮ
Richard Wagner

23.05.2013
18:30
CARMEN
Georges Bizet

24.05.2013
19:00
ANDREA CHÉNIER
Umberto Giordano

25.05.2013
19:30
Balet: DON QUIXOTE
Marius Petipa, Rudolf Nurejev

26.05.2013
18:30
CARMEN
Georges Bizet

29.05.2013
19:30
Balet: DON QUIXOTE
Marius Petipa, Rudolf Nurejev

30.05.2013
18:30
CARMEN
Georges Bizet

31.05.2013
19.00
Balet: DON QUIXOTE
Marius Petipa, Rudolf Nurejev

červen 2013

01.06.2013
19:30
LA CENERENTOLA
Gioachino Rossini

02.06.2013
18:00
CARMEN
Georges Bizet

05.06.2013
19:00
LA CENERENTOLA
Gioachino Rossini

Fr, 07.06.2013
20:00
IL BARBIERE DI SIVIGLIA
Gioachino Rossini

08.06.2013
19:00
LA CENERENTOLA
Gioachino Rossini

09.06.2013
18:30
TOSCA
Giacomo Puccini

13.06.2013
17:00
TRISTAN A ISOLDA
Richard Wagner

14.06.2013
19:30
IL BARBIERE DI SIVIGLIA
Gioachino Rossini

15.06.2013
19:00
Balet: DON QUIXOTE
Marius Petipa, Rudolf Nurejev

16.06.2013
17:00
VALKÝRA
Richard Wagner

18.06.2013
17:00
TRISTAN A ISOLDA
Richard Wagner

20.06.2013
20:00
CAPRICCIO
Richard Strauss

21.06.2013
19:30
ROMÉO ET JULIETTE
Charles Gounod

22.06.2013
17:00
TRISTAN A ISOLDA
Richard Wagner

23.06.2013
17:00
VALKÝRA
Richard Wagner

25.06.2013
19:30
ROMÉO ET JULIETTE
Charles Gounod

27.06.2013
20:00
CAPRICCIO
Richard Strauss

28.06.2013
19:30
ROMÉO ET JULIETTE
Charles Gounod

29.06.2013
18:00
Balet: NUREJEV-GALA

30.06.2013
17:00
TRISTAN A ISOLDA
Richard Wagner

sobota 20. dubna 2013

Jaroslav Sovinský: Georg Friedrich Händel: JULIUS CAESAR (základní vstupní informace před přenosem z MET)



V sobotu 27. dubna 2013 se dvanáctým a v probíhající sezóně přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery posledním přímým přenosem dostaneme opět k opernímu umění Georga Friedricha Händela (1685 - 1759), a sice k jeho opeře Julius Caesar (Giulio Cesare), plným názvem Giulio Cesare in Egitto“, tedy „Julius Caesar v Egyptě“. Připomeňme, že v rámci přímých přenosů z MET byla v prosinci 2011 uvedena Händelova Rodelinda, a že Händelova hudba byla použita spolu s hudbou dalších barokních mistrů v soudobém operním pasticciu Kouzelný ostrov, které jsme měli možnost v přímém přenosu z MET shlédnout v lednu 2012. V souvislosti s přenosem Rodelindy jsme si uvedli některé informace k  Mistrově tvůrčí dráze, viz zde:

K Händelovu opernímu odkazu náleží více než 40 děl. Händel, jak známo, prožil významnou část svého života v Anglii, kde tvořil operní díla pro místní operní společnosti. Do tohoto období, a do období jeho působení u společnosti Royal Academy of Music (Královská akademie hudby), spadají i tři jeho vynikající a úspěšná operní díla, a sice již zmíněná Rodelinda, dále Tamerlán, jakož i opera, která bude nyní z MET přenášena, tedy Julius Caesar. Všechny tyto opery Mistr napsal za dvanáct měsíců v l. 1724-1725, ke všem napsal libreto tentýž autor (italský libretista a skladatel Nicola Francesco Haym, 1678 – 1729) a všechny měly premiéru v témže londýnském divadle King´s Theatre: Julius Caesar (HWV 17) dne 20. února 1724, Tamerlán (HWV 18) dne 31. října 1724 a Rodelinda (HWV 19) dne 13. února 1725. Uvedená zkratka (HWV) znamená „Händel-Werke-Verzeichnis“ („Soupis Händelových děl“); soupis byl publikován v němčině, ve třech svazcích, německým muzikologem Berndem Baseltem (1934 – 1993) mezi roky 1978 – 1986; obsahuje všechna díla, o nichž je známo, že je vytvořil Händel; seznam obsahuje položky 1-612, řazení není časové, díla jsou namísto toho rozčleněna podle hudebních žánrů, a teprve uvnitř takto sestavených skupin jsou řazena časově. První položky seznamu (1-42) jsou Händelovy opery.  

Již zmíněný N. F. Haym vytvořil libreto k Juliu Caesarovi s použitím dřívějšího libreta benátského libretisty Giacoma Francesca Bussaniho „Giulio Cesare in Egitto“, zhudebněného italským skladatelem Antoniem Sartoriem (1630 – 1680). Bussani ve své verzi přikrášlil historické události související s Caesarovým pobytem v Egyptě o další intriky a milostné příběhy. Haym tuto předlohu, „zároveň s pečlivým prostudováním Plutarcha“, přepracoval; čerpal tak ze skutečných událostí. Podrobněji viz zdroj č. 3.

Händelovo zpracování mělo okamžitý úspěch. „Děj opery je tak napínavý a má takový spád, že od nynějška bude obvyklé rozdávat publiku navíc ještě svíčky, aby si v jejich světle v průběhu děje mohlo číst text; osvětlení hlediště je k tomuto účelu nedostatečné.“ Viz zdroj č. 2, str. 27. Opera Julius Caesar je obdivována pro vynikající vokální styl, dramatický účinek a obratná orchestrální uspořádání. „Ve srovnání s předchozími díly tu vzrostlo skladatelovo charakterizační umění. Na scéně se pohybují živí lidé, árie Kleopatry prozrazuje vnitřní vývoj této postavy … Caesarův nářek Alma del gran Pompeo (Duch velkého Pompeia) ohlašuje prokomponovanou scénu u Händela. Baletní výjevy, mohutné sbory a hudba na jevišti ve stylu concerta grossa se dvěma kontrastujícími orchestry navozují podmanivou atmosféru děje.“ Viz zdroj č. 1, str. 68. „Hudba tohoto výsostně dramatického díla převyšuje vše, co bylo dosud v oblasti vážné opery napsáno. Četná sólová čísla zřetelně charakterizují jednající osoby a nelze je libovolně zaměňovat, jak tomu bylo zvykem v dřívějších barokních operách.“ Viz zdroj č. 2, str. 27. V Juliu Caesarovi se objevují hudební čísla spolu se secco-recitativy s continuem. Jde o operu seria neapolského typu. „Händel v ní přísně odděluje recitativy od árií, většinou třídílných árií da capo, ozdobených mnoha koloraturami. Pozoruhodná však je nezvyklá scénicko-hudební konfrontace různých národů: jednotlivé osoby nereprezentují sebe, nýbrž jsou součástí určitého kulturního okruhu. Zvláštního významu zde proto nabývá sbor. Působivé výstupy (např. mezi Kleopatrou a Caesarem na začátku 2. aktu, jenž už odkazuje k hudebnímu dramatu 19. stol.), bohatá instrumentace a přesná charakterově odstíněná melodika vytvářejí z této opery jeden z vrcholů Händelovy tvorby, který byl překonán teprve až v jeho pozdějších oratoriích.“ Viz zdroj č. 3, str. 150.

Některé role byly v Juliovi Caesarovi napsány pro kastráty (titulní role a role Nirena a Tolomea). Připomeňme, že při premiéře se titulní role ujal proslulý italský kastrát Senesino (Francesco Bernardi, 1686 – 1758); role Kleopatry se při premiéře zhostila italská sopranistka Francesca Cuzzoni (1696 – 1778). Händel uvedl Julia Caesara znovu v l. 1725, 1730 a 1732, přičemž provedl v té souvislosti některé změny v partituře, přidal nové árie a jiné odstranil. Pro uvedení v r. 1730 přidal árii pro Nirena, který v originální verzi žádnou árii neměl. Julius Caesar byl uveden též v Hamburku (1725), v Braunschweigu (1725), jakož i v Paříži. Podobně jako v případě jiných Händelových oper však v 19. století upadl Julius Caesar v zapomnění. Znovu byl uveden ve 20. století, v r. 1922 v Göttingenu, v silně pozměněné podobě; opera byla re-orchestrována a role kastrátů byly nahrazeny barytonem, tenorem či basem. Poté se opera objevila i v dalších městech Evropy a Ameriky. V moderních nastudováních byla titulní kastrátní role zpívána taktéž kontraaltistkami či mezzosopranistkami;  v současné době se této role častěji ujímají kontratenoři, kteří zpívají i role Nirena a Tolomea. Role Sexta, napsané pro soprán /jde o kalhotkovou roli/, se v současné době ujímají zpravidla mezzosopranistky.    

Výše uvedený text byl zpracován mj. s využitím následujících zdrojů:

1) Trojan J., Dějiny opery, nakl. Paseka, Praha, 2001;
2) Zöchling D., Kronika opery, Fortuna Print, Praha, 1999;
3) Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta,
    Praha.


Libreto opery viz zde:
- v italštině, angličtině a němčině:
- v italštině a španělštině:

Zde odkazy na audiovizuální nahrávku (Glyndebourne, s anglickými titulky):

Osoby a hlasové obory:
Gaius Julius Caesar /Giulio Cesare/, římský politik a vojevůdce (alto castrato či kontraalt castrato, kontratenor, též mezzosoprán, alt, kontraalt, hrdinný či charakterní baryton, též bas); Cornelia, (5.) manželka Gnaea Pompeia Magna, resp. vdova po něm (dramatický alt, uvádí se i kontraalt); Sextus Pompeius /Sesto Pompeo/, v obsazení opery uváděn jako syn G. Pompeia Magna a Cornelie, ve skutečnosti byla jeho matkou 3. Pompeiova manželka Mucia Tertia, Cornelia tak byla jeho nevlastní matkou (soprán, též mezzosoprán či lyrický tenor); Curius /Curio/, římský tribun a Caesarův generál (bas, též basbaryton); Kleopatra (Cleopatra, Kleopatra VII. Filopátor), královna Egypta (mlado-dramatický soprán, též dramatický koloraturní soprán); Ptolemaios (Ptolemaios XIII. Theos Filopátor) /Tolomeo/, její bratr a král Egypta /spoluvládce s Kleopatrou, v dané historické době oba sváděli zápas o vládu nad zemí/ (alto castrato, kontratenor, též alt, kontraalt, seriosní či charakterní bas); Achillas /Achilla/, Ptolemaiův generál a rádce (charakterní bas či charakterní baryton, též basbaryton); Nirenus /Nireno/, Kleopatřin důvěrník (alto castrato, kontratenor, též alt, kontraalt, bas); sbor: římští a egyptští šlechtici a dvořané, vojáci, spiklenci, otroci, lid; balet: slavnostní tanec v 1. dějství a tanec se zbraněmi ve 3. dějství. Odehrává se v Egyptě (v Alexandrii a okolí) v r. 48 př. Kr., po bitvě u Farsálu. Zpracováno podle Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 156, s přihlédnutím k dalším zdrojům.



Obsah:
podle anglické a ruské verze ze stránky:
s přihlédnutím k dalším zdrojům.


Úvodem:
V posledních letech Římské republiky vedli proti sobě římští vojevůdci a politikové, členové někdejšího 1. triumvirátu, Gaius Julius Caesar (100 př. Kr. – 44 př. Kr.) a Gnaeus Pompeius Magnus (106 př. Kr. – 48 př. Kr.) boje v  občanské válce. V bitvě u Farsálu, 9. srpna r. 48 př. Kr., v centrálním Řecku, Caesar se svou armádou porazil podstatně silnější armádu Pompeiovu. Po bitvě Pompeius utekl do Egypta, kde v té době probíhal zápas mezi tamějšími spoluvládci, Ptolemaiem XIII. a jeho sestrou Kleopatrou VII., o vládu nad zemí. Do Egypta následovali Pompeia i jeho žena Cornelia Metella a jeho syn Sextus Pompeius. Pompeius předpokládal, že v Egyptě najde pomoc, neboť byl spřátelen s otcem Ptolemaia XIII.; rádci Ptolemaia XIII. však měli za to, že když zabijí Pompeia, získají Caesarovu přízeň. Po přistání v  Egyptě tak byl Pompeius 28. září r. 48 př. Kr. zavražděn. Brzy po Pompeiově smrti se Caesar objevil v Egyptě.


I. dějství:
Caesar vchází se svým generálem Curiem a se svým vojskem do Alexandrie a jsou zde vítáni Egypťany. S Caesarem se zde setkávají Cornelia a Sextus a žádají ho, aby se usmířil s Pompeiem. Caesar souhlasí, ale v tu chvíli se objeví Achillas, velitel egyptské armády, Ptolemaiův generál, s pozdravem a darem od svého krále: hlavou Pompeiovou. Caesar je pobouřen a posílá Achillase pryč s hněvivým poselstvím pro Ptolemaia a s výhružným slibem, že se sejde s králem před setměním v jeho paláci. Cornelia naříká pro svého muže a Sextus přísahá, že smrt svého otce pomstí.

V alexandrijském paláci Kleopatra osnuje plány, jak se stát jediným vládcem Egypta. Objevuje se Nirenus, její důvěrný sluha, a podává jí zprávu, že její bratr Ptolemaios zradil Pompeia a jeho hlavu poslal Caesarovi. Na základě této zprávy se Kleopatra rozhodne jednat s Caesarem jinak, podstatně účelněji, navštívit Caesarův tábor a získat Caesarovu přízeň a pomoc. Tu vejde Ptolemaios a oba sourozenci pak vedou spor o to, kdo se více hodí do role vládce Egypta. Kleopatra poté odejde a Ptolemaios se dá do hovoru s Achillasem, který mu řekne, jak hněvivě Caesar reagoval na jeho dar. Achillas mu radí, aby Caesara nechal zabít, a prohlásí, že to udělá sám, když mu Ptolemaios dá za odměnu Cornelii. Ptolemaios se obává vzrůstu moci Říma pod Caesarovým vedením a souhlasí, i když si na Cornelii myslí sám.  

Ve svém táboře Caesar koná pohřební obřad za Pompeia a přemítá nad urnou, v níž byl uložen Pompeiův popel, o tom, jak rychle ubíhá lidské žití. Tu se objevuje Kleopatra a vydává se za Lydii, Kleopatřinu služebnou.  Caesar je uchvácen její krásou. „Lydie“ mu vypráví, že je vznešeného rodu, ale byla zbavena svých práv Ptolemaiem, a prosí o spravedlnost. Caesar jí řekne, že se právě vydává do Ptolemaiova paláce, a že tam přednese její prosbu. Po Caesarově odchodu přítomný Nirenus ubezpečuje Kleopatru, že Římana polapila do svých sítí. Oba pak sledují příchozí Cornelii, která se přišla poklonit památce svého muže. Ze zbraní, jimiž byla ozdobena urna s Pompeiovým popelem, zvedne meč a přísahá, že manželovu vraždu pomstí. Sextus, který se k ní připojí, prohlašuje, že tuto povinnost naplní on. Tu před ně předstupuje Kleopatra, stále v přestrojení za služebnou, a slibuje jim pomoci naplnit jejich pomstu, jakož i podporu egyptské královny, nabízejíc jim služby Nirena coby jejich průvodce do paláce.       

V královském paláci se Caesar setkává s Ptolemaiem a vedou spolu chladný diplomatický rozhovor, kdy Caesar egyptskému králi vytýká usmrcení Pompeia. Přesto však opatrně přijímá královu nabídku pohostinnosti. Když pak Caesar odejde, Achillas přivede k Ptolemaiovi Cornelii a Sexta. Ptolemaios je uchvácen Corneliinou krásou. Tu ho oba Římané zasypou kletbami za vraždu Pompeiovu a Sextus ho vyzývá na souboj. Za jejich jednání je Ptolemaios přikazuje uvěznit, Sexta v paláci a Cornelii v zahradě harému. Achillas nabízí Cornelii svobodu za její přízeň, avšak ta ho hněvivě odmítá. Cornelia se pak smutně rozloučí se Sextem, dříve než se jich zmocní stráže.        


II. dějství:
Kleopatra s Nirenovou pomocí koná další kroky k tomu, aby zvýšila Caesarův zájem o ni. V palácové zahradě Nirenus Kleopatru ubezpečuje, že v tom směru bude jistě úspěšná. Když se objeví Caesar, Kleopatra, stále se vydávajíc za Lydii, mu zpívá píseň. Caesar je okouzlen. Nirenus ho ujišťuje, že v něm „Lydia“ našla zalíbení, a řekne mu, že na něho bude „Lydia“ této noci čekat ve svém pokoji.

Cornelia, vězněná Ptolemaiem, naříká nad svým osudem. Objeví se Achillas a opět se ji snaží získat. Je však znovu odmítnut. Když vejde Ptolemaios, Achillas mu řekne o svém neúspěchu u Cornelie a svém úmyslu téhož dne zabít Caesara. Cornelia, které činí návrhy i Ptolemaios, se rozhodne, že si vezme život, ale zavčas se objeví Sextus, doprovázen Nirenem, který mu pomohl z vězení, a Cornelii v jejím úmyslu zabrání. Kromě toho, že Nirenus pomohl Sextovi z vězení, řekl mu, že Ptolemaios hodlá z Cornelie udělat jednu ze svých konkubín. A současně Nirenus Sextovi slíbil, že mu zajistí přístup do harému, kde bude král bez přítomnosti stráží. Sextus přísahá, že na Ptolemaiovi vykoná pomstu. 

Kleopatra coby „Lydie“ očekává Caesara ve své komnatě a obrací se k Venuši, aby jí pomohla ho získat.  Když se Caesar objeví, Kleopatra předstírá, že spí. Caesar je krásou „Lydie“ očarován. Dostaveníčko přeruší vběhnuvší Curius, který náhodou zaslechl vrahy, kteří Caesara hledali v paláci, a upozorňuje Caesara na hrozící nebezpečí. Kleopatra nyní Caesarovi zjevuje, kým ve skutečnosti je, nabízí, že věc pomůže vyřešit, a vyzývá ho, aby odtud unikl. Caesar odmítá a vydává se vstříc svým nepřátelům. Kleopatra se pak modlí k bohům, aby Caesara ochránili, stejně jako lásku, kterou k němu chová.   


III. dějství:
Ptolemaios se vydal do svého harému. Je si jist svým bezpečím, a proto odkládá svůj meč. Cornelii uváže bílý závoj, čímž jí dává najevo, že této noci má být jeho. Dovnitř se vplíží Sextus, zmocní se Ptolemaiova meče, a chce jím Ptolemaia zabít, ale je odzbrojen Achillasem; podaří se mu však uprchnout. Achillas krále povolává do války: o Caesarovi se má za to, že utonul v přístavu při útoku o předešlé noci, avšak Kleopatra uprchla do římského tábora a shromáždila vojsko k útoku na palác. Ptolemaios se tedy připravuje k boji. Achillas žádá o Corneliinu ruku, jako odměnu za Caesarovu smrt. Ptolemaios odmítá, s tím, že Cornelie má patřit jemu samému. Rozezlený Achillas se rozhodne, že se dá na stranu Kleopatry.  

V nastalém boji zvítězila Ptolemaiova vojska a Kleopatra se stala Ptolemaiovým vězněm. Její bratr jí slibuje strašnou odplatu, a nařizuje ji zakovat do řetězů, se slovy, že před ním brzy bude prosit na kolenou. Kleopatra pak naříká nad svým osudem.

Caesar, o němž se má za to, že utonul, se z moře dostal živ na pobřeží. U moře zděšeně hledí na těla padlých vojáků. Když se pak objeví Sextus a Nirenus, hledající Ptolemaia, Caesar se skryje. Oba příchozí najdou na pobřeží smrtelně raněného Achillase, který je prosí, že pokud budou někdy mluvit s Cornelií, ať jí řeknou, že to byl on, kdo radil zavraždění Pompeia, a že to byl on, kdo zosnoval spiknutí proti Caesarovi, aby si Cornelii mohl vzít. Sextovi dává Achillas pečetní prsten, se slovy, která zaslechne Caesar, že kdo bude prsten mít, bude mít možnost velet jeho vojsku. Poté Achillas umírá. Caesar vyjde ze svého úkrytu a u Sexta si vyžádá onen prsten a vypráví o tom, jak se zachránil z moře. Sextovi a Nirenovi pak nařídí, aby ho následovali, a odchází, aby se vydal do královského paláce zachránit Cornelii a Kleopatru z Ptolemaiových rukou. Sextus nachází novou naději, že tentokrát se mu jeho pomsta vydaří.     

Uvězněná Kleopatra očekává, že bude vydána smrti, a loučí se svými služebnými. Tu sem vtrhne Caesar se svými vojáky a osvobozuje ji. Poté se vydává do dalšího boje a Kleopatra se raduje ze své nenadálé záchrany.  

Ptolemaios se považuje za vítěze a má za to, že již není překážky, aby se mohl věnovat svým tužbám vůči Cornelii, a snaží se ji tedy získat v harému. Je však překvapen Sextem, který se na něj vrhne a zabije ho, čímž naplnil svoji přísahu. Objevuje se Caesar, jenž se svým vojskem dosáhl vítězství. Sextovi slibuje své přátelství a vyznává se ze své lásky ke Kleopatře, již pak usazuje na trůn jako jedinou vládkyni Egypta. Kleopatra prohlašuje svoji věrnost Římu, a všichni pak spolu s přítomným lidem vítají příchod nových radostných dnů.

neděle 7. dubna 2013

Eva Kolářová zve do divadla: BLUDNÝ HOLANĎAN V BAVORSKÉ STÁTNÍ OPEŘE




V sobotu 20. dubna 2013 se uskuteční další přímý internetový přenos z bavorské státní opery v Mnichově. Tentokrát budou moci zájemci shlédnout operu Richarda Wagnera Bludný Holanďan.

Každých sedm let smí Holanďan na pevninu. Tam může vyhnance vysvobodit jen láska ženy, jinak bude jeho bloudění pokračovat. Bude toto ženou Senta, která se chce konečně vymanit z úzkého světa svého otce? Ten myslí jen na peníze. Nepřijde mu nakonec bohatý Holanďan vhod? Wagnerovo rané dílo je psychologickým trhákem operní literatury. Již svou spektakulární režií Wagnerových oper Parsifal a Tristan a Isolde vyprovokoval režisér Peter Konwitschny v publiku odpor i úctu. Tohoto mnichovského Holanďana "musí“ člověk zažít, jde o mořeplavbu na orchestrální vlně.  



Když Richard Wagner načrtnul kolem roku 1840 v Paříži příběh o bludném Holanďanovi podle povídky Heinricha Heina do návrhu textu pro operní libreto, nemohl ještě myslet na to, že práce na tomto příběhu bude později označována jako vlastní začátek jeho literární a skladatelské činnosti. Text napsal nejprve ve francouzštině a doufal, že obdrží od pařížské Grande Opéra skladatelskou objednávku pro malou operu, jak se tehdy právě jako jednoaktový úvod k baletnímu večeru zadávalo. Toto přání se nesplnilo. Skladatelskou objednávku nakonec dostal jeden francouzský hudebník, kterému musel Wagner svůj scénář Holanďana postoupit za autorský honorář ve výši 500 franků.


Jako naschvál pak Wagner zbásnil a zkomponoval za velice krátkou dobu své vlastní drama o Holanďanovi, kterým se mu podařilo učinit smělý výpad do budoucnosti opery jakožto hudebního dramatu. Tím, že se zabýval pověstí o proklatém námořníkovi, který se každých sedm let dostává na pevninu, aby tu našel spásu, objevil Wagner mýtus jako hudebně-divadelní látku. Skladatel mu přisuzoval nesrovnatelný účinek být "vždycky pravdivý" a "navždycky nevyčerpatelný", což neznamená nic jiného, než že jako recepci vyžadoval stále nový a aktuální výklad. 




Režisér Peter Konwitschny svým provedením Wagnerových oper Parsifal a Tristan a Isolda v Bavorské státní opeře dostál tomuto požadavku už dvakrát. Bludný Holanďan je třetí Wagnerovou operou, kterou Peter Konwitschny v Mnichově režíruje. Spolupráci s tímto režisérem na vývoji této produkce začala Bavorská státní opera už tehdy, když se na ni obrátilo Velké divadlo v Moskvě s prosbou uvést tuto operu jako koprodukci. Výsledkem bylo to, že Peter Konwitschny společně se svým designerem Johannesem Leiackerem vytvořil koncept již v Mnichově; scéna, rekvizity, kostýmy a jiné elementy byly vyrobeny v Mnichově a zaslány pak do Moskvy. Režijní pojetí Petera Konwitschného se v Moskvě setkalo s nadšením.


Sobota, 20. duben 2013

http://www.bayerische.staatsoper.de/images/spacer.gif
20.00 - ca. 22.30 hodin
Délka představení: 2 hodiny 30 minut (bez přestávky)
Představení je uváděno s německými titulky.



Obsazení

Hudební nastudování           Asher Fisch
Režie                                      Peter Konwitschny
Scéna a kostýmy                   Johannes Leiacker
Světla                                     Michael Bauer
Dramaturgie                         Werner Hintze
Sbor                                       Sören Eckhoff

Daland                                   Rafal Siwek
Senta                                      Anja Kampe
Erik                                       Klaus Florian Vogt
Mary                                      Heike Grötzinger
Kormidelník                         Kevin Conners
Hollanďan                             Johan Reuter

Bavorský státní orchestr
Sbor bavorské státní opery