sobota 26. ledna 2013

Brněnské Sicilské nešpory - "Verdi to poněkud zkazil"

V pátek 11. 1. se v Janáčkově divadle v Brně konala 1. premiéra opery Sicilské nešpory. Příliš často se s ní na jevištích operních divadel nesetkáváme, a tak byla jistě velkým lákadlem pro mnoho lidí. Už fotografie vyvěšené na stránkách ND Brno a na Facebooku slibovaly velkolepou výpravu a nádherné kostýmy.

Tuto operu jsem měla možnost zatím vidět jen jednou na DVD z La Scaly. I přes vynikající obsazení jsem se tenkát bohužel velmi nudila. Pokud mohu tomuto dílu něco vyčítat, je to jeho děj. Dal by se shrnout několika slovy: budeme bojovat proti Francouzům, nebudeme bojovat proti Francouzům, budeme bojovat proti Francouzům, nebudeme bojovat proti Francouzům... Celý příběh je vlastně postavený jen na nekonečném dohadování se, na jakou stranu se mají jednotlivé postavy vlastně přiklonit, a milostná zápletka tak velmi snadno ustupuje do pozadí a možná působí i jako rušivý element. Taky jste si pomysleli, jak by to bylo všechno jednodušší, kdyby se ti dva neměli rádi? A co postava Giovanniho da Procida, sicilského lékaře, který je hlavním vůdcem vzpoury a pokaždé, když už to vypadá, že to konečně dopadne dobře, zase přijde s novým nápadem na krveprolití a všechno obrací naruby? Jakkoli mám ráda Verdiho, obzvláště opery z tohoto období jeho tvorby, Sicilské nešpory rozhodně nepatří mezi ty, které bych potřebovala vidět víckrát.

Jak se s tímto příběhem "poprali" v Janáčkově divadle? Kde děj není, tam ho nelze ani vyčarovat. Inscenace působila poněkud monotónně a zdlouhavě, především v první části večera. Naštěstí na tom nemůže nést vinu nikdo z inscenátorů. Naopak se jim podařilo z nezáživné opery vykřesat velkolepou podívanou s velmi nápaditým rozvzžením scény a kulis a výbornými pěveckými a orchestrálními výkony.

Jak jinak bych mohla začít, než u skvělého sboru Janáčkova divadla? Do fortissim vzbouřenců dávali obrovskou sílu, že jste byli zcela na jejich straně, naopak působili lehkovážně, když zpívali Francouze, kteří ani netušili, co je čeká, a mysleli si, jak je všechno v pořádku a mohou si užívat všeho dosyta. Orchestr pod vedením Jaroslava Kyzlinka také podal vynikající výkon. Už jen předehra byla zahraná tak úžasně, že hráči sklidili bouřlivý potlesk.

Jediným opravdu slabým článkem večera byla postava Guida di Monforte v podání Luise Cansina. Pěvec, jakkoli podal dobrý pěvecký výkon, stál na jevišti jako "solný sloup", jednou rukou si neustále přidržoval plášť a druhou jen hýbal ze strany na stranu. Občas přešel jeviště. V jeho herectví nebyly žádné emoce, vše předváděl monotónně. U jeho postavy snad jen stačilo si myslet - kdy ho už konečně zapíchnou? Kdo by právě jemu fandil?

Jestli mohu za ten večer někoho opravdu vyzdvihnout, byl to Jiří Sulženko v roli lékaře Giovanniho da Procida. Vynikající pěvecký a herecký výkon, uměl opravdu přesvědčit jak všechny na jevišti, tak i nás diváky, že opravdu si jde za svým cílem a nenechá se nikým zviklat. Nádherně zpíval o své vlasti, toužil po tom ji zachránit... Jestli mě ale něčím obzvlášť za ten večer dostal, bylo to jeho gesto rukou v posledních tónech opery, kdy vztaženou paží zastavil vzbouřence, aby nezabili mladého Arriga, který, ač je synem guvernéra, je stále přívržencem Siciliánů. V tom gestu bylo všechno a možná to i trochu zachránilo nudný příběh opery! (zabití Arriga by celý děj shodilo - tak dlouho se hádali, až by nakonec všechno stejně selhalo?)

Adriana Kohútková předvedla Elenu se všemi emocemi a starostmi. Verdi ji bohužel potrápil v prvním dějství s velmi nízko položeným partem, ve kterém nedokázal naplno vyniknout její nádherný hlas. V druhé polovině večera však nastal obrat a pěvkyně dostala obrovskou příležitost předvést všechny své kvality, kterou se vším všudy využila. Právem získala bouřlivý aplaus za svůj výkon. Prožívali jste s ní okamžiky před popravou, nejistotu zamilované dívky, hrdost Siciliánky, která se nebála svým zpěvem postavit se Francouzům na odpor a povzbudit svůj národ ke vzpouře. Elena bude patřit k dalším vynikajícím rolím této pěvkyně!

Nádherný výkon večera nám pak předvedl Michal Lehotský v roli Arriga. I přes nestálost v názorech, kterou jeho postavě Verdi věnoval, dokázal v každém postoji být přesvědčivý a utvrdit všechny, že tohle je opravdu jeho poslední rozhodnutí, které už měnit nebude. Nádherně zazpíval celý svůj part a obzvlášť si zaslouží pochvalu za vysoké tóny, které byly čisté a s jistotou. Už dlouho jsem neměla možnost ho slyšet a byla radost znovu si tuto příležitost dopřát!

Co tedy na závěr? Určitě toto představení stojí za návštěvu díky vynikajícím pěveckým výkonům! Jsem zvědavá, jak se s ním popere i alternace. Kdybyste měli pocit, že vás to představení nebaví, nebojte se, přijde přestávka a po ní se všechno rozjede a budete napnutí, jak celý příběh dopadne. Za druhou polovinu večera opravdu stojí za to jít do divadla! :-)

1 komentář:

Petr řekl(a)...

Krasna a vtipna recenze ("zase přijde s novým nápadem na krveprolití").

O dva roky pozdeji, 3.3.2015 a je to stale cerstve, az na jednoho jineho vystupujiciho zpevaka. Pan, co sedel vedle me, se nekolikrat, uz pred prestavkou, dival na hodinky.