čtvrtek 29. listopadu 2012

Jaroslav Sovinský: Wolfgang Amadeus Mozart - TITUS (La clemenza di Tito) - základní vstupní informace před přenosem z MET



V sobotu 1. prosince 2012 se čtvrtým přímým přenosem v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery dostaneme k opeře (opera seria) W. A. Mozarta (1756 – 1791) Titus (italsky „La clemenza di Tito“); Köchelův seznam Mozartových skladeb: KV 621. V českých zdrojích se tato opera uvádí zpravidla pod uvedeným zkráceným názvem (podle jména římského císaře, o němž se v opeře pojednává), ale lze se setkat i s širším názvem, vycházejícím z italského originálu: „Titova dobrotivost“, též „Velkodušnost Titova“, případně „Ušlechtilost Titova“. Výraz „clemenza“ znamená „milost, odpuštění či shovívavost“ a císař Titus (Titus Flavius Vespasianus, žil v l. 39-81 po Kr., vládl v l. 79-81 po Kr.) v opeře skutečně dává v jejím závěru příslušným viníkům své odpuštění. Za Titovy vlády, jak se to upomíná i v opeře, došlo k mohutné erupci Vesuvu (24. srpna r. 79), která zničila Pompeje, Herculaneum a Stabie.   

Opera byla vytvořena na objednávku pražských stavů v souvislosti s pražskou korunovací císaře Leopolda II. českým králem (6. září 1791 v katedrále Sv. Víta). Libreto k opeře vytvořil italský básník Caterino Mazzolà (1745 – 1806) přepracováním libreta od italského básníka Pietra Metastasia (1698 – 1782) z r. 1734 pro operu italského skladatele Antonia Caldary (1670 - 1736); totéž libreto pak zhudebnila před přepracováním pro Mozarta kromě A. Caldary i řada dalších skladatelů. C. Mazzolà zhustil děj ze tří na dvě dějství; v libretu provedl některé změny na Mozartovo přání. Přes konvenční dějový rozvrh – dramatická výstavba je tradiční: recitativy vyjadřují děj a árie odraz v mysli příslušné postavy /v té době již zastaralé Metastasiovo libreto bylo vzato k přepracování z důvodu spěšnosti objednávky/ - je po hudební stránce Mozartova předposlední opera mistrovským dílem. Vzhledem k časové tísni nechal Mozart napsat velkou část secco recitativů jiného skladatele: uvádí se jeho žák, Franz Xaver Süssmayr (1766 – 1803).

Premiéra opery Titus se konala (v italštině) tentýž den, jako korunovace Leopolda II. (jen několik hodin po korunovaci), tj. 6. září 1791, a sice v pražském Nosticově divadle (dnes Stavovské divadlo), za řízení skladatelova. Roli Sexta zpíval soprano castrato Domenico Bedini; v současné době je tato role obsazována mezzosopránem (uvádí se i soprán či alt). U role Annia se uvádí, že byla psána pro kastráta, ale při premiéře tuto roli zpívala pěvkyně Carolina Perini.  

Libreto opery viz zde:

Kompletní audiovizuální nahrávku opery (s anglickými titulky) lze shlédnout zde:
Nahrávka pochází ze salzburského festivalu (2003); Titus: Michael Schade; Vitellia: Dorothea Röschmann; Servilia: Barbara Bonney; Sesto: Vesselina Kasarova; Annio: Elīna Garanča; Publio: Luca Pisaroni; dirigent Nikolaus Harnoncourt; Vídeňští filharmonikové.

Osoby a hlasové obory:
Titus Vespasianus /italsky Tito Vespasiano/, císař římský /vládl v l. 79-81 po Kr./ (lyrický tenor, též mlado-hrdinný tenor); Vitellia, dcera bývalého císaře Vitellia /Aulus Vitellius vládl v r. 69 po Kr., jeho vláda skončila, když byl zavražděn vojáky/ (dramatický soprán nebo dramatický koloraturní soprán); Sextus /it. Sesto/, mladý patricij, Titův přítel (dramatický mezzosoprán, též dramatický alt, uvádí se i kontraalt a dokonce i soprán); Servilia, Sextova sestra (lyrický soprán, též lyrický koloraturní soprán); Annius /it. Annio/, mladý patricij, Sextův přítel (mezzosoprán, uvádí se i alt, dokonce i soprán či soprano castrato); Publius /it. Publio/, velitel praetoriánů /praetoriánské gardy – osobní císařské stráže/ (seriózní nebo charakterní bas); sbor: senátoři, patricijové, vyslanci cizích národů, praetoriáni, vojáci, liktoři (veřejní sluhové římských úředníků) a lid. Odehrává se v Římě r. 79 (uvádí se i r. 80) po Kr. Zpracováno podle Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 305-306, s přihlédnutím k dalším zdrojům.


Obsah:
podle anglické verze ze stránky:
s přihlédnutím k dalším zdrojům.

I. dějství:
Děj opery se odehrává v Římě, roku 79 po Kr. Císař Titus miluje Bereniku, dceru krále Judee, a rád by si ji vzal. Tato skutečnost se však nelíbí ctižádostivé Vitellii, dceři někdejšího císaře Vitellia, který byl o trůn připraven otcem císaře Tita. Současného vladaře má Vitellia za uzurpátora trůnu: věřila, že by si vzal Titus ji, po svém otci dědičku trůnu (tím by se stala císařovnou); dokonce k němu začala cítit lásku. Avšak Titus se rozhodl pro Bereniku! Obrací se proto na mladého patricije Sexta, který ji miluje, aby Tita zavraždil. Ačkoliv je Sextus Titův blízký přítel, nakonec, odhodlán učinit pro Vitellii vše, souhlasí. Jeho přítel, mladý patricij Annius, ho zve k císařské audienci, a řekne mu, že si Titus z důvodů týkajících se zájmu státu Bereniku nevezme. Když se to dozví i Vitellia, opět jí tak svitne naděje stát se císařovnou, a žádá Sexta, aby od vražedného činu upustil. Annius připomene Sextovi své přání vzít si jeho sestru Servilii, a prosí ho, aby se obrátil k Titovi s žádostí o příslušný souhlas. Oba muži se pak ujišťují o svém přátelství.

Na fóru Římané velebí svého vladaře. Císař oznamuje poskytnutí pomoci těm, kteří utrpěli nedávnou erupcí Vesuvu. Anniovi a Sextovi císař řekne, že jelikož si má vzít římskou ženu, má v úmyslu si vzít Servilii. Annius diplomaticky ujišťuje Tita, že jeho rozhodnutí vítá. Titus pak vyjadřuje své přesvědčení, že jediná radost plynoucí z vlády spočívá v příležitosti pomáhat jiným. Když pak Annius zpraví Servilii o císařových záměrech, Servilia mu zjevuje, že miluje jeho; svou lásku jí vyzná i Annius.
  
V císařském paláci ukazuje Publius, velitel praetoriánské gardy (osobní císařovy stráže), Titovi seznam těch, kdo se stavěli proti němu. Titus jim hodlá odpustit. Oba jsou v rozhovoru    přerušeni vstupující Servilií, která přiznává císaři, že své srdce zaslíbila Anniovi. Titus jí děkuje za její upřímnost a řekne jí, že si ji nevezme proti její vůli. Vitellia, rozhněvaná Titovým záměrem vzít si Servilii, netušíc, že Titus svůj záměr právě změnil, žádá Sexta, aby císaře ihned usmrtil. Sextus ji ujišťuje, že její přání je mu rozkazem. Když Sextus odejde, Publius a Annius oznámí Vitellii, že se Titus rozhodl si ji vzít za ženu. Vitellia se zoufale snaží Sexta zastavit, ale uvědomuje si, že je již příliš pozdě. Sextus již zahájil provedení toho, co předtím slíbil, a zapálil Kapitol.

Sextus se silně trápí kvůli tomu, co učinil. Když se před ním objeví Annius, Sextus se žene pryč; na přítelův dotaz, kam jde, jen naznačí, jakou cítí hanbu. Annius jeho slovům nerozumí. Objeví se Servilia a vyjadřuje mínění, že požár nemusel být dílem náhody, ale že byl založen ve zlém úmyslu. Dorazivší Publius prohlašuje, že ve městě došlo ke spiknutí, a vyjadřuje své obavy o Tita. Poté se objeví i Vitellia a pátrá po Sextovi. Sextus, který se domnívá, že císaře zabil, se vrací, hledaje místo, kde by se skryl. Chce se přiznat ke svému zločinu, ale je umlčen Vitellií.     

II. dějství:
V paláci oznamuje Annius Sextovi, že Titus je naživu. Sextus se mu přiznává, že císaře zradil. Annius mu radí, aby vše Titovi řekl a vyjádřil svou lítost. Přižene se Vitellia, žádajíc Sexta, aby uprchl, a zachránil tak sebe i ji, ale na to je již pozdě. Objevuje se Publius s vojáky a nařizuje Sextovi, aby mu vydal svůj meč. Když se ho Sextus ptá proč, z Publiových slov vysvítá, že je Sextus spojován se spiknutím; Publius mu sdělí, že osobou, která padla raněna k zemi před Sextovými zraky, nebyl císař, za něhož ho Sextus díky jeho oděvu  mylně považoval, ale další ze spiklenců, Lentulus, který zůstal živ. Sextus je zatčen a odveden na soud senátu. 

Lid Říma se raduje, že císař je naživu. Titus se snaží pochopit motivy, které vedly spiklence k jejich jednání; pochybuje však o tom, že by ho Sextus zradil. Publius císaře upozorňuje, že nemá být tak důvěřivým. Poté přijde zpráva, že se Sextus přiznal a byl spolu s dalšími spiklenci odsouzen senátem k smrti: mají být vydáni lvům, aby je roztrhali. Annius souhlasí s tím, že Sextus zasluhuje potrestání, ale Tita žádá, aby k celé věci přistoupil se soucitem. Císař se rozhodne, že rozsudek smrti nepodepíše, dokud sám Sexta nevyslechne. Poté stráž Sexta přivede a ponechá ho s císařem o samotě. Sextus se ke svému činu doznává, ale ve svém vyjádření neuvede bližší podrobnosti; zejména neobviní z účasti na svém činu Vitellii. Titus, nespokojen se Sextovým vysvětlením, nechává Sexta odvést a podepíše rozsudek smrti. Pak se však pro své rozhodnutí trápí (nechce se stát tyranem a nechat popravit přítele) a nakonec rozsudek roztrhá. Nato povolá Publia a nařizuje mu, že má být Sextus zaveden do arény, s tím, že jeho osud je rozhodnut. Poté se Titus obrací k bohům a prohlašuje, že musí-li mít vládce tvrdé srdce, pak nechť mu bohové vezmou říši nebo mu dají jiné srdce. Později Servilia a Annius prosí Vitellii, která se v duchu domnívá, že Sextus promluvil o jejím podílu na spiknutí, aby pomohla Sexta zachránit. Že jako nové císařovně, Titově ženě, její prosby císař neodmítne. Vitellia pochopí, že Sextus o ní nic neprozradil. Posílá je pryč a o samotě pak dochází k závěru, že spíše než přijmout trůn za cenu Sextova života, se raději přizná ke svému zločinu.   
 
V aréně za přítomnosti lidu se císař obrací k Sextovi a připomíná mu, čeho se dopustil. Tu jeho řeč přeruší objevivší se Vitellia a přiznává, že ona je odpovědná za zosnování spiknutí,  že ona postavila Sexta proti císaři, zneužívajíc Sextovy lásky k ní. Na Titův dotaz, co ji k tomu vedlo, Vitellia odpoví, že doufala v jeho lásku, a že s jeho rukou získá i trůn. Když toho nedosáhla, hledala pomstu. Císař dává najevo své zděšení: v den, kdy chtěl odpustit Sextovi, má před sebou dalšího viníka. Avšak ani v tuto chvíli císař nechce přestat být dobrotivým: nechť bohové vidí, zda bude stálejší proradnost jiných nebo jeho milosrdnost. A odpouští jak Sextovi, tak všem ostatním spiklencům. Vida jejich kajícnost, prohlašuje, že jejich pokání,    jehož jsou schopni, je mu více, než jejich věrnost. A dodává, že v den, kdy by se přestal starat o dobro Říma, nechť ho věční bohové zahubí. Všichni shromáždění, velebíce svého vladaře, prosí bohy, aby mu byli strážci, a nechť jeho prostřednictvím zachovají blaho Říma. 

1 komentář:

Dana Šimková řekl(a)...

Dnešní obsazení:

Metropolitan Opera House
December 1, 2012 Matinee

HD Transmission

LA CLEMENZA DI TITO
Mozart-Mazzola

Tito.......................Giuseppe Filianoti
Vitellia...................Barbara Frittoli
Sesto......................Elina Garanca
Servilia...................Lucy Crowe
Annio......................Kate Lindsey
Publio.....................Oren Gradus
Berenice...................Toni Rubio

Bradley Brookshire, Harpsichord Continuo
Anthony McGill, Clarinet Soloist
James Ognibene, Basset Horn Soloist
David Heiss, Cello Continuo

Conductor..................Harry Bicket

Production.................Jean-Pierre Ponnelle
Designer...................Jean-Pierre Ponnelle
Lighting designer..........Gil Wechsler
Stage Director.............Peter McClintock
TV Director................Barbara Willis Sweete