středa 31. října 2012

Něco pro milovníky soudobé hudby!!! První koncert v Divadle na Orlí



Erkki-Sven TÜÜR
Architectonics IV „Per Cadenza Ad Metasiplicity“ (1990)
Erkki-Sven TÜÜR
Architectonics VI (1992)
Erkki-Sven TÜÜR
Oxymoron (Music for Tirol), (2001)
BCO – Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr dirigent
Koncert se koná v rámci 15. ročníku festivalu Setkávání nové hudby plus

ERKKI-SVEN TÜÜR (*1959), spolu s Arvo Pärtem a Veljo Tormisem nejvýznamnější současný estonský skladatel s mezinárodním renomé, začínal svou kariéru na poli tzv. progresivního rocku coby skladatel, klávesista, flétnista a zpěvák skupiny In Spe, ovlivněné kapelami jako King Crimson, Yes či Genesis. Kompozici studoval v letech 1980–1984 na Tallinské konzervatoři (dnešní akademii) u Jaana Räätse, na soukromé hodiny docházel k Lepo Sumerovi. V letech 1987–1990 působil jako hudební ředitel divadla Vanalinnastuudio, 1993–1995 vyučoval kompozici na Estonské hudební akademii (jeho jedinou studentkou byla dnes mezinárodně renomovaná skladatelka Helena Tulve). Od roku 1995 je Tüür skladatelem na volné noze, píše převážně pro světově proslulé interprety, jeho díla vydávají takové firmy jako ECM, BIS, Ondine, Virgin nebo Teldec. Je držitelem mnoha ocenění (mj. Estonské hudební ceny, Ceny Baltického shromáždění, Výroční ceny Estonské hudební rady atd.).

Tüür je autorem osmi symfonií (např. Čtvrtá s podtitulem Magma a se sólovými bicími nástroji byla napsána pro Evelyn Glennie), několika instrumentálních koncertů (violoncellový, houslový, klavírní, Noesis pro housle, klarinet a orchestr, Ardor pro marimbu a orchestr, Illuminatio pro violu a orchestr atd.), celé řady komorních kompozic a jedné opery (Wallenberg). Prvního velkého mezinárodního ohlasu se dočkal v roce 1989 po premiéře skladby Insula deserta, která vedla k dalším ojednávkám. V 90. letech dospěl ke stylu, který byl založený na kombinování postupů staré hudby (chorálu), hudební moderny a repetitivních – minimalistických – technik, přičemž často v rovině polarity (sám skladatel hovořil o „metajazyce“). Později si skladatel vyvinul metodu, kterou označuje jako „vektorovou“: „Počínaje kolem roku 2002 jsou mé skladby založeny na jiných východiscích než předtím. Celá kompozice má na základní úrovni cosi jako zdrojový kód – je to gen, který se vyvíjí a proměňuje a během tohoto procesu se navazuje na uzlíky v tkanivu díla. A proč metodu nazývám vektorovou? Vedení hlasů je v širším slova smyslu určováno projekcemi vektorů do různých směrů. Současně je definován sled intervalů, a to na základě určitého numerického kódu, který má vzhledem k celé kompozici genetickou funkci včetně všech jejích mutací a transformací. Je to hodně flexibilní systém, důležitou roli v něm nicméně centrální organizační princip“ (překlad: W. Dobrovská). Prvním ryzím příkladem skladby napsané touto metodou je Oxymoron a na její bázi komponuje skladatel dosud.

Z článku Wandy Dobrovské Čas a zvuk v hudbě Erkki-Svena Tüüra (HIS Voice, 2010, č. 5, s. 22–27):
„Skalní stoupenci modernistické avantgardy by asi Erkki-Svena Tüüra mezi sebe nevzali, ‚odpadlíci‘ od moderny by zase jeho hudbu nejspíš považovali za příliš složitou. Není snadné stylově ji zařadit, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na ni člověk dívá. ‚Hudba, kterou píšu, by měla být schopna komunikovat nejen se specialisty na moderní hudbu, ale i s těmi, kteří mají hudbu prostě jen rádi a mají náročný vkus. Moje hudba provokuje, ale zároveň i něco poskytuje.‘“ (...)

„Hudba Erkki-Svena Tüüra není popisná ani jakkoli programní, v procesu strukturace jakoby vždy ve chvíli, kdy už by bylo možno zachytit nějaký tvar, uhne a podněcuje tak představivost, není ale ani bezbřehá: při bližším zkoumání zjistíme, že Tüür na způsob architekta či sochaře v každé skladbě pracuje s předem definovaným materiálem, nechává jej plynout v mohutných zvukových ‚vlnách‘ a průběžně jej obnovuje, někdy téměř nerozpoznatelně a tak, že formální soudržnost díla lze vnímat spíše intuitivně nežli bezprostředně analyticky.“ (...)

„Erkki-Sven Tüür žije tam, kde se narodil – na ostrově Hiiumaa v Baltském moři – a kromě organizační práce v souvislosti s festivalem NYYD se věnuje výhradně komponování. Diář má plný na tři roky dopředu, objednávky ze světa se mu jen hrnou. ‚Nikdy nemůžete vědět dopředu, co vám přivede nové hudební nápady. Podle mého názoru musíte žít s otevřenou myslí a být vnímaví. Může mě inspirovat cokoli, co mi přijde do cesty. Ale musíte mít čas, abyste naslouchali tomu, co se děje hluboko v nitru: pravé rozhodování probíhá v tichu.‘

V letech 1984–1992 Erkki-Sven Tüür vytvořil volný cyklus sedmi jednovětých skladeb pro odlišná obsazení a na objednávky od různých hudebních institucí či ansámblů. Cyklus dostal název Architectonics. Čtvrtá skladba tohoto cyklu, Architectonics IV „per Cadenza ad Metasimplicity“ pro housle/elektronické housle, fagot, barytonsaxofon a klavír/syntezátor, vznikla v roce 1990 pro kanadský soubor Sound Pressure. Je to hudba na pomezí jam session a hudebního žertu. Podtitul (volně přeloženo: přes kadenci k metajednoduchosti) dobře vystihuje její průběh: vlídná pseudoklasická kadence (s reminiscencemi na Mozartův Houslový koncert K.219) neústí do očekávané tóniky základní tóniny, ale do děsivého fortissimového klastru syntezátoru a sarkastických glissand amplifikovaného saxofonu. Je to jako „...rokokově dekorovaná brána vedoucí do metalového podzemí, které střídavě chrlí žár i chlad“.

Oproti několika předchozím skladbám cyklu, zvukově agresivnějším a co do obsazení většinou atypickým, představuje kompozice Architectonics VI návrat k decentnějšímu zvuku a tradičnímu instrumentariu. Její původní verze z roku 1992 je napsána pro flétnu, klarinet, vibrafon a smyčce, na dnešním koncertě ovšem zazní její novější verze z roku 2004, upravená pro jiný provozovací aparát (flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubku, pozoun, bicí nástroje, dvoje housle, violu, cello a kontrabas).

Oxymoron (Music for Tirol) vznikl v roce 2003 na objednávku festivalu Klangspuren v rakouském Schwazu a byl věnován Olarimu Eltsovi, šéfdirigentovi a uměleckému vedoucímu věhlasného estonského souboru NYYD Ensemble, který skladbu také premiéroval. Oxymoron je první Tüürovou kompozicí napsanou čistě „vektorovou metodou“. Jak ovšem přiznává: „Do jisté míry je toto dílo inspirováno vizuálním zážitkem z pohledu na majestátné panorama Alp – na ten obrovský oceán zkamenělých vln. To je jeden z možných výkladů názvu...“

PAVEL ŠNAJDR (*1975) absolvoval na JAMU v Brně nejprve studium skladby a poté dirigování, v současnosti je tamtéž doktorandem. Za své kompozice byl dvakrát oceněn ve skladatelské soutěži Generace. Byl členem skladatelského sdružení Bezmocná hrstka. S brněnským souborem Ars incognita premiéroval na čtyři desítky skladeb soudobých autorů, z nichž některé nahrál na CD. V roce 2001 s tímto souborem vystoupil na Pražském jaru. V letech 2001–2008 byl dirigentem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde kromě operního repertoáru nastudoval také baletní představení, a to jak díla klasická, tak současná (světová premiéra baletu Zahrada podle stejnojmenné knihy Jiřího Trnky na hudbu Zbyňka Matějů). V letech 2004–2007 byl angažován v Národním divadle Brno, kde v současnosti opět působí. Od roku 2007 spolupracuje se Státní operou Praha (v roce 2008 zde nastudoval světovou premiéru baletu Fantom Opery Petra Maláska a Libora Vaculíka) a v sezóně 2011–2012 byl šéfdirigentem opery Moravského divadla Olomouc. V roce 2011 založil soubor BCO – Brno Contemporary Orchestra, s nímž se soustředí především na interpretaci soudobé hudby.

Soubor BCO – BRNO CONTEMPORARY ORCHESTRA byl založen v roce 2011 jako těleso, které si vytyčilo za cíl uvádět světovou a tuzemskou soudobou hudbu (s přesahy do hudby 20. století). Posluchače se snaží přitáhnout a zaujmout koncerty koncipovanými jako konzistentní dramaturgické celky, případně jako osobité projekty spojující hudbu s dalšími uměleckými druhy (filmem, výtvarným uměním apod.). Zakladatelem, uměleckým vedoucím a šéfdirigentem BCO je Pavel Šnajdr. Soubor je složen z mladých brněnských profesionálních hudebníků, otevřených podnětům současné hudby. Prezentoval se již několika koncerty, z nichž dosud největší ohlas zaznamenalo letošní červnové vystoupení v brněnské Vile Tugendhat, které bude mít v této moderní stavbě díky velmi pozitivnímu přijetí další pokračování. Letos v září se soubor představil v rámci abonentního cyklu Filharmonie Brno v Besedním domě s živým hudebním doprovodem Michaela Obsta k Murnauovu němému hororu Upír Nosferatu.

Žádné komentáře: