čtvrtek 4. října 2012

Jaroslav Sovinský: Gaetano Donizetti: NÁPOJ LÁSKY (základní vstupní informace před přenosem z MET)



V sobotu 13. října 2012 bude zahájena další sezóna (v případě ČR již sezóna šestá) přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery. Zahajovacím představením bude, stejně jako v sezóně předchozí, dílo Maestra Donizettiho (1797-1848). Jestliže v minulé sezóně se jednalo o vážnou operu (tragedia lirica), tentokrát se bude jednat o operu komickou (melodramma giocoso), proslulý Nápoj lásky. Uveďme si tedy před nadcházejícím přenosem k této opeře základní vstupní informace. 

Libreto k opeře Nápoj lásky (italsky L'elisir d'amore) vytvořil italský básník Felice Romani (1788-1865) zpracováním libreta francouzského dramatika a libretisty Eugène Scribea (1791-1861) pro dvouaktovou operu francouzského skladatele Daniela Aubera (1782 – 1871) „Čarovný nápoj“ (Le philtre), jejíž premiéra se uskutečnila v pařížské Opeře (Salle Le Peletier) 20. června 1831.   

Premiéra opery Nápoj lásky (stejně jako Auberova opera má rovněž dvě dějství) se uskutečnila v milánském Teatro alla Canobbiana (později i dnes známé jako Teatro Lirico), dne 12. května 1832.    

Zde je k dispozici text libreta (v italštině a němčině):
A zde ve španělštině:
A zde v ruštině:

Osoby a hlasové obory:
Adina, mladá bohatá statkářka (lyrický koloraturní soprán); Nemorino, prostý mladý venkovan (lyrický tenor, též mlado-hrdinný tenor); Belcore, seržant (lyrický baryton); Dulcamara, potulný mastičkář a šarlatán (bas buffo); Gianetta, sedlačka, přítelkyně Adiny (soprán/subreta); voják (bas); notář, sluha, mouřenín (němé role); venkované, vojáci, bubeníci, trubači a sloužící; odehrává se v italské vesnici na počátku 19. století.  

Zpracováno podle Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 79, s přihlédnutím k dalším zdrojům.
 
Obsah:
podle anglické verze ze stránky:

I. dějství:
Děj opery se odehrává v italské vesnici na počátku 19. století. Adina, krásná a bohatá statkářka, se na své usedlosti v záři poledního slunce oddává četbě knihy. Je zde i její přítelkyně, sedlačka Gianetta, a shromáždili se tu i venkované, aby si odpočinuli po práci na poli. Adinu zpovzdálí sleduje Nemorino, prostý mladý venkovan; upřímně Adinu miluje, ale ve své nesmělosti neví, jak jí vyjevit své city. Navíc má za to, že se jí nemůže rovnat. Gianetta vyzve Adinu, aby vyprávěla, o čem je kniha, do níž je zabrána. Adina odpoví, že jde o příběh o Tristanovi, který získal srdce Isoldy, když vypil zázračný nápoj lásky. 

Tu se ozve víření bubnů, které oznamuje příjezd seržanta Belcora a jeho mužstva. Když se seržant objeví, podává Adině květy, a chvástavě a neskromně dává najevo, že si je jist, že mu Adina neodolá. A hned ji požádá o ruku.  Adina naznačí, že ji nic netlačí k tomu, aby v té věci spěchala, ale slibuje mu, že o nabídce popřemýšlí.

Když pak osamí Adina s Nemorinem, snaží se jí mladík svěřit, co k ní cítí. Adina mu však naznačí, že by se měl raději vydat do města pečovat o svého nemocného strýce. Nemorino však odtud nehodlá odejít, má tu přece svoji lásku! Adina mu tedy řekne přímo, že i když je hodný a skromný, nevzbuzuje v ní vášeň; jeho láska k ní je marná, Adina se nehodlá vázat. I když se jí Nemorino ze své lásky vroucně vyzná, Adina trvá na svém, a řekne mu, že je v lásce nestálá.   

Do vsi přijíždí Dulcamara, potulný mastičkář a šarlatán, a hned shromážděným vesničanům s patřičnou chválou nabízí své zboží. Na prodej má nejrůznější medicíny, které vyléčí všechny neduhy! A prodává levně! Proto se také hned vesničané o jeho zboží živě zajímají. 

O něco později se k němu přitočí Nemorino a nesměle se ho zeptá, jestli nemá také nápoj, „kterým Tristan získal lásku Isoldy“, tedy letkvar vzbuzující lásku. Dulcamara ho má za pošetilého blázna, ale je přece obchodník a nechce přijít o zákazníka. Takže takový „nápoj“ má samozřejmě k dispozici a důvěřivému Nemorinovi nabídne láhev s vínem Bordeaux. Nemorino dá za „nápoj“ své poslední peníze a ptá se, jak se „nápoj“ užívá. Dulcamara mu postup objasní a zdůrazní mu, že na výsledek, který má „nápoj“ způsobit, musí Nemorino počkat do druhého dne (to už bude Dulcamara dávno pryč). A aby Dulcamara neměl nepříjemnosti, vymíní si na Nemorinovi slib, že o celé věci nebude nikde mluvit. Když pak Nemorino osamí, s nadšením vypije obsah láhve, a říká si, že by se výsledek třeba mohl dostavit ještě dnes. 

Když se pak objeví Adina, Nemorino již začíná cítit účinky „nápoje“. Je si jist, že zítra bude pro Adinu neodolatelný, a teď vůči ní předstírá lhostejnost. Adina je takovou změnou překvapena: že by si tak odpíral lásku, nebo že by se ponaučil? Když se pak objeví Belcore, rozhodne se, že Nemorina potrestá, a začne se seržantem koketovat a dokonce mu naznačí, že by si ho do šesti dní vzala. Tu se začnou po seržantovi shánět jeho vojáci a nesou mu zprávu, že se má jejich jednotka odtud přesunout. Když vyjde najevo, že se tak má stát již další den, Adina seržantovi slíbí, že si ho vezme ještě dnes. Překvapený Nemorino Adinu úpěnlivě prosí, aby s tím jeden den posečkala, ale Adina ho nedbá a zve celou vesnici na svatební hostinu. Zoufalý Nemorino, „který přece nemůže v lásce soupeřit s vojákem“, se stane vesničanům terčem posměchu. 

II. dějství:
Na hostině, která předchází chystané svatbě, hosté pijí na zdraví snoubenců. Adina však myslí na nepřítomného Nemorina a chtěla by ho utěšit. K probíhající zábavě se připojí Dulcamara s výzvou Adině, aby spolu zazpívali hostům barkarolu. Hosté jsou nadšeni. Adina s Dulcamarou se tedy dají do zpěvu písně o krásné gondoliérce a jejím bohatém ctiteli. Poté se objeví notář, aby potvrdil svatební smlouvu, a snoubenci s ním odcházejí k úřednímu jednání. Hosté se rozejdou a zůstane jen osamocený Dulcamara. Tu ho vyhledá Nemorino a svěří mu, že by chtěl, aby k předpokládanému účinku „nápoje“ došlo ještě dnes. Dulcamara mu řekne, že pokud se to má stát, musí vypít onoho „nápoje“ ještě jednu láhev. Nemorino už ale nemá žádné další peníze. Dulcamara  mu tedy navrhne, že mu dá čas, aby si zatím peníze někde obstaral.  

Objevuje se Belcore, a i když si je láskou Adiny jist, reptá na to, že se najednou Adina rozhodla odložit svatbu až na večer. Tu se potká s Nemorinem, který se mu svěří, že by potřeboval sehnat peníze. Belcore mu navrhuje jednoduché řešení: vstoupí do vojska a dostane za to hned příslušný obnos. Také mu jaksepatří vychválí vojenský život. Nemorina takový osud neláká, ale z lásky k Adině se nechá přesvědčit a uzavře hned s Belcorem, který se tak chce současně zbavit nepříjemného soka, příslušnou smlouvu. 

Tu začne Gianetta po vsi nenápadně šířit zprávu, kterou se jako první dozvěděl Dulcamara (a důvěrně ji Gianettě svěřil): Nemorinův strýc zemřel a odkázal synovci veliké jmění. Mezitím si Nemorino dopřál další „dávku“ onoho kouzelného „nápoje“ a pevně věří Dulcamarovu slibu, že se kolem něj začnou točit všechna děvčata. A skutečně, hned jak se objeví, je dívkami přímo obležen. Netuší, že se tak stalo v souvislosti s onou nečekanou zvěstí, a má za to, že „zázračný nápoj“ konečně začíná přinášet výsledky.  

Objevuje se Adina, a je překvapena, stejně jako přítomný Dulcamara, zájmem, který dívky jeví o Nemorina. Myslela si, že bude Nemorino truchlit, ale on se tu opájí radostí; snad už si na ni ani nevzpomene! Nemorino nadbíhání  děvčat opětuje a chce s nimi odejít. Adina, která už ví, že se upsal Belcoremu, ho chce zastavit a probrat to s ním. Nemorino si však nedá říci a s děvčaty odejde. Adina si začíná uvědomovat, že ho miluje. A Dulcamara se těší, jak na „nápoji lásky“ ještě dobře vydělá. 
Když pak Adina s Dulcamarou osamí, snaží se jí mastičkář namluvit, že ten náhlý zájem o Nemorina je výsledkem působení jeho medicíny. Adina se dozví, že si u něho Nemorino koupil elixír, který mu měl přinést lásku jeho vyvolené. A dokonce se pro ni dal na vojnu, aby si opatřil na koupi nápoje peníze. Adina je takovou láskou dojata a má výčitky kvůli svému předchozímu chování. Dulcamara, který poznal, že Adina Nemorina miluje, a větří další obchod, jí navrhne, že jí také prodá kouzelný nápoj. Adina však nevěří na pomoc elixíru a naznačí Dulcamarovi, že pokud jde o Nemorina, vsadí raději na svoje kouzlo.     

Opět se objeví Nemorino a osamotě přemýšlí o tom, čeho byl před tím svědkem: když ho Adina předtím zahlédla s děvčaty, všiml si slzy, která skanula Adině na tvář, a je si jistý, že ho Adina miluje. Když se pak ale Adina vrátí, opět vůči ní předstírá lhostejnost. Adina se ho ptá, co ho vede k tomu, že chce být vojákem. Naznačí jí, že ho už omrzel dosavadní život a chce změnu. Adina mu řekne, že ho tady mají všichni rádi, a ukáže mu jeho vojenskou smlouvu, kterou vykoupila u Belcora, a vrací mu tak svobodu. Nemorino v tom cítí důkaz její lásky. Adina mu naznačuje, že má zůstat tady ve vsi, kde je tak oblíbený. Pak mu ale najednou dává sbohem. Překvapený Nemorino se jí ptá, jestli už mu tedy nemá co říci? Adina na to, že nemá. Tu Nemorino odhodlaně prohlašuje, že raději najde smrt ve vojenské službě, a má za to, že onen „nápoj“ byl pouhý klam. Tu ho Adina napomíná, že by bylo lepší, kdyby věřil svému srdci. A konečně mu zjevuje svoji lásku, a prosí ho o odpuštění za soužení, které mu způsobila. Tu si Nemorino, bez sebe radostí, myslí, že to vše se děje díky onomu kouzelnému „nápoji“. 

Objevuje se Belcore a vidí Adinu s Nemorinem v objetí. Pochopí, jak se věci mají, zvláště, když mu Adina řekne, že Nemorino je její ženich. Seržant to vezme s jistým nadhledem: je přece ve světě tolik žen, které může mít! Brzy se tu sejde celá ves a Nemorino přede všemi děkuje Dulcamarovi za prokázanou službu. Dulcamara se k ní hrdě přihlásí a přítomným pak odhaluje zvěst o úmrtí Nemorinova strýce a o velikém dědictví, které má Nemorinovi připadnout. Adina a Nemorino jsou překvapeni, zatímco ostatní vesničané už o tom vědí. Dulcamara se snaží situace maximálně využít a prohlašuje, že jeho elixír nejen pomáhá ve věcech lásky, ale umí i z chudého udělat boháče! Opět velebí své zboží, zákazníci se jen hrnou a pějí Dulcamarovi chválu, jen Belcore by ho nejraději přetrhl. A Adina s Nemorinem? Mladý párek vyjadřuje Dulcamarovi svoji vděčnost a, jak jinak, září radostí a štěstím!

Žádné komentáře: