úterý 21. srpna 2012

Eva Kolařová: Richard Strauss - Elektra, Staatstheater Nürnberg


Szene aus der Nürnberger "Elektra" mit Rachel Tovey (Elektra) und Mardi Byers (Chrysothemis). © Foto: Ludwig Olah

V červenci 2012 proběhl v Norimberku Mezinárodní operní Gluckův festival, tentokrát s podtitulem Gluck, Praha a antika (informace o této akci se objevily na tomto webu v dubnu). Ze zajímavé nabídky jsem si vybrala Straussovu operu Elektra (současné nastudování mělo premiéru v březnu tohoto roku), zkomponovanou v roce 1909. Libreto k této jednoaktové opeře napsal podle Sofoklovy tragédie Hugo von Hofmannsthal. 
Několik let čeká Elektra na to, aby pomstila svého otce Agamemnona, kterého po jeho návratu z Trojské války zavraždila jeho žena Klytaimestra spolu se svým milencem Aigysthem. Elektru stále mučí vzpomínky na vraždu, zatímco Klytaimestra v sobě potlačuje pocity viny. Pomstu, k níž Elektra marně přemlouvá svoji sestru Chrysothemis, nakonec vykoná Elektřin bratr Orestes, který se po letech strávených v cizině tajně vrací a záměrně rozhlásí, že Orestes je mrtvý. Elektra jej zpočátku nepoznává a zpráva o bratrově smrti ji upřímně zarmoutí, zatímco Klytaimestra ji přijímá s úlevou.
Závěr je – oproti antické tragédii – v pojetí režiséra Georga Schmiedleitnera ještě víc vyostřen, protože Orestes zabije nejen Klytaimestru a jejího milence Aigistha, ale zastřelí i svoji sestru Chrysothemis, zmítající se v pocitech radosti i zděšení zároveň.
Scéna je jednoduchá, Elektřiným domovem a útočištěm je starý automobil, vyzdobený svíčkami a květinami, jakási smuteční kaple za Agamemnona. Pokud jde o kostýmy, víc než jejich „současnost“ se mi nelíbila různorodá směs od triček přes manažerský kostým až po dlouhé, antiku evokující šaty Klytaimestry či transvestitu připomínající dámské lodičky a náušnice Aigystha. Toto je však jen drobný, subjektivní stín, který nepřekryje vynikající hudební nastudování opery, která člověka úplně pohltí. Naprosto přesně totiž vyjadřuje napětí mezi třemi hlavními ženskými postavami, má však i lyrický obsah ve scéně setkání Elektry se svým bratrem Orestem. Richard Strauss sám řekl, že na téma vraždy nemůže zkomponovat komorní hudbu, hlavně žestě tu opravdu nešetří (obsazení má 6 trubek).         
Z pěveckých rolí bych podtrhla výkony představitelek tří hlavních ženských postav. Vynikající byla jak sopranistka Mardi Byers jako Chrysothemis, tak mezzosopranistka Daniela Denschlag jako Klytaimestra, k jejímuž hlasu se náramně hodil soprán představitelky Elektry Rachael Tovey, která bravurně zvládla nejen četné dramatické scény, ale i krásná, vroucí piana. 
A ještě jedna zajímavost. Vzhledem k tomu, že opera je nastudována v němčině, jsem předpokládala anglické titulky – ale i ty byly v německém jazyce.  
Z letního operního představení v Norimberku jsem si přivezla nezapomenutelný zážitek a nejen k výborné dostupnosti tohoto města (autobusem za 3,5 hodiny) to nebyla poslední návštěva tamního divadla.
Richard Strauss, Elektra
Staatstheater Nürnberg 25. 07. 2012
Klytaimestra: Daniela Denschlag
Elektra: Rachael Tovey
Chrysothemis: Mardi Byers
Aigisthos: Richard Kindley
Orestes: Guido Jentjens
Orestův vychovatel: Taehyun Jun
Důvěrnice:  Jennifer Rouse
Nosička vlečky: Joanna Limanska-Pajak
Mladý sluha: Philip Carmichael
Starý sluha:  Michael Kunze
Dohlížitelka:  Isabel Blechschmidt

Dirigent: Marcus Bosch
Režie: Georg Schmiedleitner
Scéna: Stefan Brandtmayr
Kostýmy: Alfred Mayerhofer
Dramaturg: Kai Weßler
Dirigent: Marcus Bosch
Sbor Staatstheater Nürnberg
Staatsphilharmonie Nürnberg


www.staatstheater-nuernberg.de

Žádné komentáře: