čtvrtek 24. května 2012

Eva Kolářová: Pocta Richardu Wagnerovi ve Státní opeře Praha


Koncert z operních děl skladatele

V pátek 18. května se ve Státní opeře Praha konal koncert z operních děl Richarda Wagnera,
neoddělitelně spojeného s českými zeměmi. Tento slavnostní koncert byl jednou z akcí konaných při příležitosti wagnerovského kongresu v Praze. Možnost poslechnout si operní árie, sborové scény a předehry ze skladatelových děl jsem uvítala, protože je na jevišti neslýcháme tak často jako opery jiných skladatelů.

Koncert začal předehrou k opeře Mistři pěvci norimberští. Začátek na mě působil nejistě, rozházeně (zvláště v houslích), v následujících částech koncertu se ovšem orchestr rozehrál k velmi dobrému výkonu. Škoda, že tu dirigenta Jana Lathama-Koeniga nevidíme častěji. 

Ze sólistů se mi nejvíce líbili Richard Haan v árii Du fürchterliches Weib, Oleg Korotkov v árii Leb wohl, du kühnes, herrliches Kind! a Anda-Luise Bogza, která přednesla závěrečnou
skladbu programu – árii Isoldy Mild und leise wie er lächelt.   

Velmi oceňuji soustředěný, působivý výkon sboru Státní opery Praha, vyzdvihla bych tentokrát zejména jeho ženskou část. Celkově považuji koncert za vydařený a chvályhodný počin.      

Program
Mistři pěvci norimberští
Předehra

Rienzi
Allmächt'ger Vater, blick herab!
Rienzi, 5. dějství
Eduardo Villa
Tannhäuser
Dich teure Halle…
Alžběta, 2. dějství
Dana Burešová
Freudig begrüssen wir die edle Halle
Sbor, 2. dějství
O du, mein holder Abendstern
Wolfram, 3. dějství
Richard Haan
Valkýra
Leb wohl, du kühnes, herrliches Kind!
Wotan, 3. dějství
Oleg Korotkov
Lohengrin

Předehra k 1. dějství

Du fürchterliches Weib
       Telramund, 2. dějství
       Richard Haan
       Treulich geführt ziehet dahin
       předehra a svatební pochod, 3. dějství
       In fernem Land
       Lohengrin, 3. dějství
       Eduardo Villa
Bludný Holanďan
Johoho! Johohohoe!
Senta, 2. dějství
Jitka Svobodová
Tristan a Isolda
Předehra
Mild und leise wie er lächelt
Isolda, 3. dějství
Anda-Louise Bogza

Baryton: Richard Haan
Orchestr a sbor Státní opery Praha

Státní opera Praha, 18. května 2012

sobota 12. května 2012

Kdo chce vstupenku???

Nabízím vstupenku na konzert JDF ve Vídni 27.5.2012 v Musikvereinu, voucher zašlu oproti záloze 2000 Kč. Jitka Urbanová
urbanovaji@seznam.cz

úterý 8. května 2012

Eva Kolářová zve do divadla: Opera Císař z Atlantidy na programu Státní opery v Berlíně v sezóně 2012/2013


Pro sezónu 2012/2013 připravuje Státní opera v Berlíně 14 premiér. Mezi nimi budou mj. nová nastudování Wagnerových oper (Bludný Holanďan, Soumrak Bohů a Siegfried), díla pro děti a mládež i opera Císař z Atlantidy aneb odepření smrti rodáka z Českého Těšína Viktora Ullmanna.



V zřetelně existenciální situaci vznikla opera Císař z Atlantidy aneb odepření smrti (Der Kaiser von Atlantis oder die Todesverweigerung) Viktora Ullmanna, který byl v roce 1942 deportován do koncentračního tábora v Terezíně. Svoji operu Císař z Atlantidy tam složil v letech 1943 až 1944. Byla dokonce nastudována, avšak provedení už se nekonalo.  Ullmann, stejně jako jeho libretista Peter František Kien, byl 18. října 1944 deportován do Osvětimi a ihned usmrcen. Děj opery se odehrává v bájné Atlantidě. Smrt a Harlekýn si stěžují na špatné časy. Tu oznámí bubeník nejnovější rozhodnutí císaře Overalla: vyhlášení totální války všech proti všem. Smrt se cítí zneuctěna a odmítá každou službu: Lidé už nemohou umírat. Ti, co byli odsouzeni k smrti, zůstávají po své popravě živi, stejně jako vojáci na bitevních polích. Teprve když Overall přistoupí na podmínku Smrti, že svou vlastní smrtí zase nastolí přirozený stav, se Smrt svého odepření vzdává. V epilogu se Harlekýn, bubeník, voják a mladá dívka zaklínají důstojností individuální smrti: „Neměl by ses planě zaklínat velkým jménem smrti.“ Pohnuté okolnosti historie tohoto díla a jeho autorů by jistě nestačily, aby tato Ullmannova komorní opera, napsaná pro obsazení, které bylo v Terezíně náhodou k dispozici, přežila – pokud by toto dílo nebylo osobité a kvalitní. Ullmann používá harmonicky bohaté a z hlediska kontrapunktu vybroušené hudební idiomy, hudebně překvapivá spojení vytvořená mezi Mahlerovou hloubavostí a stylem Weillových songů, mezi blues, Reichardtovou odcizenou ukolébavkou „Schlaflied Schlaf, Kindlein, Schlaf“ a atonalitou Druhé vídeňské školy. Ullmann zachoval ve svém díle Císař z Atlantidy nejlepší tradice opery dvacátých let minulého století a dokáže obstát i před posluchačem, který výjimečnou situaci vzniku této opery nezná. 

Premiéra Ullmannovy opery Císař z Atlantidy aneb odepření smrti je ve Státní opeře v Berlíně naplánována na 26. ledna 2013. 

www.staatsoper-berlin.de