úterý 10. dubna 2012

Jaroslav Sovinský: Giuseppe Verdi: La Traviata (základní vstupní informace před přenosem z MET)

Tuto sobotu, 14. dubna 2012, se probíhající sezóna přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery zakončí proslulým dílem G. Verdiho (1813 – 1901), La Traviata. Po únorovém přenosu Ernaniho se tak k umění Mistra Verdiho opět vracíme, a dostaneme se k němu významně i v sezóně příští, kdy nás čekají přenosy jeho oper Otello, Maškarní ples, Aida a Rigoletto. Libreto k La Traviatě napsal  Francesco Maria Piave (1810 – 1876); bylo vytvořeno podle dramatu „La Dame aux camélias“ (Dáma s kaméliemi) Alexandra Dumase mladšího (1824 – 1895), jehož premiéra se uskutečnila v pařížském Théatre du Vaudeville 2. února 1852; drama bylo Dumasem vytvořeno na základě jeho stejnojmenného románu, jenž byl poprvé publikován v r. 1848. Premiéra La Traviaty se konala 6. března 1853 v benátském divadle La Fenice. 

Zde je k dispozici text libreta (italsky, anglicky a německy):

A zde text libreta v ruštině:


Osoby a hlasové obory:
Violetta Valéry (dramatický koloraturní soprán, též lyrický koloraturní soprán); Flora Bervoix (mezzosoprán, též mlado-dramatický soprán), její přítelkyně; Alfréd Germont (lyrický tenor, též mlado-hrdinný tenor); Giorgio Germont (kavalírský baryton, též charakterní nebo lyrický baryton), jeho otec; Gaston, vikomt de Létorières /či Letorière/ (tenor buffo, též lyrický tenor); baron Douphal (charakterní baryton); markýz d´Obigny /či d´Aubigny/  (charakterní bas, též bas buffo, uvádí se i baryton); doktor Grenvil /či Grenville/ (seriózní či charakterní bas); Annina (mezzosoprán, též soprán), Violettina služebná; Giuseppe /Josef/ (tenor), Violettin sluha; sluha Flory Bervoix (baryton nebo bas, též tenor); posel (bas). Sbor: přátelé Violetty a Flory (dámy a páni ze společnosti), matadoři, pikadoři, cikánky, služebnictvo a maškary. Balet: tarantella (v I. dějství) a cikánský tanec (ve 2. obraze II. dějství). Odehrává se v Paříži a okolí kolem roku 1850  (uvádí se i mezi léty 1840-1850). Dříve byla opera uváděna i v období na počátku 18. století. Zpracováno podle Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 541-542, s přihlédnutím k dalším zdrojům.


Zde je k dispozici audiovizuální nahrávka opery s italskými (!) titulky (Teatro Regio di Parma):

Zde je k dispozici audiovizuální nahrávka s anglickými titulky (v hlavních rolích Renée Fleming a R. Villazón): http://www.youtube.com/watch?v=aTRyMqCPR84&feature=fvwrel

A zde audionahrávka v titulní roli s Marií Callas (s anglickými titulky):



Obsah:

podle anglické verze ze stránky:
s přihlédnutím k dalším zdrojům.

I. dějství:
V salonu proslulé pařížské kurtizány Violetty Valéry, se koná večírek naplněný veselím a zábavou, která je  již v plném proudu. Jeden z hostů, Gaston, vikomt de Létorières, představí Violettě mladého muže, Alfréda Germonta, který Violettu již dlouho miluje. Gaston Violettě prozradí, že v době, kdy stonala (Violettě trpící tuberkulózou je nyní poněkud lépe), každý den zjišťoval, jak se jí daří. Violetta se obrátí na svého současného ochránce barona Douphala, že on se naopak o ni moc nezajímal. Baron, na to, že zná Violettu jen rok. A Violetta, kterou Alfrédova pozornost těší, baronovi opáčí, že Alfréd ji zná jen malou chvíli. Baronovi se mladík protiví. Violetta, aby se uvolnilo jisté napětí, nalévá pití. Gaston se obrací na barona, zda nechce pronést přípitek. Tento odmítá. O přípitek je tedy požádán Alfréd, který v něm oslavuje pravou lásku. Violetta odpovídá velebením užívání si života, neboť vše na tomto světě, co nám nedává potěšení, je pošetilostí. Pak se Violetta obrací k hostům, zda si chtějí zatančit. Hosté rádi přijímají a Violetta již chce jít s nimi, když tu se projeví její nemoc a Violetta se rozkašle; přítomní s ní projevují účast. Violetta je pošle napřed, s tím, že se k nim brzy připojí. Hosté tedy odejdou, nablízku jí zůstane jen Alfréd, který ji vyzývá, aby skoncovala se svým stylem života, který ji ničí. A vyznává jí svou hlubokou lásku. Violetta mu však odpovídá, že v jejím životě není místa pro takové city. Oba jsou přerušeni příchodem Gastona a Alfréd, po němž Violetta chce, aby již nemluvil o lásce, se hotoví k odchodu. Tu mu Violetta, pohnuta jeho náklonností, dává květ kamélie. Když se ptá Alfréd proč, dostane od ní odpověď, že proto, aby jí ji ho přinesl zpět. A když se ptá Alfréd kdy, Violetta mu odvětí, že až zvadne.  Alfréd si to vykládá tak, že tedy již zítra, a poté, co Violettu ujistí o síle svého citu, odchází. Objevují se pak i ostatní hosté, loučí se s hostitelkou a odcházejí rovněž. Violetta poté o samotě, hluboce zasažena, přemítá o tom, co právě prožila, a klade si otázku, zda jí byla vyjevena skutečná láska, zda je to muž, pro jehož city by se zřekla dosavadního životního stylu. Tu však má své myšlenky za pošetilé, a trvá na své svobodě a životě v rozkoších. Zvenčí pod oknem ji však z jejích myšlenek vytrhuje hlas Alfrédův, volající ji k čisté a upřímné lásce.  

II. dějství:
1. obraz:
Violetta se rozhodla upustit od svého dosavadního stylu života a již tři měsíce žije s Alfrédem na venkovské usedlosti poblíž Paříže. Alfréd projevuje svou radost a štěstí, že se Violetta rozhodla sdílet svůj osud s ním. Annina, Violettina služebná, na jeho dotaz, odkud právě přichází, odpoví, že z Paříže a na jeho starost, co tam dělala, mu svěří, že tam byla zařídit věci týkající se prodeje majetku své paní, aby mohly být hrazeny nemalé náklady jejich zdejšího pobytu. Alfréd se tedy hned vydává do Paříže sehnat příslušné finanční prostředky. Objevuje se Violetta, která právě obdržela pozvání od své přítelkyně Flory Bervoix na večírek. Taková rozptýlení ji však již nelákají a jak sama říká, Flora ji bude čekat marně. Tu sluha Josef ohlásí návštěvu nějakého pána. Je jím Alfrédův otec, Giorgio Germont, který má za to, že jeho syna soužití s Violettou vede do zkázy, což také Violettě naznačí a připojí poznámku, že jí údajně chce Alfréd předat vše co má. Violetta to popírá. Germont se podivuje, v jakém přepychu zde žijí, a tu mu Violetta zjevuje, že právě ona mu chce dát vše jmění, co má, a že Alfréda miluje, a že se dala na pravou cestu. Germont, který její city oceňuje, však po ní žádá oběť a vypráví jí, že kromě syna má i dceru, která se má vdát, a Violettin vztah s Alfrédem by mohl, vzhledem k Violettině pověsti, štěstí jeho dcery narušit. Violetta to chápe tak, že má od Alfréda na nějaký čas odejít, ale jeho otec chce více: aby se ho zřekla. Violetta se své lásky zříci nechce; řekně Alfrédovu otci i své nemoci. Kdyby od svého milého odešla, její trápení by bylo nesnesitelné. Germont, který postupně nabývá k Violettě sympatií, však na svém přání trvá, a snažně žádá Violettu, aby jeho rodinu zachránila. Violetta se tedy rozhodne, že se jeho prosbám podvolí, ale současně Germonta prosí, aby až zemře, řekl svému synu, jakou oběť z lásky k němu přinesla. Germont pak se srdečnými díky odchází.
Violetta poté napíše dopis, který předá Annině, aby ho doručila. Služebná, když vidí jméno uvedené na dopise je překvapena (z dalšího děje vyplyne, že byl dopis určen Floře, s přijetím pozvání na večírek). Pak napíše Violetta dopis Alfrédovi. Když se pak její milý objevuje, odhaluje Violettě, že mu napsal dopis jeho otec, v němž vyjevil svůj hněv, a že se zde má objevit. Věří však, že hned jak jeho otec uvidí Violettu, že v ní najde zalíbení. Violetta mu říká že bude lepší, když ji tu neuvidí. Později se jeho otci sama vrhne k nohám. Pak v hlubokém pohnutí   propadne pláči, nechá se Alfrédem ujistit o jeho lásce a spěšně odchází. Josef mu pak řekne, že se vydala do Paříže. Alfréd to nechává být, s tím, že má za to, že odjela prodat své věci, ale že Annina ji v tom zastaví. O něco později je mu však doručen dopis od Violetty. Dá se do jeho čtení; z dopisu vysvítá, že se Violetta vrací ke svému někdejšímu životu. Zdrcený Alfréd propadne zoufalství. Tu se objevuje jeho otec a snaží se syna upokojit a přimět ho, aby se s ním vrátil domů. Alfréd si však nedá říci, a když pak najde výše zmíněné pozvání od Flory na večírek, má za to, že tam bude i Violetta, a vydává se tam za ní, aby se jí pomstil za její zdánlivou zradu.    

2. obraz: 
Na večírku ve Flořině honosném domě se sešli hosté a jejich rozhovor se stočí také na Alfréda a Violettu a jeden z hostů, markýz d´Obigny, ostatním prozradí, že se oba rozešli, a že se tady má Violetta objevit s baronem Douphalem. O zábavu přítomných se postarají cikánské dívky a poté Gaston se svými přáteli, převlečenými za zápasníky s býky. Poté se objeví Alfréd a na Flořin dotaz, kde je Violetta, odvětí, že neví. Pak se pustí do hry v karty. Tu se objevuje i Violetta, doprovázena baronem Douphalem. Baron ji k jejímu zděšení upozorní na Alfréda, a chce po ní, aby s ním nemluvila. Pak se Violetty ujme Flora, že jí má vše vypovědět. Alfrédovi se v kartách daří a sám praví: „Neštěstí v lásce, štěstí v kartách.“ A že si pak vyhraných peněz užije na venkově. Flora se ho ptá, zda snad sám? Alfréd odpoví, že s „tou, jež s ním byla a pak mu utekla.“ Vztekle se na něho obrací baron a vyzývá ho ke karetní partii, v níž Alfréd vítězí. Společnost pak odchází na večeři. Alfréd se ptá barona, zda chce pokračovat ve hře. Baron na to, že nyní nikoliv, ale později že mu porážku vrátí. Alfréd poznamená, že mu bude k dispozici „v jakékoliv hře.“ Do prázdného pokoje se vrátila Violetta, která nechala poslat pro Alfréda. Tento se objevuje a Violetta ho žádá, aby odešel, že mu hrozí nebezpečí. Alfréd prohlašuje, že není zbabělec. Violetta mu zjevuje své obavy, pokud jde o baronův hněv. Alfréd na to, zda ji děsí to, že když při řešení sporu mezi nimi zabije barona, že přijde Violetta o ochránce. Ta mu namítne, že by ale mohl zabít baron jeho, a že to je to o co má strach, a opět ho prosí, aby šel. Alfréd tedy, že půjde, pokud ona půjde s ním. Violetta odmítá, s tím, že slíbila, že od něj odejde. Když se Alfréd ptá, zda to způsobil baron, Violetta mu předstíravě předhodí, že ano. A že ho miluje. Tu sem Alfréd svolá celou společnost a před jejich zraky o Violettě prohlásí, že kvůli němu přišla o všechno, a že on to přijal, nyní je však čas, aby jí její dluh splatil. A vrhne jí vyhrané peníze k nohám. Violetta ve mdlobách padá do Flořiny náruče. Všichni přítomní jsou zděšeni a projevují vůči Alfrédovi za jeho jednání hněv. Výjevu si všiml i Alfrédův otec, který sem právě zavítal, a tvrdě synovi jeho chování vyčítá. Alfréd si uvědomuje, jak hrozné věci se dopustil. Violetta, která přišla k sobě, a jíž hosté projevují svou účast, přemítá o tom, že Alfréd netuší, jakou oběť k němu přinesla; Germont přemítá o tom, že jen on ví o hloubce jejího citu. A baron slibuje, že Violettino pohanění pomstí.       
  
III. dějství:
Uplynulo několik týdnů. Violettina nemoc naplno propukla a upoutala ji v jejím pokoji na lůžko. Pečuje o ni věrná Annina. Přichází její dobrý přítel doktor Grenvil, a ptá se jí, jak se cítí. Violetta na to, že tělo strádá, ale duše je klidná, neboť jí dal útěchu jeden kněz. Lékař ji povzbuzuje, že se brzy zotaví. Ta reaguje, že lékařům je povoleno říkat nemocným soucitnou lež. Na odchodu pak lékař zjeví Annině, že Violettě zbývá jen několik posledních hodin. Violetta pak Anninu prosí, aby polovinu jejich posledních několika málo peněz rozdala chudým. Annina tedy odchází a zanechá Violettu o samotě. Tato se pak chopí dopisu, který již o něco dříve dostala od Alfrédova otce, a pročítá ho. Germont jí v něm oznamuje, že mezi Alfrédem a baronem došlo k souboji, v němž byl baron lehce zraněn, a Alfréd musel odjet do ciziny. Od otce již ví, jakou oběť Violetta přinesla, a že k ní brzy přijde prosit o odpuštění, a že Germont přijde také. Violetta se však obává, že je již pozdě. Zatímco zvenčí se ozývají hlasy lidu, který se právě účastní karnevalového veselí, Violetta, nejprve smutně přemítajíc, se obrací k Bohu, aby odpustil zbloudilé dívce. Tu se objevuje Annina a přináší jí zprávu, že přijel Alfréd. Když se Alfréd objeví, padají si s Violettou do náručí, ujišťují se o své lásce a přemítají o tom, že opustí Paříž a budou spolu šťastně žít. Pak chce jít Violetta s Alfrédem do chrámu ke vzdání díků. Tu ji však opouštějí její síly. Annina zavolá lékaře, brzy po něm se objevuje i Alfrédův otec, aby Violettu objal jako dceru. Ta odvětí, že bohužel přichází pozdě, umírá však v přítomnosti těch, jež jsou jí nejdražší. Germont, který pochopil, jaký je její stav, hluboce lituje, čeho se předtím dopustil. Violetta pak podává Alfrédovi medailonek se svou podobiznou a žádá ho, aby, až jednou, potká-li dívku, jež ho bude milovat, nechť se s ní ožení, a dá jí tento medailonek, a řekne jí, že je od té, jež se za onen šťastný pár modlí v nebi. Tu Violetta cítí, jako by ji opouštěly všechny bolesti, a že se jí opět vrací život. Snaží se povstat a tu se kácí mrtva, obklopena truchlícími přáteli.    

***

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Kompletní obsazení La Traviaty:

Metropolitan Opera House
April 14, 2012 Matinee, HD Transmission/Simulcast

Scheduled

LA TRAVIATA
Giuseppe Verdi—Francesco Maria Piave

Violetta…………….Natalie Dessay
Alfredo……………..Matthew Polenzani
Germont……………..Dmitri Hvorostovsky
Flora……………….Patricia Risley
Gastone……………..Scott Scully
Baron Douphol………..Jason Stearns
Marquis D’Obigny……..Kyle Pfortmiller
Dr. Grenvil………….Luigi Roni
Annina………………Maria Zifchak
Giuseppe…………….Juhwan Lee
Messenger……………Joseph Turi
Guest……………….Athol Farmer
Gentleman……………Peter Volpe

Conductor……………Fabio Luisi

Production…………..Willy Decker
Designer…………….Wolfgang Gussmann
Associate Costume Designer…Susana Mendoza
Lighting Designer…….Hans Toelstede
Choreographer………..Athol Farmer
TV Director………….Gary Halvorson