středa 28. března 2012

Viva Agáta! (nebo "Agáťák"?)

Včera jsem prožila velmi zábavný večer! O zábavu se postarala Komorní opera JAMU v divadle Barka, když sehrála Donizettiho operu Viva la mamma (v jiných verzích známou pod jménem Le convenienze teatrali). Před diváky se odvíjel neuvěřitelně pravdivý příběh ze života a jen stačilo obdivovat, jak aktuální problém dokázal Donizetti ve své opeře představit.

Celý děj se odehrává během zkoušky nové ještě nedokončené opery Romulus a Ersilia. Hlavní slovo tu má samozřejmě primadona assoluta Corilla von Illesmuller a její manžel Stefano. Vše musí být podle nich a ředitel divadla Prospero Flickschuh může jen nevěřícně přihlížet, co z jeho představení udělají. Nemůže chybět ruský tenorista Guglielmo Antolstoinolonoff, který si samozřejmě musí pořád na něco stěžovat - teď nemám hlas, ten meč je těžký..., stále ještě skládající a beznadějně opisující skladatel Ludowig Biscroma, skromná, tichá Luigia, na scéně pobíhající posluhovač Josef (mám pocit, že kdykoli se tam objevil, začaly problémy) s urýpanými, ale přesnými poznámkami a dirigent, který se raději drží trochu stranou.

Zkouška probíhá víceméně "v klidu". Tenor (Guglielmo, ve studované opeře Romulus) je chodící stojan, kterého stačí někam postavit a tam zůstane bez jakýchkoli emocí, jen ten meč je hrozně těžký a ruka mu klesá a klesá a klesá (je to dřina být hrdina!). Při Romulově vyznání lásky však nenapravitelně pokleká před Luigiou a ne Corillou - Erilií. Ta využívá svého postavení a neustále kritizuje vznikající dílo, trvá na tom, aby byl Romulus v poutech, aby se přepsal text jejího přihlouplého ronda, aby se opera jmenovala Ersilia a Romulus a ne obrácně (dáma má přece přednost, ne? Ladně jí ostatní vysvětlili, že většinou je napsaný jako první muž - Romeo a Julie, Štaflík a Špagetka...). Luigia stále marně vyžaduje na skladateli svou árii a ten se zase vymlouvá na pomalou práci básníka. Manžel primadony pro změnu trvá na nápadech své ženy a vyhrožuje jejím odchodem. Kolem toho všeho běhá, chytá se za hlavu a krotí výbuchy svých zaměstnanců ředitel divadla.

Kde se však vezme, tu se vezme "inspekce" v podobě nezastavitelné laviny - Luiginy matky Agáty. Přišla jsem si poslechnout svou dceru, tak se snažte a ať to odsýpá! Z relativně pohodové zkoušky se stal nepřehledný zmatek, kdy výhrůžky odchodu z divadla se začaly rázem naplňovat a muselo se narychlo měnit obsazení. Do role Romula za prchnoucího Guglielma nastoupil Stefano a role jeho matky se ujala Agáta. A běda každému, kdo bude mít nějaké nemístné poznámky o jejím zpěvu!!! Ona to přece už dávno sama dobře zná a s orchestrem jsou jedna parta! Vždyť housle hrají rimpimpim, rimpimpim, rimpimpim... a cárara, cárara, cárara...

A když už to vypadá, že se vášně vybouřily a opera by se mohla začít rýsovat, přijde dopis, který oznamuje, že město nepřispěje divadlu na provoz a vše se začíná jevit beznadějně. Ale záchrana se skrývá ve sponzorech! No ááánoooo! A všichni se rozběhli do hlediště a vybírali příspěvky, aby udrželi divadlo v činnosti a mohli uvést novou operu.

Co musím na celém večeru opravdu podtrhnout, byl velmi vtipný text Václava Málka s neskutečně místnými narážkami a komentáři. Dlouho jsem se tak nepobavila. Režie Davida Kříže byla živá, zatáhla diváky do děje už od začátku a pohrála si s každou postavou do detailu.

Donizetti při skládání této opery použil známé árie z per jiných skladatelů a brněnské nastudování šlo v jeho šlépějích a dotáhlo tento nápad k dokonalosti. Z ničeho nic se ozval duet "Ich bin die erste Sängerin" ze Schauspieldirektora, árie Basilia z Lazebníka, árie Carmen (perfektně podaná Agátou - melodie, na kterou se hodí prostě každý text!) nebo třeba triumfální pochod z Aidy (to je fuk, že nemáme sbor - všichni, kdo zrovna nezpívají, budou dělat mávající lid při Romulové průvodu - musíme šetřit, jak říká ředitel divadla) a korunu tomu dala árie Figara z Lazebníka Largo factotum nebo slavné Vincero z Turandot. Že to je každý pes jiná ves? Divili byste se, jak skvěle to do sebe zapadalo!

V roli Mammy Agáty se představil nepřekonatelný Roman Hoza. Zahrál tak dokonale umíněnou ženskou, že by to snad žádná osoba ženského pohlaví tak realisticky nedokázala. Po jevišti se pohyboval(a) jedině se svou nepřehlédnutelnou kabelkou, ve které se skrýval nejeden poklad - obří rtěnka, hřebínek na česání 2 hlav zároveň a mnoho dalšího. "Její" zpěv byl něco mezi dunící basou a uječenou ženskou - jen obdivuji, jak dokázal tak skvěle všechno zvládnout a ještě zpívat přesvědčivě falešně. :-) Na Agátu nezapomenu!!!

V roli "její" dcery Luigie se představila Helena Tamelová (pořád vzpomínám na Medvěda, kde jsem oba slyšela poprvé). Krásně zpívala, skvěle hrála a sehráli spolu skvělý pár protekční matinky a nevýrazné dcerušky, která potřebuje pošťouchnout dopředu.

Alena Nevimová doslova prožila roli primadony Corilly a byla jako střílící kulomet. Výšky zvládala bravurně a role nafoukané pěvkyně jí přesně sedla. Nezapomenu, jak koketovala s basistou, zatímco její manžel přesvědčoval ostatní o manželčině absolutní věrnosti.

Stefano a později hrdina Romulus a Figaro v jednom David Szendiuch mě výborně pobavil. Zahrál to senzačně a na jeho slavnostní pochod přes "lidem" nedám dopustit!

Pavel Valenta byl ukňouraný tenorista Guglielmo jedna báseň. Pořád ho ještě vidím, jak zpíval v Il matrimonio segretto. Když vím, jak umí dobře hrát a přesvědčivě vyjádřit svou postavu, jen obdivuji, jak dokonale ztvárnil tuto roli nudného statického "hrdiny" (muchy, sežerte mě).

Rastislav Lalinský jako ředitel Prospero předvedl především výborné herecké nadání. Neustále běhal sem a tam, děsil se, podlézal, uklidňoval ostatní a pokoušel se (někdy marně) prosadit vlastní názor. Zahrál režiséra a ředitele na jedničku!

Tomáš Krejčí jako skladatel byl přesným prototypem figurky - já mám na všechno čas, na nic si neztěžujte, hlavně mě chvalte, dopište mi už ten text a zpívejte pořádně. Samochvála smrdí, ale on si ji přímo vychutnával! Nejednou z jeho úst zaznělo - to je nádherná hudba, to je má hudba, jak září novotou... (opsaná)

A v roli pobíhajícího Josefa se představil host Michael Robotka. Ani jsem si nevšimla, kdy vlastně odcházel z jeviště. Byl skvělým prototypem nezávislého pozorovatele, který všechno zná a nic ho nepřekvapí a všechno komentuje těmi správnými slovy.

A ještě musím pochválit orchestr a dirigenta Gabriela Rovňáka. Absolutně mě dostal, když najednou vyhlédla jeho hlava z orchestřiště do hlediště a se zářivým úsměvem zvolal - ááááhááááá! (všichni na jevišti právě dostali skvělý nápad jít "vyždímat" publikum a najít mezi diváky sponzory)

Bylo to perfektně vyvážené a zábavné představení, u kterého je velká škoda, že se odehraje jen tak málo repríz! Věřím, že by si našlo velmi rychle své publikum, dokázalo by vyprodávat každé představení a nedivila bych se, kdyby si ho někdo ještě zopakoval!

úterý 27. března 2012

Jaroslav Sovinský: Jules Massenet: Manon (základní vstupní informace před přenosem z MET)


V sobotu 7. dubna 2012 se v přenosech z newyorské Metropolitní opery vracíme k opernímu dílu francouzského skladatele Julese Masseneta (1842 – 1912), jehož operu Thaïs jsme měli možnost shlédnout v přenosu v prosinci roku 2008. Nyní je na programu Massenetova opera Manon. Libreto k této opeře, vytvořené podle románu francouzského spisovatele Antoine Françoise Prévosta (abbé Prévosta – 1697-1763) „L´histoire  du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut“ („Historie rytíře des Grieux a Manon Lescaut“) z r. 1731, napsali Henri Meilhac (1831 – 1897) a  Philippe Gille (1831 - 1901). Premiéra opery se uskutečnila v pařížské Opéra-Comique 19. ledna 1884.  


Zde je k dispozici text libreta (francouzsky, anglicky a německy):

A zde text libreta v ruštině: http://libretto-oper.ru/massenet/manon


Osoby a hlasové obory:
Manon Lescaut (lyrický koloraturní soprán nebo lyrický soprán); kavalír des Grieux (lyrický tenor); hrabě des Grieux, otec předešlého (seriózní bas, uvádí se i tenor); Lescaut, gardista, Manonin bratranec (charakterní baryton); Guillot de Morfontaine (či de Marfontaine), bohatý nájemce (charakterní tenor, též tenor buffo, uvádí se i bas); de Brétigny, daňový odhadce (kavalírský nebo lyrický baryton); Poussette (lyrický soprán), Javotte (subreta, uvádí se i mezzosoprán) a Rosette (mezzosoprán, též lyrický mezzosoprán, uvádí se i alt), herečky; hostinský (bas, uvádí se i bas buffo či baryton); dva gardisté (tenory); hráč, fortnista v semináři Svatého Sulpicia, seržant a služebná (mluvené role, služebná bývá uváděna i jako zpěvní part - soprán). Sbor: měšťané a měšťanky, vznešená společnost, cestující, vozkové, posluhové, prodavači, prodavačky, hráči, krupiéři, záletníci, povaleči, vojáci, lid. Balet: čtyři rokokové tance v 1. obraze III. dějství. Odehrává se v Amiensu, Paříži a na cestě do Le Havru r. 1721; udává se i počátek 18. století či druhá polovina 19. století. Zpracováno podle Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 245-246, s přihlédnutím k dalším zdrojům.


Zde je k dispozici audiovizuální nahrávka opery s anglickými titulky:

Státní opera Unter den Linden, Berlín, 2007: Manon Lescaut: Anna Netrebko; kavalír des Grieux: Rolando Villazón; hrabě des Grieux: Christof Fischesser; Lescaut: Alfredo Daza; Guillot de Morfontaine: Rémy Corazza; de Brétigny: Arttu Kataja; Poussette: Hanan Alattar; Javotte: Gal James; Rosette: Silvia de la Muela; hostinský: Matthias Vieweg; dirigent: Daniel Barenboim; Staatskapelle Berlin a sbor berlínské Státní opery.


Obsah:

podle anglické verze ze stránky:
s přihlédnutím k dalším zdrojům.


I. dějství:
Francie na konci 19. století. Ve dvoře zájezdního hostince v Amiensu se shromáždili lidé očekávající příjezd poštovního dostavníku do Paříže. Dva bohatí šlechtici, de Brétigny a Guillot de Morfontaine, se zde spolu se svými mladými přítelkyněmi, Poussettou, Javottou a Rosettou, oddávají obědu. Mezi shromážděnými je i gardista Lescaut. Čeká na svou mladou lehkomyslnou sestřenici Manon, kterou má z rozhodnutí rodiny odvézt do kláštera. Dostavník přijede; Manon vyjadřuje svou živou radost, že je poprvé na cestě z domova. Guillot, který je jí okouzlen, jí nabízí svůj kočár, že ji vezme do Paříže, ale jak ona, tak jeho společnost se mu vysmějí. Lescaut kárá Manon za její chování, jež by mohlo zostudit jejich rodinu. Pak odchází, aby se připojil ke svým přátelům-gardistům. Manon závistivě hledí na elegantní šaty jiných dívek. Objevuje se mladý kavalír des Grieux, který chtěl stihnout dostavník, avšak dorazil již pozdě. Na první pohled se zamiluje do Manon, a když mu Manon říká, že to je její slabost pro zábavu, která vedla její rodinu k tomu, aby ji poslali do kláštera, des Grieux se rozhodne, že ji od takového osudu zachrání. Oba společně uprchnou v Guillotově kočáře. Navracející se Lescaut rozzuřeně obviňuje Guillota, že jeho sestřenici unesl, ale pak od hostinského zjistí, že Manon odešla s mladým mužem. Guillot, z něhož si všichni tropí posměch, přísahá, že se uprchlíkům pomstí.

II. dějství:
V Paříži, v prostém bytě, kde se oba uprchlíci ubytovali, se začíná přelétavá Manon nudit. Des Grieux píše svému otci, aby svolil k tomu, aby si mohl Manon vzít. Služebná ohlásí příchod dvou návštěvníků: jsou to Lescaut a další muž, kterým je de Brétigny v přestrojení. Lescaut, s tvrzením, že byla uražena čest rodiny, spílá mladému kavalírovi, že Manon unesl, a zjišťuje, zda by si jeho sestřenici vzal. Ve skutečnosti však uvažuje o tom, jak mít prospěch z toho, kdyby se Manon dala dohromady s de Brétignym. Des Grieux, aby dokázal své počestné úmysly, mu ukazuje svůj dopis. Mezitím de Brétigny poví Manon, že otec jejího milého hodlá svého syna tohoto večera násilím odvést domů. Pokud tomu nezabrání a rozhodne se žít s ním, de Brétignym, může mít bohatství a žít v přepychu. Poté co Lescaut a de Brétigny odejdou, des Grieux se vydává odeslat svůj dopis. Manon si uvědomuje, že je neschopna odolat de Brétignyho nabídce a dává sbohem svému životu s mladým kavalírem. Když se des Grieux vrátí, najde ji plačíc. Manon mu však neřekne, co je toho důvodem. Des Grieux jí vypráví o svém snu o jejich šťastném žití na venkově. Když se ozve zaklepání na dveře, Manon ho prosí, aby neotvíral, ale des Grieux si nedá říci. Tu Manon z okna vidí, jak ho jeho otec odváží v kočáře.  

III. dějství:
V době svátku se zástup lidu shromáždil na pařížské promenádě Cours-la-Reine. Je zde i Manon, doprovázena de Brétignym, s nímž nyní žije. Objeví se i Lescaut. Guillot, odmítnutý Poussettou, Javottou i Rosettou, má v plánu přebrat Manon de Brétignymu, když od něho zjistí, že odmítl Manoninu žádost, aby pro ni zatančil balet pařížské Opery. Protože má více peněz než de Brétigny, rozhodne se, že její přání vyplní. Manon se raduje v přepychu, který ji nyní obklopuje. Vydá se za nějakými nákupy, a když se vrátí, náhodou zaslechne rozhovor mezi de Brétignym a hrabětem des Grieux, a dozví se tak, že se jeho syn chystá, zklamán nešťastným milostným vztahem k ní, stát se knězem a bude mít později tohoto dne kázání v semináři Svatého Sulpicia. Manon pošle de Brétignyho něco zařídit a přistoupí k hraběti. Sama neodhalí, kým je; hrabě však ví, koho má před sebou, neboť ho na ni de Brétigny upozornil. Manon se ptá hraběte, zda jeho syn truchlil pro rozchod se svou milou. Hrabě jí vypráví, jak moc jeho syn trpěl, a že na svou milou již zapomněl. Guillot ohlašuje příjezd operního baletu, který sem přivedl k Manoninu pobavení; jeho představení si však Manon nevšímá, a v rozrušení se vydává za mladým kavalírem.    
V semináři Svatého Sulpicia si získalo kázání, jež měl des Grieux, velký obdiv. Hrabě des Grieux se pokouší svému synovi přijetí kněžství rozmluvit ve prospěch sňatku s nějakou řádnou dívkou. Des Grieux je neústupný, ale uvědomuje si, že nemůže zapomenout na Manon. Když se Manon objeví, nejprve ji odmítá. Tato však, přiznávajíc svoji vinu, ho prosí o odpuštění, a protože cítí, že ji stále miluje, vyzývá ho, aby si vzpomněl na dny, kdy byli spolu šťastni. Des Grieux podléhá svým citům, zříká se svého předchozího úmyslu a oba si opět slibují lásku.

IV. dějství:
V herně pařížského hotelu „de Transylvanie“ se shromáždili hazardní hráči, mezi nimi i Guillot a Lescaut. Objevují se i Manon a des Grieux. Manon, která se nevzdala poživačného života, sem vlákala svého milého, a připomíná mu, že jeho jmění je již skoro vyčerpáno; předhodí mu však také, že jmění lze znovu snadno nabýt. Lescaut mu radí, aby to zkusil ve hře. Guillot mladého kavalíra vyzývá k partii karet a vyzvaný přijímá. Des Grieux ve hře vítězí, načež je obviněn Guillotem, že podvádí. Guillot nechá zavolat policii, která odvádí jak mladého kavalíra, tak Manon, jako spolupachatelku. Přichází i hrabě des Grieux, který se zde objevil, aby vytrhl svého syna z bezectného života. Ujišťuje ho, že bude brzy volný.

V. dějství:
Des Grieux byl na otcův zásah propuštěn, Manon však byla odsouzena za nemravný život k deportaci do americké Louisiany. Des Grieux a Lescaut chtějí Manon zachránit a čekají na cestě do Le Havru, odkud má k deportaci dojít, na transport deportovaných. Jejich původní plán k násilnému osvobození Manon nevyšel, neboť sjednaní muži dostali strach a utekli. Když se transport objeví,  Lescaut podplatí strážce, aby je nechal s Manon promluvit a pak zanechá Manon s mladým kavalírem spolu o samotě. Manon, nemocná a vyčerpaná, prosí, aby jí des Grieux odpustil zostuzení, které mu přinesla. Zatímco ona vzpomíná na jejich minulost, des Grieux myslí jen na to, jak budou v budoucnu spolu, a říká jí, že záchrana je blízko. Na záchranu je však již příliš pozdě. Zatímco des Grieux Manon ujišťuje o tom, že jí odpustil, a že ji miluje, jeho milá mu umírá na rukou.    

***

neděle 25. března 2012

Opera Madam Butterfly na filmovém plátně kinosálu Paláce Lucerna

1. dubna 2012 od 18:30 hod. si diváci kinosálu Paláce Lucerna budou moci vychutnat špičkové operní umění v HD kvalitě a prostorovém zvuku v záznamu opery Madam Butterfly Metropolitní opery New York.
Kino Lucerna bylo postavené v roce 1909 původně jako divadelní sál, který se však vzápětí stal jedním z nejvýznamnějších kinosálů v celém tehdejším Rakousko-Uhersku a posléze i v samostatném Československu. Po více než 100 letech provozu si kino zachovalo svojí unikátní atmosféru, dotvořenou působivým původním interiérem a právě v tomto tematicky vhodném a krásném prostředí nyní návštěvníci kina budou moct sledovat jeden z klasických operních příběhů – Madam Butterfly.

Madam Butterfly Giacoma Pucciniho přináší příběh z exotického prostředí, soustředěný na dramatický osud přitažlivé hrdinky, obestřené pikantním kouzlem nepoznaného. Inscenace nedávno zesnulého filmového a divadelního režiséra Anthonyho Minghelly otevírala v Metropolitní opeře sezónu 2006/2007. Téma „svedená a opuštěná“ je staré jako opera sama a v různých modifikacích se objevuje ve všech slohových obdobích, z nichž právě romantismus z něj vytvořil fenomén.

Přenosy Metropolitan Opera: Live in HD kombinují špičkové operní umění s nejmodernějšími technologiemi. HD (High Definition) je akronym pro vysoké obrazové rozlišení, které svou kvalitou daleko převyšuje kvalitu formátu DVD. Zvuk je přenášen v prostorovém šestikanále 5.1. Oko kamery se během přenosu dostane podstatně blíže k dění na jevišti než oko diváka, byť sedícího na těch nejlepších místech přímo v Metropolitní opeře. Diváci přenosů si tak v kinech mohou vychutnávat úžasné detailní záběry, které by v samotné Met nikdy neviděl, a které jim zajištuje více než deset kamer zaznamenávajících představení. Výsledkem kombinace bezchybně zvládnutého filmového řemesla a výsostného interpretačního umění zpěváků, režisérů, dirigentů, hudebníků a dalších umělců Metropolitní opery pak je, jak napsala MF Dnes: „magické a vášnivé drama“.

Kinosál Paláce Lucerna, 1.4.2012, 18:30 hod.
Vstupné 299 Kč, snížené vstupné pro seniory a studenty 249 Kč.
Vstupenky v prodeji na pokladně kina a online zde.
www.lucerna.cz

SOUTĚŽTE S NÁMI O 2X2 VSTUPENKY NA TENTO ZÁZNAM!  NAVŠTIVTE NAŠI SEKCI SOUTĚŽE.

pátek 16. března 2012

Eva Kolářová zve do divadla: Přehled premiér v sezóně 2012/13 na scéně Bavorské státní opery v Mnichově

Tento týden se konala tisková konference, kde byl představen hrací plán pro sezónu 2012/13. Na příští sezónu připravuje Bavorská státní opera – kromě tří baletních –  celkem osm operních premiér se zaměřením hlavně na opery Giuseppe Verdiho a hudbu 20. a 21. století. Mottem nových inscenací je spojení „Vox populi“. První premiérou sezóny 2012/13 bude uvedení opery v sedmi obrazech Babylon, díla vytvořeného na zakázku, jehož autorem je Jörg Widmann. Sezónu zakončí rovněž dílo 21. století – opera Georga Benjamina Written on Skin. Z díla velkého italského skladatele Giuseppe Verdiho shlédnou diváci nové inscenace oper Rigoletto, Simon Boccanegra a Il Trovatore. Generální hudební ředitel Kent Nagano pokračuje v uvádění ruského repertoáru, tentokrát operou Modesta Petroviče Musorgského Boris Godunov. Nové inscenace se dočká také 48 let stará produkce opery Engelberta Humperdincka Hänsel und Gretel pod taktovkou Tomáše Hanuse. Osmou operní premiéru obstarají mladí členové operního studia. Bude to Elegie für junge Liebende, kterou v roce 1961 zkomponoval  Hans Werner Henze. 

Časový přehled premiér
Jörg Widmann, Babylon                                                     27. říjen 2012
Giuseppe Verdi, Rigoletto                                                   15. prosinec 2012
Modest Petrovič Musorgskij, Boris Godunov                   13. únor 2013
Engelbert Humperdinck, Hänsel und Gretel                    24. březen 2013
Hans Werner Henze, Elegie für junge Liebende              3. květen 2013
Giuseppe Verdi, Simon Boccanegra                                  3. červen 2013         
Giuseppe Verdi, Il Trovatore                                             27. červen 2013
George Benjamin, Written on skin                                   23. červenec 2013

Většina premiér bude živě přenášena stanicí BR-Klassik. Bližší informace o inscenacích včetně obsazení jsou uveřejněny na webových stránkách Bavorské státní opery.
www.bayerische.staatsoper.de