pátek 20. ledna 2012

Kouzelný ostrov (The Enchanted Island) jako soudobé pasticcio evokující praktiky běžné v 18. století (některé další informace před přenosem z MET)

Již tuto sobotu budeme mít možnost shlédnout přímý přenos zbrusu nového pasticcia Kouzelný ostrov z newyorské Metropolitní opery. Tomuto tématu jsme se již věnovali v jednom z předchozích příspěvků, kde bylo podáno základní seznámení s tímto dílem -  přehled postav v díle se objevujících a obsah (viz zde):
http://www.operadream.com/2012/01/jaroslav-sovinsky-georg-friedrich.html

V tomto příspěvku se podrobněji podíváme především na to, jak toto pozoruhodné dílo vznikalo. Vycházejíce z příspěvku předchozího již víme, že tvorba tohoto soudobého pasticcia se inspirovala postupem běžným v době barokní opery. Připomeňme, že barokní opeře v obecnější rovině jsme se již věnovali v souvislosti s přímým přenosem opery G. F. Händela Rodelinda, viz zde: http://www.operadream.com/2011/11/jaroslav-sovinsky-georg-friedrich.html

Postup tvorby pasticií vznikl „v polovině 17. století z praktických důvodů. Nové operní domy vznikaly po celé Evropě a žíznily po repertoáru, což si vyžadovalo časté oživování starších děl spolu s uváděním děl nových. V této pěvci ovládané době prakticky všechna nová nastudování starších děl byla podrobována velkým revizím, aby vyhovovala novému obsazení, a bylo snažší a levnější dát pěvcům možnost nahradit příslušné árie těmi, které již znali, než najmout skladatele, aby napsal nové. Na počátku 18. století byla tato významně přepracovaná nová nastudování vytlačena tvorbou „totálních“ pasticcií.“ Viz zdroj č. 2.    

Při tvorbě pastichií autor sestavil nové dílo tak, že do něho přenesl partie ze svých předchozích děl či děl jiných skladatelů, přidána mohla být i nová originální část. Ze své vlastní hudby vytvářeli pasticcia i skladatelé, jejichž díla se objevují i v námi sledovaném pasticciu (Händel, Vivaldi i Rameau). Převzaté části mohly být různě adaptovány, např. nahrazením předchozího textu novým. Důvodů pro takový postup mohlo být několik: „divadlo potřebovalo nové dílo, ale žádné nebylo ihned k dispozici…. Cenzura nepřipustila určité libreto. Nemohla být získána práva k předvádění díla. Pěvec nebo dirigent požadoval změnu, a to z osobních nebo praktických důvodů. Došlo ke změně v obsazení. … Tyto faktory a vždy přítomné technické záležitosti mohly přinutit impresária, aby bylo vytvořeno dílo sestříháním z děl dosavadních.“ Viz zdroj č. 1. Pasticcio bývá definováno jako směs z různých složek. Výraz pochází z poklasické latiny 13. století („pasticium“), kde šlo o výraz označující „pikantní středozemský koláč naplněný vším, co zůstalo v kuchyni.“ Pojem „pasticcio“ se poprvé objevuje v 16. stol. jako označení pro jídlo se zapečeným masem a těstovinami. Moderní obdobou je pastitsio, objevující se v řecké kuchyni. Později se začalo výrazu „pasticcio“ používat v přeneseném smyslu v hudbě pro díla založená na výše uvedené operní praxi a objevil se i v instrumentální hudbě, kdy výsledné dílo vzniká sestavením z děl jiných skladatelů. Podrobněji viz zdroj č. 2. 

Vytvoření pasticcia v současné době, kdy se jinak samozřejmě dbá na autenticitu, má evokovat výše již popsanou praxi barokní doby. „Záměr v pozadí Kouzelného ostrova je ušlechtilý: přinést zpět barokní koncept tvorby nových prací k pobavení obecenstva, použitím partií děl starých.“ Viz zdroj č. 1. Je postupováno tak, že nový text je spojen s hudebními partiemi vybranými z děl (a to nejen děl operních, ale i oratorií a kantát) osmi barokních mistrů.

Barokní opery se v obrovské budově MET nedávají nejčastěji. První Händelova opera (jehož hudba se objevuje i v nově předváděném pasticciu) byla v MET uvedena v r. 1984 (Rinaldo); dále se objevily i jeho opery Julius Caesar a (jak dobře víme díky přímému přenosu) Rodelinda; scénicky bylo v MET uvedeno i Händelovo oratorium Samson. Viz zdroj č. 3. V souvislosti s Kouzelným ostrovem poznamenal generální ředitel MET Peter Gelb: „MET není známa především jako barokní operní dům. … Toto je barokní opera, která obsahuje fantastickou hudbu a může dát více z večerní zábavy v duchu těchto barokních pastichií, než může dát pětihodinová barokní opera uváděná věrně ve svém posledním kritickém vydání.“ Citováno podle zdroje č. 3. Pokud jde o filosofii díla, P. Gelb uvedl: „Chtěli jsme operním milovníkům zprostředkovat barokní hudbu v moderním pojetí s umělci, kteří jsou v tomto stylu naprostou špičkou. … Věřím, že toto umělecké dílo opernímu publiku nabídne skvosty barokní hudby stylem, který bude věrný barokní tradici, ale nabitý moderním duchem.“ Citováno podle zdroje č. 4. Právě P. Gelb je tím, kdo byl tvůrcem myšlenky, aby novodobé pasticcio vzniklo. A k věci řekl: „Vždy se zajímám o to, pokusit se sestavit repertoár takovým způsobem, aby mohl být přitažlivý jak pro umělce, tak pro publikum.“ A dodal: „Chtěl jsem hrát barokní kartou, ale v pevnějším dramatickém rytmu, šitém na míru moderní pozorné době.“ Citováno podle zdroje č. 2.

Realizace myšlenky P. Gelba se chopil britský libretista, překladatel, divadelní ředitel a skladatel Jeremy Sams, který navrhl a vytvořil libreto; při tvorbě celého pasticcia s ním spolupracovali další kolegové, jak o tom bude dále řeč. J. Sams se narodil v r. 1957 v Londýně (je synem britského muzikologa a znalce díla W. Shakespearea, Erica Samse - 1926-2004). J. Sams studoval hudbu, francouzštinu a němčinu na Magdalene College v Cambridgi a klavír na Guildhall School of Music. Dříve působil jako klavírista na volné noze a též jako korepetitor v operách v Bruselu a v Ankaře. K oblasti jeho působení patří i kompozice filmové hudby a práce ve sféře divadelní (napsal, upravil či řídil hudbu k cca 50 divadelním představením); za jeho tvorbu se mu dostalo významných ocenění.

Sám J. Sams podal k vytvoření Kouzelného ostrova příslušný komentář (publikováno na webové stránce MET; následující citace, není-li uvedeno jinak, viz zdroj č. 6, případně č. 9): „Pohlédneme-li zpět, je těžké si vybavit, co přišlo jako první – slova, hudba, příběh, obsazení…? Všechny tyto faktory ovlivnily v určité době každý z dalších faktorů či faktor jiný. Jednou jistou věcí je, že původní myšlenka pochází od Petera Gelba“, který hodně přemýšlel o barokní opeře (hlavní myšlenkou bylo představit skvosty „století hudby“: „Händel, Vivaldi a Rameau, ti všichni psali fantastické opery“). „Představ si“, řekl, „že se vezmou skryté skvosty ze století hudby, a dají se do jedné opery. Ach, a má to být v angličtině.“ Takový byl původ.“ J. Sams se dal nejprve do poslechu barokní hudby, a jeho úkolem bylo „vytvořit příběh, vymyslet dějovou linii, která by hudební partie  spojila. Mou první myšlenkou bylo, proč ne Shakespeare? Každý Shakespearea zná. A první hrou, na niž jsem se zaměřil byla Bouře, z jednoduchého důvodu, že existuje její verze nazvaná Bouře, aneb Kouzelný ostrov, napsaná Drydenem, již zhudebnil Purcell.“ J. Samsovi, stejně jako P. Gelbovi, šlo o to, aby bylo dílo srozumitelné a přístupné a hlavně rýmované. Proto ho založil hlavně na verzi Johna Drydena a další verzi Alexandera Popea (blíže k těmto verzím níže); při tvorbě používal soudobější jazyk.

Pokud jde o poslech hudby, z niž se pro dílo vycházelo, J. Sams poznamenal: „Znal jsem svého  Händela – přinejmenším jsem si myslel, že ho znám, ale nyní jsem začal poslouchat vše s rostoucím  ohromením. Připomněl jsem si, co George Bernard Shaw napsal o odhalujícím Beethovenově představení, „činil jsem s mýma ušima to, co jsem činil s mýma očima, když tyto zíraly.“ Opery, více než čtyřicet z nich, jsou naplněny zázraky. Oratoria jsou stejně tak dramatická. Největším odhalením byl pro mě Händel raných italských kantát a mladických mistrovských děl jako „Triumf času“ a „Vzkříšení“, kde vidíme již plně zformovaného génia roztahujícího svá křídla. Händel je především člověk divadla, až do konečků prstů. I „Korunovační hymny“ (dovolil jsem si jeden legračně slavný – ale zdálo se, že Domingův vstup to vyžaduje) jsou stejně tak divadelní jako jeho magické opery.“ P. Domingo se v pasticciu objevuje v roli boha moře Neptuna (má ji za svou 136. roli své kariéry).    

Po Händelovi (1685 – 1759) se J. Sams pustil studia Händelova současníka Antonia Vivaldiho (1678 – 1741). „I když se tento možná nemohl vyrovnat Händelovu rozsahu (kdo mohl?), měl bolestnou lyričnost a především kinetickou energii, mužnou energii, nedostižnou kterýmkoliv z jeho současníků. V Kouzelném ostrově se objevuje devět jeho árií. Mohl jsem zařadit dvacet dalších.“

Další hlavní „žílou“, do níž se J. Sams zaposlouchal, bylo francouzské baroko. „Zde opět nacházíme velké množství divadelního „lidu“. Ne právě Lullyho a Charpentiera“ (Jean-Baptiste de Lully, 1632-1687, proslulý operní skladatel italského původu působící na dvoře Ludvíka XIV., Marc-Antoine Charpentier, 1643 – 1704, francouzský operní skladatel komponující mj. pro Isabelu Orleánskou, sestřenici Ludvíka XIV.), „ani z jednoho z nich nebylo pro čerpáno, ale především Rameaua“ (Jean Philippe Rameau, 1683-1764). „Rameau je prostě ohromující. Zřídka zní stará hudba tak moderně. Tak výstřední jako Berlioz, přišel k opeře ve svém životě dokonce později než Janáček a napsal nejlepší baletní hudbu před Čajkovským, někdo může říci před Stravinským.             Můj „snový balet“ ve II. dějství … je povětšinou Rameau. Rameauovy opery samotné jsou přímými  potomky tajemné a skvělé školy francouzských kantát (zejména Leclairových), v nichž se hojně objevují čarodějky a zaklínání, a začalo být čím dál více jasným, že můj příběh potřebuje obojí.“

V pasticciu je kromě hudby z děl Händelových, Vivaldiho a Rameauových použita i hudba Jean-Marie Leclaira staršího (1697 – 1764), francouzského skladatele a houslisty (z jeho opery, tragédie en musique, Scylla et Glaucus, premiéru měla v Paříži 4.10.1746); skladatelem byl i jeho mladší bratr (Jean-Marie Leclair mladší, 1703 – 1777). V pasticciu se objevuje i hudba dalších čtyř skladatelů: jednak hudba italského skladatele Giovanni Battisty Ferrandiniho (1710 – 1791), a sice z kantáty Il pianto di Maria, která byla dlouho mylně připisována G. F. Händelovi (v seznamu Händelových prací se objevuje pod číslem HWV 234). Dále je zastoupena hudba francouzského operního skladatele a dirigenta Andrého Campry (1660 – 1744), který působil v mezidobí mezi érou Lullyho a érou Rameaua, a sice část II. dějství jeho opery (tragédie en musique) Idoménée (Idomeneus), premiéru měla 12. 1. 1712; její libreto se později stalo základem pro libreto stejnojmenné opery Mozartovy. Z francouzských skladatelů je zastoupena v pasticciu i hudba Jean-Féry Rebela (1666 – 1747); byl žákem J. B. Lullyho a působil nejen jako skladatel (jako dvorní skladatel Ludvíka XIV.), ale i jako houslista, cembalista a dirigent; zastoupena je hudba z jeho díla Les Éléments (1737-1738); toto dílo je tzv. inscenovanou symfonií, což byl žánr populární ve Francii v raném 18. století. Pojednává se v něm o stvoření světa; tanečníci zde představují čtyři živly, tedy zemi, vodu, vzduch a oheň. Podrobněji viz zdroj č. 5.

Zastoupen je konečně i proslulý anglický skladatel a varhaník Henry Purcell (1659 – 1695), konkrétně je zastoupena hudba z jeho operního díla Bouře aneb Kouzelný ostrov (The Tempest or The Enchanted Island) cca z r. 1695; v katalogu Purcellových děl amerického muzikologa a dirigenta F. B. Zimmermana (nar. r. 1923) nese dílo číslo Z 631 („Z“ znamená Zimmerman). Uvedené operní dílo je zhudebněním stejnojmenné komedie zpracované ze Shakespeareovy (1564-1616) hry Bouře (napsána cca 1610-1611) anglickými básníky a dramatiky Johnem Drydenem (1631-1700) a Sirem Williamem Davenantem (1606 – 1668). Uvádí se však též, že autorem zhudebnění nebyl Purcell, ale anglický skladatel John Weldon (1676–1736). Již bylo také výše naznačeno, že vedle verze Bouře Dryden-Davenant, existuje i verze Bouře od (anglického básníka a překladatele) Alexandera Popea (1688 – 1744). Tento básník připravil k novému vydání dílo W. Shakespearea; v jeho díle provedl stylistické úpravy.

Než se dostaneme k dalšímu výkladu o vzniku pasticcia, stručně si přibližme obsah právě uvedené Shakespeareovy komedie (pohádkové hry, romance) Bouře. Kouzelník Prospero, právoplatný vévoda milánský, byl svržen svým bratrem Antoniem s pomocí krále neapolského Alonsa. Prospero a jeho dcera Miranda byli vyhnáni z Milána. Byli vsazeni na zchátralou loď a vysláni na širé moře. Neapolský velmož Gonzalo Prosperovi tajně předal vodu, jídlo a jeho kouzelné knihy. Prospero a Miranda se dostanou na ostrov. Zde kouzelník zbaví muk vzdušného ducha Ariela, jimž ho vydala čarodějka Sykorax. Ariel se stane Prosperovým sluhou, který mu stále slibuje, že mu dá svobodu. Sykoraxin syn, divoch Kaliban, byl Prosperem zotročen, neboť se pokusil znásilnit Mirandu. Kaliban, který nenávidí své otroctví, má za to, že si Prospero podmanil ostrov, který má po právu patřit jemu.

Prospero s pomocí kouzel vyvolává bouři na moři. Jeho bratr Antonio spolu s Alonsem, jeho synem Ferdinandem, bratrem Sebastianem a Gonzalem se vrací na lodi ze svatby Alonsovy dcery. Loď v bouři ztroskotá a její pasažéři, rozděleni na několik skupin, jsou vrženi na ostrov. Alonsův syn Ferdinand má za to, že se zachránil jen on sám. Potkává Mirandu a mladí lidé se do sebe zamilují. Prospero se tváří, že nevěří upřímnosti Ferdinandových citů, a podrobuje ho zkouškám. V té době Antonio přesvědčuje Sebastiana, aby zabil Alonsa, aby se stal králem. Jejich pikle jsou překaženy na příkaz Prospera Arielem. Kaliban se potkává na ostrově s dvěma chlapíky, opilcem Stefanem a šaškem Trinkulem a podněcuje je k zabití Prospera a získání vlády nad ostrovem. Spiknutí však není naplněno. Ariel, neviditelný duch, jim na cestu pověsí krásné oděvy, jimiž se Stefano a Trinkulo nechají nalákat a upustí od svého původního úmyslu. Ariel se v podobě harpyje zjevuje Alonsovi, Antoniovi a Sebastianovi, a na příkaz Prospera je obviňuje ze zločinu. Postupně se podle kouzelníkovy vůle všechny postavy shromáždí kolem něho. Prospero Alonsovi odpouští a vrací mu syna, kterého měl Alonso za mrtvého. Alonso žehná Ferdinandovi a Mirandě. Prospero odpouští i Antoniovi a Sebastianovi, ale upozorní je, že jejich zločinný záměr proti Alonsovi je mu znám. Prospero se všemi vydává do Neapole a poté do Milána, kde bude znovu vládnout. Ariel získává svobodu a má za úkol zajistit příznivé počasí pro plavbu. V závěru se Prospero obrací k obecenstvu a zříká se kouzelnictví.   

K danému připojme jednu astronomickou poznámku. Jak známo, sedmou planetou sluneční soustavy je planeta Uran. Byla objevena v r. 1781 britským astronomem německého původu Sirem Williamem Herschelem (1738 – 1822, byl nejen astronomem, ale i skladatelem, komponoval symfonie, koncerty i duchovní hudbu); v r. 1787 objevil i dva Uranovy měsíce, které nesou názvy podle hrdinů Shakespeareovy hry Sen noci svatojánské, a sice Titania a Oberon. Tyto názvy jim dal Herschelův syn John, též astronom. Dnes je známo 27 Uranových měsíců. Některé z nich nesou názvy podle hrdinů ze Shakespeareovy Bouře, najdeme mezi nimi měsíce s názvy Prospero, Sykorax, Miranda i Kaliban. 

Nyní pokud jde o příběh, který se v pasticciu objevuje. J. Sams k tomu uvádí: „Mé úvahy byly, jednoduše řečeno, že nový  pohled na starou hudbu vyžaduje nový pohled na starý příběh. Je těžké (alespoň pro mě) myslet na příběhy bez toho, že bych myslel na Shakespearea – bylo to poslouchání Purcella, které mi poprvé přivedlo na mysl“ (Shakespeareovu) „Bouři“. Drydenova verze, s Purcellovou hudbou, byla ve skutečnosti nazvána Kouzelný ostrov, což byl název příliš dobrý na to, aby byl nepovšimnut. Dryden si všiml, že pustý ostrov bude, z povahy věci, trochu mimo zájmy lásky; a láska je to, co zásobuje palivem stroj na árie, jímž je barokní opera. Někdo se zamiluje … árie. Někdo přihlíží … žárlivá árie. Někdo je podveden … árie zlosti. Pohonem je láska. Drydenův dodatek chlapců chtivé sestry k Mirandě nebyl příliš inspirujícím. Ale jeho rozvinutí čarodějky Sykorax“ (u Shakespearea je v Bouři zmiňována, ale neobjevuje se na scéně) – „Kalibanova matka a Arielova bývalá milenka – bylo příliš dobrým na to, aby zůstalo nepoužito. Netrvalo dlouho si ji představit jako svedenou, odvrženou a poté vyhoštěnou Prosperem na temnou stranu ostrova. Ukradl jí zemi, jejího syna, jejího sluhu, její srdce – všechno motivy hodící se k pomstě, a k árii pomsty (máme ji v I. dějství), nemluvě o usmíření a árii odpuštění (máme ji ve II. dějství). Stále však zůstal nedostatek milostného zájmu. Stroj na árie vyžadoval více paliva.“

J. Sams jako ono „palivo“ zvolil postavy čtyř propletených milenců ze Skakespearovy komedie Sen noci svatojánské (napsána mezi lety 1590 a 1596). V této hře se proplétá několik dějových linií, spojených oslavou svatby athénského vévody Thésea a královny Amazonek Hyppolyty. Mezi dějovými liniemi je i ta, která se týká uvedené čtveřice (Hermie a Lysandra a Heleny a Demetria). Hermie, jedna z nejkrásnějších dívek v Athénách, si má vzít šlechtice Demetria, kterého jí otec vybral za manžela. Podle athénského zákona si musí dívka vzít toho, koho jí otec určil. Hermie však miluje jiného šlechtice, Lysandra, a utíká s ním z Athén. Demetria, který o Hermii usiluje, miluje Hermiina přítelkyně Helena. Aby ho získala, prozradí mu Hermiin a Lysandrův útěk. Demetrius se vydá za Hermií, následován Helenou.

Celá čtveřice se tak dostane do lesa, kde se objevují král skřítků a víl Oberon a jeho žena Titánie, kteří se právě sváří kvůli pážeti, které si nárokuje Oberon a Titánie mu ho odmítá vydat. Oberon je svědkem hádky mezi Demetriem a Helenou; když vidí, že se Demetrius chová k Heleně krutě, nařídí jednomu ze skřítků, Pukovi, aby použil vůči Demetriovi kouzelnou šťávu z jisté květiny, která způsobí, že se očarovaná osoba  zamiluje do toho, koho jako prvního spatří. Puk se však splete a místo Demetria očaruje Lysandra,  který se zamiluje do Heleny. Když pak Puk zjistí svoji chybu, očaruje i Demetria, který se rovněž do Heleny zamiluje. Oba šlechtici tak milují jednu osobu. Helena má však za to, že si z ní dělají žerty, neboť ji před tím ani jeden nemiloval. Hermie zjišťuje, že ji její milý opustil, a obviňuje Helenu, že jí Lysandra ukradla. Lysandr a Demetrius se chtějí dát kvůli Heleně do boje. Oberon, který vše pozoroval, nařídí Pukovi, aby boji zabránil a sňal z Lysandra kouzlo, aby se Lysandr vrátil ke své lásce k Hermii, a aby Puk zařídil vše tak, aby si čtveřice, která upadla do spánku, myslela, že se jim vše jen zdálo. Puk učiní vše podle příkazu; na Demetriovi kouzlo zůstane, proto stále miluje Helenu. Oberon se usmíří s Titánií. V lese se objevuje Théseus s Hyppolytou, probudí naši čtveřici, která má skutečně za to, že šlo jen o sen. Když Théseus zjistí, že Demetrius nemiluje Hermii, na jejich sňatku se netrvá. V Athénách se pak slaví tři svatby, Thésea s Hyppolytou, Hermie s Lysandrem a Demetria s Helenou.

V pasticciu je na ostrov ovládaný Prosperem vržena výše uvedená čtveřice; zde již jde o dva párky na líbánkách, spárované tak, jak je tomu v závěru Shakespearovy hry. Na ostrově jsou pomocí omylem použitých kouzel propleteni ve stylu, jako se tomu děje ve Snu noci svatojánské. Tím, kdo se dopouští omylu však není Puk, ale Ariel. K uplatnění obou párků na Prosperem ovládaném ostrově J. Sams říká: „Tak, pomyslel jsem si, promíchejme je a podívejme se, kam nás příběh zavede. Lysandr a Demetrius jsou třeba ti, kteří jsou se svými ženami po skončení (Shakespeareovy) hry na líbánkové plavbě, když tu se dostanou do Arielovy bouře. Proč Ariel zachytil nesprávnou loď? Protože Sykorax zkazila kouzlo. Třeba se tato poté pokouší zajistit budoucnost svého ostrova poskytnutím pomoci Heleně, aby připadla Kalibanovi. Miranda, s pomocí čím dál tím více nezpůsobilého Ariela (ve své smůle více podobného Pukovi) se může zamilovat, se stejnou vášní, do Demetria a Lysandra. Aby se snad poměry příliš nezkomplikovaly, mohl bych skrýt Hermii v jeskyni až do II. dějství. Taková byla povaha psaní samotného. Přivedla mě k obsazení. Když jsem přemýšlel o Bouři, poslouchal jsem hlasy. Prospero – posvátný, šamanský – mohl být jen kontratenor. Skřítek Ariel, koloraturní soprán. Kaliban bas. Sykorax dramatický mezzosporán.  Miranda lyrický soprán. V téže době v MET plánovali sezónu a jejich seznam osob, které by rádi obsazovali, byl pozoruhodně shodný s mými potřebami. David Daniels, Danielle de Niese, Luca Pisaroni, Joyce DiDonato a Lisette Oropesa byli volní a vyjádřili zájem a já jsem se začal cítit jako laskomin chtivé dítko v cukrárně.

Poté přišel Plácido Domingo. Peter (tj. Peter Gelb) ho pozval, aby se připojil k tvorbě, a ptal se, zda bych mohl pro něho vytvořit roli. Mohl bych? A tak se zrodila role Neptuna“ (u Shakespeare se neobjevuje). „A ukázala se být velmi užitečnou pro účely děje. Bůh (Domingo nikdy, což je ohromující, žádného nehrál) může vždy podnítit události a dát do pořádku špatnosti. Vždy jsem chtěl, aby se postavy vyvíjely, a Neptun není výjimkou. Začíná deprimován a podrážděn – jeho síly se vytrácejí, jeho oceány jsou znečištěny – ale on znovuobjevuje své schopnosti, jakými kdysi byly, a zasahuje v lidských záležitostech. Neptun je vyvrcholením I. dějství, v ohromující Händelově scéně (z  Tamerlána), která přechází do dosti epického hrdinského Rameaua.“ 

„Nyní se hudba a příběh vzájemně prolínaly. Úchvatná árie spánku z Vivaldiho Tita Manlia si žádala, aby byla zařazena, proto jsem napsal scénu spánku, abych tomu vyhověl. Podobně, umělci, nyní již v obsazení, měli hudbu, kterou velmi chtěli zpívat. (Bylo zajímavé, že vysoké preference na seznamu každého z nich měl Vivaldi.) Byl jsem jen rád, že jsem mohl přizpůsobit příběh tak, aby se dostal k preferovaným áriím. V této fázi byly taktéž rozeznávány chybějící části skládačky, všechny  diktovány příběhem.“ J. Sams kontaktoval za účelem konzultace své kolegy, Williama Christiea a Ellen Rosandovou.

W. Christie je francouzský dirigent, cembalista, muzikolog a pedagog amerického původu (narozen v r. 1944 v Buffalu); na Harvardově univerzitě studoval historii umění a na Yaleské univerzitě studoval hudbu. V r. 1971 se přestěhoval do Francie (v r. 1995 získal francouzské státní občanství), kde se stal známým svou interpretací barokní hudby; jeho průkopnická práce vedla k obnovenému uznání barokní hudby ve Francii, zejména francouzského repertoáru 17. a 18. století. V r. 1979 založil vokální a instrumentální soubor  Les Arts Florissants, který patří na světě mezi nejznámější a nejrespektovanější soubory zabývající se barokní hudbou. Byl to právě on, kdo dirigoval premiéru Kouzelného ostrova, a bude to on, kdo bude dirigovat i představení, které bude přenášeno v přímém přenosu. Podrobněji viz zdroj č. 7. E. Rosandová je muzikoložkou a expertkou v oblasti barokní hudby působící na Yaleské univerzitě. Podrobněji viz zdroj č. 8.

J. Sams pokládal uvedeným dvěma kolegům otázky jako: „Existuje rychlé trio pro baryton, tenor a soprán, v němž je žena nepřístupná k mužskému dvoření? (Ano, v Händelově Susanně). Existuje smíšený kvartet, který zní asi tak, jako když se dva páry probouzejí? (Ano, opět, ve Vivaldiho La Verità in Cimento.) Zná někdo barokní sextet? (Ne, tak jsem ho vytvořil z raného Händelova kvartetu.) A tak to pokračovalo ... až do současné doby.“ Výtvor přehlédl režisér Phelim McDermott, aby zjistil, zda by obstálo.

P. McDermott je také tím, kdo Kouzelný ostrov režíroval; pomocné režie a tvorby scény se ujal Julian Crouch (slučují se zde kulisy barokní doby a divadelní technika 18. století s moderní video projekční technikou). P. McDermott a J. Crouch se ve stejných úlohách chopili v MET i nastudování Glassovy Satjágrahy (mohli jsme ji shlédnout v přímém přenosu loni v listopadu).

Dílo stálo „překvapivě pevně v kramflecích, ale bylo daleko od dokončení.“ Některá „čísla byla opuštěna, jiná přemístěna, když jsem začal dělat finální úpravy – abych se ujistil, že kontrastující čísla plynou jedno do druhého, a hlavně, že hudba by měla vypadat jako příznak příběhu spíše než příčina. … Uvedení na scénu má nezbytně své hudební dopady. Každá z rolí je napsána pro umělce, kteří ji představují, a je luxusem mít k dispozici plno talentů světové třídy. A sledovat scény, světla, orchestr, sbor, kostýmy, vše, „přijíždějící k hostině“. Stále se cítím jako ono laskomin chtivé dítko v cukrárně – a stávám se každým dnem tlustším“, končí svůj komentář J. Sams. Viz zdroj č. 6. 

K výběru hudby k pasticciu poznamenal W. Christie: „Jeremy Sams a já jsme v minulých několika letech vybírali hudbu, abychom ji zapasovali do nového textu, který napsal. …Já jsem tu byl k tomu, abych zaplnil mezery. … Jeremy strávil pár letních období v mém francouzském venkovském domě, kde jsem ho krmil dobrým jídlem a napájel vínem, a pracovali jsme.“ Spojení hudby různých autorů (a tak i stylů – italská opera seria a francouzská tragédie-lyrique) mohlo způsobit potíže, ale tomu se podařilo zabránit; jak uvedl W. Christie, „Jeremyho anglický zpěvný překlad spojil vše dohromady velmi dobře.“ Zdroje k hledání příslušné hudby sahaly od vědeckých institucí až k YouTube. Viz zdroje č. 2 a 9. Ve většině čísel J. Sams „opětně použil ne zrovna árie, ale recitativy, vybavené novými slovy.“ V některých případech musel zkomponovat recitativy nové. Viz zdroj č. 10. V barokních dílech bylo k doprovodu užíváno tzv. continuo. Děje se tomu tak i u tohoto nového pasticcia, continuo je tvořeno cembalem a cellem. 

Pokud jde o provedení scény, dejme slovo již zmíněnému J. Crouchovi: „Okamžitě se ukázalo, že si režie vyžaduje tradičního přístupu, s krásně malovanými scénami, vrstvami ploché scény s falešnou perspektivou, scénu starého typu. … Řeknete „Jsme v lese“ a skutečně se objeví malovaný les. Scéna je tvořena velmi jasným obloukovým prosceniem, podobným, jaké mohlo existovat v barokní době. Na jedné straně se nachází Prosperovo působiště, s jeho knihovnou a knihami a lanoratoří. A na druhé, divočejší, straně, která je taktéž druhou stranou ostrova, žije Sykorax. … Za tímto se nachází soubor kořenů a stromů, které jsou velmi tradiční v barokním provedení, kteréžto provedení se v divadelním designu používalo až do minulého století, s vrstvami iluzionistických ploch a krásných pozadí, krásnou malbou, nebesy, z kartonu vystřiženými moři. Vše co chcete, když jdete na starou operu. … Pohrávali jsme si trochu s myšlenkou raných výzkumů a těmi botanickými kresbami, … které umělci a vědci na lodích velkých průzkumníků mohli vytvořit. … Hrajeme si s vyobrazeními zvířat, a já jsem vytvořil hybridy, kde jsme vzal půlku slona a připojil ji k hlavě úhoře. Dělám tak s tímto typem věcí trochu legrace.“ A režisér  P. McDermott dodává: „Máme zde skutečnou možnost zabývat se tradičními věcmi, které se objevovaly v barokní zábavě, což jsou velkolepé scény a ohromující vizuální … scénické prvky. … Je zde přítomen onen nádech starého a nového, smícháno dohromady. … Tak pokud Ariel musí jít navštívit Neptuna, tak si musí dát na sebe starou potápěčskou helmu. A jestliže se uplatňují stroje, jde o typy s ozubenými koly a párou.“ Viz zdroj č. 9.

Zde je možno se seznámit s ukázkami scénického designu Kouzelného ostrova (J. Crouch):
http://archives.metoperafamily.org/Imgs/EnchIslaDesign1112.htm

Zde jsou uvedeny fotografie z představení:
http://archives.metoperafamily.org/Imgs/EnchIsla1112.htm

A konečně na tomto odkaze je k dispozici soupis hudebních čísel Kouzelného ostrova, s uvedením zdrojů, odkud je převzata příslušná hudební partie:
http://www.metoperafamily.org/metopera/news/enchanted-island-music.aspx

Světová premiéra Kouzelného ostrova se v MET uskutečnila loni 31.12., tj. cca před třemi týdny.  Objevily se příznivé ohlasy. Na závěr připojme citát, který je vzhledem k povaze díla (tj. že jde o pasticcio) velmi výstižný (z recenze světové premiéry A. Tommasiniho, The New York Times, viz zdroj č. 10): „Nedokážu si představit, že by Händel, Mr. Showbiz jeho doby, měl jakýkoliv problém s „Kouzelným ostrovem“. Jeho jedinou otázkou by bylo, zda by dostal přímý honorář nebo zda by obdržel procento ze zisku.“

Ke zpracování tohoto příspěvku byly použity mj. tyto zdroje:
01) Pelkonen Paul, Metropolitan Opera Preview: The Enchanted Island; 
http://super-conductor.blogspot.com/2011/08/opera-preview-enchanted-island.html
02) Ellison Cori, The Met’s Gleeful Baroque Mash-Up, publikováno 22.12.2011;
http://www.nytimes.com/2011/12/25/arts/music/the-enchanted-island-a-baroque-mash-up-at-the-met.html?_r=1&pagewanted=all%22
03) Wakin Daniel J., Met Opera Plans a Baroque Pastiche, publikováno 14.9.2010;
http://www.nytimes.com/2010/09/15/arts/music/15opera.html

04) Webová stránka přímých přenosů z MET;
http://www.metinhd.cz/prg.php?opera=67&live=1

05) Webová stránka Oklahomské univerzity;
http://www.ou.edu/earlymusic/elements.html

06) Sams Jeremy, Program Note, publikováno v prosinci 2011, webová stránka MET;
http://www.metoperafamily.org/metopera/enchanted-island-jeremy-sams.aspx

07) Bach Cantatas Website, stručné životopisy;
http://www.bach-cantatas.com/Bio/Christie-William.htm

08) Stránka Yaleské univerzity;
http://www.yale.edu/yalemus/people/faculty.html

09) The Making of The Enchanted Island; publikováno v listopadu 2011; redigoval Matt Dobkin;
http://www.metoperafamily.org/metopera/news/enchanted_island.aspx

10) Tommasini Anthony, Shiny Bibelot From Shakespeare, Handel & Co.; publikováno 1.1.2012;
http://www.nytimes.com/2012/01/02/arts/music/the-enchanted-island-at-the-metropolitan-opera-review.html?_r=1&pagewanted=all

Připravil: Jaroslav Sovinský, Olomouc

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tady je kompletní obsazení Kouzelného ostrova:

Metropolitan Opera House
January 21, 2012 HD Transmission/Simulcast

Scheduled

THE ENCHANTED ISLAND
A Baroque fantasy in two acts

Devised and written by Jeremy Sams

Inspired by William Shakespeare’s The Tempest
and A Midsummer Night’s Dream

Music by George Frideric Handel, Antonio Vivaldi,
Jean-Philippe Rameau, André Campra, Jean-Marie Leclair,
Henry Purcell, Jean-Féry Rebel and Giovanni Battista Ferrandini

Prospero…………….David Daniels
Ariel……………….Danielle de Niese
Sycorax……………..Joyce DiDonato
Caliban……………..Luca Pisaroni
Miranda……………..Lisette Oropesa
Helena………………Layla Claire
Hermia………………Elizabeth DeShong
Demetrius……………Paul Appleby
Lysander…………….Elliot Madore
Ferdinand……………Anthony Roth Costanzo
Quartet……………..Ashley Emerson, Monica Yunus, Philippe Castagner, Tyler Simpson

Neptune……………..Plácido Domingo

Continuo:
Bradley Brookshire: harpsichord
David Heiss: cello

Conductor……………William Christie

Production…………..Phelim McDermott
Associate Director……Julian Crouch
Set Designer…………Julian Crouch
Costume Designer……..Kevin Pollard
Lighting Designer…….Brian MacDevitt
Choreographer………..Graciela Daniele
TV Director………….Barbara Willis Sweete

Animation and Projection Design: 59 Productions

Anonymní řekl(a)...

A ještě pár ukázek:

DiDonato (Sykorax):
http://www.youtube.com/watch?v=fcmiCuAt1eM

de Niese (Ariel):
http://www.youtube.com/watch?v=r-RoGt96OQY

Daniels (Prospero):
http://www.youtube.com/watch?v=fw4Kzq6KtiM&feature=related

DiDonato (Sykorax):
http://www.youtube.com/watch?v=s_Fqbkz9_rI&feature=related

de Niese (Ariel):
http://www.youtube.com/watch?v=KuQjqlVhbf4&feature=related

Pisaroni (Kaliban):
http://www.youtube.com/watch?v=RRDeJTMSfhE&feature=related