úterý 31. ledna 2012

Jaroslav Sovinský: Richard Wagner: Soumrak bohů (Götterdämmerung) - základní vstupní informace před přenosem z MET

V sobotu 11. února 2012 se dostaneme v přenosech z newyorské Metropolitní opery k závěrečné části (III. dnu)  tetralogie (scénické slavnostní hry ve třech dnech a předvečeru) Prsten Nibelungův, jíž je Soumrak bohů. Přenos předvečeru (Zlata Rýna) jsme měli možnost shlédnout 9.10.2010, přenos I. dne (Valkýry) 15.5.2011 a přenos II. dne (Siegfrieda) 5.11.2011.

Autorem libreta celé tetralogie je, jak známo, sám skladatel. Premiéra Soumraku bohů se uskutečnila jako součást prvního souborného uvedení celé tetralogie, dne 17.8.1876 v Bayreuthu.

Zde je k dispozici paralelní text libreta v němčině a v češtině (překlad L. Patrák), vlevo libreta N/Č: http://www.richardwagner.cz/

Zde je k dispozici paralelní text libreta v němčině a v angličtině:
http://www.rwagner.net/libretti/gotterd/e-t-gott.html

A zde odkaz na stránku Metropolitní opery věnovanou Prstenu Nibelungovu:
http://ringcycle.metoperafamily.org/

K dispozici je i překlad libreta (celého Prstenu Nibelungova) od H. Karlacha:
Richard Wagner, Prsten Nibelungův, slavnostní hra ve třech dnech a předvečeru, překlad Hanuš Karlach, Státní opera Praha,  2002.


Osoby a hlasové obory:
Siegfried (příslušník rodu Wälsungů) – silnější hrdinný tenor; Brünnhilde (valkýra) – vysoký dramatický soprán; Waltraute (valkýra, Brünnhildina sestra) – dramatický alt; Gunther (král z rodu Gibichungů) – charakterní baryton, též hrdinný baryton; Gutrune (jeho sestra) – mladodramatický soprán; Alberich (skřet) – charakterní baryton, též charakterní bas; Hagen (jeho syn, polorodý bratr Gunthera a Gutruny) - seriózní bas; Norny (sudičky, dcery bohyně Erdy): první z nich (dramatický alt), druhá (dramatický mezzosoprán, též dramatický alt), třetí z nich (dramatický soprán); dcery Rýna: Woglinde (dramatický koloraturní soprán, též dramatický soprán), Wellgunde (dramatický mezzosoprán) a Floßhilde (hlubší alt, též dramatický alt); muži a ženy při dvoře Guntherově. Zpracováno podle: Krause E., Oper A-Z, Ein Opernführer, VEB Deutscher Verlag für Musik, Leipzig 1979, str. 635-636.


Obsah:
podle anglické verze ze stránky:
http://www.metoperafamily.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?id=441
s přihlédnutím k dalším zdrojům. Ženská jména byla v obsahu počeštěna (tak jak se to činí v česko-jazyčných zdrojích); v 1. pádu končí na „a“, nikoliv „e“, jako je tomu v německém originále.


Prolog:
V noci, na skále valkýr, tkají tři norny (sudičky), dcery bohyně Erdy, nit osudu. Vyprávějí o tom, jak bůh Wotan kdysi ulomil větev z jasanu světa, aby získal násadu ke kopí, do nějž vyryl runy uzavřených smluv. Kopí mu však zlomil smělý hrdina (norny připomínají Siegfriedův skutek z předchozí části tetralogie), čímž se zhroutil svatý svazek oněch smluv. Wotan přikázal jasan skácet a dřevo z něj naskládat kolem sídla bohů, Walhally. Norny předpovídají, že až dřevo vzplane, zničí Walhallu a nastane konec věčných bohů. Jejich otázky, kdy se tak stane a co vzejde z prokletí prstenu, však zůstanou bez odpovědi, neboť se nit náhle přetrhne. Norny jsou tak se svou moudrostí v koncích a zmizí do podzemí za svou matkou.

Za svítání se objevují Siegfried s Brünnhildou. Siegfried se chystá do světa za dalšími činy. Jako zástavu věrnosti nechává Brünnhildě prsten, kterého se zmocnil, poté co zabil draka, a Brünnhilda mu dává na cestu svého koně Grana a svůj štít. Oba se vroucně loučí, Siegfried se vydá na cestu, zanechávaje Brünnhildu na skále pod ochranou kolem  skály planoucích plamenů.   

I. dějství:
V síni Gibichungů na březích Rýna rozpráví král Gunther za přítomnosti své sestry Gutruny s jejich polorodým bratrem Hagenem. Všechny je pokrevně spojuje původ od matky Grimhildy, s níž Alberich zplodil Hagena, aby se s jeho pomocí zmocnil prstenu. Hagen začíná zaplétat intriky a na Guntherův dotaz, týkající se jeho slávy, praví, že ví o něčem, co Gunther ještě nezískal. Vypráví mu o krásné ženě Brünnhildě, která přebývá na skále obklopené plameny, a že ji může získat jen ten, kdo plameny projde. Gunther se ptá, zda to zmůže on, dostane však odpověď, že nikoliv, ale že to dokáže slavný a silný hrdina Siegfried. Gunthera, zaujatého myšlenkou, zajímá, jak to zařídit, aby mu Siegfried Brünnhildu přivedl. Odpověď zní, že to Siegfried udělá, aby získal ruku Gutruny. Tu se ptá Gutruna, jak může Siegfrieda upoutat, když ten určitě již potkal ve světě ty nejkrásnější ženy. Hagen na to, že mu podají nápoj, po němž Siegfried ke Gutruně zahoří láskou a zapomene na všechny předchozí ženy. Oba sourozenci s plánem souhlasí.

Tu se od Rýna ozve zvuk rohu a na řece se na loďce objevuje Siegfried. Hagen ho zavolá ke břehu a Gunther ho uvede do síně, kde se oddají rozhovoru. Řeč se stočí mimo jiné na zlato Nibelungů, které měl v jeskyni drak Fafner, než ho Siegfried zabil, a na Hagenův dotaz, co si z něho ponechal, mu Siegfried ukáže předmět, o němž však neví, k čemu je. Hagen mu vysvětlí, že je to Tarnhelm, přilba, která umožňuje měnit podobu. Pak se Hagen zeptá, zda si ponechal ještě něco. Siegfried odpoví, že prsten, který však nyní střeží jedna skvělá žena. V síni se objeví Gutruna a podá Siegfriedovi kouzelný nápoj. Po jeho vypití Siegfried ihned zapomene na Brünnhildu a zamiluje se do Gutruny. Pak se ptá Gunthera, jestli už má ženu. Gunther odpoví, že nikoliv, a že po jedné touží, ale nemůže ji získat. A vypráví mu o ženě, jménem Brünnhilda, dlící na skále obklopené plameny, jimiž však Gunther nemůže projít. Siegfried na to, že se ohně nebojí, a že mu onu ženu rád získá, aby tak získal ruku Gutruny. Udělá to s pomocí kouzelné přilby v Guntherově podobě. Poté oba uzavřou pokrevní bratrství a vydají se na cestu za Brünnhildou. Hagen zůstane na místě, aby strážil síň.

Brünnhilda dlí na své skále; tu zahlédne blížícího se koně a brzy zjistí, že na něm přijíždí valkýra Waltrauta, její sestra. Waltrauta svěřuje Brünnhildě, proč se za ní tajně vydala. Vypráví jí, že od té doby, co Wotan uspal Brünnhildu na skále, už neposlal valkýry do bitev. Sám jako Poutník projížděl  světem. Nedávno se vrátil s troskami svého oštěpu, který mu rozdrtil nějaký hrdina. Přikázal porazit jasan světa a dřevo z něho navršit kolem Walhally. Ve Walhalle pak shromáždil bohy a hrdiny, posadil se na trůn, a mlčky a vážně tak sedí. Odřekl se jablek mládí. Shromáždění tonou ve strachu a ve zmatku. Když se k němu s pláčem přitiskla Waltrauta, Wotan vzdychl, vzpomněl si na  Brünnhildu, a řekl, že až se vrátí prsten dcerám Rýna, budou spaseni svět i božstvo. Waltrauta přemýšlela nad jeho slovy a pak se tajně vytratila ze síně a vydala se za Brünnhildou. Má za to, že neštěstí světa a bohů tkví v prstenu, který Brünnhilda dostala od Siegfrieda, a prosí ji, aby prsten vrátila dcerám Rýna.  Brünnhilda však odmítá vydat to, co má za zástavu Siegfriedovy lásky, která je pro ni více než osud bohů. A posílá sestru pryč. Zoufalá Waltrauta odjíždí.

Po odjezdu sestry Brünnhilda uslyší zvuk rohu a má za to, že se k ní vrací Siegfried. Je to skutečně on, ale díky kouzelné přilbě v podobě Guntherově a Brünnhilda ho tak má za cizího vetřelce. Ani on ji kvůli požití nápoje zapomnění nepoznává a prohlašuje, že se jmenuje Gunther, a že má být Brünnhilda jeho ženou. Brünnhilda se mu brání prstenem, neboť věří, že ji prsten ochrání. Není jí to však nic platné. Siegfried jí prsten serve z prstu. Pak se s ní vydá do jejího příbytku, tasí meč Notung a hodlá ho položit mezi sebe a Brünnhildu, aby tak zachoval svoji věrnost Guntherovi. 

II. dějství:
Hagena, strážícího síň Gibichungů, navštíví jeho otec Alberich a ponouká syna, aby se postaral o to, aby se zmocnil prstenu. Hagen to otci slíbí. Za svítání se zde objevuje Siegfried, již ve své pravé podobě. Objeví se i Gutruna. Siegfried Gutruně i Hagenovi vypravuje, jak pro Gunthera získal Brünnhildu. Gutruna se ptá, zda se mu Brünnhilda oddala. Siegfried na to, že nikoliv. A dodává, že ji odvedl ze skály a za mlhy ji předal Guntherovi. Pak se vydal na cestu zpět. Gunther s Brünnhildou mají dorazit po něm. Na řece je již zahlédnuta jejich loď. Hagen svolá muže, kteří jdou uvítat Gunthera a jeho nevěstu. Když Brünnhilda spatří Siegfrieda, začne se třást. Siegfried ji nepoznává! Tu si všimne prstenu na Siegfriedově ruce a prohlašuje, že prsten není jeho. Byl jí odňat mužem, na kterého ukáže (Guntherem); jak ho tedy Siegfried od něho získal? Siegfried na to, že prsten nemá od Gunthera. I Gunther prohlašuje, že Siegfriedovi žádný prsten nedal. Brünnhilda nato označí Siegfrieda za toho, kdo jí prsten odňal. A prohlásí, že je jeho ženou, a že si vymohl její lásku. Siegfried to tvrdě popírá a prohlásí, že sbratřenému Guntherovi zachoval věrnost. Od Brünnhildy ho dělil Notung. A učiní pro své tvrzení přísahu na hrot Hagenova kopí: nechť zemře, pokud porušil slib věrnosti. Brünnhilda žehná kopí, aby ho zničilo.

Siegfried poté odchází s ostatními ke svatebnímu veselí. Zůstanou zde jen Brünnhilda, Hagen a Gunther. Brünnhilda touží po odvetě. Hagen jí nabízí, že ji pomstí na Siegfriedovi. Brünnhilda má za to, že to nedokáže. Hagen po ní chce, aby mu poradila, jak by ho mohl porazit. Brünnhilda odvětí, že ho pomocí svých kouzel učinila nezranitelným; jen na zádech není chráněn, neboť by ho žádný protivník nepřinutil, aby se k němu Siegfried otočil zády. A právě tam ho chce Hagen zasáhnout. Pak se obrátí na zahanbeného Gunthera. Nadhodí mu, že jeho hanbu smyje jen Siegfriedova smrt. Gunther váhá, neboť ho se Siegfriedem váže pouto sbratření. Hagen na to, že Siegfried ho zradil. A že Siegfriedova smrt přinese Guntherovi moc, neboť tak získá jeho prsten. Gunther nakonec souhlasí, ale přemítá o tom, jak obstojí před Gutrunou. Hagen mu řekne, že jí bude muset být plánovaný čin utajen, a že budou tvrdit, že Siegfrieda zabil na lovu kanec. Gunther a Brünnhilda pak skládají slavnostní přísahu a Hagen myslí na to, že se zmocní prstenu.   

III. dějství:
Ve vodách Rýna se prohánějí jeho tři dcery, Woglinda, Wellgunda a Floßhilda. Mají za to, že se zde brzy objeví hrdina, který jim vrátí zlato, které jim bylo ukradeno. Tu se na břehu řeky objeví Siegfried, který se na lovu vzdálil ostatním lovcům a zatím nic neulovil. Dcery Rýna se s ním dají do řeči. Nabízejí mu, že mu zajistí úlovek, a za to chtějí jeho prsten. Siegfried však odmítá. Dcery Rýna se mu vysmívají a potopí se. Siegfried tedy míní, že když se k němu zase vrátí, že jim prsten dá. Tu mu dcery Rýna, které se opět vynořily, řeknou, ať si ho nechá a dobře si ho chrání, než zjistí, že se v prstenu skrývá neštěstí. Siegfried chce znát podrobnosti. Dcery Rýna mu líčí, že ten kdo prsten vykoval a pak o něj přišel, ho proklel. Prsten pak přináší smrt tomu, kdo jej má. Tak jako Siegfried zabil draka, tak padne, a to ještě tohoto dne, i Siegfried sám, pokud jim prsten nevydá. Neboť jen vody Rýna mohou usmířit kletbu. Siegfried nemá strach a prohlašuje, že hrozby na něho neplatí. Dcery Rýna mu prorokují, že ještě dnes po něm bude dědit jedna žena, která, jak dcery Rýna věří, je vyslyší. A nechávají Siegfrieda o samotě.

Objevuje se Hagen, Gunther a další lovci, připojí se k Siegfriedovi a skládají na místě svou kořist. Všichni se usadí a popíjejí. Hagen se ptá Siegfrieda, zda je pravda, že rozumí řeči ptáků. Siegfriedovi zpočátku není moc do řeči, ale pak počne vyprávět o svém mládí, o skřetu Mimovi, skutí Notungu a zabití draka Fafnera. Od dračí krve ho pálily prsty, proto si prst zchladil v ústech a pozřením dračí krve porozuměl řeči ptáků. Tu mu ptáček sedící na větvi řekl o zlatu, prstenu i přilbě    a Mimeho úmyslu Siegfrieda usmrtit. Proto Mimeho zabil. Muži mu položí dotaz, co mu ještě ptáček prozradil. Tu dá Hagen Siegfriedovi vypít nápoj navracející paměť. Tu si Siegfried vzpomene, že mu ptáček vyprávěl o krásné ženě, Brünnhildě, která spí na skále obklopené plameny. Siegfried se za ní vydal, polibkem ji probudil a vášnivě jí padl do náručí. Tu kolem Siegfrieda zakrouží dva havrani a Hagen se Siegfrieda ptá, jestli porozuměl i jejich hlasu. Siegfried se po nich ohlédne a otočí se k Hagenovi zády. Vtom Hagen Siegfriedovi vrazí do zad své kopí. Všichni, včetně Gunthera, jsou zděšeni, a na dotaz, proč to učinil, Hagen odpoví, že tak mstil zradu. A vytratí se odtud. Siegfried věnuje svá poslední slova, naplněná citem, Brünnhildě a umírá. Muži pak jeho tělo ve slavnostním průvodu odnášejí.

V noci, v síni Gibichungů se Gutruna probudila ze zlého snu, a nepokojně čeká na Siegfriedův návrat. Tu se objevuje Hagen a zpraví Gutrunu, že Siegfried, jehož tělo muži přinášejí do síně, se stal na lovu obětí divokého kance. Gutruna vykřikne a klesne na Siegfriedovo tělo. Když se pak probere ze mdlob, má za to, že Siegfried byl zavražděn a z vraždy obviní svého bratra. Tu Gunther prohlašuje, že ne on, ale Hagen je vrah. Hagen se k zabití Siegfrieda hlásí, a praví, že tak učinil, neboť se Siegfried dopustil křivé přísahy. A žádá jeho prsten. Gunther to odmítá a oba se dají do boje, v němž Hagen Gunthera usmrtí. Pak se chápe Siegfriedovy ruky, ta se však ke zděšení všech hrozivě zvedá. Přichází Brünnhilda a prohlašuje, že všichni zradili a nyní se ona, Siegfriedova žena, chystá k pomstě. Gutruna ji obviní, že sem přinesla sváry. Brünnhilda ji umlčuje, že Gutruna byla pouhou milenkou, ona je však jeho ženou. Gutruna si zoufá nad tím, co způsobil nápoj, který jí Hagen poradil podat Siegfriedovi, a chápe, že Brünnhilda byla onou ženou, na niž tak Siegfried zapomněl.

Brünnhilda přemítá nad Siegfriedovou tváří. Pak se obrací k mužům a přikazuje, aby na břehu Rýna postavili hranici, na níž má být spáleno Siegfriedovo tělo, a aby jí přivedli jejího koně, neboť má spolu s ní hrdinu doprovázet. Znovu pak přemítajíc nad Siegfriedovým tělem prohlašuje, že Siegfried  byl čistý a věrný tomu, co slíbil. A obviňuje božstvo, že jím byl Siegfried vydán kletbě, které samo božstvo propadlo. Pak nechá Siegfriedovo tělo odnést na hranici. Sejme mu z ruky prsten a myslí na to, že nyní se prsten vrátí k dcerám Rýna, které ho získají z jejího popela. Oheň, který ji stráví, očistí prsten od kletby. Dcery Rýna pak mají chránit čisté zlato, které bylo ukradeno pro zlo.

Brünnhilda si pak prsten navlékne na ruku a jednomu z mužů  vytrhne z ruky pochodeň a hodí ji na hranici, která vzplane. Nasedne na svého koně a s myšlenkou na Siegfrieda vjede do hranice, která se prudce rozhoří. Postupně pak žár uhasíná. Tu se rozlijí vody Rýna a zaplaví spáleniště. Na vlnách plavou dcery Rýna. Hagen se vrhá do vod, aby se zmocnil prstenu. Prstenu se však zmocní dcery Rýna a Hagena strhnou do hlubin. Rýn se postupně vrací do svých břehů. Tu se na obzoru objeví záře, jejíž jas stále roste. Muži a ženy na ni z trosek síně hledí v obrovském dojetí. V záři je vidět Walhallu i bohy, pohlcované plameny.

***

pondělí 30. ledna 2012

Eva Kolářová: Švanda dudák v Saské státní opeře v Drážďanech



„Muzikant je oblíben všude.“ – Už týden po svatbě s Dorotkou se dá Švanda zlákat Babinským, aby se opět vydal do světa. Ani Dorotčina neotřesitelná víra v sílu manželství tu nic nezmůže. V paláci ledové královny probudí Švanda svými dudami k životu radost a nechává roztát srdce. Má se stát králem, pakt zpečetí vášnivý polibek. Ale tu již je magickým způsobem na místě Dorotka a pranýřuje nevěrníka, který vše popírá a směřuje rovnou do pekla. Babinský se mezitím protlouká životem loupežemi.  Pomůže však, když je někdo v nesnázích. V pekelné grotesce sám obehraje ďábla a zachraňuje Švandovu duši. A morální poučení příběhu? Je jedno, kolik slávy člověk získá svým uměním daleko od domova: Důvěrný, bezpečný domov je to pravé štěstí … Nebo snad ne?
Tato pohádka pražského skladatele Jaromíra Weinbergera o lidských silných i slabých stránkách zaznamenala v roce 1927 senzační úspěch. Po celé zemi zněl hudební kaleidoskop svěžích tanečních rytmů, lidových písní a velkých symfonických meziher. Libreto Miloše Kareše bylo přeloženo do 17 jazyků. Tomuto raketovému vzestupu však učinily rychlý konec politické síly v Evropě. V roce 1938 uprchl Jaromír Weinberger jako pronásledovaný Žid přes Francii do USA.

Tato lidová opera Jaromíra Weinbergera je nastudována v českém jazyce s německými
titulky. Premiéra je naplánována na 24. března 2012.

Hudební nastudování: Constantin Trinks
Režie: Axel Köhler
Sächsische Staatskapelle Dresden
Sächsischer Staatsopernchor Dresden
www.semperoper.de