sobota 29. prosince 2012

Chiara D'Alessandro: Macbeth, Filarmonico Verona

Making a sort of counterpoint to the Milanese La Scala opening night, Filarmonico Theatre of Verona, 1260 seats, chooses Macbeth in a new production.
 
Born in 1981, Omer Meir Wellber is emerging as one of Israel's most talented young conductors today.
 
Nowadays, Verona is promoting young and rising conductors,like Andrea Battistoni.
Conductor    Omer Meir Wellber
Coreography    Maria Grazia Garofoli
Cast
Macbeth             Andrzej Dobber
Banco             Roberto Tagliavini
Lady Macbeth   Susanna Branchini
Lady Macbeth's companion  Francesca Micarelli
Macduff              Massimiliano Pisapia
Malcom              Giorgio Misseri
Doctor               Dario Giorgelè
Macbeth's servant /hired killer    Seung Pil Choi
Apparition    Alberto Testa/ Vittoria Sancassani

We are at the starting point of Lyrical season, waiting for 2013, centenary of Lyrical music in Arena and bicentenary of Giuseppe Verdi's birth. 

Red and white are the predominant colors, in a minimalist stage, liked to the young audience.

Conducting was perfect and full of care for the singers, the choir had a great sonority and sang very well. 

Lady Macbeth, Susanna Branchini, was wonderful. A real Verdian Soprano. Her voice reached the audience in an amazing way, thanks to its agility and strength. 
The interpretation was soft, but interesting, good modulation of the voice and sometimes making use of declamato. 
She gave us a realistic Lady. 

A great surprise for me was Roberto  Tagliavini, young and accomplished Italian bass. His singing and interpretation of Banco was wonderful. 
Timber and power of his voice were perfect.

Polish baritone Andrzej Dobber wasn't in good shape, today. Sometimes his voice was throaty and besides, he lost the opportunity to give to his Macbeth a psychological dimension.
 
Macbeth is an anguished character, torn between power desire and fear.
Events are coming to a head and he feels at their mercy. 

Baby ghost's voices were sufficiently worryingly, but the direction chose not to show them, the audience could  only listen to their voice.

 
Another particular choice of the direction, was the "hidden" singing of Lady Macbeth in the fourth act. The curtain was dropped and we could only see the Doctor and Lady Macbeth's companion, that had a lovely voice. 

Before the beginning of the third act, there was an interesting ballet on the stage, with the Arena corps of ballet. 

A great experience and a good beginning for Teatro Filarmonico of Verona.

pátek 28. prosince 2012

Jaroslav Sovinský: Hector Berlioz: TRÓJANÉ - základní vstupní informace před přenosem z MET


V sobotu 5. ledna 2013 se sedmým přímým přenosem v rámci probíhající sezóny přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery dostaneme opět k hudebnímu odkazu francouzského hudebního skladatele Hectora Berlioze (1803 – 1869); připomeňme, že v rámci přenosů z MET jsme již v listopadu 2008 mohli shlédnout jeho dramatickou legendu pro orchestr, sólisty a sbor (provedenou scénicky) „Faustovo prokletí“ (La damnation de Faust). V nadcházejícím přenosu přenosu půjde o velkou operu (grand opéra) v pěti dějstvích „Trójané“ (Les Troyens), zkomponovanou v letech 1856-1858, která patří k nejmohutnějším skladatelovým dílům. Patří „k nejvýznamnějším francouzským operám 19. století. Po formální stránce jsou Trójané číslovou operou s mnoha sborovými a baletními scénami.“ Viz Trojan J., Dějiny opery, Paseka, Praha, 2001, str. 126. Libreto opery bylo vytvořeno samotným skladatelem (v roce 1856), podle eposu „Aeneis“ proslulého římského básníka Publia Vergilia Mara (70 př. Kr. – 19 př. Kr.). Aeneis (Aeneida) byla posledním Vergiliovým dílem, napsána byla v l. 30/29 - 19 př. Kr.; líčí osudy hrdiny Aenea, velitele Dardanů, kteří byli spojenci Trójanů; jeho otec byl v příbuzenském poměru k trójskému králi Priamovi. Aeneas prchá po dobytí Tróje Řeky z hořícího města a vydává se na západ hledat nový domov; po řadě příhod, které se udály za jeho cesty Středomořím, včetně pobytu v Kartágu, kde se setkává s královnou Dido, najde nový domov v dnešní Itálii. Podle římských legend tam jeho vzdálení potomci, Romulus a Remus, založí Řím.    

Za života Hectora Berlioze byla premiérována jen druhá část jeho díla (3.-5. dějství), a to významně zkrácená, pod názvem „Trójané v Kartágu“ (Les Troyens à Carthage) v pařížském Théâtre Lyrique, dne 4. listopadu 1863. První část díla, která dostala název „Dobytí Tróje“ (La prise de Troie) byla (koncertně) uvedena v pařížském Théâtre du Châtelet dne 7. prosince 1879. Jevištně byla první část (v němčině) provedena až 6. prosince 1890 ve Velkovévodském dvorním divadle v Karlsruhe; o den později zde byla uvedena i druhá část, čímž se dočkala prvního provedení celá opera (uvádí se i data 5. a 6. prosince). V jazyce originálu (tj. ve francouzštině) bylo celé dílo provedeno v r. 1906 v Bruselu. V českých zemích bylo dílo uvedeno poprvé v r. 1940 v Brně (premiéru nastudoval Rafael Kubelík). Připomeňme, že v r. 1957 (pod taktovkou R. Kubelíka) byla opera uvedena v londýnské Královské opeře (Covent Garden), a toto představení bylo označeno za první plné nastudování v jednom večeru, které se přiblížilo původním záměrům skladatele; uvádí se jako nezkrácené původní znění. Berlioz sám připravil celou partituru k publikaci pařížskými nakladateli. V publikované verzi naznačil i řadu možných škrtů, které byly často uplatňovány v následujících nastudováních. V roce 1969 byla publikována kritická edice Trójanů, která obsahovala veškerý kompoziční materiál zanechaný skladatelem. Publikovaná partitura je nyní částí „Nové Berliozovy kompletní edice“ (nakl. Bärenreiter); tato edice se stala hudebním základem pro následující nastudování opery. Viz zde:

Libreto opery viz zde:


- ve francouzštině a španělštině: http://www.operafolio.com/list_of_opera_libretti.asp


Kompletní audiovizuální nahrávku opery (s anglickými titulky) lze shlédnout zde:

Osoby a hlasové obory:
1. část („Dobytí Tróje“ - I. a II. dějství opery):
Aeneas, trójský válečník, syn Venuše a Anchísa (tenor); Kassandra, trójská věštkyně (mezzosoprán, uvádí se i soprán); Priamos, trójský král, Kassandřin otec (bas); Hekabé /Hecuba/, jeho žena a královna trójská (alt, uvádí se i mezzosoprán, dokonce i soprán); Korebus, mladý asijský princ, Kassandřin snoubenec (baryton); Polyxena, Kassandřina sestra (soprán); Ascanius, Aeneův patnáctiletý syn (soprán); Pantheus /Panthus/, trójský kněz a přítel Aeneův (bas, ale uvádí se i tenor); duch Priamova syna a trójského hrdiny Hektóra (bas), Andromaché, vdova po Hektórovi (němá role), Astyanax /či Astynax/, osmiletý syn Andromaché a Hektóra (němá role); Helenus, Priamův syn a trójský kněz (tenor). Sbor: Trójanky, Trójané a Řekové. Odehrává se v Tróji a v jejím okolí v mýtické době (uvádí se i cca 1200 let př. Kr.).

2. část („Trójané v Kartágu“ - III. až V. dějství opery):
Aeneas, trójský válečník, syn Venuše a Anchísa (tenor); Ascanius, Aeneův syn (soprán); Dido, královna Kartága, vdova po Sychaeovi, princi tyrském (soprán či mezzosoprán); Anna, její sestra (alt, uvádí se i kontraalt či mezzosoprán); Narbal, Didonin rádce a ministr (bas); Pantheus /Panthus/, trójský kněz a přítel Aeneův (bas, ale uvádí se i tenor); Iopas, tyrský básník u Didonina dvora (tenor); Hylas, mladý trójský /uvádí se i frigycký/ námořník (tenor, uvádí se i kontraalt); bůh Merkur (mezzosoprán, ale uvádí se i baryton či bas); Priamův duch (bas); Korebův duch (baryton); Kassandřin duch (mezzosoprán); Hektórův duch (bas). Sbor: Kartáginci, Trójané, kněží, venkovský lid, námořníci, najády, fauni a lesní duchové. Odehrává se v Kartágu a v jeho okolí po Trójské válce. 

Mezi dalšími rolemi se v opeře uvádějí: řecký kapitán /II. dějství/ (bas); dva trójští vojáci /V. dějství/ (basy), postava trojského vojáka se uvádí i pro 1. část opery; kněz Plutův (bas). Ve sboru uváděni též Tyřané. Zpracováno podle Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta, Praha, 1996, str. 39; Eaton Q., Opera, a pictorial guide, Abaris Books, New York, 1980, str. 37-38 přihlédnutím k dalším zdrojům.

Obsah:
podle anglické verze ze stránky:
s přihlédnutím k dalším zdrojům.

1. část („Dobytí Tróje“):

I. dějství:
Po deseti letech obléhání Tróje Řekové odpluli od města, a zanechali na místě obrovského dřevěného koně. Obyvatelé Tróje ho mají za oběť bohyni Pallas Athéně a radují se, že Řekové odtáhli. Jen věštkyně Kassandra, dcera trójského krále Priama, vyjadřuje své obavy, pokud jde  o to, proč vlastně nepřátelé zmizeli. Má vidění, v němž se jí zjevuje duch jejího bratra Hektóra, kráčející po hradbách. Kassandra se marně snaží varovat svého otce i svého snoubence Koreba před hrozící pohromou. Když Korebus svou snoubenku žádá, aby se připojila k oslavám nastavšího míru, Kassandra ho přesvědčuje, aby prchl z města, neboť předvídá, že oba je čeká smrt.  

V doprovodu skupiny Trójanů, kteří vzdávají své díky bohům, přichází velitel trójské armády Aeneas. Panující radost se mění ve smutek, když se zde objevuje vdova po Hektórovi, Andromaché, která přivedla před krále Priama a jeho ženu, královnu Hekabé, svého malého syna Astyanakta, dědice trůnu. Aeneas podává zprávu, o tom, co se právě sběhlo. Kněz Laokoón, který měl podezření, že dřevěný kůň, kterého nechali u města Řekové, je nějaká léčka, hodil na koně kopí a přesvědčoval shromážděný zástup, aby byl kůň spálen. Tu se objevili dva obrovští mořští hadi a zahubili jak Laokoónta, tak jeho dva syny. Aeneas navrhuje, aby byl kůň vtažen do Tróje co dar Athéně. Priamos v tom smyslu vydá příslušný příkaz a Trójané vtahují koně do města. Kassandra si uvědomuje, že to způsobí katastrofu.     

II. dějství:
Aeneas spí ve své komnatě. Tu ho navštíví Hektórův duch, který mu velí, aby prchl z města. Říká mu, že je mu předurčeno založit novou říši, která jednou bude vládnout světu. Když duch zmizí, do komnaty vpadne raněný Aeneův přítel a trójský kněz Pantheus se zprávou, že uvnitř koně se ukrývali řečtí vojáci, kteří jsou nyní pohromou pro město. Aeneas spěchá pryč, aby se chopil řízení obrany.   

V Priamově paláci se modlí Kassandřina sestra Polyxena s dalšími trójskými ženami za to, aby bylo město zbaveno útočníků. Kassandra věští, že Aeneas a někteří z Trójanů uprchnou do Itálie, aby tam založili město – novou Tróju. Kassandřin snoubenec již zahynul a Kassandra se připravuje na svou vlastní smrt. Ptá se žen, zda přijmou osud poražených – násilí a otroctví. Některé z nich se bojí smrti a jsou vyhnány. Ostatní berou do rukou lyry a hlásí se ke své přísaze, že zemřou svobodnými. Když se pak vtrhnou do paláce řečtí vojáci, hledajíce královské poklady, jsou ohromeni, když vidí, že Trójanky páchají hromadnou sebevraždu. Aeneovi a jeho mužům se však podařilo uniknout z Tróje, a to i s jejími poklady.   

2. část („Trójané v Kartágu“):

III. dějství:
V paláci v Kartágu pěje lid chvalozpěv své královně Didoně. Královna svým poddaným připomíná, že v průběhu sedmi let, jež uběhly od té doby, co po vraždě jejího manžela uprchli z rodného Tyru, vybudovali nové kvetoucí království. Didonina sestra Anna své sestře  naznačuje, že Kartágo potřebuje krále, a Didonu, která je vdovou, ujišťuje, že jistě znovu potká lásku. Dvorní básník Iopas oznamuje návštěvníky, kteří zázrakem unikli ztroskotání v nedávné bouři (jde o zbylé příslušníky trójské armády, včetně Aenea). Dido návštěvníky vítá. Hosté žádají o poskytnutí útočiště na několik dní a nabízejí královně královské poklady, které s sebou mají. Když pak přijde zpráva, že numidský vladař Jarbas hodlá zaútočit na Kartágo, neboť Dido odmítla jeho nabídku k sňatku, Aeneas předstoupí, přestaví se královně a nabízí jí svou pomoc v boji. Královna přijímá a Aeneas shromáždí oddíly Kartága a Tróje a vydává se s nimi proti nepříteli. Svého syna Ascania zanechá u Didony. 

IV. dějství:
Uběhlo několik dní. Aeneas se vítězně vrátil do Kartága a s královnou se vydali na lov. V lese, u jím protékající říčky, skotačí najády. Když se zde objeví lovci, najády se skryjí. Nato vypukne bouře. Dido a Aeneas najdou úkryt v jeskyni a poznávají, že mezi nimi klíčí láska. Za bouře se objevují nymfy, satyrové a faunové, dají se do tance a spolu s bouří pak zmizí.   

O několik měsíců později. Nastává večer. U moře, v královských zahradách, se setká Anna s Narbalem, Didoniným rádcem a ministrem. Anna se ho ptá, co mu činí starosti. Vždyť Numiďané byli poraženi! Narbal odpoví, že se znepokojuje tím, že od té doby, co se Dido zamilovala do Aenea, zanedbává své povinnosti. Obává se, že s přijetím trójských cizinců na sebe Kartágo přivolalo vlastní zkázu. A Aeneovi je předurčeno odjet do Itálie: nic dobrého z té lásky nevzejde. Objevuje se Dido s Aeneem spolu se členy dvora, aby zde shlédli pěvecké a taneční vystoupení. Dido prosí Aenea, aby jí podrobněji vyprávěl o posledních dnech Tróje. Aeneas jí vyhoví. Když pak vypráví o Andromaché, vdově po Hektórovi, která se zamilovala do Pyrrha, jednoho z nepřátel, a vzala si ho, Dido cítí, že její životní příběh se v něčem podobá příběhu Andromaché. Když jsou oba o samotě, opět se přihlašují ke své lásce, avšak po chvíli se ve světle měsíce zjevuje bůh Merkur a připomíná Aeneovi jeho předurčení a cíl jeho cesty, Itálii. 

V. dějství:
V noci u přístavu, kde kotví trójské lodě, zpívá mladý námořník Hylas nostalgickou baladu, naplněnou steskem po domově. Poté ho přepadne spánek. Přítomný Pantheus říká dalším Trójanům, že jejich otálení v Kartágu se stává tísnivějším a tísnivějším. Každý den se objevují znamení. Duchové napomínají Trójany, že bohové i Hektór jsou nespokojeni, že zde Trójané stále setrvávají. Objevuje se Aeneas, zmítán vnitřním zápasem mezi láskou k Dido a svou povinností opustit Kartágo. Dojde k přesvědčení, že musí královnu ještě jednou vidět. Když se však zjevují duchové Priama, Hektóra, Koreba a Kassandry a naléhají na něj, že se musí vydat na cestu, Aeneas je tak přinucen zapomenout na Didonu a nařizuje svým mužům, aby roztáhli plachty na lodích, aby bylo možno před východem slunce vyplout. Tu se objeví Dido, zjistí, co se děje a hněvivě odsuzuje Aeneovo počínání. Aeneas přísahá, že ji miluje, ale prohlašuje, že ji musí opustit. Dido ho proklíná a naplněna hněvem běží z přístavu pryč, zatímco zarmoucený Aeneas vstupuje na svou loď.   

Za úsvitu žádá královna ve svém paláci svou sestru, aby se vydala za Aeneem. Didonin hněv již pominul, a královna se chce pokusit přimět Aenea, aby zde zůstal ještě několik dní. Avšak trójské lodi se již vydaly od břehu a míří na širé moře. Dido lituje, že nepředvídala Aeneovu zradu a nenechala spálit jeho loďstvo. Namísto toho však spálí jeho dary a vše, co připomíná jejich lásku! Královna nařizuje navršit rituální hranici. A rozhodnuta ukončit svůj život, se loučí s Kartágem a vším, co jí bylo drahé.       

U moře v královských zahradách plane rituální hranice, již Dido velela navršit. Bylo do ní vrženo vše, co zůstalo po Aeneovi, či ho jen mělo připomínat, včetně svatebního lože. Kněží se modlí za mír v Didonině srdci, zatímco Anna a Narbal proklínají Aeneovu cestu do Itálie. Dido předpovídá, že její osud zůstane nezapomenut: budoucí kartáginský vojevůdce Hannibal se jednou za Didonu pomstí na Itálii. Pak popadne Aeneův meč a vrazí si ho do prsou. Umírajíc se obrací ke zděšenému lidu se slovy, že má vidění, že osud je namířen proti Kartágu: bude zničeno Římem a Řím bude vládnout na věky. Tu se přítomným v dáli zjeví obraz římského Kapitolu. Kartáginci se od něho odvracejí a přísahají, že se zasvětí věčné nenávisti k Aeneovi i jeho potomkům. 

Metropolitní opera New York
5. ledna 2013, HD přenos

LES TROYENS (Trójané)
skladatel: H. Berlioz, libreto: H. Berlioz

Část 1.:  La prise de Troie (Dobytí Tróje):

Cassandra (Kassandra), trójská věštkyně ...............Deborah Voigt
Coroebus (Korebus), mladý asijský princ, Kassandřin snoubenec ................Dwayne Croft
Aeneas, trójský válečník, syn Venuše a Anchísa ..................Bryan Hymel
Ascanius, Aeneův patnáctiletý syn ................Julie Boulianne
Priam (Priamos), trójský král, Kassandřin otec ...................Julien Robbins
Hecuba (Hekabé), Priamova žena a trójská královna  ..................Theodora Hanslowe
Helenus, Priamův syn a trójský kněz .................Eduardo Valdes
Andromache ( Andromaché), vdova po Hektórovi ..............Jacqueline Antaramian
Astyanax, osmiletý syn Andromaché a Hektóra ................Connell C. Rapavy
Panthus (Pantheus), trójský kněz a přítel Aeneův .................Richard Bernstein

duch Hektóra (Priamova syna a trójského hrdiny) ..........David Crawford

Pozn: Mezi rolemi chybí Polyxena, Kassandřina sestra a některé menší role.


Část 2.: Les Troyens à Carthage (Trójané v Kartágu):

Dido, královna Kartága, vdova po Sychaeovi, princi tyrském ....................Susan Graham
Anna, Didonina sestra ....................Karen Cargill
Narbal, Didonin rádce a ministr ..................Kwangchul Youn
Iopas, tyrský básník u Didonina dvora ...................Eric Cutler
Ascanius, Aeneův patnáctiletý syn ................Julie Boulianne
Panthus (Pantheus), trójský kněz a přítel Aeneův .................Richard Bernstein
Aeneas, trójský válečník, syn Venuše a Anchísa..................Bryan Hymel
Mercury (bůh Merkur) .................Kwangchul Youn
Hylas, mladý trójský (frygický) námořník ...................Paul Appleby
trójský voják ..........Paul Corona
trójský voják ..........James Courtney
duch Priamův ...........Julien Robbins
duch Korebův ........Dwayne Croft
duch Kassandřin .......Edyta Kulczak
duch Hektórův ..........David Crawford

Další role (některé patrně němé či taneční):

Laocoön ( Laokoón ), trójský kněz  .................Alex Springer
Royal Hunt Couple (královský pár na lovu).......Julia Burrer, Andrew Robinson
Dido's Court Duet (Didonin dvorní duet).......Christine McMillan, Eric Otto

dirigent...............Fabio Luisi

režie..............Francesca Zambello
scéna............Maria Bj ørnson
kostýmy ........Anita Yavich
světelný design .......James F. Ingalls
choreografie...........Doug Varone
televizní režie.............Barbara Willis Sweete

středa 26. prosince 2012

Eva Kolářová Vás zve k přímému přenosu: STAATSOPER.TV: „RIGOLETTO“ 30.12.2012




Nová inscenace Verdiho opery Rigoletto je dalším představení, které bude živě a bezplatně vysíláno z Bavorské státní opery v Mnichově, a to 30. prosince na www.staatsoper.de/tv.

Režisér Arpád Schilling pojímá Verdiho operu jako komorní drama, a přece jsou všechny postavy podrobeny permanentnímu pozorování. Co je hra? Kde začíná realita? Na konci musí
cynik Rigoletto poznat, že svou hru prohrál.

V titulní roli této nové inscenace se představí Franco Vassallo. Patricia Petibon se poprvé objeví v roli Gildy, v roli mantovského vévody vystoupí Joseph Calleja.

Giuseppe Verdi: RIGOLETTO
Libreto: Francesco Maria Piave

Opera o třech dějstvích (4 obrazy)
 
Premiéře první z Verdiho legendární „trilogia popolare“ v benátském Teatro La Fenice předcházel trapný zápas s cenzurou. Předloha Victor Huga o cynickém hédonismu aristokrata z roku 1832, po jejíž pařížské premiéře následoval okamžitý zákaz, byla po celé Evropě žhavým tématem. Více než kritika panstva zajímala Verdiho tragédie dvorního šaška znepokojeného svou existencí. Deformovaný entertainer mužského světa konzumujícího ženy tahá za všechny nitky sarkasmu, věří však, že ze svého veřejného konání vzejde nepoškozen, pokud jej pečlivě oddělí od svého osobního štěstí. Když však jeho dcera, kterou drží daleko od života v izolaci, následuje svou vlastní touhu, stává se obětí své dvojí existence.
Osamělý, politováníhodný šašek?

„Nemorální maloměšťák“, domnívá se režisér Árpád Schilling, „který sní o nevině. Manžel, který truchlí po své ženě a je naplněn touhou po odvetě. Velký herec, pro něhož je úspěch důležitější než vlastní dcera. Šašek urozeného muže, kterého podvedlo jeho štěstí. Verdi umí to, co umí Shakespeare: Umí své příběhy vyprávět tak, že nás mrazí.“


Představení je nastudováno v italštině a je opatřeno německými titulky.



Dirigent: Marco Armiliato 
Režie: Árpád Schilling
Scéna a kostýmy: Márton Ágh
Světla: Christian Kass
Dramaturgie: Miron Hakenbeck
Sbormistr: Stellario Fagone

Obsazení:
Vévoda mantovský: Joseph Calleja
Rigoletto: Franco Vassallo
Gilda: Patricia Petibon 
Sparafucile + Monterone: Dimitry Ivashchenko
Maddalena + Giovanna: Nadia Krasteva
Marullo: Tim Kuypers
Borsa Matteo: Dean Power 
Hrabě CepranoChristian Rieger
Hraběnka CepranoIulia Maria Dan

Bavorský státní orchestr
Sbor bavorské státní opery  

30.12.2012 v 18:00 hodin Konec formuláře

www.bayerische.staatsoper.de

čtvrtek 20. prosince 2012

Eva KolářováFerruccio Furlanetto v Rudolfinu




Ve středu 12. prosince jsem navštívila koncert, na kterém zazněl cyklus písní Franze Schuberta Zimní cesta (Winterreise). Ferruccia Furlanetta jsem slyšela ve Vídeňské státní opeře jako neodolatelného Mustafu v Rossiniho opeře Italka v Alžíru. Tentokrát zazněl jeho bas v jiné, intimní poloze. Za citlivého, neokázalého doprovodu Igora Tchetueva přednesl bezmála devadesátiminutový písňový cyklus, velmi vhodně vybraný pro předvánoční období. Ferruccio Furlanetto svým nádherným niterným projevem dokonale vystihl náladu všech čtyřiadvaceti – většinou pochmurných – písní, které skladatel zkomponoval na verše Wilhelma Müllera. 

Ferruccio Furlanetto svým nesmírně příjemně znějícím hlasem zpíval – vyprávěl jednotlivé příběhy, které velmi citlivě doplňoval klavírní doprovod. Bylo slyšet, že si pěvec s klavíristou rozumějí. Je velmi těžké vybrat písně, které mě zasáhly nejvíce – zda Gute Nacht, Gefrorne Tränen, Frühlingstraum, Täuschung nebo závěrečný Leiermann.   

Koncert proběhl poněkud stranou mediálního zájmu a Rudolfinum nebylo tentokrát úplně zaplněné. Pro mě to byl nevšední zážitek, ještě umocněný předvánočním časem a opravdu zimním počasím. Zimní cesta do Rudolfina znamenala setkání s výjimečnými, sympatickými umělci. 

Praha, Rudolfinum, Dvořákova síň
12.12.20125

Ferruccio Furlanetto – bas
Igor Tchetuev - klavír

Franz Schubert: Zimní cesta
Gute Nacht (Dobrou noc)
Dei Wetterfahne (Korouhvička)
Gefrorne Tränen (Zmrzlé slzy)
Erstarrung (Ztuhlé srdce)
Der Lindenbaum (Lípa)
Wasserflut (Proud)
Auf dem Flusse (Na řece)
Rückblick (Pohled zpátky)
Irrlicht (Bludička)
Rast (Odpočinek)
Frühlingstraum (Jarní sen)
Einsamkeit (Samota)
Die Post (Pošta)
Der greise Kopf (Hlava starce)
Die Krähe (Vrána)
Letzte Hoffnung (Poslední naděje)
Im Dorfe (Ve vsi)
Der stürmische Morgen (Ráno v bouři)
Täuschung (Zklamání)
Der Wegweiser (Ukazatel cesty)
Das Wirtshaus (Krčma)
Mut (Odvahu!)
Die Nebensonnen (Tři slunce)
Der Leiermann (Flašinetář)